Tmavě modrý

Můj, moje, naše... double-drabble Upíral jsem na tebe svůj pohled. Rozhazoval jsi úsměvy všude kolem sebe a mě ses úspěšně vyhýbal. Věděl jsem proč. Tolik tě zaskočila má noční otázka. Další slova byla zbytečná. Pro nás oba. Ta noc patřila jen nám a teď nám bude patřit i celý jeden týden na ostrově, kde budeme jen my dva. Tak jak sis přál. Spousta sluníčka, horkého písku a… mě . Řetízek, který ti visí na krku, jsi dostal v noci od mojí maličkosti. Jediný veřejný důkaz naší lásky, který nebudí pozornost. Kromě dalších maličkostí . Rozdáš několik podpisů fanouškům a vyhledáš mě. Dívám se pořád na tebe, i když mám na klíně otevřenou knihu. Že je vzhůru nohama, si nikdo nevšimne . Konečně tě nechají dýchat. Přisuneš se ke mně na lavičce a nakoukneš přes rameno. Zlatý řetízek vyklouzne z tvé mikiny a zaujme můj pohled. Nemůžeš udělat víc. "Věřím, že máš zajímavé čtení." Proneseš jen pobaveně a odkráčíš k baru, kde dělají kávu. Zavazadla necháš mě u nohou. Máš dneska dobrou nálad

Hodil by se nějaký pěkný a dlouhý úvod, ale nějak nemám sílu se dneska vykecávat. Ale pokud nezanevřete, všechno se brzy dozvíte, věřte mi trochu. ;) Snažím se lepšit v tom, že nad tím víc přemýšlím, proto mi přidávání o kousek dýl trvá. Chci vám dělat radost. Kapitola pro všechny, kteří sem ještě chodí a taky pro ty, kteří mě nebudou chtít zabít. Děkuji! :D 16. Kapitola Probudí se v náruči někoho cizího. To pozná podle toho, že Michal by si přes něj nepřehodil nohu. Zaklíněný pod druhým tělem se pomalu probere z alkoholového oparu, jehož pachuť ještě cítí v ústech. Aha, je u Felixe doma a on si na něm právě ustlal. Zavrtí se, aby se sebe shodil mužské tělo a natáhl se po hodinkách, které odložil na stolek. Ještě má dost času, ale musí se dostat domů pro věci do služby. Vyleze z postele, aniž by to s Felixem nějak zamávalo. Jsou zvyklí ze služby na jakýkoliv podnět vyskočit z lůžka, ale když ej člověk doma, je to jako vypnutí zajetého režimu. Přejde do koupelny, kde si uvědomí, že by m

Nastaveno převodem...eh... dobře = předem :D Takový neobvyklý čas, dobrá nálada, no. :D Hezky se bavte! :D 15. Kapitola Proklouzne dveřmi baru dovnitř, aby zjistil, že je tu dnes mnohem míň lidí než normálně. Ale co by se člověk divil. Prázdniny skončily už i vysokoškolákům a tak se všichni vydali do jiných měst. Jeho kroky vedou automaticky k jejich oblíbenému stolu. Má se sejít i s Felixem, se kterým by chtěl probrat tu jeho podmínku. Přijde mu to trochu nesmyslné, ale co může dělat. "Ahoj lidi, není vás tady nějak málo?" uculí se, když vidí to ubohé obsazení. "Volno je u konce, to víš, Alexi, ne každý se může flákat jako my." "Taky pravda, my se totiž flákáme asi nejvíc…" zamumlá, čím je všechny pobaví a přejde k baru, aby si objednal. "Už je tady Felix?" otočí se na přítomné, když si se sklenicí nealkoholického piva sedá na lavici. "Ještě ne, říkal, že sem zamíří hned ze služby, že prý spolu máte nějaké pakty. Tak nám pověz, co se děje?&

Varování: Popis porodu Věnování: Všem, kteří nyní zkouškují, maturují a tak dále... 14. Kapitola "Alexi, na slovíčko…" Alex se zmateně otočí za vedoucím úseku, který má na starosti řidiče sanitek. "Děje se něco?" ustoupí od skříňky, aby mohl nadřízenému čelit tváří tvář. "Ten noční zásah se vám povedl. Zřejmě vám nedošlo, komu pomáháte, ale paní Mrázová je sestrou místního hejtmana a určitě budete za skvělý výkon náležitě odměněn. Rodička i chlapec jsou v pořádku a těší se poporodnímu zdraví. Chtěl jsem jen, abyste to věděl, kdyby vás někdo najednou začal v této věci oslovovat. Jen nezapomeňte na svou přísahu… a určitě s vámi bude chtít mluvit šéf, který má ale nyní nějaké jednání, tak můžete jít v klidu domů. Hezky se vyspěte." Zmizí stejně rychle, jako se objevil. "To jsi to zase vyvedl, viď, Alexi?" poplácá ho po rameni Roman, který stále hraje zelenou barvu, byť už od výjezdu uplynulo několik hodin. … Mluvil a žvanil té paní všemožné nesmysly

Dneska nás čeká pár věcí, které nám napoví do dalšího vývoje příběhu. Hezky se bavte. 13. Kapitola "Pane Folett, až se převléknete, přijďte ke mně na slovíčko, prosím." Ozve se za Alexovými zády, když si zrovna obléká tričko na osprchované tělo. Konec služby na sebe nenechal čekat. A to během čekání na výjezd se mu dobře dařilo ignorovat Šimona a jeho ksicht, kterému by nejraději nahodil barevnou fasádu. "Jistě, hned přijdu…" šéf zmizí nějak pryč z převlékárny. Roman se k němu otočí. "Co ti chce?" "Co myslíš? Pan důležitý si určitě hned běžel postěžovat…" "Jdeme tam s tebou, Alexi. Jsme tým, máme si to sežrat všichni, pokud jsme nějak pochybili." "Roman má pravdu, jdeme s tebou. Bez řečí, Alexi." Zarazí ho dřív, než stihne nějak protestovat. "Tak fajn… ale já jsem řidič, taková věc je moje vina…" "Jdeme tam, nevíme, co chce. Pokud půjde o ten výjezd, tak je to chyba druhý jednotky, ne nás." … "Řekl jse

Kapitolu máte jistou, nač se namáhat s úvodem. ;) Jinak ji chci věnovat všem dosud komentujícím. :) A komu se Zachránce nelíbí, může se brzy těšit na novou povídku, která je rozepsaná a nabývá na obsahu každým dnem... 12. Kapitola Alex zaleze k sobě do bytu, aby se mohl v klidu posadit za počítač a najít to, co má v plánu zkusit navrhnout Míšovi. Nákup nechá ležet na kuchyňské lince. Vybalí ho později. Nic, co by se mohlo zkazit, nekupoval. Už o tom kdysi někde slyšel, ale neví, jak se k tomu Michal postaví. O jeho nohách se moc nebaví, takže si myslí, že tam právě bude kámen úrazu. Byl dokonce natolik drzý, že si nechal od Robina vytisknout Michalovo záznamy z místní nemocnice. Jenže on by mu tak chtěl pomoct. Nevadí mu, že je Míša na vozíčku, tak nějak už to k němu patří, ale není tady opravdu žádná šance na uzdravení se? I když se to jako nemoc nebere… Začte se do lékařských zpráv a jeho naděje pomalu ustupuje do zákoutí. Možná šance by byla, jenže to by Michal musel podstoupit náro

11. Kapitola 15+ Automaticky se sehne pro zabalené ponožky. "Hraješ ponožkovou bitvu?" řekne pobaveně. "Ne, jen jsem se snažil obléknout…" zamrmlá s pohledem upřeným na znepřátelené ponožky. Právě jim vyhlásil válku, zrádkyně . "Můžu ti pomoct?" zeptá se naprosto nenuceně, až to Michala překvapí. Neříká si jen tak o pomoc s obléknutím. Je to něco, co se učil jak první, aby zvládal sám, takže to pro něj už byly naučené pohyby. Žít naprosto normálně . "Nemusíš…" "Vím, že ne, ale chtěl bych," usměje se na něj a pohlédne mu u toho do očí. Až teď si Michal uvědomí, že brýle jsou sundané a dívají se na něj krásné hnědé oči. Pomalu přikývne a Alex si před něj klekne, aby mu pomohl. S úsměvem na rtech uchopí do prstů jednu nohu, aby si ji položil do klína a pomalu na ní naroloval ponožku, jenže to se nekoná, protože Alex místo toho začne nohu jemně masírovat. Ponožka zůstane zapomenuta. O prožitku z doteků si Michal může nechat jen zdát . Zůsta

10. Kapitola "Dnes nejdeš do práce?" Michal se zvědavě optá, zatímco Alex připravuje jejich snídaňový oběd. Je přesně dvanáct hodin a on, i když pociťuje známky nevyspání, protože na takový režim není zvyklý, se cítí abnormálně skvěle. S Alexovým úsměvem, který nebyl jen tak k vidění, šlo hned všechno lépe. "Mám dneska a zítra noční bez příslužby, ale máme tam trochu problémy s jedním týpkem, tak se ještě uvidí, jak to nakonec bude…" "Špatné vedení?" "To ne, jen kluk, který mě zastoupil po dobu mojí nepřítomnosti, si usmyslel, že by bylo fajn mě z mojí pozice dostat. Jenže vedení si uvědomuje, že když nás s klukama rozdělí, tak to nebude klapat, protože kluci ho nemají rádi a tak no… Jak to v týmu nefunguje jak má, dělají se chyby…" "Aha… no a… k jinýmu týmu nemůže?" "Může, taky s ním nyní jezdí, ale on si prostě usmyslel, že potřebuje mít třináctku pod palcem," ušklíbne se, když si vzpomene na Šimonův křivácký úsměv. "Di

Říkám si... úspěch ve škole, dobrá nálada, vyvedený středeční sraz... no, dám Vám tu kapitolu zase o pár hodin dříve, kdybyste měli dlouhý páteční večer (mě se to netýká). A potom už mám napřed napsané jen dvě. :D To bude asi konec vodníků v... oj, to byla jiná pohádka... No... znáte to, teď jsem měla přes týden pauzu - (m)učila jsem se! :D Tak uvidíme, jak mi to pošlape dál, držte palce, aby šlapalo! :D Raději půjdu, jsem dneska nějaká vysmátá... njn, tak to dopadá, když někdo do čokolády napěchuje chaluhy! Poznámka autorky: Od této kapitoly mohou začít číst už i ti, kteří již prvních pár kapitol druhé řady četli před několika měsíci, než jsem je stáhla. Snad Vás to bude bavit stejně jako mě. 9. Kapitola Tak nejtišeji, jak je schopný, se vplíží do vlastního bytu. Boty si sundal už venku, aby nedělal moc rámusu. Zapadne rovnou do koupelny, kde si rozsvítí světlo u zrcadla. Podívá se na sebe a ušklíbne se, když si vzpomene, jak mohl tuhle noc strávit s Michalem a místo toho… Jsou skoro

Kapitolka zase o den dříve, je to proto, že mám skvělou náladu z dnešního srazu, který se vyvedl. ;) a mám velkou zásobu čokolády, takže se můžu nervovat na zkoušku, díky, yellow. :D Dnešní kapitolu tedy věnuji holkám, jmenovitě: Ajumi, yellow, Pret, Hug a Sung. 8. Kapitola "Míšo?" "Hm?" Michal se otočí od okna, právě zjišťoval, jaký výhled má Alex z bytu. "Co kdybychom se podívali na nějaký film tady u mě? Jsem nějaký unavený a nevím, zda bych to dneska někde v baru zvládnul, tedy, pokud ti to nevadí. Jestli chceš, tak můžeme jít, ale neslibuji ti, že neodpadnu brzo." "Ne, v pohodě, já nikam chodit nemusím, stejně nemůžu tancovat." Poklepe s úsměvem dlaní na nehybné nohy. "Fajn, můžeš klidně něco vybrat, já zatím něco uklohním, když jsem tě vytáhl na večeři a nakonec z ní nic nebude. To jen abys neměl hlad." Skloní se k přihrádce, kde má filmy a začne se v ní prohrabovat. "Chceš komedii, drama, katastrofický nebo něco z jiného sou