Tmavě modrý

Mezi dvěma světy Část první Místa na Zemi byla osidlována lidmi od nepaměti. Z tajemných míst se stala běžná. Z neznámých známá. Až nebylo jediného koutu, který by někdo nenavštívil. Ale nad Zemí byl svět lidskému oku neviditelný. Žádný smrtelník nemohl vidět andělskou Pevnost stvořenou na jejich ochranu dávno před tím, než se vůbec první člověk na Zemi objevil. Byli tu od samého počátku. Nejstarší stáli po boku Stvořiteli a pomáhali chránit nový život. Kolem pevnosti se nesl klid a mír. Kontrastem tomu však byli muži stojící vedle sebe jako vojáci. Někteří z nich vojáky doopravdy byli. A nebylo by na nich nic divného, kdyby však do jednoho neměli křídla. Nebyla tu jen bílá křídla. Rudá, žlutá, zelená… dokonce i temně modrá, odrážející zamračený výraz jejich majitele. Žádná atrapa na maškarní bál. Tahle křídla se dala schovat před zraky, ale nedala se odstranit. Nikdo z jejich nositelů po odstranění křídel ani netoužil. Byla jejich součástí od pradávna. Jejich znakem… pýchou. Byli to t

Vánoce jsou za dveřmi. Prvního prosince bude už v úterý. Dnes Advent. Připravila jsem si opět určitou formu povídkového povídání na prosinec. Právě toho se týká anketa, kterou jsem zveřejnila u poslední kapitoly Život v oblacích a hlasovat můžete klidně i nyní, ale věřte, že zveřejňovat budu tak i tak, jen mne zajímalo, zda se tu najde někdo, kdo je přímo odpůrce fantasy světa. V anketě už se objevilo jedno "Ne" a já tu osobu chápu. Také nemusím všechny formy fantasy, ale snažím se jim dávat šanci. Má prosincová povídka se nebude týkat žádného fandomu. Na fandomy si nevěřím. Ale už dlouhou dobu mne láká propojení světa lidí s anděly. Vždycky se mi líbily příběhy s anděly a to jsem ateista. Fantasy svět miluji v knihách i filmech. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Povídku bych ráda věnovala Pret. Protože je. Počet kapitol: plánovaných 24 Počet párů: dané + všichni se všemi Délka kapitol: 500 slov + Upozornění: andělé, lidé a zmínky o démonech Příběh není založený na sk

Trochu to trvalo, ale je to tady. Nezapomeňte prosím hlasovat v anketě. Bavte se. :-) Upozornění: kapitola bez bety a následného čtení. 9. Kapitola Matyáš se s kufrem v ruce vydal zpět na letiště. Život stevarda se mu nejspíš začíná naplňovat v plných douškách. Žádné dva dny volna. Do práce jde už o šestnáct hodin dříve. Posádky si vyměnily lety. A zase poletí do LA. Pousměje se. Proč ne, nevadilo mu to. Obzvlášť, když bude mít v LA o jeden den volna navíc. Bude se moct podívat po městě. Proto si přibalil do kufru fotoaparát. "Ahoj Maty, letíš taky?" Matyáš se ohlédne za Mariiným hlasem. Pousměje se, přibrzdí, aby s ním mohla letuška srovnat krok. Na podpatcích se vedle jeho polobotek pohybovala přímo ukázkově. "Přece bych vás nenechal letět samotné. Kdo letí s námi?" Zeptá se konverzačně. "Posádka do ekonomické třídy bude jiná. Tony má zase problémy, tak ho stáhli. Neptej se… je to jeho věc." Matyáš přikývne, i když ho otázka svrběla na jazyku. Jenže to p

Krásný den všem. Přicházím s další kapitolou. Děkuji za milé komentáře u minulé kapitoly, potěšily mne. Bavte se. :-) 8. kapitola "Mám spoustu otázek, ale vím, že jsi v práci." Ozve se tlumeně Markův hlas doprovázený omluvným úsměvem, když mu Matyáš nese objednaný čaj a nějaké sušenky. Byly čtyři hodiny ráno a Marek se před chvílí probudil. Matyáš mu nesl deku a polštář chvíli poté, co dojedl podávanou večeři. Zbytek kabiny se zahloubal do práce nebo jen zabíjení volného času, ale Markovi to bylo očividně jedno. Odložil tablet a zavřel oči. O to dřív se však probral do ztemnělé kabiny. Lampička nyní svítila jen u něj. "Teď zrovna toho nemám na práci tolik. Máme s Marií v noci služby střídavě. Jen si tu nemůžu sednout a moc povídat." Pousměje se Matyáš a podívá se na hodinky. "Pět minut bych ti věnovat mohl." Řekne tiše, aby nerušil zbytek osazenstva. "No… páni, Matyáši, jak ses dostal na tohle místo? Nikdy bych tě netipoval na někoho, kdo by chtěl pra

No vidíte, půl roku volna je pryč a hned po týdnu máme aktulku. Třeba to půjde, ale nezakřikněme to. :-) Děkuji Vám za komentáře, jsem ráda, že tu pořád ještě jste. Užijte si čtení. 7. Kapitola Matyáš za sebou zavřel dveře hotelového pokoje. Tašku nechá u dveří, kroky ho vedou rovnou k oknu. Byl v patnáctém patře hotelu pro letecký personál. Měl neskutečný výhled. A jen dvanáct hodin na to, aby si odpočinul a zase letěl zpátky. Nyní si však dovolí luxus na chvíli zastavit a nepřemýšlet. Před ním se vyjímalo celé město. Dívá se na ruch pod sebou. Auta, lidé… a jeho pokoj byl tak tichý. Pousměje se. Srdce mu zaplesá radostí. Na letišti nebyl čas nad něčím přemýšlet, protože se chtěl dostat co nejdřív do hotelu, ale teď… Splněný sen. Los Angeles. Amerika. Kam se bude chtít posouvat dál? I pro stevarda to byla dlouhá cesta. Ale bylo to teprve první místo za oceánem. Bude jich víc, přislíbí si v duchu. Proto to dělal. Aby procestoval celý svět, i když by si někdo zaťukal na čelo. Procestova