Tmavě modrý

Pokračování 87. kapitoly Pán chvíli seděl tiše. "Když se mi ráno rozezněl budík, cítil jsem se bídně. Ne bídně, jako kdybych byl nemocný, ale nedokázal jsem přijít na nic, co bych chtěl dělat méně než jít do práce." Severus musel vyvinout neskutečné sebeovládání, aby po něm nevyjel. Byl si pán vědomý toho, kolikrát musel Severus vstávat a cítil při tom hrůzu z nadcházejícího dne? Nikdy neměl na výběr, nemohl hodit ručník do ringu a zabalit se do hromady pokrývek. Přinutil se dýchat zhluboka dýchat, aby vydýchal jak frustraci, tak bolest, a netlačit tolik, když masíroval šampón do pánových vlasů. Pán se na chvíli zarazil, zřejmě si uvědomil, že narazil na kámen úrazu. "Je to strašně vyčerpávající. Mám pocit, jako by ze mě byla každý den vysávána energie. Mudlové mají frázi 'jet na prázdno', protože když autům…" "… jsem si dobře vědom toho, jak auta fungují," přerušil ho Severus. "Prostě to už nechci dělat. Ale nemám na výběr. Musím se starat o

Kapitola 87: Vyhořelý Dříve si Harry myslel, že by nemohl být zaneprázdněnější. V té době byl zodpovědný za péči o dvakrát osiřelé dítě a vyděšeného, narušeného otroka. Jak Teddy rostl a Severus již neměl takové problémy, zapojil se Harry od ledna 2000 do bystrozorského výcvikového programu. A nyní bylo doopravdy jasné, že už nemůže být zaneprázdněnější. Každé ráno vstával před úsvitem. Hodil na sebe oblečení do práce a zbytečně se pokoušel urovnat si vlasy. Pak začal připravovat snídani. Cestou do Teddyho pokoje vzbudil Severuse. Teddyho připravil na den v jeslích. Potom je nahnal dolů, aby se rychle najedli. Většinu dní nechával Severuse, aby se dostal do Kouzelných kratochvilných kejklí sám, ale občas, když se Severus cítil obzvlášť závisle, ho tam doprovodil. Poté odvedl Teddyho, který si konečně zvykl a neplakal, do jeslí. Největší část dne strávil výcvikem na bystrozora, což zahrnovalo inspekce, opakování, cvičení, eseje a hromadu papírů, které musel zadarmo udělat pro bystrozory

Pokračování 86. kapitoly *** "Harry!" Hermiona se jako obvykle vrhla pánovi do náruče. Množství lidí v bytě bylo pozoruhodné. Severus čekal čtyři nebo pět lidí, ale ne téměř patnáct. Jednalo se většinou o mladé lidi, s výjimkou páru kolem čtyřicítky a jednoho staršího muže. Procházeli se, jedli chipsy a syrovou zeleninu z papírových talířů a bavili se mezi sebou o událostech tohoto týdne. Založil si ruce na prsou. Soustředěně zaměřil svou pozornost na podlahu a zamířil k jediné další známé tváři. "Ahoj!" Ron se choval doslova žoviálně, když Severuse pozval, aby si sedl ke stolu. "Ohnivou whiskey?" Severus vděčně přijal obě nabídky. "Je tu… docela plno." "To je," souhlasil Ron. "Příští měsíc jí končí nájemní smlouva, takže myslím, že se přestěhujeme. Když se sem nastěhovala, žila sama. Říkala, že je byt perfektně velký, protože spolu nebudeme žít, dokud se nevezmeme, nebo přinejmenším dokud nebudeme starší. No, jsme starší a je to t

Kapitola 86 - S.P.O.Ž.Ú.S. Bolelo se hýbat. Bolelo dýchat. Bolelo mrkat. Byl tak vyčerpaný, až mu bylo na zvracení. Motala se mu hlava a vypadalo to, jako by každý jeho krok měl skončit tím, že se bude válet na zemi se zlomeným kotníkem. Každý den chodil do práce s myšlenkou, že to bude snadnější nebo méně vyčerpávající. Nikdy nebylo. Jediné, co chtěl, bylo jít domů a vlézt si do postele. Samozřejmě, že by to nebylo tak jednoduché. Přestože byl příliš unavený, než aby jedl, bylo jeho rodičovskou zodpovědností zajistit, že Teddy bude mít pořádnou večeři. S jejich zabezpečením nebyla donáška jídla možná, takže někdo se bude muset pokusit o vaření. A pak se bude cítit provinile, že s Teddym netrávil čas. Trávil s ním příliš málo času. Nebylo to fér vůči Teddymu ani jemu. Také by to nebylo fér vůči Severusi, kdyby si šel zdřímnout a nechal ho batole hlídat. Posledních několik let se točilo kolem toho, aby byl k Severusovi fér, avšak poslední týden to doopravdy dostal do záře reflektorů. Od

Kapitola 85 - Činy mluví hlasitěji než slova V týdnech po Paříži trávil Severus většinu svého času o samotě. Nebylo to proto, že by se zlobil nebo se bál. Nevyhýbal se specificky pánovi, protože jeho důvody být o samotě se netýkaly jenom pána. Potřeboval být o samotě, protože potřeboval čas na přemýšlení. Přestože si užíval práci pro George Weasleye, byla jednoduše příliš hlučná a vyžadovala příliš mnoho koncentrace, než aby se mohl zabývat soukromými záležitostmi. Teddy pro něj znamenal všechno, ale jeho neustálá potřeba po pozornosti, lásce a dohledu nevytvářila prostředí, které Severus potřeboval, aby své myšlenky zpracoval. Výsledkem toho bylo, že trávil hodiny, kdy nebyl v práci, ve své ložnici. Ve zvláštním záchvatu smělosti dokonce jednou zcela zavřel dveře a zatarasil je židlí strategicky umístěnou pod kliku. Otroci neměli povoleno zavírat mezi sebou a svými pány dveře bez výslovného povolení. Bolest hlavy, kterou poté cítil, za ten akt rebelie však téměř stála. Po zkušenostech