Tmavě modrý

Přistálo mi na monitoru jedno přání, že by byl fajn bonus o Alexovi. A jelikož je Alex moje srdcovka - ráda tohle přání plním. Poděkujte proto Pretynce, protože umí tak hezky prosit. :-) Jinak to berte jako malý bonusek k dnešnímu 1. Adventu. A jinak... možná se dočkáte malého "adventního kalendáře". Ale to je jen plán v mé hlavě. Realita je vždy jiná, však víte. Bonus II. "Alexi… nedělej to, prosím." Dívčí hlas zněl tak vystrašeně. Skoro ta slova ani neslyšel, jak mluvila tiše, ale byla to jeho sestra. Byli jak propojená dvojčata. "Já musím, Sáro. Udusil bych se tady. Už to nezvládnu." Zavrtí odmítavě hlavou. Jizvy na obličeji byly stále čerstvé. Zarudlé a oteklé. Slibovali mu, že postupně vyblednou, ale on už tomu nevěřil. Trvalo to příliš dlouho. O to víc se nedokázal dívat do tváří svých rodičů. Všechno bylo příliš čerstvé. "Kde budeš? Můžu za tebou přijít?" zní tak zoufale, jako by se už nikdy neměli vidět. Přivine si ji k sobě. Neví, koho n

Další ze střípků Mattova nového života. Život v oblacích - 5. Kapitola "Mezinárodní, Los Angels, bussines třída." Katy musela Matyášovi vyrozumění o prvním letu po záuční lhůtě přečíst ještě jednou, protože tomu nechtěl věřit. Zůstal nepokrytě zírat na list papíru s natisknutými písmenky. Byl to pro něj takový šok, že oněměl. Což u něj nebylo zase tak normální, vzhledem k tomu, že se snažil komunikovat co nejvíc. Komunikace byla základem všeho. Ale teď nebyl schopný seskládat ani svoje jméno. "Katy…" vydechne nakonec po chvíli. Vyhledá pohledem Kat, která stojí proti němu a uculuje se jeho reakci. "Takhle někoho umlčet se mi ještě nepodařilo." Uculí se na něj a podá mu zpátky obálku se všemi potřebnými instrukcemi. "Myslel jsem… myslel jsem, že dostanu něco menšího. Ale já hned letím do LA!" vyjekne. "Já- ty-…" "My?" rýpne si do něj Katy pobaveně. "Jak jsi...?" "Jak jsem co? Podívej se, jak pracuješ, Maty. A moj

Ta čekací doba se Vám nějak prodlužuje, ale pracuji na tom, aby tu byly alespoň dvě kapitoly týdně. Včera večer už jsem to nezvládala dopsat. A ještě... nesměla bych psát ještě druhou povídku, kterou zatím neuvidíte. Až později. ;) Přeji příjemné čtení. Život v oblacích - 4. Kapitola Nemohl uvěřit slovům Katy ohledně jeho možného angažmá na velkých letech. Teprve se zaučoval, nedokázal určit, zda to bylo vůbec reálné nebo ne. Katy by mu snad nelhala? Byl fascinovaný tou myšlenkou, která mu napomáhala věnovat se pasažérům s ještě větším nadšením. Jako by mu někdo dobil baterky na plný výkon a ještě přidal záložní. Jenže byla tady i druhá stránka věci. Bude pracovat s někým novým. S někým, kdo je jiný než Katy. Ale o tom to snad bylo, ne? Napomene se. Tahle práce nebyla o jednotlivých týmech. Bylo to o jednom jediném týmu, který tvořila celá společnost. Čím víc lidí bude znát, tím lepší to pro něj bude. Vrátí se myšlenkami zpátky do pracovního režimu, když se před ním objeví první cestuj

Nebojte se, o některé scény nepřijdete. Víte, že já miluju retrospektivu. :) Život v oblacích - 3. Kapitola Matyáš zvědavě nakoukne do palubního seznamu cestujících a očima hledá jen jedno jméno. Vlastně příjmení. Lawrence Scott. Zvedne pohled k muži, který se právě usadil na své místo. Uculí se, když mu na mysli vyvstane česká obdoba tohoto jména. Vavřinec. Nikoho s tím jménem neznal a i tak se mu asi víc líbilo v anglické verzi. Lawrence. Čím asi byl? Překvapeně zalapá po dechu, když mu pohled padne na zemi státního občanství. To snad nebylo ani možné, taková náhoda? Dosud s ním přeci mluvil anglicky… plácne se do čela. Pracoval v zahraničních aerolinkách, ani v nejmenším by ho nenapadlo hledat v letadle svůj mateřský jazyk. Kromě Kateřiny, samozřejmě. Ale když nastupoval do společnosti, měl jiné starosti než jazyk. Ve společnosti ještě doma mluvili všichni česky. Až v letadle přesedlali na angličtinu. I piloti nebyli stejného občanství. Ale teď se zdálo, že už i pan Scott. Možná je

Jak jsem mluvila o tom, že to bude minipovídka... ještě uvidíme, protože se mi nějak vymyká. (Překvapivě.) Ale včera mě napadlo nové téma na povídku. Bude to něco, co mi pro psaní absolutně sedí. Ten nápad se rodí v hlavě a uvidíte ho snad na Vánoce, kdy jsem měla v plánu zakončit Život v oblacích, ale kdo ví. Kdo ví? Voldy neví a Nagini taky ne. Snad někdo z Vás? Bavte se. Život v oblacích - 2. Kapitola "Ukažte, pomůžu vám." Usměje se Matyáš na pana Scotta, který se zvedne mezi posledními pasažéry ze sedadel a zrovna natáhne ruce k přihrádce. Zachytí tašku místo něj a s úsměvem mu ji podá. "Děkuji, jste milý." Vrátí mu pan Scott úsměv. Zelené oči se na něj zadívají víc upřeně, než by si od normálního pasažéra představoval. "Jak jsem říkal, je to má práce." Usměje se Matyáš mile a napřáhne ruku, aby se s mužem rozloučil. Svůj čin si uvědomí až velmi pozdě. Stisk dlaně je mu vrácen. Ovšem není to stisk, jaký by od muže takové muskulatury očekával. Je to vel

"Pomoc od přítele" Severus znovu zvracel, když koště začalo klesat. Ale protože nic z toho neskončilo na pánovi nebo na pánovi Tedddymu - jenom na Severusově chodidle a na lemu hábitu - byla to ta nejmenší z jeho starostí. Pán bude bystrozorem. To byl důvod, proč si pořídil Severuse, aby ho vycvičil jako bystrozorova otroka. A pak, až se pán oficiálně stane bystrozorem, všechno se zhorší. Bystrozoři vzali Severuse k pánovi Meringovi. U Hendersona Severus slyšel historky ostatních otroků - s těmi, vlastněnými nejbohatšími a nejvlivnějšími, bylo zacházeno nejhůře. Severus měl štěstí, že s ním pán a paní Westonovi zacházeli tak dobře, protože byli bohatí a vlivní. Ale pán… pán s největší pravděpodobností choval k Severusovi nenávist a byl vůči němu zahořklý. A byl nejen bohatý a vlivný, ale měl se stát ještě bohatším a vlivnějším. Bude pracovat pro oddělení pro prosazování kouzelnických zákonů. Severus nikdy nebyl tak vyděšený, když ho vlastnili jeho ostatní majitelé, nebo si to

Ahojte lidi, procházím si momentálně menší krizí - Múza zdrhla na svačinu a nevzala mě s sebou. - takže mi psaní moc nejde. Vlastně nejde vůbec. Ale dokopala jsem se k tomu, abych Vám dokončila první kapitolu Život v oblacích . I když to vlastně v oblacích jen začne. Nebude to klasická povídka. Zavádím na svém blogu nový výraz " Minipovídka ", protože říct, že to bude jednorázovka s několika díly... to už tu bylo. :-)) Nebude to tradiční " scénová ", ale spíše " záblesková " budou to útržky ze života našeho nového hrdiny. Bavte se! Život v oblacích 1. Kapitola Po boku se mu objeví vysoká štíhlá žena v upnutých šatech námořnické modré barvy. Překvapeně na ni pohlédne. Zarazí ho laskavé oči, ale přísný výraz. Okamžitě se vzpamatuje, když mu zase dojde, kde se právě nachází. "Já jsem Maty… Matthias. Mám tu doporučení a pozvánku k výcviku." Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne z ní obálku, aby ji podal ženě, které ho zkoumá bedlivým pohledem. Hod

DEPRESE I'll pick you up when you're feeling down I'll put your feet back on solid ground I'll pick you up and I'll make you strong I'll make you feel like you still belong It'll be allright, I'll make it alright* Té noci Harry nemohl spát. Převaloval se a házel sebou v posteli, pokoušel se odehnat obrazy a slova, která ho sužovala. Zalykal se vzpomínkami na nenávist, kterou viděl v Severusových očích, byl mučen stovkami otázek, na něž neměl odpovědi. Byl plný smutku a vzteku kvůli tomu, jak s ním bylo zacházeno. Pokoušel se ty pocity potlačit, ale semínko klíčilo a rozpínalo své kořínky do každé myšlenky v jeho mysli. Ležel ve tmě, proklínal Snapea, proklínal sebe, proklínal vše, co se stalo v komnatách mistra lektvarů. Když se konečně zbavil spalujícího vzteku a zásoba jeho kleteb došla svého konce, dokázal konečně analyzovat události dnešního večera a zůstat při tom téměř v klidu. Proč se k němu Severus takhle choval? Už to byla docela doba, kdy ho Ha