Tmavě modrý

Víte... přišla ona očekávaná krize po dopsání povídky. Takže jsem se upnula k tomu, co mi zrovna jde. Věnuji: ester, Sung, Pretynce, Wietě, Katce, yellow a barbor. Moc vám děkuji za vaše komentáře. A ještě Keksíkovi. 28. Kapitola Nechá se ohlásit vojákem, který stál na hlídce. Skoro ihned je vtáhnut do útrob stanu, aby mohl porovnat úroveň. V ničem se neliší. Až na stůl s dokumenty a prázdnými papíry a jednu jedinou postel. Zasalutuje. "Chtěl jste se mnou mluvit, pane?" "Alexi, necháme hodnosti za dveřmi. Posaďte se." Kecne na první stoličku, kterou měl hned vedle sebe. "Uvědomujete si doufám, čeho jste se dopustil, když jste neletěl jako druhý pilot?" Aha, takže půjde o jeho prohřešky. "Ano, pane." "Určitě vás za to bude stíhat komise. Máte sice praxi zdravotníka, četl jsem vaší dokumentaci, ale tady na misi působíte jako druhý pilot, takže byste měl dodržovat pravidla, která se vás týkají." "Vím, pane. Jsem si toho vědom." &

2/2 Kromě malé zbraně u sebe neměli zhola nic. "Oni nás tu vážně nechali?" ozve se vedle něj. "Bingo." vypne si svůj mikrofon. Stejně teď nemá kontakt s helikoptérou. "Hele… postaráme se o něj." ukáže na zraněného vojáka. "A potom se zdejchneme, rozumíš? Ošetřím mu rány a ty se tu porozhlídni, jestli někde není nějaký lepší úkryt než tenhle šutr. To mě fakt neuklidňuje. A nevzdaluj se zase moc. Musíme zůstat spolu, jo?" Uklidní svůj hlas. Zloba musí stranou, teď potřebují spolupracovat. Petr mu přikývne na souhlas. Potom zmizí Alexovi z dohledu a jemu dojde, jak blbý nápad to byl. Nepozastaví se nad tím, že se mladý záchranář neohradil ani na to, že hledání úkrytu není jeho práce. Přestane přemýšlet nad blbostmi. Na ty bude čas později. Natáhne si rukavice vyčuhující z batohu. Vytáhne z kapsy kapesní nůž, aby rozřízl rukáv nasáknutý krví. Rána není hluboká a po bližším prozkoumání zjistí, že kromě střepiny, která se v ní nachází, je dost čistá. N

Uvědomuji si, že mnozí z vás už Zachránce nečtou, protože je tak málo. Není to kvůli tomu, že by mě nebavil, je to kvůli tomu, že Alex je prostě... pro mě něco, co mnoho z vás nedokáže pochopit. Pokud by se našel někdo, kdo si ještě rád přečte, tak vás upozorním na to, že není třeba se vracet k předchozím kapitolám, pokud si alespoň vybavujete Alexův charakter. Přijde mi, že touhle kapitolou vznikl trošku nový příběh. Tuto povídku určitě dokončím. Tahle kapitola je pro Pretynku, nejen proto, že jsem jí ji slíbila. Taky je kapitola dvoujnásobně delší než obvykle. Jo, měla jsem chuť ji střihnout v nejlepším, nakonec jsem si to rozmyslela. Varování: střelba Berte s rezervou popis boje, který bude probíhat. Mám některé poznatky naposlouchané z reálných příběhů. 27. Kapitola Sucho. Písek. Bída. Tři slova, kterými by mohl popsat krajinu, ve které teď společně s Felixem a celou jednotkou žili. Díval se na to z ptačí perspektivy a nemít na útvaru psychology, kteří mezi nimi jakoby nic chodili

Tak jsem tady s pokračováním. Mělo tady být včera, ale jaksi mě zradilo vlastní zdraví... Dáme varování 18+ Černý Petr - Bonus - část druhá Díval se na Juliána, jak něco nadšeně ukazoval Markovi přes tlusté sklo akvária a nevědomky se u toho usmíval. Juliánova nemoc zase ustoupila a tak si mohl užívat života alespoň v malých douškách, jak mu to aktuální stav dovoloval. Nebylo to to, co všichni chtěli, ale když viděli, jak se k tomu Julián staví… nakazil je svojí dobrou náladou všechny. Zadíval se na dvojici lépe, intenzivněji. Marek byl, v porovnání s Julim, opravdu obr. Juli stále vypadal jako porcelánová panenka, ale s každým slunečným dnem se vystavoval teplým paprskům, i když venku stále vládly mrazíky. Začínal chytat tu správnou barvu. Zrůžovělé tváře neměl jen díky tomu, že mu co chvíli Marek pošeptal něco do ouška. Kolem pasu se mu omotají paže ve známém držení. Pousměje se. Čekal na něj, než odnese kabáty do šatny, aby je nemuseli vláčet sebou. V centru měli příjemně vytopeno.

V jiném světě Benjamín nabídl svému otci, aby mu vybral nějaký koníček. O tom, že to nebyl zrovna dobrý nápad, se přasvědčí ve chvíli, kdy zjistí, že cyklistický trénink je delší než jen trasa "od domu k sámošce". Jak dopadne jeho prázdninové dobrodružství v partě kluků, kteří to na kolech vážně umí? Marek, Robert a Tomáš jsou jedním z nejsilnějších článků celého týmu. Najde Ben přátele a nakonec i smysl cyklistiky? Povídka v rozepsání... Odkaz na kapitoly >>>

Vím, že jsem s přidáním dost otálela, ale když já jsem si nemohla pomoct :D a taky jsem neměla takovou příležitost. Takže až nyní. Děkuji za komentáře u poslední kapitoly. Jste úžasní, jak se mnou dokážete zacvičit. :) Nyní se snad dobře bavte. Varování: 18+ Bonus - část první První únor přistihl spoustu vysokoškoláků s úlevným úsměvem na tváři, protože zkouškové období právě vrcholilo a kdo to nenechal na poslední chvíli, mohl mít už volno od učení. Za dredatým mladíkem se právě otevřely dveře, jak do společného pokoje vstoupil i jeho druhý obyvatel. Bundu, kterou měl zasypanou sněhem, který ve své vrstvě nedokázal roztát, rozložil hned u dveří na věšáku. K nohám postele odhodí batoh. Dominik se odvrátí od rozdělané práce, kterou si před malou chvílí otevřel a stejně se do ní zatím nepodíval. "Ahoj." "Čau." Petr k němu bosky přejde, aby se mohl sklonit a políbit růžové rty, které se na něj od jisté doby spíš jen špulí než mračí z úzké linky. "Všechno v pohodě?

Černý Petr Petr je obyčejný vysokoškolák, který právě začíná svá studia. Daleko od domova je nucen přežívat na koleji. Jak se mu bude dařit vycházet se spolubydlícím, kterému ostatní přezdívají Vlk samotář a který už od začátku bere jeho přítomnost nelibě. Ovšem objeví se někdo, kdo by mohl Petrovi alespoň trochu zpříjemnit žití. Co přinese pokoj číslo třináct ve třináctém patře panelového domu? Počet kapitol: 27 + bonus Počet stran: 120 Beta: Alex Odkaz na kapitoly >>>>> K povídce patří i dvě bonusové části. Naleznete v odkaze na kapitoly.

Velice se omlouvám, že jsem vás musela nechat čekat tak dlouho. Původní plán byl, že vám kapitolu přidám hned v sobotu, když se vrátím domů, ale bylo to trochu složitější, protože jsem nakonec doma ani nebyla a v neděli jsem nestíhala udělat všechno, co jsem chtěla. Proto spěchám s kapitolkou takhle brzo ráno, abych vás alespoň trochu potěšila. Ale možná vás potěší i fakt, že během té šestihodinové cesty vlakem tam a potom i zpátky, jsem nelenila a vymýšlela další povídku. Vlastně mě ten nápad trknul dřív, ale bylo potřeba ho rozvinout, takže to se uskutečnilo. Potom pro vás mám ještě jednu povídku, kterou jsem tvořila během prázdnin společně s Černým Petrem. (Pamatuje si ještě vůbec někdo, že ČP měla být prázdninová jednorázová rychlovka?) Ale tu povídku objevíte ve chvíli, kdy se dostanu domů a najdu disk, na kterém je uložená. Mohlo se totiž stát, že během stěhování z počítače na počítač se někde zatoulala a to by mě celkem mrzelo, protože je to další cyklistická, o které si myslím,