Tmavě modrý

Ti, kteří chtějí znát odpověď k minulému drabblu, dnes jí dostanete. Najdete spojitost? Zapomenout? Mytické stvoření sedělo na paži, tvářilo se živě, přesto bylo nehybné. Díval se na něj, v mysli však obraz lva na tatérově paži. Tetování byla nositelem zpráv. Takových, na které se nemělo zapomenout. Přemýšlel. O svém životě. Přemýšlel o něm. Kde se stala chyba? Vzájemné odcizení. Chlad. Pryč byly květiny, barvy a smích. Láska. Život byl jako loutková hra. Tahal za provázky, určoval směr. Prsty přejede přes stále citlivou kresbu. Nepříjemné pocity nevnímá, byl plný jiných. Jméno vepsané do tvaru šupin zvířete. Nepozornému okolí neviditelné. Vzpomínky opět proplují na povrch. Proč vzpomíná na krásné? Špatné by pomohlo zapomenout. Nechtěl zapomenout.

Je mi líto, že musíte stále čekat, vypadalo to nadějně... Užijte si alespoň to "málo". A trochu Vás potrápím (podle mě je to jednoduché). Co se skrývá za tajemstvím tohoto drabblu? Zkusíte hádat o co jde? :-) Utrpení? Stříbrem prolnutá temnota. Bzukot se stupňoval v pravidelných tazích. Na chvíli ustane. Do ticha vkrádá se neznámá melodie hudby. Místnost sterilní, zdi vyprávějící příběhy lidí. Vzduch naplněný emocemi. Mysl se po chvíli stává pro bolest otupělou, hnědé oči sledují dění odehrávající se na tělesné schránce. Neschopen odporu. Lev vedený instinktem zabodává své zuby do lidské pokožky. Hladkou kůži začaly pokrývat krvavé ranky. Bez přestání pokračuje v tvorbě dalšího příběhu. Pohledy se střetnou. Divoký a nespoutaný. Jistý a odhodlaný. Na rtech se objeví lehký úsměv za ním nevyslovená otázka. Zavrtí hlavou, nechce přestat. Souboj s drakem vyhrává král zvířat. Pro tentokrát.

Naše společné tajemství Challenge drabbles a ostatní

Hranice - drabble - Nikdy nevěřil, že by to mohlo být jiné. City se ale mění. Láska se mění v nenávist. Nenávist se mění v lásku. Křehká hranice mezi pevným spojením. Stačí málo a svět se roztříští. Stačí málo a svět se rozzáří. Tak blízko sebe. Úmorné a mysl zatemňující. Nenáviděl svůj život, ale miloval ho. Miloval ho, ale on jeho ne. Čas. Neúprosný zloděj, který každou vteřinou ukrajuje z cenného života. V určitých vteřinách ho miloval z celého srdce. V jiných zase nenáviděl z celé své duše. Lži. Vztek. Pláč. Tiché kopání kolem sebe. Němý, který nemůže vykřiknout. Nenávist. Láska. Temná hlubina nebes.

Věnováno nejbližšímu, na kterého jsme čekali až se vrátí z Bosny, Kosova i Afghánistánu. Věřím, že by mé vyjádření pochopil. Važte si těch, které máte. - doubble drabble - Myslel si, že už ho nemůže nic překvapit. Mýlil se. Čekal na rozhodnutí teamu. Pozornost byla upřená na jediného hráče, který předvedl svůj talent. Ale za dveřmi se pozornost obracela na jiného. Otočil se za míčem, aby ho chytil. Nechápavě se ohlédl za tím, kdo mu jej hodil. Strnul, když spatřil toho, jenž devatenáct měsíců vídal jen na fotografiích. Míč neomylně chytí do svých dlaní, ale mysl už je dávno jinde. Nesplnitelné přání bylo najednou splněné. Dělila je tělocvična. Tetování na šíji jako důkaz. Tichý slib navždy. Novináři kolem nich nestíhali mačkat spouště. Myslel si, že jsou tu kvůli němu. Byli tu kvůli nim. "Jsem doma." Smál se na něj. V očích štěstí, ve tváři radost. V ruce čepici, na sobě uniformu. Tak jak ho pustili. Byl zpátky. Nevěřil tomu. Vypadalo to jako hloupý žert, ale jeho smích byl t...

Umění ubližovat Zoufalství. Mokré slano vytvářelo cestičky na jinak usměvavých tvářích. Pohled těkal z místa na místo. Z osoby na osobu. Přesto byl v pokoji sám. Myslí vířily vzpomínky minulé a představy budoucí. Nepopíral, že představy nebyly veselé. Stačilo k tomu tak málo. Vzpomínky bolely množstvím odehrávajících se citů. Pustil na sebe horkou vodu. Co na tom, že byl oblečený. Tkanina uschne stejně jako slzy. Ale duše zůstane bolavá. Nebyla to chyba jednoho. Byla to chyba dvou. Jeden netušil. Druhý konal. Jeden mluvil. Druhý mlčel. Beznaděj. Snaha zvrátit vše zlé. Uvědomění dávno zapomenutých citů. Umění ubližovat. Ale po každé bouřce vyjde slunce.

Měla jsem v plánu přidat něco úplně jiného, ale nakonec... muselo to ven. Znáte to. Jednou přijde nějaký moment, který ve vás cosi vyvolá. Nečekejte nic světoborného. Jen to muselo ven. Pro člověka, který už sem zřejmě nechodí a nejspíš si to ani nikdy nepřečte. Co nás rozdělilo? Tma. Ticho. Zadržování dechu z nechtěnosti vyrušit cokoliv z toho, z čeho jde strach. A přitom by stačilo tak málo, aby se to rozbilo. Aby se za tmou objevilo světlo a za tichem byl ten oblíbený ruch. Ale bylo to moc daleko. Blízko. Jen jedno kliknutí, pár slov. O to víc delší prostor to byl. Jako by oddaloval s určitým záměrem. Čas. Uběhlo ho příliš mnoho stráveného ve dvou. A v mnoha. Ale doba osamění, byť byla podle kalendáře kratší, byla stonásobně delší. Je děsivé, jak si s námi umění času umí zahrávat. Zapomnění. Nejde zapomenout. Ne na strávené chvilky. Hodiny. Dny. Možná to bylo příliš. Ale bylo pro tebe tak snadné zapomenout nebo nad tím taky někdy přemýšlíš? Co se vlastně stalo? Štěstí se vyčerpa...

Šipky Vzum . Před obličejem viděl prolétnout další šipku, kterou vyslala vytrénovaná mužská ruka na přesné místo. Ne do středu, ale kousek od středu. Nerozuměl tomu, ale to bylo jedno. Stejně šipky nesledoval. Jen vypracované tělo, široká ramena, paže, mezi kterými by se nechal mačkat a úsměv… oči… Vzdychnul nad svým třetím pivem, které již nějakou dobu cmrndal do svého těla. Vzum . Paže zvednutá do vzduchu ve vítězném gestu. Stalkuje ho už tak dlouho . Vždycky se dočká jen povzbudivého úsměvu a pozdravu. Po čase však chce člověk víc . Oči se stočí směrem k němu. Zvláštní svůdný pohled. Zaskočí mu. Dneska nepůjde sám?

Dovolila jsem si jedno Drabble... Díváš se... Zvláštní pohledy, kterými mě častuješ. Vracíš se každý den, dáš si to samé a… díváš se. … nechápu to. Tvůj pohled je zaměřený na mě. Vychutnáváš si svoje kafe i občasný zákusek, který si dovolíš dát… usmíváš se. … lichotíš mi. Nastala změna. Máš sebou někoho. Díváš se… ale už ne na mě. Napoprvé ti přišlo málo? Mohlo být víc. … zraňuješ. Držíte se za ruce, společně se směje, objímáte veřejně svoje těla beze studu, bez předsudků… Díváš se… na něj. … bolíš mě. Několikrát stočíš svůj pohled na mě. Tvoje modré oči mi něco němě řeknou. Nedívej se tak.

Malé, ironické drabble (na blogové téma týdne) "Co si vzít s sebou na pustý ostrov" "Zlato, co to u všech svatých vyvádíš? Vždyť je noc…" "Balím se…" "Toho jsem si stihl všimnout… ale proč?" nechápavě na něj kouká rozespalýma očima z postele. Přikrývka odhalí nahý hrudník, když se posadí a ona nuceně sklouzne. Vzbudil ho rachot, který jeho přítel vytvářel svým pakováním. "Má přijít ta vlna… tak si balím, až skončím někde na pustým ostrově, nikdy nevím, co se mi bude hodit…" "No dobře, ale proč si mě nevzbudil?" Malé zavazadlo se vysmívá do očí. "Mě by sis sebou nevzal? Pro mě už není místo?" Před očima mu zamává růžovou hračkou: "Promiň, robertek je skladnější."

Moji milí, tímto končí náš měsíc půl-drabble. Chci poděkovat všem, kteří se zúčastnili. A ještě větší díky patří těm, kteří napsali plný počet drabble. Ach ano, nemám pro Vás žádnou cenu ani jiné ocenění, chcete něco takového? Původním záměrem přece bylo si přehodit čtenáře, poznat nové pisálky a třeba i zvýšit návštěvnost (pro ty, kteří na tom lpí) . Víc se nebudu vyjadřovat, protože bych se zase musela naštvat :D Děkuji Vám, že jsem v tom nezůstala sama. *hudlan na líčko od Voldíska* Drabble č. 15 Téma: Konec světa Dva milenci se k sobě tisknou v objetí lásky. Jejími chapadly jsou pevně lapeni. Okno pokoje ozařuje svit z města. Jeden z mladíků zaostří na předmět, který se záhadně přibližuje k nim. "Lásko…" zatřese rozrušeně přítelem. "Hm?" "My-myslím, že něco vidím…" "Co? Bydlíme kousek od letiště… třeba přistává letadlo…" zamumlá rozespale. "N-ne… ono to míří k nám.." "Jen se ti něco zdálo…" "Co když to je konec světa...

Drabble č. 14 Téma: Hračky "Tak kdy už mi je ukážeš?" Očekávání v postoji i pohledu. "Nebuď tolik zvědavý, potom to nebude překvapení!" "Lásko! Prosím! Udělám všechno, co budeš chtít." Svatouškovský výraz. "Fajn, jak chceš, ale řekl sis o to sám!" Přejde celý pokoj, aby otevřel jednu z dřevěných skříní. Chvíli něco hledá na samém dnu, než vytáhne velkou krabici. Mladík sedící na posteli radostně zatleská rukama. Konečně je uvidí! Zůstane překvapeně zírat na obsah krabice. "Ale-" oči jako pinpongáče přilepené na průhledně modrém, reálně tvarovaném, silikonovém penisu. "Chtěl jsi přece vidět moje hračky, ne?" V prstech oblíbený vibrátor. Vyděšené: "Ale já chtěl vidět Kena!"

Drabble č. 13 Téma: Říše divů "Páni!" "Týý jo!" … "Miláčku, mohl bys už konečně přestat óchat, áchat a divit se všemu, co uvidíš?" muž stojící vedle mladšího nestačí kroutit hlavou nad tím, jak se jeho přítel diví každému kousku v regálu. "Ale… Óóó! Podívej! To máme doma! Moc príma věc…" rozveselí se. "Jsme jen v Sexshopu. Zatím v oddělení oblečků. Co budeš dělat, až se ocitneme v oddělení s videi? Nedej bože s hračkami?!" plácnul by se přes čelo, ale vlastně mu ta reakce lichotí. Oči vedle se opětovně rozsvítí jak Vánoční strom: "Koupíš mi nějakou?" "Radši pojď, ty moje nymfomanií Alenko v Říši divů."

Drabble č. 12 Téma: Tvrdý pád Milovali se. Šťastné obličeje, šťastný postoj, šťastné sevření dlaní. Nebo to byla jen přetvářka? Přetvářka v tak nádherném obličeji. V těch úžasných očích. Ve rtech, které ho tak něžně líbaly. V pažích, které ho tak rády konejšily. V prstech, které škádlily každý kousek citlivého těla. V horkosti kůže, která se vpíjela do jeho těla, spojovala. Ale… Cosi se změnilo. Zmizely pohledy. Zmizely doteky. Zmizel všechen kontakt. Odcizení… Tak náhle? Tak málo ti stačilo k odvrácení se od lásky. Ty jeho modré oči tě okouzlily… Nevnímáš zelené. Modrá náruč tě pohltila. Láska neumí vše. Oči pro pláč. Tvrdý pád do reality.

Drabble č. 11 Téma: Nepovolený doping Ze spánku ho probralo zašustění blízko jeho hlavy. Zmateně otevře oči. Pohled padne na čokoládová ústa jeho přítele. Zamrká. "Jíš čokoládu? Teď?" zmateně. Budík ukazuje pozdní hodinu noční. Povalující se prázdný obal známé pochoutky. Otočen na záda sleduje jednání svého přítele, jak hravě obkrouží jeho přirození líně ležící mezi nohama. Chvatně nasadí na obnovenou erekci průhledný pláštík, ticho protne cvaknutí tuby s gelem. Zasedne ho. "Chceš taky?" odhalí tesáčky umazané pořád ještě od čokoládové laskominy. Cítí karamel rozpouštějící se na jazyku smísený se šťávičkou z přítelova těla. Smyslně si olízne rty. Vyděšeně vzrušený pohled. Zaúpění. "Ale tohle je nepovolený doping!"

Drabble č. 10 Téma: Řev Venku se sníh v krouživých líných pohybech snášel k zemi. Hluk z hlasité hudby, dunění ze zapnutých bas. Kroutící se těla v rytmu hudby. Opilí se klátili ze strany na stranu. Děsivé poskakování těch, kteří se o tanec pokoušeli. Rytmus hudby zpomalí. Dva mladíci stojící proti sobě, tisknoucí se k sobě svými těly. Vzrušení prostupovalo už i konečky prstů. Lesklá pokožka z přetopeného prostředí, z velkého množství lidí. Dráždivý tanec. Tělo na tělo. Polibky se stávají dravějšími. Nenechavé ruce pod opasky. Tichý řev jejich těl. Blížila se jedna hodina ranní. Zvolit podnik Řev pro dnešní večer opravdu nebyl dobrý nápad.

Drabble č. 9 Téma: Hromy a blesky Tajemná vichřice řádící za pevně zavřenými okny, se kterými se snaží cloumat. Dunění kapek obřích rozměrů dopadající na parapet, jako kroky nebeských obrů. Energie uvolňující se při rozsvícení celé oblohy, jako špatně namontovaná žárovka. Jednou svítí, jednou ne. Hromy a blesky. Udeří blízko. Vystrašené tělo se krčí pod pokrývkou, na uších ruce, nepomáhá to, bouřka umí být hlasitá. Dlaň jednoho sevře bok druhého. "Bože, třeseš se jak splašený vibrátor. S takovou stačí udělat bouřku a ušetříme za erotické pomůcky." Pobaveně smířlivý úsměv u jednoho. Strach a hněv, v očích u druhého. Hmm. Takové dráždivé milování by mohlo zahnat všechny bubáky.

Drabble č. 8 Téma: Pohledy Dva třpytivé korálky upírají svůj pohled na NĚJ. Začalo to v knihovně. Pokračovalo v jídelně, na chodbách, zastávce… …ve třídách při přednáškách ho přistihával, jak se místo na výklad, soustředí na něj. Plachý úsměv. Rychlý pohled stranou. Obrázky na typických kartičkách se každý den měnily. Vždy na něj čekal jeden pohled. Beze slov. Jen jeho jméno. Až dnes byla kartička jiná. Krajiny, zvířátka a roztomilé příšerky… vystřídal ten jediný. Ručně vyrobený. Vystříhaní dva panáčci, držící se za ruce. Na konci bylo přilepené srdíčko. Příliš dětinské na dospělého. Teplé dlaně drží ty jeho, nosy se skoro dotýkají. Vzájemné pohledy do očí.

Inu... už nebudu takový úchyl :-P Takže jedna z mého života... Drabble č. 7 Téma: Pravda o nich Byl to opravdu malý byt. Pro dva studenty, kteří tam žili, však akorát. Nikdo je z ničeho nepodezříval, kluci se chovali naprosto spořádaně. Často se u nich ukazovala ta drobná dívka. Trávila s nimi hodně času, častokrát u nich i přespávala. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Až jednou, když před domem zastavila černá limuzína, vystoupili z ní dva muži, jeden v tmavě modrém kvádru s bílou košilí a druhý naopak v bílém s tmavě modrou košilí ve stejném odstínu. Jejich svatební den vyrazil sousedům dech. Cukroví, koláčky, víno. Dívka už u nich tak často nebyla. Pravda o nich.

Naprosto, totálně - VÁŽNÉ (moje první) drabble :D Drabble č. 6 Téma: Zlomené... Tma x Světlo. Ticho x hluk. Děsivé stíny stromů střídající se s nadějí ve světle lamp, houkající sova. Ponurá atmosféra okolí. Veverka praskne svůj uloupený oříšek, schovaný v železných zásobách. Tiché kroky v bělostné pokrývce letošní zimy. Křup. Křup. Křup. Ruce zabořené hluboko do kapes. Na tváři zaschlé slzy od dnešní hádky kvůli blbosti. Kvůli čokoládě. Hysterický smích protne hororovou atmosféru. Pára jdoucí od polibky stále rozpálených rtů, působí ve stínu lehce nadpřirozeně. Kroky se, s vtíravou zimou na kůži, zrychlují. Blýskavé oko na zemi je přehlédnuto. Tak jako kluzký sklivec působí. Pád. Křupnutí. Bolest. Tak takhle bolí zlomené kosti!