Tmavě modrý

Beta: Mik Květinový ctitel 2. část Zmatený. Tak by se dal vysvětlit jeho momentální stav. Na stole stála další květina. Teprve včera mu byly doručeny růže, které večer postavil doma v kuchyni na stůl. Dnes byla jen jedna, ale i ta fialová gerbera stačila. Co se to tady děje? Běhalo mu hlavou. Copak si z něj snaží někdo vystřelit? Docela blbý vtípek. Momentálně byl rád, že je v kabinetu sám, protože vůbec netušil, co by řekl svým dvěma kolegyním, které byly až příliš zvědavé. Zmučeně položí hlavu na stůl. Brýle odložil již před chvílí… Proč dotyčná osoba, která mu tohle dělala, neposlala alespoň nějaký vzkaz, něco, co by ho utvrdilo v tom, že to nejsou nudící se studenti, kteří si dělají srandu z přiznaného svobodného gaye. Rozostřený pohled na hodinky ho vrátí do reality. Měl by jít na hodinu. Hlavou mu pořád vrtá, co se to tady tak znenadání děje. Mysl se mu zastaví na vzpomínce na včerejší setkání s Filipem. Ale je blbost, aby mu někdo jako jeho dávný rival najednou posílal květiny.

Za beta děkujeme Mik . Květinový ctitel {1} Ten den bylo opravdu hezky, i když o sobě zima dávala vědět svými závany mrazivého chladu, pořád mělo ještě sluníčko se svými paprsky navrch. Alespoň do doby, dokud bylo vidět na horizontu a vesele si svítilo. Možná se zrovna svými paprsky snažilo rozveselit muže, který tiše kráčel po chodníku nevšímaje si svého okolí. Bradu zabořenou do vysokého límce kabátu, aby protivný studený vánek neotravoval citlivou pokožku. Moc se mu to však nedařilo. Ze zamyšlení ho probrala rána do jeho těla. Nejdřív se těžce srazí hrudníky. Fyzikální zákony velí setkání hlav. BUM. Brýle udělají směšné - KŘUP. Sražený těžce dopadá k zemi. Brašna, kterou svíral v prstech, spadne vedle něj. Bodavá bolest těsně nad okem. Cosi lepkavého na obličeji. Šokovaný beze slov sedí na zemi, pár okamžiků nemá tušení, kde je. Zvědaví lidé se začnou zajímat. Co tak vymóděný muž dělá na zemi? Muž, který za to může, nyní rozpačitě stojí právě nad sraženým, koktavé omluvy z něj bezmy

Rčení jako každé jiné Hřejivá dlaň na jeho boku byla opravdu příjemná. Spokojeně se ještě na chvíli, než zazvoní otravný budík, zachumlal do toho příjemného objetí. Spokojené chrupkání muže ležícího vedle něj, ho vtáhla ještě na moment do říše snů. Naopak netaktní šťouchnutí, které obdržel, nebylo nic tak vzdáleně příjemného jako jemné dotyky. Zmateně rozlepí oči, aby se zadíval na rozmazanou dívčí postavu sklánějící se nad ně. "Hoši, vstávejte, neměli jste dneska mít praxi?" otázka na rtech i v očích. Rozpustilé hvězdičky se dotknou koutků velkých kukadel orámovaných černou linkou. Aleš se s povzdechem obrátí na bok, aby vyhrabal zpod polštáře mobil, který měl zvonit už… před hodinou. "Kurva!" Zakleje netaktně rovnou do ucha jeho ještě pospávajícího společníka. "Radku vstávej, jdeme pozdě, staniční nás sežere." "Co? Koho staniční sežere? Dyť ona žere furt něco, je to dobytek… to už víme všichni…" zamumlá, když se otáčí na bok, ospalé oči by ješt

Upozornění pro tuto jednorázovku je následující: v textu se vyskytuje celkem podrobný posis sexu a zabírá tak třetinu :D proto je varováním silné 18+ Zatmění nevinných myslí Mlha tvořená umělým kouřem doplňující image koncertu, který se právě odehrává, nepříjemně štípe v očích. Dusí přítomné. Dav stojící pod pódiem se pohybuje v rytmu znící hudby. Všichni tančí se všemi. V koutku baru se u stolu na lavici krčí jeden z těch, kteří nepaří s ostatními. S nohama skrčenýma pod sebe, bradu opřenou o ruku, nepřítomně hledí někam před sebe v zamyšlení. Už na první pohled dojde člověku, že ten dotyčný není jedním z šestnáctiletých puberťáků, kteří v podnapilém stavu hopkají jakýsi osobitý tanec. Je zde sice pár starších, ale tenhle je nejméně zapojený do dění. Zpěvák kapely zapíská pauzu a živou hudbu nahradí pár písniček linoucích se z přehrávače. Kapela zmizí ve své stage , pokud se tak té malé místnůstce dá říkat. "Můžu si přisednout?" Muž zvedne nic neříkající pohled k tomu, jenž

Moc děkuji za vaše milé komentáře a doufám, že mě za to useknutí neukamenujete :D 2. část S pytlíkem brambůrků se usadí vedle Valérie, která se dívá na nějakou šílenost. Právě hlavní hrdina usekl hlavu nějakému nepříteli. Hmm, něco historického. "Tak co dneska na tréninku?" zaznakuje na něj. "Můžeš mluvit, zatím slyším," zazubí se na ni, ale ona je na jeho podobné řeči zvyklá. "Stalo se tam něco? Normálně mi vyprávíš, když tě zase někdo z malých naštve… dnes mlčíš. Nechtěj mi tvrdit, že se dnes nic neudálo?" Adam si zamyšleně nacpe do úst, dost neslušně, pár brambůrků. Ví, že Val může říct všechno, ale… jak? "Tak dobře… zeptám se jinak. O koho jde?" mrkne na něj, i když je jí to vlastně skoro jasné. Vzdychal po něm celou tu dobu. "O Petra…" zamračí se, když do sebe láduje další hrst. "Nebuď takový prase, podívej se, kolik ti toho padá vedle… neumíš šetřit?!" napomene ho naoko přísně, když mu z trička sbírá dva lupínky, než je

Voldy nese další povídečku, ještě nechci předvídat, jestli to bude kapitolovka, proto je zařazena do sekce: Jednorázovky. Berte to prosím s rezervou :-E Voldy ještě není pořádně ve své kůži (a v lehké opilosti už vůbec ne) Povídka zatím zůstává bez názvu, protože nejsem schopná nic vymyslet (učím se!) Doufám, že se vám bude líbit a že se tady budeme opět setkávat :) 1. Kapitola Již po několikáté se ohlédnul po muži, který trénoval sestavu vedle něj. Jistě, bylo jich tam mnohem víc, ale on ho zajímal nejvíc. Byl pro něj dokonalý, ale měl smůlu. Byl zadaný. Už několik let. A to ho ubíjelo. Zklamaně se odvrátil, když po konci tréninku spatřil, jak jeho partner přiskočil, aby ho, celého zpoceného, vtáhnul do své náruče. Něco mu povídal, ale on se raději vytratil do sprch, aby byl hotový co nejdřív. Potřeboval vypadnout někam, kde bude moci být sám. * Potloukal se nočním městem, jako to dělával už několik týdnů zpátky. Vždy po tréninku. Chtěl být sám, ale nechtěl být doma. Tichost bytu pro

Den jako žádný jiný Nový školní rok… Začínající semestr znamená jediné - studenti přijíždějí, stěhují se, vybalují a celkově přizpůsobují své pokoje stejnému vzhledu, v jakém je udržovali, když zde bydleli loni. Chaos začíná. Drobná dívka ve svých oblíbených džínech, tričku s krátkým rukávem a Converskách, postává na rohu ulice, kde se vyskytuje jejich kolej. Auto jednoho jejího miláčka poznává téměř okamžitě, jak se objeví na druhé straně ulice. Ruce mávající jí z otevřených okýnek také nejdou přehlédnout. Veze i další členy party žijící na kolejích s nimi. Radek ještě ani nezastaví a už se hrne z auta. Stiskne ji v náruči, otočí kolem své osy, šťastné zavýsknutí. Polibek spojí jejich rty. Uvítací rituál dvou velmi dobrých přátel. … "Radí, Alešek mi právě volal, už je na hlavní," mrkne na něj. Veselý výraz, který se objeví na jeho tváři, ji potěší. Nic se nezměnilo. Alespoň doufá. "Prej má těžký kufry, tak mu je máme pomoct přinést," mrkne i na ostatní členy party,

Situace jako každá jiná Probouzel se s tíživým pocitem na prsou. Ne, nebyl to ten psychický tíživý pocit, bylo to čistě fyzické. Něco živého, teplého, spokojeně oddechujícího a… slintajícího! Z pravé strany se k němu tisknul spící Aleš. Nohu vklíněnou mezi jeho stehna, rukou objímal jeho pas. S jeho zavrtěním při procitnutí sebou zamlel taky, ústa se na okamžik zavřela, nos nasál vůni blízkého těla. Radek prsty prohrábne hnědou kštici svého spolubydlícího. Z vedlejšího pokoje zaslechne vyzváněcí tón budíku jejich kamarádky. Vymáčknutí, zavrzání postele, otevření okna. Jako každý den. I oni už by měli vstávat, ale moc se mu nechce budit to roztomilé stvoření, které se k němu tiskne. Kolej začíná ožívat. Rozespalé osobnosti vylézají ze svých zasmrádnutých brlohů, otevírají okna a rychlým zabráním záchodků nasírají každého, kdo zrovna vylezl ze dveří pokoje se stejným úmyslem. U umyvadel ve společné koupelně se scházejí s kartáčky v ruce a ručníky přehozenými přes rameno. Samostatnou koup

Moji milí, tímto končí náš měsíc půl-drabble. Chci poděkovat všem, kteří se zúčastnili. A ještě větší díky patří těm, kteří napsali plný počet drabble. Ach ano, nemám pro Vás žádnou cenu ani jiné ocenění, chcete něco takového? Původním záměrem přece bylo si přehodit čtenáře, poznat nové pisálky a třeba i zvýšit návštěvnost (pro ty, kteří na tom lpí) . Víc se nebudu vyjadřovat, protože bych se zase musela naštvat :D Děkuji Vám, že jsem v tom nezůstala sama. *hudlan na líčko od Voldíska* Drabble č. 15 Téma: Konec světa Dva milenci se k sobě tisknou v objetí lásky. Jejími chapadly jsou pevně lapeni. Okno pokoje ozařuje svit z města. Jeden z mladíků zaostří na předmět, který se záhadně přibližuje k nim. "Lásko…" zatřese rozrušeně přítelem. "Hm?" "My-myslím, že něco vidím…" "Co? Bydlíme kousek od letiště… třeba přistává letadlo…" zamumlá rozespale. "N-ne… ono to míří k nám.." "Jen se ti něco zdálo…" "Co když to je konec světa

Předem upozorňuji, že tvorba je super (na moje poměry) ÚCHYLNÁ :D Takže na vlastní nebezpečí :D a ne... Voldymu vůbec neruplo v bedně! :D Večer jako každý jiný Celkem večer jako každý jiný… společná sprcha se měla konat jako vždy, po desáté, když už všichni byli zalezlí na pokojích a otravní byli jen ti, kteří sháněli jídlo po lednici s neukojitelným hladem z nudy. Ano. Zase nešel internet. Chodbou se ozýval nejen falešný zpěv, ale i prazvláštní hekání, jehož důvod nikdo nechtěl zjišťovat. Někdy je lepší nevědět. Z kuchyně a mírné škvíry, pod dveřmi do ní vedoucíma, se linul dým, který dřív nebo později zase spustí požární hlásič. Zápach, který štípal do očí, značil jediné. Dnešní večeře místního kuchtíka bude zase černá. Zatřepe hlavou. Myšlenky se odebírají úplně jiným směrem než by chtěl. Svlékl ze sebe šaty. Kalhoty letěly přes židli, tričko na postel. Ponožky už dávno neměl. Trenýrky si ponechal. Ještě by se mu mohly hodit. Nenuceně koutkem oka pozoroval, jak jeho spolubydlící děl