Tmavě modrý

První kapitola od Adelaine, beta Klari. Kapitola 27 - Lži, lži, lži Why does it feel like night today? Something in here's not right today. Why am I so uptight today? Paranoia's all I got left * "Harry, co se s tebou děje? Hlava ti každou chvíli spadne do míchaných vajíček." Hermionin hlas vytrhl Harryho ze stavu otupělého bezvědomí těsně předtím, než se pomalu propadl do náruče spánku. Trhl hlavou vzhůru, otevřel oči a pokusil se zaměřit na svoji kamarádku sedící u stolu naproti němu. "Nic," zamumlal. "Jen jsem toho moc nenaspal. Nic víc." "Vypadáš jako někdo, kdo nespal alespoň měsíc," odpověděla Nebelvírka a pozorně si ho prohlédla. Harry zavrtěl hlavou. "Jsem v pořádku, Hermiono, vážně. Nemusíš se o mě bát," pokusil se usmát, ale věděl, že to nevypadalo příliš přesvědčivě. Naštěstí Rona, který seděl hned vedle něj, zajímala daleko více snídaně než zdraví jeho nejlepšího kamaráda - zrovna si vychutnával druhou porci míchaných

Mezi dvěma světy Část desátá Uplynulo několik dní od chvíle, kdy Damián osaměl. Najednou mu svět kolem něj připadal strašně zvláštní. Rozhlížel se kolem sebe a hledal známky… čeho vlastně? Stopy andělů a démonů? Byl paranoidní, když si myslel, že je spatří. Měl hned pochopit, že andělé se neukazují jen tak. Midael se o tom přece zmínil. A to, že se zjevil jemu zrovna strážce andělské brány… byla jen nešťastná shoda náhod. Už několik hodin se převaloval v posteli s pocitem, že neusne, i kdyby chtěl. Nakonec s povzdechem vstane. Nebude mu nic platné, když se bude válet a snažit se. Udělá si krátkou procházku na vzduchu a potom to třeba půjde lépe. Oblékne si přes své spací tričko mikinu, do které se zachumlá, a na nohy navlékne kalhoty a ponožky. S sebou mu stačí jen klíče a mobil. Kdyby náhodou. Vyjde z domu a shledá, že svěží letní noc je jako pohlazení pro rozpálenou pokožku jeho těla, jak se nutil ke spánku. Prochází pomalu parkem a přemýšlí nad tím, jak by se dal anděl poznat i bez

Mezi dvěma světy Část devátá Michael ze svého místa sleduje dění pod sebou. Je spokojený s tím, jak se Midael chopil svého úkolu. Věděl, že ho anděl nezklame. Na to byl Midael příliš umanutý a cílevědomý. "Zase šmíruješ, Michaeli?" Gabrielův laskavý hlas a melodický a Rafaelův smích naplní dosud tichou místnosti. Oba dva vejdou ruku v ruce, křídlo zaklesnuté v křídle. "No dovol. Jako bych já někdy šmíroval?" zakroutí Michael hlavou, ale neodvrací se pohledem od sledované dvojice. "Jen sleduji vývoj situace." "Takže šmíruješ." Pokrčí Gabriel rameny a pro něj je to tak netypické gesto, až to Rafaela rozesměje. To donutí Michaela, aby se na dvojici podíval. Usměje se. Rád viděl, že jsou šťastní a spokojení. "Podařilo se to, co jsi chtěl?" Rafael nahlédne přes Michaelovu paži, ale obraz už je smazaný. Odpovědí mu je jemné přikývnutí, načež se Michael začne zvedat ze svého místa, aby byl čelem ke svým milencům. "Midael byl skvělá volba.

Mezi dvěma světy Část osmá Damián mrká na muže před sebou. Pořád trochu věří, že se stane něco, co ho vytrhne z tohohle snu, ale čím déle to trvá, tím více je jasné, že se nic z toho nestane. A muž s křídly před ním mu to nehodlá vyvracet. Stojí tam a propaluje ho andělskýma očima. Zvláštně zbarvenýma andělskýma očima. Sklouzne pohledem po celé jeho postavě. Byl to muž z masa a kostí nebo to byla jen iluze? Natáhl by ruku, aby se dotkl, ale neodváží se. Má strach, že by se muž s křídly rozplynul, kdyby se o to pokusil. Na anděla se asi sahat nesmí, ne? Netuší, kolik času uběhne, než mezi nimi prolomí ticho. Ale jako by tušil, že se Damiánův mozek začínal vzpamatovávat a tak přihodil další polínko, aby oheň nedohořel. "Jsem Midael, Damiáne. Strážce andělské brány. A něco jsem ti přinesl." Pousměje se. Vytáhne odnikud andělskou knihu a k ní přidá tu lidskou. "Přečti si to, prosím. Když nebudeš něčemu rozumět, stačí mě zavolat. Uslyším tě. Kdykoliv a kdekoliv. Pro mě čas ne

Harry ležel v posteli a díval se do Pobertova plánku. Sledoval jednu tečku, která čas od času z mapky zmizela, a pak se opět objevila. Ve tváři mu hrál spokojený úsměv a oči mu měkce zářily. Stále před sebou viděl vzpomínky, které mu plnily mysl. Snapeovy rty na své kůži. Svůj prst ve Snapeových ústech. Zamlžený nepřítomný výraz v jeho obličeji. Ten pocit mu stále proudil žilami a šířil se mu tělem. Štěstí. Tečka se opět objevila na mapě a Harry se pousmál. "Copak tam dole vaříš, Severusi?" zašeptal tiše. Nevěděl, jako dlouho již na plánek zírá. Možná hodinu nebo dvě, ale už byl unavený. Puntík opět zmizel. Harry zasunul plánek pod polštář a vytáhl odtamtud zelený kámen. Sevřel kolem něj ruku a poslal: Dobrou noc, Severusi. Usnu s tvým obličejem před očima. A byla to pravda. * Kolem něj byla tma. Hustá a neproniknutelná. Téměř lepkavá. Podíval se na své dlaně. Nevěděl, jak je to možné, ale viděl je. Jako by na nich svítilo neexistující světlo. V tichu, které ho obklopovalo, s

"Varování" Here by my side, an angel Here by my side, the devil Here by my side, it's heaven Here by my side, you are, destruction* První věc, kterou Harry ucítil, když se ve čtvrtek ráno probudil, byla pronikavá bodavá bolest zadku. Zaťal zuby, dovlekl se do koupelny a rychle se osprchoval. Celou dobu při tom v duchu proklínal Snapea a jeho 'výukové metody'. Nechtěl o tom přemýšlet, protože byl stále vzteklý. Fakt, že ho Severus včera trochu uchlácholil, neznamenal, že mu tak snadno promine. Zvlášť když vezme v potaz, že místo aby trénoval na nadcházející zápas, bude celý víkend mýt záchodky. Dokonce ani McGonagallová by nebyla natolik zlá, aby mu dala takový strašný trest! Jak o tom přemýšlel, cítil, že jeho vztek narůstá. Ale teď nemohl být vzteklý, protože se chtěl konečně usmířit s Ronem a Hermionou. Kde je vlastně Ron? Harry vyšel z koupelny a rozhlédl se po ložnici. Neville lovil něco z pod postele. "Ahoj, Neville. Ron už odešel na snídani?" "

Mezi dvěma světy Část sedmá Damián měl v knihovně pocit, že ho někdo sleduje. Tak intenzivní propalování ještě nezažil. Ohlédne se, aby zjistil, že na něj zírá dospělý muž. Dobře stavěný, všimne si ihned. Co ho však zaujme, jsou jeho oči. Polkne. Ta záře. Před pár dny se mu stala zvláštní věc. Někdo se snažil ho přepadnout. Objevili si tam tři další muži, kteří mu pomáhali utéct. Ale scéna se najednou změnila a už to nebyli muži, ale andělé a dvě stvůry společně s démonem. Jak to poznal? Načteno měl spoustu mýtů. Jeho fantazie mohla vytvořit obrazy čehokoliv, ale tohle bylo tak reálné. Popravdě, vyděsilo ho to. Ale nakonec nad tím mávnul rukou. Byl to jen výplod jeho vyděšené mysli. Kdo by si nepřál, aby ho nepřišli zachránit andělé, že? Znovu pohlédne muži do očí. Jenže on to nejspíš nebyl sen a výmysl. Tenhle muž měl až nápadně zbarvené oči. A kolem něj… jako by se světlo lámalo jinak. Nadechne se a zavře oči. Napočítá pomalu do deseti, ale když oči znovu otevře, muž tam pořád je. St

Mezi dvěma světy Část šestá "Michaeli, nejvyšší, jdu si k tobě pro radu." Hlavní anděl andělské brány, její strážce a člen andělské armády, Midael , poklekne před nejvyšším z nejvyšších archandělů. Jeho záře je jako pohlazení a tak jí nastaví tvář, aby alespoň na okamžik zahladila strach z neznámého. Michael přejde ke strážci brány, aby se dotkl jeho čela. "Povstaň, přede mnou ti nenáleží klečet." Pobídne ho a usměje se. "Řekni mi, co tě trápí." Midael poslechne. Ví, že s Michaelem nemá cenu se přít. Tenhle anděl byl tak klidný. I Gabriel, druhý nejvyšší, uměl být méně příjemný. A všichni to věděli. Proto se ti dva vzájemně doplňovali s laskavým Rafaelem. Pohlédne na ně. Kromě nich v místnosti byl ještě Michaelův služebník, Albiel. Doprovázel ho právě při těchto audiencích. "Jak jistě víš, měli jsme zasáhnout u skupiny z Pekel. Dožadovali se našeho subjektu, který máme chránit. Vše šlo jak má až do chvíle, kdy… zasáhlo mě kopí jednoho z démonů. A v tu