Tmavě modrý

2. část Úkol poskládat puzzle byl tak trochu podřadný a nesmyslný. Jaký mělo smysl rozřezat krásný obraz na kousíčky, a pak se ho zase snažit dát dohromady? Zvlášť, když tam pořád budou vidět spoje. Někde k tomu určitě existovala nějaká chytrá analogii, ale Severus se nemínil namáhat a přemýšlet o tom. Toho dne se již musel vypořádat s několika stresory; toaletou, která přetekla, plísní na svém sendviči a dlouhým skokem Gik z vysoké skříně na podlahu, což zcela jistě nebylo pro její mladé dobré. Již se mu dařilo vypořádat se se stresory, o kterých pán mluvil, lépe, ale nepotřeboval pokoušet štěstí. Utřel vodu kolem toalety, a dokud se pán nevrátí, tak se bude v případě potřeby chodit vyprazdňovat ven. Té trochy plísně na chlebu si pán s největší pravděpodobností nevšiml, takže ji tam nenechal záměrně. Avšak s největší pravděpodobností nevylučovalo druhou možnost. Kdyby ji tam pán nechal záměrně, Severus by ji měl sníst, ale jestli ji tam záměrně nenechal, bude se pán zlobit, když ji s

Kapitola 64 - Magická slova Gik zatlačila packami do Severusovy hrudi a zasekla se do ní drápek po drápku. Severus ji hladil po zádech a ona bez přestání vrněla. Chrčení, které vycházelo při dýchání z jeho hrudi, s jejím vrněním docela pěkně ladilo. "Nemyslím si, že by mohlo ublížit , když se ho zeptám," dumal potichu Severus. "Koneckonců co nejhoršího by se mohlo stát?" Mnohonásobné prokletí. Tlučení. Jed. Hladovění. Ne, ne s u pána. Pán takové věci nedělal. Netrestal skrze fyzickou nebo dokonce emociální bolest. Trestal nudou, pokud to bylo nezbytné, což nebylo až tak hrozné. Ale faktem bylo, že bylo obtížné udržet nitroobranné štíty dole, aby měl trest vůbec smysl. "Pán ne," prohlásil Severus nahlas. "Nebude se zlobit, když se ho zeptám. Není to tak, že bych se snažil vymámit povolení ji používat. Jen si přeji zjistit, co se s ní stalo ." Napadlo ho, že pokud ji nemá v úmyslu používat, není důvod, aby věděl , ale rychle tu myšlenku zahnal. Kou

Kapitola 63: Části a kousky Severus přihrnul zeminu k rostlině a pevně ji přitlačil. Ne však příliš, protože by nebylo dobré rozmačkat kořeny. Pracoval s pánem na zahrádce pro kuchyni, což bylo bizarní, protože byl únor. Rostliny, ponechané svému osudu, by v chladném počasí nepřežily. Ale nebyly ponechány svému osudu. Pán každou z rostlin a ji obklopující zeminu začaroval, aby měla teplotu vhodnou pro její přirozené prostředí. Což bylo dobře, protože si Severus nebyl jist, zda je zrovna toto ovoce možné v Anglii přirozeně pěstovat. A to i v žáru léta. Stejně jako rostlinám, bylo i Severusovi díky pánovým kouzlům docela teplo. Pán na Severuse mířil hůlkou jen zřídkakdy, a vždy to bylo jen, aby na něj po vzájemné dohodě použil kouzlo nebo aby mu nějakým způsobem pomohl. 'Po vzájemné dohodě'… Jaké to zvláštní slovní spojení pro někoho Severusova postavení. "Ach, sakra!" Pán jednu z rostlin zapálil. "Ach bože… ne! Aqua Erecto !" Voda se Severuse ani nedotkla, pr

Kapitola 62: Běh Papírování, papírování a zase papírování. Práce bystrozora nebyla o obraně, uhýbání, temnotě a nebezpečí, byla to zatracená kancelářská práce! Výcvik a oddělení bystrozorů se potýkalo s množstvím papírování. Na vše byly vyžadovány dizertace a hlášení a oni je museli psát. Obrovské množství. Harry by si nikdy nemyslel, že si bude přát bleskobrk, ale bylo tomu tak. "Máš křeče v ruce?" prošla kolem něj instruktorka. "Pomoz si kouzlem! Dostaň se přes to! Myslíš, že je to těžké? Zkus si mít puchýře - to je těžké!" Harry byl v bystrozorským programu jenom dva týdny a chtěl skončit. Nevěděl, co ho to popadlo, že se chtěl stát bystrozorem. Nevzpomínal si, že by Tonksová nebo Moody říkali něco o papírování. V jejich podání to vyznělo tak, že jde jen o zátahy a bitvy! V těch byl Harry dobrý, ale nikdy v Bradavicích nedostal ani dobré 'N' za cokoli, co psali. Jestli na bystrozora potřeboval dobře a bez chyb psát, měl jít raději na popeláře. Ron ho ujiš