Tmavě modrý

Ti, kteří chtějí znát odpověď k minulému drabblu, dnes jí dostanete. Najdete spojitost? Zapomenout? Mytické stvoření sedělo na paži, tvářilo se živě, přesto bylo nehybné. Díval se na něj, v mysli však obraz lva na tatérově paži. Tetování byla nositelem zpráv. Takových, na které se nemělo zapomenout. Přemýšlel. O svém životě. Přemýšlel o něm. Kde se stala chyba? Vzájemné odcizení. Chlad. Pryč byly květiny, barvy a smích. Láska. Život byl jako loutková hra. Tahal za provázky, určoval směr. Prsty přejede přes stále citlivou kresbu. Nepříjemné pocity nevnímá, byl plný jiných. Jméno vepsané do tvaru šupin zvířete. Nepozornému okolí neviditelné. Vzpomínky opět proplují na povrch. Proč vzpomíná na krásné? Špatné by pomohlo zapomenout. Nechtěl zapomenout.

Je mi líto, že musíte stále čekat, vypadalo to nadějně... Užijte si alespoň to "málo". A trochu Vás potrápím (podle mě je to jednoduché). Co se skrývá za tajemstvím tohoto drabblu? Zkusíte hádat o co jde? :-) Utrpení? Stříbrem prolnutá temnota. Bzukot se stupňoval v pravidelných tazích. Na chvíli ustane. Do ticha vkrádá se neznámá melodie hudby. Místnost sterilní, zdi vyprávějící příběhy lidí. Vzduch naplněný emocemi. Mysl se po chvíli stává pro bolest otupělou, hnědé oči sledují dění odehrávající se na tělesné schránce. Neschopen odporu. Lev vedený instinktem zabodává své zuby do lidské pokožky. Hladkou kůži začaly pokrývat krvavé ranky. Bez přestání pokračuje v tvorbě dalšího příběhu. Pohledy se střetnou. Divoký a nespoutaný. Jistý a odhodlaný. Na rtech se objeví lehký úsměv za ním nevyslovená otázka. Zavrtí hlavou, nechce přestat. Souboj s drakem vyhrává král zvířat. Pro tentokrát.

Dirty little secret We keep this secret in our blood We pass just close enough to touch We love in secret names We hide within our veins The things that keep us bound to one another There is a secret that we keep I won't sleep if you won't sleep We are compelled to do what we have been forbidden* "…starat se o slizožrouty? Jak nám to mohl udělat? Jsou dokonce ještě nudnější než tlustočervi! A já si myslel, že není nic nudnějšího než zatracení tlustočervi!" stěžoval si Ron celou cestu, co šli s Harrym na Dějiny kouzel. "A všiml sis, jak Hermiona poslední dobou jí? Něco s ní je. Dneska snědla deset sendvičů! Dokážeš si to představit? Deset! Koneckonců… Hej, Harry! Co je s tebou? Posloucháš mě vůbec?" "Jo… Hermiona snědla deset slizožroutů," zamumlal Harry s myšlenkami úplně, ale úplně jinde - ve Snapeových komnatách. Zkoušel všechno, dokonce si představoval, jak Filch tančí waltz s paní Norrisovou a společnost jim dělá chrápající Tesák, ale nic nepom