Tmavě modrý

Kapitola 55: Pán má kamarádku Harry projel hřebenem od kořínků až ke konečkům Severusových vlasů. Byly stejně slabé a zplihlé jako posledních osm let, ale nebyly příliš mastné, a díky výživovému lektvaru byly i docela lesklé. Jinými slovy nebyly tak nechutné jako Snapeovy. "Pane, mohu Vám položit otázku?" zeptal se Severus klečící na podlaze v koupelně. Právě jsi to udělal. "Ano." Severus se na chvíli odmlčel. "Koupíte si další sovu? Aby doručovala vaši poštu, pane?" Harry stáhl Severusovy dlouhé černé vlasy do culíku. "Nejsem si jistý. Pokud tě sovy, jak říkáš, nesnáší, žádnou nechci. Vždycky se můžu stavit na poštu nebo…" zarazil se. Severus nebyl připravený doručovat poštu. Harry chtěl, aby lítal pro zábavu, ne protože slouží svému 'pánovi'. Nevěděl, jak dobře umí Severus lítat - podle Harryho vzpomínek nevypadal na koštěti nikdy příliš spokojeně. A co když jeho otroctví nějak ovlivnilo jeho schopnosti zvěromága? Co když bude mít j

2. část kapitoly 54 "Takže, bolí to, když máš erekci?" zeptal se pán Severuse, když vyšli z budovy. Přestože byli v tiché předměstské oblasti, ne na rušné londýnské ulici, pán vzal Severuse za ruku, jak to bylo jejich zvykem. Aby ho "neztratil". "Pan… Sakra, fakt díky. Doktorka Smithová během našeho rozhovoru říkala, že by to mohlo být kvůli tomu zjizvení." Po vyšetření prostaty poslal pán Severuse do místnosti o tři dveře dál. Byla to prázdná vyšetřovna, identická s tou, ve které byli předtím, ale místo motýlů měla červené a fialové housenky. Čekal tam podle hodin na zdi dvacet tři minut a čtrnáct sekund, zatímco pán a paní Smithová probírali výsledky jeho vyšetření. Nebolelo to, per se. Když měl Severus erekci, cítil, jak se mu napíná kůže. Bylo to téměř nepříjemné, ale nikdy to nebolelo. A nyní, když mu bylo povoleno, aby se o to tentokrát "postaral", zjistil, že ten nepříjemný pocit je v porovnání s dalšími vjemy téměř nepostřehnutelný, pok

Kapitola 54 "Vyšetření" Severus fascinovaně sledoval své bosé nohy na chodníku. Jeho chodidla šlapala do velkých kaluží. Padající déšť však na jeho nohou nepřistál, ale jednoduše se jim vyhnul. Ta trocha slunečního světla, která se prodrala přes mraky, se odrážela na mokrém chodníku, a přesto Severus nebyl ani trochu mokrý. Před odchodem na něj pán seslal kouzlo, kterým zajistil, že se Severus v tom všem dešti nezamočí. Severus byl vystrašený, protože v devíti případech z deseti, když na něj byla namířena hůlka, to nedopadlo dobře. Poslední dobou, kdykoliv zahlídl špičku hůlky, byl tak ochromený vzpomínkami a myšlenkami, že osoba třímající hůlku ji zase sklonila. Ale pán mu slíbil, že to kouzlo je jenom obyčejné kouzlo, a že mu ani trochu neublíží. Měl pravdu, majitelé mají vždy pravdu. Nejúžasnější na tom bylo, že to kouzlo vůbec použil. Který ze Severusových bývalých majitelů se kdy s takovým kouzlem obtěžoval? Vždy se spokojili s tím, že na něj nakonec použili sušící kouzl