Tmavě modrý

Trochu to trvalo, ale je to tady. Nezapomeňte prosím hlasovat v anketě. Bavte se. :-) Upozornění: kapitola bez bety a následného čtení. 9. Kapitola Matyáš se s kufrem v ruce vydal zpět na letiště. Život stevarda se mu nejspíš začíná naplňovat v plných douškách. Žádné dva dny volna. Do práce jde už o šestnáct hodin dříve. Posádky si vyměnily lety. A zase poletí do LA. Pousměje se. Proč ne, nevadilo mu to. Obzvlášť, když bude mít v LA o jeden den volna navíc. Bude se moct podívat po městě. Proto si přibalil do kufru fotoaparát. "Ahoj Maty, letíš taky?" Matyáš se ohlédne za Mariiným hlasem. Pousměje se, přibrzdí, aby s ním mohla letuška srovnat krok. Na podpatcích se vedle jeho polobotek pohybovala přímo ukázkově. "Přece bych vás nenechal letět samotné. Kdo letí s námi?" Zeptá se konverzačně. "Posádka do ekonomické třídy bude jiná. Tony má zase problémy, tak ho stáhli. Neptej se… je to jeho věc." Matyáš přikývne, i když ho otázka svrběla na jazyku. Jenže to p...

Krásný den všem. Přicházím s další kapitolou. Děkuji za milé komentáře u minulé kapitoly, potěšily mne. Bavte se. :-) 8. kapitola "Mám spoustu otázek, ale vím, že jsi v práci." Ozve se tlumeně Markův hlas doprovázený omluvným úsměvem, když mu Matyáš nese objednaný čaj a nějaké sušenky. Byly čtyři hodiny ráno a Marek se před chvílí probudil. Matyáš mu nesl deku a polštář chvíli poté, co dojedl podávanou večeři. Zbytek kabiny se zahloubal do práce nebo jen zabíjení volného času, ale Markovi to bylo očividně jedno. Odložil tablet a zavřel oči. O to dřív se však probral do ztemnělé kabiny. Lampička nyní svítila jen u něj. "Teď zrovna toho nemám na práci tolik. Máme s Marií v noci služby střídavě. Jen si tu nemůžu sednout a moc povídat." Pousměje se Matyáš a podívá se na hodinky. "Pět minut bych ti věnovat mohl." Řekne tiše, aby nerušil zbytek osazenstva. "No… páni, Matyáši, jak ses dostal na tohle místo? Nikdy bych tě netipoval na někoho, kdo by chtěl pra...

No vidíte, půl roku volna je pryč a hned po týdnu máme aktulku. Třeba to půjde, ale nezakřikněme to. :-) Děkuji Vám za komentáře, jsem ráda, že tu pořád ještě jste. Užijte si čtení. 7. Kapitola Matyáš za sebou zavřel dveře hotelového pokoje. Tašku nechá u dveří, kroky ho vedou rovnou k oknu. Byl v patnáctém patře hotelu pro letecký personál. Měl neskutečný výhled. A jen dvanáct hodin na to, aby si odpočinul a zase letěl zpátky. Nyní si však dovolí luxus na chvíli zastavit a nepřemýšlet. Před ním se vyjímalo celé město. Dívá se na ruch pod sebou. Auta, lidé… a jeho pokoj byl tak tichý. Pousměje se. Srdce mu zaplesá radostí. Na letišti nebyl čas nad něčím přemýšlet, protože se chtěl dostat co nejdřív do hotelu, ale teď… Splněný sen. Los Angeles. Amerika. Kam se bude chtít posouvat dál? I pro stevarda to byla dlouhá cesta. Ale bylo to teprve první místo za oceánem. Bude jich víc, přislíbí si v duchu. Proto to dělal. Aby procestoval celý svět, i když by si někdo zaťukal na čelo. Procestova...

Čas letí jako splašený... netvrdím, že tohle je návrat, ale je tu o něj pokus. :-) Doporučení pro dnešní kapitolu... jelikož je to už skoro rok od posledního vydání, doporučuji přečíst si stávající kapitoly. Snad tu ještě někdo zbyl, kdo si rád počte. Příjemné čtení. 6. Kapitola Matyáš s úsměvem kontroloval palubní lístky cestujících. Nebyl v části letadla, kde měl být. Tony ho poslal pomoct děvčatům do ekonomické třídy, protože jim ještě chyběla jedna letuška. To mohl být problém. Proto Matyášem probíhala mírná nervozita, ale nedal ji na sobě znát. Když však v davu spatří uniformu, jako má on sám, uleví se mu. Dívka kolem něj proběhne do útrob letadla. "Vystřídám tě." Usměje se na něj letuška, která dosud chystala občerstvení. Matyáš úlevně přikývne. Rád by dělal to, co doopravdy má. Tohle byl jeho první den u takového letu a on na něj chtěl být připravený. Zmizí v letadle, aby se protáhl až do business třídy. "Tony?" Nakoukne za plentu oddělující pasažéry a person...

Další ze střípků Mattova nového života. Život v oblacích - 5. Kapitola "Mezinárodní, Los Angels, bussines třída." Katy musela Matyášovi vyrozumění o prvním letu po záuční lhůtě přečíst ještě jednou, protože tomu nechtěl věřit. Zůstal nepokrytě zírat na list papíru s natisknutými písmenky. Byl to pro něj takový šok, že oněměl. Což u něj nebylo zase tak normální, vzhledem k tomu, že se snažil komunikovat co nejvíc. Komunikace byla základem všeho. Ale teď nebyl schopný seskládat ani svoje jméno. "Katy…" vydechne nakonec po chvíli. Vyhledá pohledem Kat, která stojí proti němu a uculuje se jeho reakci. "Takhle někoho umlčet se mi ještě nepodařilo." Uculí se na něj a podá mu zpátky obálku se všemi potřebnými instrukcemi. "Myslel jsem… myslel jsem, že dostanu něco menšího. Ale já hned letím do LA!" vyjekne. "Já- ty-…" "My?" rýpne si do něj Katy pobaveně. "Jak jsi...?" "Jak jsem co? Podívej se, jak pracuješ, Maty. A moj...

Ta čekací doba se Vám nějak prodlužuje, ale pracuji na tom, aby tu byly alespoň dvě kapitoly týdně. Včera večer už jsem to nezvládala dopsat. A ještě... nesměla bych psát ještě druhou povídku, kterou zatím neuvidíte. Až později. ;) Přeji příjemné čtení. Život v oblacích - 4. Kapitola Nemohl uvěřit slovům Katy ohledně jeho možného angažmá na velkých letech. Teprve se zaučoval, nedokázal určit, zda to bylo vůbec reálné nebo ne. Katy by mu snad nelhala? Byl fascinovaný tou myšlenkou, která mu napomáhala věnovat se pasažérům s ještě větším nadšením. Jako by mu někdo dobil baterky na plný výkon a ještě přidal záložní. Jenže byla tady i druhá stránka věci. Bude pracovat s někým novým. S někým, kdo je jiný než Katy. Ale o tom to snad bylo, ne? Napomene se. Tahle práce nebyla o jednotlivých týmech. Bylo to o jednom jediném týmu, který tvořila celá společnost. Čím víc lidí bude znát, tím lepší to pro něj bude. Vrátí se myšlenkami zpátky do pracovního režimu, když se před ním objeví první cestuj...

Nebojte se, o některé scény nepřijdete. Víte, že já miluju retrospektivu. :) Život v oblacích - 3. Kapitola Matyáš zvědavě nakoukne do palubního seznamu cestujících a očima hledá jen jedno jméno. Vlastně příjmení. Lawrence Scott. Zvedne pohled k muži, který se právě usadil na své místo. Uculí se, když mu na mysli vyvstane česká obdoba tohoto jména. Vavřinec. Nikoho s tím jménem neznal a i tak se mu asi víc líbilo v anglické verzi. Lawrence. Čím asi byl? Překvapeně zalapá po dechu, když mu pohled padne na zemi státního občanství. To snad nebylo ani možné, taková náhoda? Dosud s ním přeci mluvil anglicky… plácne se do čela. Pracoval v zahraničních aerolinkách, ani v nejmenším by ho nenapadlo hledat v letadle svůj mateřský jazyk. Kromě Kateřiny, samozřejmě. Ale když nastupoval do společnosti, měl jiné starosti než jazyk. Ve společnosti ještě doma mluvili všichni česky. Až v letadle přesedlali na angličtinu. I piloti nebyli stejného občanství. Ale teď se zdálo, že už i pan Scott. Možná je ...

Jak jsem mluvila o tom, že to bude minipovídka... ještě uvidíme, protože se mi nějak vymyká. (Překvapivě.) Ale včera mě napadlo nové téma na povídku. Bude to něco, co mi pro psaní absolutně sedí. Ten nápad se rodí v hlavě a uvidíte ho snad na Vánoce, kdy jsem měla v plánu zakončit Život v oblacích, ale kdo ví. Kdo ví? Voldy neví a Nagini taky ne. Snad někdo z Vás? Bavte se. Život v oblacích - 2. Kapitola "Ukažte, pomůžu vám." Usměje se Matyáš na pana Scotta, který se zvedne mezi posledními pasažéry ze sedadel a zrovna natáhne ruce k přihrádce. Zachytí tašku místo něj a s úsměvem mu ji podá. "Děkuji, jste milý." Vrátí mu pan Scott úsměv. Zelené oči se na něj zadívají víc upřeně, než by si od normálního pasažéra představoval. "Jak jsem říkal, je to má práce." Usměje se Matyáš mile a napřáhne ruku, aby se s mužem rozloučil. Svůj čin si uvědomí až velmi pozdě. Stisk dlaně je mu vrácen. Ovšem není to stisk, jaký by od muže takové muskulatury očekával. Je to vel...

Ahojte lidi, procházím si momentálně menší krizí - Múza zdrhla na svačinu a nevzala mě s sebou. - takže mi psaní moc nejde. Vlastně nejde vůbec. Ale dokopala jsem se k tomu, abych Vám dokončila první kapitolu Život v oblacích . I když to vlastně v oblacích jen začne. Nebude to klasická povídka. Zavádím na svém blogu nový výraz " Minipovídka ", protože říct, že to bude jednorázovka s několika díly... to už tu bylo. :-)) Nebude to tradiční " scénová ", ale spíše " záblesková " budou to útržky ze života našeho nového hrdiny. Bavte se! Život v oblacích 1. Kapitola Po boku se mu objeví vysoká štíhlá žena v upnutých šatech námořnické modré barvy. Překvapeně na ni pohlédne. Zarazí ho laskavé oči, ale přísný výraz. Okamžitě se vzpamatuje, když mu zase dojde, kde se právě nachází. "Já jsem Maty… Matthias. Mám tu doporučení a pozvánku k výcviku." Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne z ní obálku, aby ji podal ženě, které ho zkoumá bedlivým pohledem. Hod...