Tmavě modrý

Rozepsané povídky > Síla zpovědi Společná povídka s Pret <3 Příběh o dvou postavách ze dvou různých povídek. Michal a Lex se potkávají na společném jednání firem. Mělo to být o setkání a srovnání životních priorit. Jenže život připravuje mnohá překvapení a o to víc, když si osud nevybírá. > V jiném světě Povídka nyní v částečném pozastavení, ale rozpracovaná a připravená na další pokračování. O tom, co se může stát, když se člověk dostane do naprosto neznámého prostředí, do skupiny lidí, kteří žijí jediným sportem. Cyklistikou. Co skrývá nejen tajemství sportu, ale i hlavní hrdina? > Poslední rána Jakub se živí boxem. Nelegálními zápasy si vydělává na svou budoucnost. Na svůj sen, který by chtěl co nevidět splnit bez pomoci druhých. Do cesty se mu však připlete nový soused a jeho povedená rodinka. Něco na nich je divné a pro Jakuba zarážející. Dokáže přijít na to, proč to tak je? A co teprve movitý člověk, který ho chce pro své zápasy? Co se stane, když se přestane přemýšle

Dokončené povídky > Zachránce > Černý Petr > Tajemství ukrytá v ringu > Srdce Cyklisty > Vzplanutí > Pod vodní hladinou > Hořkosladké polibky > Boj o změnu > Vánoční povídání

Příběh se nám začíná konečně vyvíjet, všimli jste si? No a... Kubíček se nám pěkně vybarvuje, dnes opět... dala bych tedy 15+ abyste neutrpěli nějaký šok a počítali s čímkoliv. Vyhlašuji nezávaznou typovačku k tomu, jak tahle povídka podle vás dopadne? Co myslíte vy? Povídka je skoro dopsaná a měla bych se po těch dvou měsících dokopat k tomu, abych to dodělala, ale tak... já mám nasysleno a volno si zasloužím. Takže vkládám speciálně díky komentujícím :) moc vám děkuji! 8. Kapitola V obálce se nacházelo několikanásobně víc peněz, než co bylo domluvou. Seděl v kuchyni nad stolem a přepočítával to už po několikáté. Nemohl tomu uvěřit. Složí si hlavu do dlaní, oči stále připnuté k tomu obnosu. Co to mělo znamenat? Nechápal už vůbec nic, co se kolem něj teď dělo. Kdyby tyhle peníze přidal do těch nastřádaných, mohl by si konečně dovolit udělat to, co chtěl. A stačilo vzít jen ty peníze a naráz je utratit. Ale chtěl to? Obzvlášť, když nevěděl, co mělo tohle všechno obnášet? Co měla znamena

Snad vám to alespoň trochu zlepší den. 7. kapitola Zbaví se Rosti a konečně zapadne za dveře svého domu. Ta podivná starost mu na klidu nepřidávala. Rázem byla skvělá nálada pryč. Navíc měl záda už celkem v pohodě. Zvedne pohled, když se před ním ozve vyčítavé mňouknutí. Černý kocourek se mu protáhne mezi kotníky. "Ježiš, já na tebe úplně zapomněl." Okamžitě se k němu sehne, aby ho vzal do náruče. Pohledem zatěká po chodbě, ale tady se zdá být všechno v pořádku, dveře do záchodu nechával vždy otevřené, protože v něm tohle černé stvoření mělo i svůj záchod. Začne ho okamžitě smířlivě hladit na hlavičce. "Musíš mít hlad, chudáčku." Otře se tváří o hebký kožíšek. Zarazí se, když vejde do kuchyně a následně se rozesměje. "No, vypadá to, že ho ani nemáš, poradil sis, co?" Sjede pohledem rozsypané granule, které nějakou shodou okolností při své odchodu neuklidil zpátky do skříňky. A vypadalo to, že teď se mu to přílišné neuklízení vyplatilo. Jinak by tu našel hl

Část osmá *** Sedí vyčkávavě na posteli, na kterou se přesunul. Xitt si už dávno ustlal na huňatém koberečku před postelí a když shledal, že jeho pán nic nepotřebuje, prostě usnul. Tiché chrápání bylo jediným elementem, který nutil Michala dýchat a nezadržovat dech. Nervózně těká pohledem po jinak vkusně a tématicky zařízeném pokoji. Velká postel z masivního dřeva ho celkem uchvátila. Jediné, co musel přetrpět, bylo to, že ho Lex musel zase tahat do schodů, tentokrát nebyly dva. Jak to bude dělat, až bude Lex na jednání? Přece nebude sedět dole v restauraci celý den, jen proto, že by někam chtěl vypadnout... Trochu se uvolní, když se na postel natáhne, přehoz, který ji překrývá, nemá ani sílu sundávat. Musí takhle počkat na Lexe a svoje věci. Snad nebude mít problém s jejich vyzvednutím. Nakonec mu dal i klíče od auta, aby mu zajistil i volant. Přehnaná starost... ale raději bude spát o trochu klidnější. Zavře oči... Konečně zaparkuje. Dnešní večer je takový rozlítanější. Z kufru vytáh

Tak to bychom měli... Kapitola s 18+ za vaše komentáře . Příběh se zatím vyvíjí správným směrem, i když už jsem na něj asi dva měsíce nesáhla. Bavte se a děkuji. 6. Kapitola Přišlo mu, že díky tomu, co předvedl v autě, se mezi nimi prolomila i poslední bariéra jakéhosi studu, který doprovázel tato nezávazná setkání. Momentálně za sebou zabouchli dveře od Víťova bytu a velmi agresivně si vyměňovali polibky. Byl překvapený s jakou lehkostí u dnešního partnera znovu vyvolal plné vzrušení. Sám už měl trochu problémy se sebeovládáním, protože vášnivé polibky v kombinaci se vzájemným ošmatáváním ho dost rajcovaly. A to nemohl z hlavy vypustit obraz momentu, kdy se mu Víťa udělal do pusy a díval se přitom přímo do jeho očí. Než ho orgasmus stáhl s sebou. Skopnul boty a vrhnul se na Víťovu bundu, kterou si dotyčný stihl někdy během jeho chvilkové nepozornosti při vystupování navléknout. "Jdeš na to rychle, divochu… líbíš se mi…" Uchechtne se Ví´ta, když se odtrhne od jeho rtů, aby m

Je to tady. Vaše pravidelná dávka emocí. Aby vaše F5 vydržely ve zdraví a já nedostala účtenky za koupení nových... Takže dnes přidáme i věnování... Medvídkovi za pobavení. A taky Yellow, Katce, Dáše a Sarelle . Děkuji vám. A... pro dnešní kapitolu si tedy napíšeme 15+, aby nikdo nemohl namítat, že nebyl varován. Na scéně se nám objevuje další postava. 5. kapitola S usyknutím si stáhne v koupelně tričko a natočí se zády k zrcadlu, aby se podíval, co mu ten idiot po zápase na zádech udělal. Kdyby to byla rána do zatnutého a myslí ovládaného svalu, nenesl by takové následky. Tady ale mohl vidět jasnou stopu po rukavici. A velmi tmavě fialové pole. Byl v háji. V pěkně zeleném háji. Až se tohle rozleží, tak zřejmě nebude schopný se hnout. To se mu teď nehodilo. Vlastně se mu to nehodilo nikdy. S balíčkem ledu se natáhne na postel a lehne si na něj přesně na postiženém místě. Ohlédne se na obálku, kterou stále ještě neotevřel. Nějak se mu do toho nechtělo. Ale pokud to byly opravdu peníze,

Abyste neřekli, že jsem sysel a sobeček. 4. Kapitola "Ahoj, už jsem si říkal, jestli vůbec dorazíte…" objeví se Rosťa s úsměvem mezi dveřmi. "Vím, máti říkala, že už ses po nás sháněl. Trochu se mi to protáhlo." pokrčí rameny. Rosťa jen přikývne na srozuměnou a raději se otočí na Jakubovu matku. Jakub opravdu vypadá nějak zmoženě, třeba mu dobré jídlo zlepší náladu i ho probere. "Tak pojďte, seznámím vás…" řekne nakonec, když si odloží. "Takže… tohle je můj syn Tomáš." přistrčí svého povedeného synka před Jakuba i jeho matku. "Jakub, čau." natáhne Kuba před sebe ruku. Zase ji stáhne s poťouchlým úsměvem, když je ohodnocena opovrženým pohledem. "Dobrej…" "Tomáši." Jakub se pobaví nad tónem Rosťova hlasu. Tomáš vypadá jako pěkný fracek. "No jasně… dobrý večer." protáhne znuděně. "Už můžu jít?" "Koukej si dřepnout ke stolu a mlč, díky." usměje se na něj sladce. Jakuba tohle baví. Dokáže si