Tmavě modrý

Máme tady další díl :) jste rádi? Kdo je, nechť zvedne ruku :D To je za ty komentáře, které mi věnujete, děkuji :-* Chci jen říct, že ať se Boj o změnu jeví jakožto povídka u konce, není tomu tak. Čeká nás ještě pár kapitol, protože mám od úplného začátku jednu hlavní myšlenku, kterou mám z části již realizovanou. Nyní jsme přeskočili první část povídky.A taky... ještě je tady nedořešená otázka: Matyáš a Vítkovo hubnutí. Hezky se bavte! Varování: 15+ pro polibkáře (výskyt nahých těl) :D 19. kapitola "Kazi…" prohrábne si nervózně rukou vlasy. "Užil sis?" chladný hlas Kazimíra překvapí. Překvapí sám sebe, že po takovém zážitku je ještě schopný být jiný, než rozmrouskaný jako kocour. Posadí se se zatnutými zuby. Nedá na sobě dát znát žádnou emoci. "Kazi… počkej…" Vítek vztáhne svou dlaň, aby se dotknul jeho ramene. "Chci ti něco říct… přemýšlel jsem." "Aha… přemýšlel." Zazní od Kaziho pobaveně. Nechce, ale nechá ho v tom trochu vykoupat. S

Tak... pokračování za to, jak jste na mě hodní :) a lidičky... dnes - KONEČNĚ! 18+ :D em a.... nezabíjet! (Nejbližší pokračování čekejte v neděli, protože budu bez netu a nemám dopsáno tak, jak bych chtěla, abych mohla přednastavit. Děkuji.) 18. kapitola Trochu se zavrtí, když ho Vítek začne nenasytně líbat. Nechá si to líbit, protože je to až překvapivě laskavé a vzrušující. Kazimír si pomalu uvědomoval, že pokud to takhle půjde dál, že tu jeho stanovenou hranici snadno překročí. Nechává se doopravdy líbat Vítkem. Jeho ruce jsou všude. A on stojí skoro jako solný sloup a netuší, co by měl udělat, protože Vítek brzo přejde k věci. A on to alespoň nechce uspěchat, když už k tomu má dojít. Je mu jasné, že si to později bude vyčítat, ale momentální vzrušení, které ho ovládá, zatímco Vítkovy rty putují po jeho krku a uších, ho naprosto ochromuje od logického myšlení. Ne nadarmo se říká, že někteří muži myslí jinou částí těla. A mozek to rozhodně není. Cvaknutí pásku ho ujistí, že už se to

17. kapitola Ani jeden nepřemýšlí nad tím, že to, co dělají, je naprosto nemístné, vzhledem k jejich minulému oddělení a naprosté ignoraci. Líbají se jako smyslů zbavení. Nějaké neviditelné pojivo je k sobě přitahuje a nechce pustit. Jedno z triček letí do kouta, druhé ho následuje o chvíli později. "Neměli bychom…" ozve se zamumlání, na které se ovšem neozve odpověď. Živočišná přitažlivost je naprosto ochromí. "Vítku…" Kazimír se na moment odtrhne, aby byl vzápětí zase přitáhnut. Ale vlna hněvu z toho, že by ho vzrušený Vítek klidně přefiknul, ho donutí odtrhnout se a odtáhnout dál. "Já to nechci." Přimhouří oči. Vítek se na něj zadívá zastřeným pohledem, ale po pár mrknutích se opojná mlha ztratí a nastane rozpačitost. Svalí se vedle Kazimíra, zíraje do stropu. Pak se najednou prudce zvedne. "Promiň." Zamumlá dřív, než zmizí za zavřenými dveřmi. Opět zmatený Kazimír se dotkne svých horkých rtů. Ještě pořád může cítit ty Vítkovy na těch svých. P

3. kapitola - Řešení záležitostí Jakub zabalí věci do tašky a zapadne do svého auta. Máti už mu začíná lézt na mozek. Pořád do něj hučí, proč si nenajde nějakého přítele, že mu už musí lézt na mozek to, že je doma pořád sám. Ujištění, že si právě kvůli tomu koupil černého kocourka, jí nestačí. Okupuje pokoj pro hosty nějaký ten den. Sníh pořád ještě nezačal ustupovat, právě naopak, s blížícím se datem jara se čím dál víc nakupoval, až před domy vytvářel několikametrové závěje. Tu a tam sice slyšeli v televizi, jak se někde pod nánosem sněhu propadla střecha, ale u nich ve vsi se o to hasiči náležitě starali a den co den se snažili sundat nános sněhu z více střech. Starali se o to i místní, kteří vlastnili horolezeckou výbavu. Což v horách byl docela vítaný koníček. Musel se pousmát, když si vzpomněl na včerejší úklid sněhu, kdy se k němu Rosťa přidal… "Ahoj… Zase odklízíš? Pokoušel jsem se zapřáhnout mladýho, ale ten na práci ani nesáhne. Měl bych mu asi konečně ukázat, že je chl

Věnováno všem komentujícím. A věrným čtenářům. 16. kapitola Roztržená přepážka se zahojila skvěle, stihne si konstatovat Kazi jen tak pro sebe, když zběžně nahlédne do zrcadla. Minulý týden mu vyndali stehy. Incident, který se mezi ním a Vítkem uskutečnil, ani jeden neřešili. Chodili kolem sebe, jako kdyby ten druhý neexistoval. Ale Kazimír si stihl všimnout pár věcí… Vítek už si domů netahal tolik návštěv, vlastně… už to byl jen Matyáš. A taky začala víc cvičit. Do noci trávil čas zavřený vedle v posilovně, kterou si zřídil a čas od času přidal nějaké nové náčiní. I nyní, jak poznal podle hrajícího rádia, tam Vítek je a posiluje. Musí uznat, že opravdu zhubnul, jeho postava se zpevnila a Vítek tak z nesmělého kluka najednou dospěl. Zapne si televizi, když už nic jiného. Dnes se učit nebude. Nemá na to náladu. Pohodlný gauč ho donutí se natáhnout k pořadu, který vlastně ani nevnímá. Spánek ho přemůže rychleji, než nad tím zkusí přemýšlet. * Vítek se se zafuněním zaposlouchá do zvuků př

15. Kapitola První moment, který ho napadne je, že Vítek má opravdu krásně teplé a vlhké rty. Ještě víc prohloubí polibek, když nevycítí žádný odpor. Naopak, na moment pocítí vlnu štěstí, když je mu na polibek odpovězeno. Jenže Vítek se k jeho smůle po chvilce vzpamatuje, odtrhne se a pěst si najde svůj cíl. Kazimír se zaúpěním zvrátí hlavu, jak se snaží ránu utlumit, ale i tak jí dostane v plné parádě. Zuby mu nepříjemně skousnou k sobě, další bolest přijde, když svým nevychytaným manévrem Vítkova pěst přejede jako ve zpomaleném filmu po horním rtu a zasáhne ještě jeden cíl - nos. Neozve se sice ono pověstné křupnutí, za což později děkuje bohu, ale náhlá ostrá bolest a horká tekutina, která se rozlije přes jeho rty, ho zaskočí. Zase taková rána do nosu to nebyla. Zvedne pohled, držíc si ruku před postiženým obličejem, aby si mohl prohlédnout Vítka, který se zdá být zaskočený tou reakcí víc než on sám. Podívá se na svoji pěst, jako by nevěřil tomu, co právě udělal. Potom kolem Kazimír

Slíbila jsem, máte ho mít :) za jakékoliv nedostatky se omlouvám, kdo bude vyhrožovat zabitím - nebude pokračování :D :D Věnuji: katce, yellow, Luczaidě, Hug, keishatku, marci, barbor, Sanasami, adě, Nyce-oH, Neru-chan, a vám dalším, kteří komentujete a zastavujete se tady :) děkuji 14. Kapitola Kazimír, připravující se na zítřejší zkoušku, která ho čeká hned ráno, třískne hlavou o stůl. Důvodem jeho momentálního rozrušení a nedokonalé soustředěnosti jsou pravidelné přírazy a občasné hlasité zavzdychání, které se ozývá z vedlejšího pokoje. Zkoušel to už i se sluchátky, ale byl stejně neúspěšný jako bez nich. Tohle se děje poslední dva měsíce každý den. Vítek je jako nějaký šukací králík s baterkami duracel v zadku. Netvrdil, že by mu to nevadilo. Spíš záviděl všem těm klukům, které si Vítek vodil. Po pátém kousku už je přestal i počítat. Většinou je potkával, když ráno vstával, jak odcházejí. Někdy tedy nepotkal nikoho, ale to bylo tím, že Vítek dotyčného vyprovodil už po aktu. Uvědomi

Máme tady další díl... Komu se líbí, nechť alespoň ohodnotí hvězdičkou :) a držte se! Jdu psát BoZ :-P Děkuji za vaše komentáře k minulé kapitolce :) A chyby v dnešním díle neřešte, ještě se k tomu vrátím :D 2. Kapitola - Nedořešené záležitosti Místo sladkého probuzení sebou trhnul. Nesnášel tohle buzení. A podle toho, jak někdo netrpělivě držel zvonek, usoudil, že to musí být něco důležitého. Moc nechápal. Tak, jak byl, pouze v trenýrkách, seběhl schody, aby mohl dotyčnému otevřít. "Mami?!" vyjukaně zůstane zírat, "Co tady děláš?!" červené auto stojí na jeho neodhrabaném dvorku a vypadá lehce vtipně v množství sněhu, do kterého se zabořilo. "Člověk by si myslel, že svojí matku uvidíš rád, ale je to s tebou stejné jako v každém druhém podřadném filmu… Mohu dál nebo mě chceš nechat zmrznout? Zase ses pral? Ještě tě to nepřešlo?" podotkne, když kolem něj prochází dovnitř. Jakub si ještě stačí všimnout pohybu vedle v autě a jeho následné nastartování. Na zamá

Ano, jsem si vědoma toho, že mám rozepsaných spoustu cyklů (Cyklistu, Boj o Změnu, Rescuera a 62) a mohu vás ujistit, že je plánuji dopsat. Mám totiž mimořádně psavou náladu a hodlám toho využít ve prospěch nás všech. Takže se na mě nezlobte. Neslibuji přidávání kapitol každý den, ale stát se to může, jen vás ráda napínám :D Jo a... chtěla jsem se zeptat: chcete jeden cyklus v kuse za sebou nebo vám nevadí střídání kapitol? Povězte mi své názory dole v komentářích, přizpůsobím se. Děkuji :-* Poslední rána 1. Kapitola - Bystré oko Obloha se temně mračila na své okolí. Poslední dobou to dělala až příliš často, takže se mezi lidmi rozmohla zkažená nálada. Počasí jim dávalo zabrat. Každou noc sněžilo a silničáři nestíhali odhrnovat závěje čerstvého sněhu. Sotva dojela jedna parta, už musela nastoupit další, aby začali od začátku. Při západu slunce, které se tak dlouho neukázalo, by se střechy leskly a sníh by vytvářel z malého městečka pohádkovou krajinu. Před jedním z domů na kraji městeč

Upozorňuji, že fakta týkající se Tour jsem si zkreslila do podoby své, jakékoliv nedostatky apod. omluvte. Nadávky směřujte pouze mě :D komu taky jinému, že? :D 9. Kapitola Daniel s úlevou vydechne, když se jeho svalů dotknou ruce fyzioterapeuta. Potřeboval to po dnešním tréninku jako sůl. Nakonec ještě vytuhnul při sezení na konferenci, kde čekali a šli na řadu podle týmů. "Dane?" hlas trenéra naruší příjemnou atmosféru. "Hm?" "Pořídil jsem ti nový mobil. Máš do něj přetažený všechn a data z toho rozbitého. Dám ti ho tady na stůl. Hezky se vyspi." S tichým klapnutím dveří zmizí a nechá je zase o samotě. "Jste se nepohodli?" podotkne pobaveně fyzioterapeut. "Hmm, klasika…" "Jak jinak…" * S úsměvem zjistí, že mu trenér koupil krásný dotykový mobil v černé barvě. Šoupne ho do kapsy k potítku, které si tady zvyknul nosit. Je zde nějak moc horko. Co by taky chtěl, že… tak blízko k moři… k rovníku to taky není zase tak daleko jako

Kdo si přál, má ho mít. Šoking a špatný konce nezaručuju :-P Komentáře uvítám, nejsem si tím vůbec jistá :D 13. Kapitola Kazimír nenápadně sleduje, jak se Vítek čapá v chodbě před zrcadlem. Musí uznat, že mu to sluší. Ještě přidá parfém, očividně spokojen se svým vzhledem, zabouchne za sebou dveře. On sám se chystá za chvíli vyrazit ven, ale ještě nikdy se takhle nečančal. To vypadá na nějaké slibné rande. Nechá ho být. Vítek mu poslední dobou jasně dokazuje, že by o něj člověk nezakopl ani psem. Seběhne raději na křižovatku, kde ho mají vyzvednout kluci, jak se domluvili. * Kazimír ležel ve své posteli a přemýšlel nad tím, zda nemůže usnout kvůli dunění, které se mu ozývalo v hlavě, z přemíry hlasité hudby, nebo naopak kvůli rozpumpované krvi, kterou konečně nakopnul tancem v davu lidí. Nebo za to mohly události dnešního večera..? Večer se vyvíjel v příjemné atmosféře, když se nad sklenicí piva docela dobře bavil s celou partou a dalšími příchozími přáteli, které dlouho neviděl nebo n

8. Kapitola Zapojený do tréninku nevnímá čas kolem sebe. Tour se blíží rychleji než by si přál. Necítí se moc dobře na to, aby odjel královskou disciplínu. Vždyť je to taková spousta kilometrů! Daniel se snaží koncentrovat své myšlenky pouze jedním směrem ne dalšími a dalšími, které se snaží zaměstnat jeho hlavu až moc často. Od Adriánova odchodu od něj z bytu se neviděli. Adrián měl skládat zkoušky a Daniel… se připravovat. Což mu moc dobře nešlo, protože mezi nimi zůstalo napětí a nedořešené otázky a tak se to někde projevilo… "Danieli! Slyšíš mě?" "Co?" přistiženě trhnul hlavou. Na tváři vykouzlil nevinný výraz. Nohy mu automaticky šlapaly na kole, ale vůbec to nevnímal. "Měl bys trochu zpomalit… díval ses vůbec na tachometr?" "E- ne? Ten mi hlídáš ty, ne?" pohled mu sklouzne k tachometru. "Nepřijde mi, že bych jel nějak rychle…" "Jsi na začátku trasy, nepřetěžuj se. Představ si své soupeře. Na konci na tebe nikdo čekat nebude,

konečně shrnutí: 5000 slov Tanec života, část 4. - konec Patrik si Alexe prohlíží na délku vlastní paže. Má mu věřit nebo se má smířit s dalším odmítnutím? "Mám podmínku…" "Jakou?" Alexovy oči se rozzáří očekáváním nad nevyřčeným. "Musíš si semnou zatancovat." Místností se rozlehne uvolněný smích a náhlé vyjeknutí, když Alex samou radostí povalí Patrika na zem. "Budu s tebou tančit třeba do konce svýho zpropadenýho života, jen když mi dáš ještě šanci." "Máš ji mít, tak ji koukej nepromarnit." Dotyk palce na svém rtu neokomentuje. Nadějně vyčkává na nějaký podnět. Dojde vzápětí. Jejich rty se spojí v jedny. Vášnivost polibku nabíjí vzduch okolo erotičnem. Vzrušené dýchání se mění na mělké, zrychlené. Co hloupé polibky dokážou s lidmi udělat? Alex pomalu rozepíná košili s drobnými knoflíčky, které ho rozčilují, ale stále je natolik při smyslech, aby si domyslel, že ta košile není z levného materiálu a za její poškození by mohl vyvolat něj