Tmavě modrý

A tak... o dvacet tisíc slov a nějaké drobné, o třicet devět stran později, se ocitáme na samém konci (nebo začátku?). A tak... Teo přeci není zase takový tupec... Ale Olie... Rozhřešení se nenajde... zbytek si přečtěte na konci (po dočtení). Hořkosladké polibky - část jedenáctá - Konec Opře se o zábradlí přesně v tom místě, kde se opíral ještě před pár hodinami. Na tváři a v očích vepsaný stále výraz naprostého šoku, uvědomění si a bolesti z toho, jaký je debil. Neměl to dělat. Nikdy to neměl dělat. Nejen, že si Teodora k sobě přivlastňoval jako partnera, i když si pořád připomínal, že je to z jeho strany jen nějaký pokus, ale ještě si dovolil i doufat, že by mu jeho malá úchylka mohla u tak mladého kluka projít. Něco ho k němu táhlo… a to něco jej donutilo přestat přemýšlet a být ostražitý. To byla ta největší chyba, kterou udělal. Nejen, že už se na Teodora nebude moci podívat, ten kluk si při pohledu na něj bude vybavovat právě takové chvíle a to nemohl dopustit. Chladivý kov chlad...

Stále je v aktivitě požadavek na foto o návštěvnosti s číslem 20.001, těch 20.000 už mám v počítači. Vítězem se stala Katharine Colt, můj malý keksíček :D Tento díl je poněkud drsnější ((ne, vrtání lebky a šukání mozku z hlavy tam není. Ano, i taková povídka existuje (zasvěcení vědí, o čem je řeč)) . Hořkosladké polibky - část desátá Nemohl se rozhodnout, jestli má nakonec vejít, ale dveře se otevřely dřív, než stihl vztáhnout ruku. Teodor ho vtáhnul dovnitř a už do bedýnky vedle dveří klepal bezpečností kód, zámek na dveřích klapnul. Vymakaný systém . "Co to neseš?" Oliver si po té otázce uvědomí, že batoh svírá pevně v prstech a rozhodně ho jen tak nepustí. "Uvidíme," mrkne na něj tajemně. Teo se raději nad tím nepozastavuje. Oliverův výraz vypadá zvláštně. Ne jako vždycky. Stalo se snad něco? Asi by se měl zeptat dřív, než se něco stane. "Stalo se něco?" Oliver se na něj zahledí v půli kroku. Co všechno Teodor ví? "Jak moc si myslíš, že jsou naši d...

Nejsem si jistá rozsahem, ale mám pocit, že se blížíme konci. Hořkosladké polibky - část devátá Oliver se unaveně sesunul na volnou židli, která se mu připletla pod nohy, sotva zamknul za posledním zákazníkem. Kromě toho, že tu měli narváno, měli i prodlouženou otevírací dobu. A kmitat tady musel sám, protože otec se od časného rána choval jako lev v kleci a nebylo s ním k vydržení, takže to tady musel spáchat sám ještě s jednou brigádnicí, kterou propustil před hodinou domů s tím, že to tady už zvládne. Tak… pravda to byla, zvládnul to, ale ta cena. Byl vyšťavený jako citrón. Rozhodně si oddechnul, že nemusel s Teem trávit dnešního Valentýna taky, protože by byl otrávený jako indiánský šíp. Jenže oni spolu nechodili z lásky. Svátek lásky pro ně tedy neplatil. Unaveně se zvedne. Musí uklidit i v kuchyni než se vydá domů, takže tu minimálně ještě hodinu stráví. Mokrým hadrem umyje všechny stoly, zatímco se mu do kýble natáčí voda, aby vytřel. Břečka, která vznikla u dveří, ho opravdu od...

Máme to krásnou jednorázovku, že? Má už osm dílů a třicet stran, o slovech raději pomlčím... Začnou se nám tady dít pěkné věci, takže se chytněte madel svých židlí... vlastně... v tomhle díle se to ještě dít nebude, takže si ještě můžete odskočit... Oliver si pokládá několik otázek a potlačuje svoje vlastní já aniž by chtěl. Mění ho Teo? Další díl: Pondělí 18.3. Hořkosladké polibky - část osmá Mohlo by se to zdát jako naprostý nesmysl, ale nakonec to tak dopadlo. Oliver na tu děsivou nabídku přikývl, i když věděl, že je to jen Teova touha poznat vztah dvou mužů, možná i nějaký ten sex a potom se třeba rozhodne, co se mu zamlouvá víc. Děsivá a stresující situace, která ho měla rozlítit, ne že na ni ihned kývnul jako by se nic nedělo. Jenže cukroví pečící se v troubě nehodlá počkat, až se ti dva pobaví a začnou se mu věnovat. Do citlivého Oliverova nosu udeří vůně natolik propečených sladkostí, že by je měl co nejrychleji vyndat, pokud tedy neplánuje péct uhlí. Teo za ním tiše přejde, ka...

Mám jednu otázku... bude vám vadit občasné drabble nebo něco podobného (ne, nebudu říkat jednorázovka, protože vidíte, co se stalo s Cukrovými polibky)? Mě už totiž zase mírně hráblo a potřebuju se nějak odreagovávat. O vaše názory se klidně podělte s námi ;) A abych nezapomněla... Dnes... 18+ pro polibkáře Cukrové polibky - část sedmá Cosi teplého se k němu tisklo, příjemně to hřálo a dokonce… dokonce se to i hýbalo. Což vyvracelo fakt, že by to mohl být plyšák, kterého si občas ve spánku k sobě přitáhl. Teodor se, po zdraví prospěšném spánku, konečně probouzel zpátky do reality. Vytržen čímsi z příjemného snu o čase stráveném s Oliverem… moment… prudce se otočí, čímž dost nešetrně zaryje svůj loket do žeber mladíka za sebou. Ten se se zasténáním probere, a zatímco si ublíženě tře poraněné místo, upírá na něj svůj pohled. Co teď řekneš? "Uhm… musel ses ke mně tolik tisknout?" Oliverovy ústní koutky se od sebe oddálí. "Celou noc sis nestěžoval, proč teď začínat?" ...

Tomuto dílu se říká - vata. Výplňový materiál. Cukrové polibky - část šestá Teo vlastně ani netušil, co jeho nohy dělají, každopádně se ocitl usazený vedle najednou rozzářeného Olivera, který si jeho přítomnost vyloženě užíval. Malé dítě s lízátkem ve tvaru oblíbeného zvířátka. "Tak mi ukaž, jaký filmy máš, když už s tebou musím trávit večer," dovolí si mu věnovat jeden malý úsměv. Prozatím nemá tušení, jak se má chovat. A proč tady vůbec zůstával. "No… už dlouho si plánuju pustit Harryho Pottera, viděl jsi?" Teo přikývne. "Je to divný, ale kromě poslední části jsem viděl všechny." "Tys neviděl poslední část? Jakto?" překvapeně se na chlapce podívá. Ten jen pokrčí rameny. "Nějak nebyl čas nebo nálada…" "Aha… no… já ho mám, tak jestli chceš?" "To bude fajn." Oliver horlivě přikývne a Teodor si uvědomí, jak se najednou chová pohodově, oproti jeho běžnému chování v místech, kde by se mohli vyskytovat lidé. "Dáš si ...

Co se stane, když se dva rozdílní lidé setkají v jednom bytě bez dalších svědků? A zůstane Teo na noc? Řekla bych, že upozornění 12+ pro polibkáře . Cukrové polibky - část pátá Naprosto nervózní z očekávání, co se bude za několik okamžiků odehrávat. Rozhozený vlastními pocity i myšlenkami. Bezmyšlenkovité pochodování po prázdném bytě, jak se snaží udělat prostředí příjemnějším. Oblečen do svých oblíbených kraťasů a upnutého trička s límečkem, protože mají v bytě příjemné teplo, se usadí v kuchyni za stůl, aby za okamžik vyskočil a napochodoval do svého pokoje. Musí překontrolovat, že je vše na svém místě. Teodor by se mohl vyděsit, kdyby spatřil nějaké věci, které jsou pro jeho zákonem nezletilé oči, některým strach nahánějící. Otec odešel již před několika hodinami. Vlastně se po práci jen osprchoval a zmizel za dveřmi bytu se slovy, aby se tu moc nenudil. V práci se mu nedařilo, dokázal snad poprvé v životě spálit těsto na jahodovou roládu. A proto Oliver upadal do této nálady. Zakle...

Tato povídka by si zasloužila jiný název. Zatím se mi vůbec neplní mé původní plány... Jo, bude to sladké až až, ale... nyní? Fůůůh... 12+ pro polibkáře Věnováno Pret, která mě přivedla na nápad přidávat jednu kapitolu měsíčně :D a taky Vám ostatním :-* Cukrové polibky - část čtvrtá Vystoupá po schodech, na kterých je položený chlupatý koberec, do patra, aby si uvědomil, že se zapomněl zeptat, kde se nachází Theův pokoj. Což mu dojde záhy. Do očí ho ťukne jakýsi plakát vyznačující nebezpečí na dveřích pokoje, který se tluče s naprostou elegancí jinak dokonalého interiéru. Dvě klepnutí na dveře. Pootevření a v nich jedno zářivé oko. V pokoji je tma jak pytli, takže Oliver může vidět jen ten odlesk světla z chodby v tom oku, které ho šmíruje škvírou. "Co chceš?" plivne po něm skoro až nenávistně, což donutí Olivera pozvednout jedno obočí. "Naši otcové si dopřávají svojí chvilku, mám tě prý navštívit a shlédnout tvoje sbírky," obdaří ho úsměvem, za který by klidně mohl...

*Kvůli Vám uplakaný Voldy vykukuje zpoza stromu* Konečně jsem se dohrabala k dopsání, ale nevím, zda Vám to udělá radost. Děkuji za Vaše komentáře u minulých dílů. Brzy se přihlásím zpět na scéně. Cukrové polibky - část třetí Oliver seděl za stolem v kuchyni a tiše naslouchal konverzaci mužů. Pomalu ujídal ze svého jídla a přemýšlel, jak jim oznámit to, co se Teodor pokouší udělat. Má jim to vůbec říkat? Nemá prostě Teodora odtáhnout někam do zákoutí a nechat ho vybublat? Hmm, jemu by se takové temné zákoutí rozhodně líbilo. Raději své myšlenky odplaví hltem vody. "Půjdu do svého pokoje, musím si ještě něco dočíst…" kývne bezmyšlenkovitě, sklidí talíř do dřezu a vypluje z místnosti. Dva páry očí zabodnuté do zad jako dvě zvědavé kudly. Počítač probere z režimu spánku ihned po tom, jak za sebou zamkne dveře. Pokojem se rozezní tóny hudby z automaticky spuštěného přehrávače. Sakra, sakra, sakra! Co má dělat v této situaci? Vždyť jemu je naprosto ukradený, jestli jeho otec spí ...