Tmavě modrý

11. Kapitola Nakonec nezůstali jen u pití čaje. Klidná atmosféra v šeru čajovny jako by odbourávala zábrany. Povídali si o všem možném, takže se Petr dozvěděl nejen to, co Julián studuje za školu, ale i o jeho coming outu , kdy se šel přiznat rodičům. A Petr přišel na to, že v tuhle chvíli Juli mluvil mnohem víc než on a jemu to nevadilo, protože poslouchat Juliho hlas bylo příjemné. Marně v myšlenkách pátral po momentu, kdy se jejich pozice obrátily a zpočátku nesmělé polibky se prohlubovaly. Nevěděl, kdy se dostali do situace, že právě procházeli domem Juliánových rodičů do jeho pokoje. ale bylo to příjemné. I bez přímého vědomí, že dnes by opravdu došlo ke styku, se nechal poslušně vést tmavou chodbou. Vlastně se přistihl při myšlence, že je mu jedno, co se dnes večer stane. "Vítej u mě v pokoji." cvakne vypínač světla, ale místo otravné ostré záře pokoj prosvítí příjemné tlumené světlo. Rozhlédne se po něm celkem zvědavě. Široká postel, skoro dvojlůžko, velký psací stůl

Omlouvám se za malé zpoždění. (Kdo chce vrhnout Avadičku , směle do toho.) Znáte to... horko, práce, únava... a totální těžkosti vlastních myšlenek . Mám takový pocit, že tahle kapitola je nějaká vážná a prostě... divná. Kdo si to myslí taky, nechť zvedne ruku. :D A pokud chceme pokračovat v "komentářovém tempu" jsem stále ochotná. *mrk, mrk* Nejsem si jistá, zda se dnes najde někdo, kdo v této kapitole najde nějakou odpověď, ale pár jistých věcí tam je... Věnování? Myslím, že je jasné. Ha! Dnes je vyjmenuji! Komentující: yazzy, Medvídek, Wieta, KalamityJane, Monika, Nyce-oH, Lili, barbor, Baruska, Sung, sisi a Sarelle . A zopakujeme si ještě jednu mojí oblíbenou větu: Tohle je jen díky Vám. 10. Kapitola Nešel. Horko těžko se od sladkých rtů odtrhnul, ale nahoru nešel. Tisknul svůj vzrušený klín na jeho podbřišek, protože byl o několik čísel větší. Jasně však pod svým vlastní vyboulením cítil, že ani Juliána to nenechávalo chladným. Nejdřív zavrtěl hlavou než nabral druhý d

Jsem moc ráda, že se vám tohle přidávání líbí a omlouvám se za včerejšek. :) Pokračujeme v krasojízdě a přidáváme novou postavičku do příběhu, tak jsem zvědavá, co na ni řeknete. Věnování patří všem, kteří se podílejí na akci: komentáře/kapitola. Zatím mě to stále baví. :D 9. Kapitola Opětovně ho zachvátil záchvat kašle, který mu vháněl slzy do očí, jak úporné to bylo. Měl pocit, že mu brzy vyskočí krkem i plíce. Vlk se stejně jako poprvé i při dalším kašlání otočil od své práce, aby si ho starostlivě prohlédnul. Měl na tom svůj podíl viny a nevěděl, jak by Petrovi pomohl. "Nechceš si raději lehnout?" Petr zakroutí hlavou. "Není třeba, udělám si čaj a bude to dobrý." začne se zvedat, ale je zastaven mávnutím ruky. "Seď. Uvařím si taky. A stejně jsem se chtěl protáhnout, jsem z toho sezení rozlámaný jako balíček tyčinek. Nemáš hlad? Objednal bych pizzu nebo klidně něco jiného." "Ani nevím, jestli mám vůbec hlad. Ten čaj bude stačit." "Ještě j

Původní přidání bylo nastavené na pátek v mou oblíbenou hodinu 00:01, ale Keksík to rozhodl :D Věnování patří všem nedočkavcům. Vy všichni jste nejlepší! :) 8. Kapitola Hodiny ho mučily svým pomalým tempem, kterým přibývaly minuty další a další hodiny . Díval se na ten mobil snad každých deset vteřin. Jenže se nedíval jen na ten mobil. Až nestydatě zíral na dvojici před sebou, od které jej dělily maximálně dva metry. Jim zřejmě nebyla taková zima, která se procházela po jeho těle. Oni se k sobě tiskli. Peřinu jen kousek nad pasem. Tvář Lukáše, jak se mu později představil, byla klidná. Vypadal tak křehce. A Vlk oproti němu vypadal jako ochránce. I ve spánku měl v obličeji byť klidnou, ale napnutou masku. Jeho ruka… omotaná pevně kolem útlých boků skrytých pod Vlkovým spacím tričkem. Sledoval ji se závistí. Představoval si, že ta ruka takhle pevně tiskne jeho, že si ho schovává do své náruče a on může klidně spát. Bylo to trapné. I ta chvíle než šli všichni tři spát. Než se uklidnilo ně

Tak dobře, pokud hrajeme hru: komentáře/kapitola, tak si s vámi ráda zahraji :D Mám tenhle týden celkem takovou zvláštní náladu a vůči blogu mám silnou slabost, takže toho zneužívejte, dokud to jde. Až budu chodit unavená z práce, tak se zase aklimatizujeme na pravidelné přidávání v intervalech. (Já a moje sliby. Nejen ty o prázdninovém režimu volnějšího přidávání a mého odpočinku. Vidíme všichni ten výsledek.) :D K dnešní kapitole mám jen tolik, že se trochu zhoupneme v čase. Věnování komentujícím. Mám vás jmenovat? :) Moc Vám děkuji. Opakuji se, ale znamená to pro mě hodně. 7. Kapitola Říjen se přehoupnul v listopad a jemu pomalu začínaly nabíhat na portálu termíny se zkouškami v před-termínech, kterých chtěl zvládnout co nejdřív, aby si mohl ty nejtěžší zkoušky maximálně zopakovat bez stresu z toho, že by neměl něco dalšího hotového. A to vlastně nešlo ani teď, protože učení se mu kupilo a on jen stěží zvládal vypracovávat seminárky. Navíc od toho incidentu, kdy se probudil v Honzo

Znáte zákon akce a reakce? Já tedy doslovně ne, ale kdykoliv si na něj vzpomenu, tak mi podivně rychle vyletí koutky rtů nahoru, protože se mi vybaví naše indiánská fyzikářka ze základky, která mi nehorázně pila krev. A dostala jsem se k tomu tak, že po pondělní/nedělní kapitole jste mi udělali svými komentáři nehoráznou radost a já mám dobrou náladu (zneužívejte, dokud to jde). Ptám se tedy - zlobíte se za další kapitolu tak brzy? :D Věnování patří komentujícím (pokusila jsem se odpovědět na všechny vaše komentáře bez velkých spojlerů), protože jen díky vám je kapitola již dnes. :) 6. Kapitola Na chodbě ve škole získal pocit, že si na něj všichni ukazují. Že ví o tom, co se stalo. Jistě, po koleji se to rozneslo ještě během neděle, kdy střízlivěl, ale byl zavřený v pokoji. Nemusel se vyhýbat jejich pohledům. Teď byl bez šance. Paranoia . Vlk s ním nekomunikoval. Vlastně ani neměl příležitost, když se Petr uvěznil do zajetí sluchátek a zahrabal se do peřiny, aby se po jídle ještě troch