Tmavě modrý

Víte... není ani problémem kapitolu nebo danou část napsat... spíš je problém ji sem vložit :D 21. Kapitola Tiché kroky vedoucí ke stejnému lůžku jako každý den, v ten samý čas. Valérie se lehce zavrtí, když je vytrhnuta z nepříliš silného spánku. Do nosu ji udeří příjemná vůně. Pomalu otevře oči… …sestřička roznášející snídaně se právě naklání k jednomu z přístrojů, které kontrolují stav kyslíku v krvi. Zklamaně oči zase zavře. Dnes nepřijde? Ví, že je to muž. Muž, který krásně voní. Muž, který ji zde nechává krásné květiny v neobvyklých kombinacích. Už jich má pět. Pět dní je při vědomí. "Ahoj Val," Adam s úsměvem nakoukne do dveří jejího pokoje, který zatím obývá sama. "Mluvil jsem s doktorem, prý bys mohla jít po obědě domů. Ovšem pokud slíbíme, že se budeš chovat slušně, nebudeš se namáhat, budeš odpočívat a chodit na kontroly," spiklenecky se na ní zahledí. "Co ten kyselý ksicht?" "Ale nic, zavři ty dveře a pojď sem… Vypadla bych docela ráda… Už

Co se stane, když se dva rozdílní lidé setkají v jednom bytě bez dalších svědků? A zůstane Teo na noc? Řekla bych, že upozornění 12+ pro polibkáře . Cukrové polibky - část pátá Naprosto nervózní z očekávání, co se bude za několik okamžiků odehrávat. Rozhozený vlastními pocity i myšlenkami. Bezmyšlenkovité pochodování po prázdném bytě, jak se snaží udělat prostředí příjemnějším. Oblečen do svých oblíbených kraťasů a upnutého trička s límečkem, protože mají v bytě příjemné teplo, se usadí v kuchyni za stůl, aby za okamžik vyskočil a napochodoval do svého pokoje. Musí překontrolovat, že je vše na svém místě. Teodor by se mohl vyděsit, kdyby spatřil nějaké věci, které jsou pro jeho zákonem nezletilé oči, některým strach nahánějící. Otec odešel již před několika hodinami. Vlastně se po práci jen osprchoval a zmizel za dveřmi bytu se slovy, aby se tu moc nenudil. V práci se mu nedařilo, dokázal snad poprvé v životě spálit těsto na jahodovou roládu. A proto Oliver upadal do této nálady. Zakle

Tato povídka by si zasloužila jiný název. Zatím se mi vůbec neplní mé původní plány... Jo, bude to sladké až až, ale... nyní? Fůůůh... 12+ pro polibkáře Věnováno Pret, která mě přivedla na nápad přidávat jednu kapitolu měsíčně :D a taky Vám ostatním :-* Cukrové polibky - část čtvrtá Vystoupá po schodech, na kterých je položený chlupatý koberec, do patra, aby si uvědomil, že se zapomněl zeptat, kde se nachází Theův pokoj. Což mu dojde záhy. Do očí ho ťukne jakýsi plakát vyznačující nebezpečí na dveřích pokoje, který se tluče s naprostou elegancí jinak dokonalého interiéru. Dvě klepnutí na dveře. Pootevření a v nich jedno zářivé oko. V pokoji je tma jak pytli, takže Oliver může vidět jen ten odlesk světla z chodby v tom oku, které ho šmíruje škvírou. "Co chceš?" plivne po něm skoro až nenávistně, což donutí Olivera pozvednout jedno obočí. "Naši otcové si dopřávají svojí chvilku, mám tě prý navštívit a shlédnout tvoje sbírky," obdaří ho úsměvem, za který by klidně mohl

Dlouho jsme tady neměli moji oblíbenou trojku, tak jsem jí napsala :) minule jsme je opustili v nemocnici, kde skončila Val po autonehodě. Jakou to bude mít dohru a byla to doopravdy nehoda? Věnováno všem čtenářům i komentujícím. 20. Kapitola Adama sedícího u Valériiny postele překvapí dva policisté v uniformách, kteří vejdou do ztemnělého pokoje. "Dobrý den, jdeme za slečnou Valérií, už se probrala?" "Dobrý den… ještě ne, doktoři jí nechávají v umělém spánku. O co tady jde?" zamračeně si je prohlédne. Zřejmé je, že tu nehodu policie vyšetřovala, ale protokoly k podepsání nenosili do nemocnice tak krátce po tom… "A vy jste?" "Její nejbližší přítel. Valériinu rodinu se vám zkontaktovat nepodaří." "Ano, my víme, už jsme se o to pokoušeli. Potom nám lékaři řekli, že vám jedinému dala Valérie souhlas k podání informací." "To by souhlasilo," zabručí si pro sebe. "Proč tady tedy jste?" "potřebovali bychom mluvit s vám

*Kvůli Vám uplakaný Voldy vykukuje zpoza stromu* Konečně jsem se dohrabala k dopsání, ale nevím, zda Vám to udělá radost. Děkuji za Vaše komentáře u minulých dílů. Brzy se přihlásím zpět na scéně. Cukrové polibky - část třetí Oliver seděl za stolem v kuchyni a tiše naslouchal konverzaci mužů. Pomalu ujídal ze svého jídla a přemýšlel, jak jim oznámit to, co se Teodor pokouší udělat. Má jim to vůbec říkat? Nemá prostě Teodora odtáhnout někam do zákoutí a nechat ho vybublat? Hmm, jemu by se takové temné zákoutí rozhodně líbilo. Raději své myšlenky odplaví hltem vody. "Půjdu do svého pokoje, musím si ještě něco dočíst…" kývne bezmyšlenkovitě, sklidí talíř do dřezu a vypluje z místnosti. Dva páry očí zabodnuté do zad jako dvě zvědavé kudly. Počítač probere z režimu spánku ihned po tom, jak za sebou zamkne dveře. Pokojem se rozezní tóny hudby z automaticky spuštěného přehrávače. Sakra, sakra, sakra! Co má dělat v této situaci? Vždyť jemu je naprosto ukradený, jestli jeho otec spí

Inu, politovala bych se, ale nebudu. Uvědomujete si, že jsem o této povídce řekla, že bude příliš sladká? Už to neplatí :D Jistě, možná bude sladký konec, ale ne to, co se ke konci bude blížit. Uf! A taky... Moje jednorázovky mají pět tisíc slov. Tato to nebude. Je jich a bude víc. Sakra! A na závěr... jak bych Vám to řekla? 18+! sebeukájení Cukrové polibky - část druhá "Ahoj Marku," přitáhne si do náruče pro uvítací polibek příchozího, majitel domu, Tomáš. "Ahoj. Teo je doma?" rozhlédne se po obýváku, do kterého je vidět hned z chodby, ale mladého nikde nevidí, což je zvláštní, protože většinou trávil čas u televize, kterou mu otec do pokoje nechtěl dovolit. "Jo, myslím, že byl naposledy ve svém pokoji. Je dnes nějak špatně naložený. Chceš s ním mluvit?" zatváří se trochu pochybovačně, ale pobavené plamínky v očích pořád září. "Ne, právě proto se ptám, protože si tě hodlám unést…" "Kampak?" optá se zvědavě. "Ke mně domů, Oliver v

Nesu vám jednu tématickou jednorázovku k dnešnímu svátečnímu dni. Bohužel se někde stala chyba a ještě není dopsaná, ale nezoufejte. Úseky, které uvidíte, budou o poznání delší než klasická kapitola. Ten příběh není zase tak psychologicky promyšlený. Prostě píšu, co mi na srdce přijde, takže to respektujte. Reklamace neberu. Toto má být ona seznamovací a uváděcí část. Upozornění: Tato povídka má být sladká a tak cukrovkářům doporučuji dávku předem. Jinak jazyk do soli. Chci ji věnovat všem komentujícím, kteří mě podporují. A taky těm, kteří vytváří návštěvnost. Nemáte tušení, jak moc mi pomáháte. Cukrové polibky Slunce stálo vysoko na obloze, svými paprsky bloudilo po čerstvě napadaném sněhu, který překryl alespoň na chvíli tu nevzhlednou břečku, kterou vytvořila vozidla prohánějící se po silnici tam a zpět. Chodci na chodnících se stále klouzali, protože nikdo nechtěl riskovat pád a případné zlomeniny. V městské uličce bylo zrovna plno, byl čas končících pauz na obědy a lidé se po

19. Kapitola Uběhlo pár týdnů od jejich poslední společné večeře. Valérie se vydala na služební cestu směrem psychiatrická léčebna a zítra nejpozději se měla vracet. Petr procházel zatím spokojeně novou prácí, zaučení proběhlo tak rychle, že byl vlastně skoro okamžitě zapojen do dění pracovního pořádku. A už jen pořád nevařil kávu. Což ho těšilo nejvíc. Adam se mezitím tiše chystal na ono utkání, do kterého se zapsal. V dopoledních hodinách chodil tvrdě trénovat. Nikdo o tom nemluvil. Ani Petr se víc neptal. Možná to bylo podvědomé řešení místo narušujících hádek. Kdo ví. Nyní byl na odchodu na další přípravu. Petr za ním přichází po práci rovnou do centra, aby se taky trochu protáhnul a potom společně odcházeli domů. Poslední týden měli nerušené večery. I když Valériinu přítomnost nikdy nepovažoval za narušující, protože ona dokázala sama vycítit, kdy je nezvaná. Zvonící mobil, protože si to mohl díky naslouchadlu dovolit, ho vytrhne z přemýšlení. Překvapeně shlédne na blikající a teď