Tmavě modrý

Ne, prosím, nezabíjejte nebohého Voldíčka, který za NIC nemůže *angel* Ale... Jakési pomyslné 18+ (kdo hledá, najde) pro polibkáře, protože intimní detaily se od Voldíčka nedozvíte *hodnej Voldy* A děkuji za vaše komentáře i návštěvnost, kterou mi vytváříte, protože to je to, co mě popohání dál. 14. kapitola Problém? Něco nebylo správně? Zamyšleně se na Adama podívá. "O co jde?" "Víš… můj sluch… je to trochu horší než bylo." Adam zaboří pohled do koberce pod konferenčním stolkem. "Jak dlouho to trvá?" "Vlastně… mám pocit, že od doby, co mám ten nový super naslouchací přístrojek." "Půjč mi ho," natáhne před něj ruku. Svět kolem Adama utichne. Jemné prsty se dotýkají aparátku jako by z něj chtěly vymámit původ Adamových problémů. Jenže ten malý zrádce mlčí, nechce vydat své tajemství. " Nevypadá rozbitý," zaznakuje na něj, než mu ho podá zpátky. "Já… jsem víc podrážděný a častěji mě bolí hlava…" "Adame? Podívej

Tak, jelikož se Voldík baví (neptejte se kde), nastavila jsem vám kapitolečku... Aby Vás to moc nemrzelo. Děkuji za komentáře u předešlých kapitol. 13. kapitola Drnčení a blikání zvonku vytrhne Adama z podřimování, které si dovolil po obědě. Zmateně se usadí na pohovce, když mu dojde, co se po něm chce. Rozespalý jako kotě přejde k vchodovým dveřím, aby vpustil dovnitř Petra. Byli dnes domluvení, že se zase před tréninkem zastaví. "Ahoj, ty zase spíš?" nakloní se k němu, aby si ukradl krátký polibek, a s úsměvem zabere pohovku, kterou do teď okupoval Adam. Zmuchlaná deka je jediným důkazem. A Adama ten polibek trochu vyvede z míry. Ještě si na příval takových drobností nezvykl. Byl to přesně týden, co se dali tak nějak dohromady… <<<>>> "Něco se děje? Proč s námi nechce Valérie večeřet?" "Příliš náročný den v práci..." "Aha… asi to tam nemá jednoduchý, že?" "U sebe to má v pohodě, všechno zvládá, jen dnes byla v léčebně a t

12. Kapitola Valérie prozíravě těká pohledem z jednoho na druhého. Jeden se snaží splynout se zdí kuchyně, druhý naopak těká pohledem z místa na místo, jen aby se nemusel podívat na prvního . Něco se mezi nimi stalo. Adam by jinak nepůsobil takhle zuboženě. Pochybuje, že v noci spal, protože ty pytle, které má pod očima podtrhují důkazy. A Petr na tom není o nic líp. I pozdrav dnes ráno byl dokonale rozpačitý. Obzvlášť v tom, jak se snažili něco zamaskovat. Až přehnaná snaha o normálnost. Má to nechat být nebo se v tom má rýpat? Ty dva by se už měli konečně trochu pohnout dopředu a její jasné, že někdy si to dva lidi musí mezi sebou vyříkat sami, ale tyhle dva natvrdlíci občas potřebují pořádně popostrčit. Upije ze svého čaje, ukousne s namazaného chleba. Nechá to být, později se určitě dozví, co se mezi nimi událo a pokud to jinak nepůjde, zasáhne. Veselé žvatlání se snaží uvolnit napjatou atmosféru jako by se nic nestalo. * Adam se spokojeně rozhlédne po svém novém bytě. V ruce ješt

Upozornění: 12+ pro polibkáře 11. Kapitola "Val, udělej ještě jeden krok dopředu a přísahám, že ti tu skříň hodím na nohu!" zavrčí Adam, protože se právě snaží vybojovat dva centimetry místečka mezi futry navíc, aby mohli tu zpropadenou skříň protáhnout dovnitř. Jeden z mála kusů nábytku, který si veze ze starého bytu a který nechtěl rozebírat, protože netuší, kolik toho těch pár desek vydrží. Zbytek budou sestavovat až v pokoji. Ještě že dnešní prodejci vám k tomu udělají takový pěkný postupový návod, dodají všechny sroubečky a matičky a ještě popřejou hodně zdaru u skládání. "No dovol, to je tvoje skříň, proč bys jí měl házet na nohu mě?" ohradí se dívka, která za skříní není skoro ani vidět. V rukách jí těžkne a sama cítí, že jestli budou ještě chvíli stát na místě, prostě ji pustí. "Protože během doby, co se snažím jí naštelovat mezi dveře, jsi mi s ní už asi pětkrát přiskřípla prsty…" "No promiň, měl sis sem vzít nějakýho siláka, ta skříň je těžk

Takové nic neříkající pokračování... Něco se děje a něco se dít bude... Víte, jak se to říká o těch božích mlýnech... 10. Kapitola Plni elánu a nadšení, v Petrově případě spíš překvapení z takového vroucného přijetí jako pracovní síla, Valérie s krabicemi v náručí, oba mládenci potom s kýbly Primalexu a bedýnkou mezi sebou s tónovacími barvami. A že jich nebylo málo. Nejvíc ho tedy překvapila lahvička černé barvy, kterou si Valérie automaticky vzala z regálu. Následovala červená, fialová a modrá, pro Adama. "Pořád nechápu, proč musím mít ložnici ve fialových odstínech, když ty budeš mít jednu zeď černou?" hudroval si pod fousy Adam. "Nemrmlej, fialová v ložnici prý zvyšuje sexuální vzrušení a navíc… uklidňuje!" konstatuje Valérie naprosto klidně s přehledem, jako by si tu odpověď plánovala několik dní dopředu. Petr nechtíc vyprskne smíchy, za což je odměněn dvěma pohledy. Jedním hrozivým a druhým spikleneckým. "Tak to potom nechápu, proč tam máš ty černou, kdy

9. kapitola "Fajn." "Fajn - co?" Petr se na něj nechápavě podívá. Nějak mu unikl smysl této odpovědi. "Zřejmě ses přišel vypovídat, protože nechceš být sám. Takže… fajn. Odteď jsi očividně vítaný v naší rodině…" povzdychne si trochu, protože Valérie by ho za zápornou odpověď přinejmenším přizabila. "Adame… díky. Nemáš představu, co to pro mě znamená…" pronese Petr pokorně. "To neřeš… zaprvé, Val by mě zabila a zadruhé… vzhledem k tomu, že se budeme stěhovat, můžeš Valérii pomoc nanosit ty její krámy do auta," ušklíbne se záludně. "Stěhovat? Kam proboha?" "Do většího… tady už nám to tak nějak nestačí… ne s Valeriinou zásobou knih, která se pořád rozrůstá." Petr se rozesměje. "Všiml jsem si, že máte v obýváku nějakou základnu pro další šikmou věž na světě…" "Jo, dalo by se to tak nazvat," zazubí se už i Adam. Pomalu se začíná uvolňovat stále napjatá atmosféra. Je mu jasné, že později o tom bude ješt

8. kapitola Druhý den vstává dost brzo na to, aby se ujistil, že Valérie jeho náruči ještě spí. Přikryje odhalenou pokožku peřinou a tiše jako myška zmizí se svým naslouchadlem v koupelně. Věci už má připravené tam. Dostal jeden nápad, který by mohl vyjít. Jen najít vhodné místo. … Spokojený s tím, že se mu možná podařilo vyřešit jejich problém, odemkne dveře do svého bytu, hudba jdoucí z kuchyně vyznačuje Valériino momentální teritorium nad hrncem. "Ahoj, kam jsi tak brzo zmizel?" "Potřeboval jsem si něco zařídit… až budeš mít čistý ruce a čas, mrkni na tohle," mrkne na ni a zmizí v ložnici. Je mu jasné, že zvědavá Valérie to okoukne prakticky hned. "Adame! No ty jsi boží," celá rozradostněná mu skočí do náruče. "Stěhovat se můžeme už na konci příštího týdne," podotkne, je rád za tuhle reakci, protože jinak by to asi nešlo. "Páni a… nemůžeme se tam jet podívat? Prosím, prosím, prosím," upře na něj své psí oči. "Bohužel, já už jse

Tak jo, omlouvámseomlouvámseomlouvámseomlouvámseomlouvámse a ještě jednou - omlouvám se :D a to proto, že jsem prostě měla nutkání najednou shlédnout všechny filmy se žralokama, který papají lidi a taky ještě Jurský Park, všechny díly... No a... Tak jsem tu kapitola doučesala až dnes *tváří se jako nevinnost sama* Přidávám ještě trochu dramatu navíc, aby to mělo grády... a ne... není to to poslední drama, které jsem na naše hrdiny vymyslela :D Dneska se řeší otázka bydlení a menších Valériiných děsů, které ji doprovází. Tak jsem zvědavá, co na to řeknete... Věnováno Všem. 7. kapitola Valérie usazená stále na pračce si pobrukuje tichou melodii s úsměvem na rtech. Adam, netušíc, že má společnost, otevře zástěnu a strne leknutím. Ta jeho kráska mu prostě nedá pokoj. Zakroutí s úsměvem hlavou. Sprcha mu pomohla uvolnit napnuté svaly. Natáhne se pro nabízený ručník. Stydlivost před sebou ztratili už dávno. "Je líp?" Pokrčí rameny, cítí se lépe, ale to nemyslel na to, co se tady vš

Jsem tu s další kapitolou, pro Vás Nic se tam neděje, je to nudné, ale konečně se blížíme k vyřešení oné "věci" 6. kapitola Spáchá na sobě ranní hygienu, je to přesně týden, co zalehl s angínou a musí uznat, že po profesionálním opatrovnictví ze strany Valérie, se cítí mnohem lépe. Antibiotika zabrala sice až třetí den tak, jak měla, ale stalo se. Zahledí se na sebe do zrcadla. No, možná by to chtělo nějakou změnu střihu, protože vlasy už mu přerůstají normální délku. Asi by měl říct Val, ona měla vždy kreativní nápady a rozuměla tomu… Vzpomene si na to, jak na Val křičel, i když nechtěl. Později se jí za to sice omluvil, ale stejně ho to docela tížilo, protože oni dva se nehádali, ne kvůli takovým pitominám. A ona mu přeci chtěla jen pomoct. *** "Cože jsi udělala?!" Adamovi už je očividně lépe, protože právě pobíhá po bytu jak postřelená laň a nadává. Samozřejmě jde o tu věc s tréninky, které se Valérii podařilo šoupnout ochotnému Petrovi. A jak to tak vypadalo, kl

!Upozornění! Jedná se o RPS Petter Northug / Emil Hegle Svendsen Postavy použité v textu jsou pouze vypůjčené. Nikoho tímto nechci morálně urazit, znechutit, či znevažovat jeho osobu. Příběh je čistě smyšlený a nenavazuje na skutečnosti. Po celou dobu povídky platí 18+ Čtvrtá část Rty si vytvářejí vlastní cestičku, ignorujíc žlábek tvořící se ze svalů, zanechávají za sebou vlhký proužek, jenž na zafoukání propouští do těla chladivý pocit nutící se oklepat. Jazykem objede pupík narušující hladkou plochu. Tlumený smích působí rozkošně pro uši. Nosem projede proužek chloupků oddělující pravou a levou stranu bříška, u boxerek se pozastaví, aby nasál pižmo svého partnera. V penisu mu zacuká vzrušením, představy co by mu mohl dnes provést, mu víří v hlavě jako roj zmatených včel. Naskládá jeden polibek za druhým na odhalující se stehna pokrytá jemným ochlupením, tváří se s nimi pomazlí. Pokračuje v putování za poznáním již dávno poznaného a pořád stejně vzrušivého těla. U prstů na noze se po

!Upozornění! Jedná se o RPS Petter Northug / Emil Hegle Svendsen Postavy použité v textu jsou pouze vypůjčené. Nikoho tímto nechci morálně urazit, znechutit, či znevažovat jeho osobu. Příběh je čistě smyšlený a nenavazuje na skutečnosti. Po celou dobu povídky platí 18+ Třetí část Probudí ho bolest v krku. Knedlík, který se mu tam usadil, těžce polyká. Zašátrá rukou vedle sebe, kde tuší Emila, ale ten se v posteli nenachází, místo je pořád teplé, jakoby odešel před malou chvílí, asi šel na toaletu. Avšak náhle otevřené dveře hotelového pokoje vpustí dovnitř proužek světla vycházející z osvětlení chodby. Za sebou vejdou dvě postavy, načež se dveře zase tiše zavřou. Tiché kroky k posteli, rozsvícení malé lampičky, jež ozáří pokoj tlumeným světlem. "Vzbudili jsme tě?" Emilův starostlivý hlas ho donutí rozevřít oči, vedle něj jejich osobní lékař, zakroutí hlavou, mluvit mu moc nejde. "Copak si to vymýšlíš, Pettere?" ruka na zpoceném čele. Druhá jemně prohmatá krk. "