Tmavě modrý

Trochu se posuneme v ději, abychom nezamrzli na jednom místě. 16. Kapitola S bundou přes ramena přešel přes nově napadaný sníh až ke dveřím domu, ve kterém pobýval Rosťa. Opře se o zvonek. "Máš doma tátu?" vybafne na Tomáše, který se se znuděným obličejem objeví ve dveřích. "Jo… někde tu je. Počkej." Kubu překvapí ta náhlá netečnost a chladnost vůči jeho osobě. Co všechno ten kluk od svého otce věděl? Ale nějak si ho víc nevšímá.Prostě zavře dveře Jakubovi před nosem a odejde do útrob domu, aby našel svého otce. "Kubo? Potřebuješ něco?" Objeví se ve dveřích překvapený Rosťa. V domácích teplákách a vytahaném tričku vypadá úplně jinak než v pozici hlavního policisty. Zkoumavým pohledem si přejede pobledlého Jakuba, který si tiskne ruku k tělu a snaží se dýchat pravidelně a ne jen povrchně. "Potřebuju pomoct. Musíš mě odvést na pohotovost… jinak to asi nedám." Vydechne. Přijde mu, že se to čím dál víc zhoršuje. Horká dlaň se dotkne jeho mrazem chlad

Dodatek k Zachránci. Čekal ho někdo? Pokládali jste si otázky, co bude dál s Alexem? Dnes dovolím, abyste mu nahlédli malinko do stávajícího života, když se s vámi podělím o pár střípků. Doufám, že vám to udělá malinko radost. Věnování dnes patří mojí Pretynce, která slaví v tento den narozeniny a trochu na mě s tímhle dodatkem urgovala. Takže... je pro TEBE! Snad se ti to bude trošku líbit a nezabiješ mě. *Jdu si dělat viteály* Miluju tě ♥♥♥♥♥ a přeju ti k dnešním narozeninám spoustu trpělivosti s mojí osobou během našeho společného psaní, abys mě něchtěla vyměnit (zabít) a prostě... doufám, že tě to alespoň malinko potěší...♥ Zachránce - Dodatek Rozhodně si nepředstavoval, že by na svatbě nejdokonalejšího páru mohl takhle ujet. Nutilo ho to neustále přemýšlet. Alkoholový opar vznášející se nad vzpomínkami, mu však nedovoloval nahlédnout. A když už přišel mžik, okamžitě se mu zkreslil. Bylo to už hodně dávno, kdy se opil do takového stavu. To byl mladý a blbý. Což se nevylučovalo an

Ach... slaďárny mi vážně nejdou! Má múzo, kam jsi zdrhla, ty mrcho nevděčná?! Málo tě krmím? Eh... pardon... výlev. Kouzlo Vánoc - část pátá - poslední "Děje se něco? Vypadáš, jako bys viděl smrt." Zeptá se ho Dominik, když si ho pořádně prohlédne. Sundá si kabát a přehodí ho přes židli u dveří. Přejde pokojem k Adamovi, aby ho jemně políbil. Udělal si z toho rituál a Adam ho neodháněl, to byl bod pro něj. "Měl jsem návštěvu." řekne zamyšleně. "Nevypadá to, že by byla radostná." Zapochybuje Dominik a prozíravě si Adama prohlédne, ale zdá se být v pořádku. "Oni jsou úplně skvělí." rozzáří se najednou. "Prosím? Kdo?" "Byl tady za mnou ten záchranář, co mě tahal z auta… už tu byl jednou. A dneska… dneska mi přinesl tašku plnou ovoce, podívej." Ukáže na igelitku stojící vedle postele. "To je skvělé." Usměje se Dominik. "Dome… proč to dělá? Proč chodí za svými pacienty? Zamnou?" pohlédne na něj s otázkou v očích

Letos jsem se ani nesnažila tuhle speciálovku řadit mezi jednorázovky. Dobře jsem udělala. Děkuji děvčatům, které komentují :) Kouzlo Vánoc - část čtvrtá Z narkózy se plně vzpamatuje až po poledni. S ovcí rozloženou pod hlavou a uvelebený na boku. Jen obvaz na těle ho otravoval, protože při každém pohybu se pohnul i on a jeho to lechtalo, jenže se nemohl podrbat. Měl zakázáno dávat ruce za sebe, nad sebe i jakkoliv jinak, aby mu nepopraskaly čerstvé stehy. Proto byl překvapený, když přišla zpráva, že pokud bude mít záda zpevněná pružným obvazem, bude si moci lehnout na bok. Bolesti byly způsobované nějakým problémem na nervových drahách. Poraněné koleno už tak dráždilo páteř a ta, jelikož byla taky poraněná, mu to dávala schytat v několikanásobcích normálu. Musel však uznat, že kdyby mu teď nebylo špatně po narkóze, tak je mu celkem dobře. Za posledních pár dní mu tak dobře nebylo. "Adame, nesu ti oběd." ozve se za ním vesele, protože leží obličejem k oknu. "Nebyla byste

Bavte se a nezabíjejte mě! Vánoce jsou přece svátkem klidu a míru... Kouzlo Vánoc - část třetí Natočí se Dominikovým směrem, aby pohlédnul na ten objev, který učinil. Asi dvacet minut stáli u stánku s věcmi z ovčí vlny a měli tam chlupaté plyšáky, které přitahovaly pohledy všech kolemjdoucích. Roztomilá huňatá zvířátka, která se dala rozložit na pohodlný polštář. "Nechceš jednu ovečku? Vypadá to fakt rozkošně." Pozvedne obočí. "Dominiku… ty jsi gay? Asi jsem ještě neslyšel nikoho mužského pohlaví, kdo by řekl, že je plyšák fakt rozkošný…" zasměje se potutelně. "A kdyby, tak co?" Trhne rameny a naoko uraženě se od Adama odvrátí. Znovu zaboří tvář do huňáče. "Vezmu si jí." pokyne prodavačce, aby mu ji zabalila. "Máš neodstatek rozkošnosti?" uchechtne se Adam. "Bez komentáře. Neteři by se mohla líbit, když tys mi dal košem." pokrčí rameny a raději vytáhne peněženku. Adam se usměje a zakroutí hlavou. "Určitě bude nadšená, jes

Omlouvám se za prodlevu. Byla dost nečekaná... včera se mi povedlo použít ke smrkání kapesník, do kterého jsem si během dne utírala štětec od dřevařského lepidla, a i když bylo zaschlé, poleptalo mi sliznici nosu, takže opravdu nemilá záležitost. Doporučuju nedělat. Mockrát děkuji za potěšující komentáře u první části, doufám, že se i nadále bude líbit. :) Ještě jednou Krásné Vánoce! Kouzlo Vánoc - část druhá Pousměje se. Jestli jeho den začal hodně špatně, tak tohle byl moment, kdy se rozzářil do duhových barev. "To je v pohodě." prohodí a prohlédne si Dominika zblízka. Ani on sám neujde zkoumavému pohledu. "Jsem z centra, do kterého tě mají po Vánocích převézt… dostal jsem za úkol, abych ti tu dělal pár dní společnost a zjistil co všechno budeš potřebovat a tak… spíš to byl trest za to, že jsem nepřišel včas, ale jak tak na tebe koukám, litovat toho nebudu." zazubí se na něj. Překvapeně na něj pohlédne. Až po Vánocích? Neměl jet už příští týden? Znamená to, že na