Tmavě modrý

Můj, moje, naše... double-drabble Upíral jsem na tebe svůj pohled. Rozhazoval jsi úsměvy všude kolem sebe a mě ses úspěšně vyhýbal. Věděl jsem proč. Tolik tě zaskočila má noční otázka. Další slova byla zbytečná. Pro nás oba. Ta noc patřila jen nám a teď nám bude patřit i celý jeden týden na ostrově, kde budeme jen my dva. Tak jak sis přál. Spousta sluníčka, horkého písku a… mě . Řetízek, který ti visí na krku, jsi dostal v noci od mojí maličkosti. Jediný veřejný důkaz naší lásky, který nebudí pozornost. Kromě dalších maličkostí . Rozdáš několik podpisů fanouškům a vyhledáš mě. Dívám se pořád na tebe, i když mám na klíně otevřenou knihu. Že je vzhůru nohama, si nikdo nevšimne . Konečně tě nechají dýchat. Přisuneš se ke mně na lavičce a nakoukneš přes rameno. Zlatý řetízek vyklouzne z tvé mikiny a zaujme můj pohled. Nemůžeš udělat víc. "Věřím, že máš zajímavé čtení." Proneseš jen pobaveně a odkráčíš k baru, kde dělají kávu. Zavazadla necháš mě u nohou. Máš dneska dobrou nálad...

Letištní zábava Sleduješ mě, cítím to. Usazen v letištní hale na jednom ze sedadel proti mně. Zírám do notebooku a snažím se to brnění, které prostupuje mým tělem, ignorovat. Nejde to. Naše oči se střetnou. Hypnotizuješ mě pohledem, ustavičně žvýkáš. Usměji se, to jsi celý ty. To proto máš tak strnulý výraz? Unavené mimické svaly? Musím se smát vlastním nápadům, to čekání nám leze na mozek. Řekl jsem ti někdy, jak ti ta tmavě fialová mikina sluší? Zvedneš se, to čekání mě ubíjí podobně jako tebe, ale co naděláme. Strkáš mi své pozadí do zorného úhlu schválně? Věděl bych, jak tě zabavit.

Plníš sny double-drabble Ležíš vedle mě a usmíváš se. Poslední dobou se pořád jenom směješ. Těšíš se, až odjedeme na dovolenou? Spousta písku na plážích a osvěžující moře. Samota. Chápu tě. Nechal jsi ho vyhrát, viděl jsem to . Viděl jsem tvůj výraz. Umíš být dokonalý, když chceš. Jenže ty jsi skoro dokonalý pořád. Jeho první výhra za dobu působení v poháru. Umíš dělat i osobní radost . A stále máš na rtech ten svůj poťouchlý úsměv. Chtěl bych ti umět číst myšlenky . Jen tak, jak jsi oblečen, pouze do pyžamových kalhot, vyjdeš na společný balkón, který tvůj pokoj má. Do ruky cestou bereš zateplenou mikinu. Jsi blázen . Venku je sice jen pár stupňů pod nulou, ale i tak… Tvá medaile z dneška leží na stole, leskne se ve světle lampy, která sem svítí z venku. Něco říkáš, ale nerozumím ti. S kým se to tam vybavuješ? Zvědavě vykukuji zpod peřiny, ale nic nevidím, pouze dva obrysy, tvůj a -? "Nejsme jediní, kdo ještě nespí." Vracíš se ke mně, zima z tebe sálá. Moje oči se na tebe v...

Úsměvy double-drabble Nedařilo se mi, až příliš jsem zaostal, ale tobě to dnes opravdu jelo. Asi všichni jsme záviděli tvůj elán. Nepřeháněj to, budeš nemocný. V tichosti jsem se vedle tebe převléknul, ještě nebylo rozhodnuto. Na trati bylo stále dost závodníků, kteří by mohli mít o chloupek štěstí víc než ty. Tvůj náskok je víc než výmluvný. Sleduji, jak na obrazovce ukazují záznam tvého vítězného gesta těsně po střelbě. Pěst zdvihnutá vzhůru, úsměv projede tváří. Nyní čekám, až všichni přijdete z ceremoniálu a budu tě moci obejmout. Ti sobi jsou vtipní, užíváš si svoji letošní výhru celkového prvenství. Zasloužíš si to. Nemohu se dočkat, až budeš u mě, ale ne tady… Chci ti být blíž, proto tě vyhledávám, vím, že mě vidíš, hlídáš si mě. Směješ se s jedním z pořadatelů? Plyšová hračka, kterou jsi dostal, mizí v náruči toho muže, doslova záříš. Tvoje oči, ale hledají mě. Rty se roztáhnou, nevidíš už nic . Polibek na tvář. Dotek rukou. Lesk v tvých očích se nedá přehlédnout. Raduji se za ...

Obvyklá noc před závodem double-drabble Dávno jsi spal, moje masáž tě dostatečně uvolnila a tys usnul klidným spánkem. A já se k tobě tisknul a díval se ti do spící tváře. Byl jsi sladký. Tvůj normální výraz obličeje byl tatam a vypadal jsi jako spokojené malé koťátko. Zabil bys mě za takový výraz. Sám bych měl spát, zítra… vlastně už dneska, za pár hodin, jedeme další závod. Štafety jsou mé oblíbené, mohu tě plácnout po zadku, aniž by to někomu připadalo divné. Kamery se k takovým záběrům rády vrací, ale nejsme jediní. I jiné štafety tak předávají. Kdo by odolal vystrčenému pozadí? Pohladím tě po tváři a raději už taky zavřu oči, abych vám to zítra nepokazil . * Mladší z dvojice se ve spánku ušije, netiskne se k němu lidské teplo. Zmateně nadzdvihne hlavu z polštáře, aby zjistil, že starší se odkulil na samý kraj postele, ke kterému se tiskne. Uchichtne se. Prsty přejedou po linii páteře schované pod funkčním trikem. Rána tady nejsou horká. Tělo před ním se zavrtí, obrátí a zcela auto...

Druhé místo double-drabble - volně navazující na drabble: Trpkost - Dojíždíš do cíle, už dávno nejsem na trati, vystřídali mě. Nechce se ti svalit k zemi, je to na tobě vidět. Přijímáš prohru s hrdě zvednutou hlavou. Jenže… až příliš ses soustředil na svou prohru, že ti ušlo povzbuzování. Jedna desetina. Váš rozdíl. Nevěřícně se díváš na výsledkovou tabuli. Jsi zase vítěz druhého místa! Ruce zvedneš nad hlavu. Čekal jsi snad něco hlubšího? Odpusť, ale vzdálenější umístění mám rezervované já. Tvoje čokoládové oči prohledávají dav našeho týmu. Hledáš snad někoho? Možná by ses rozběhl, kdybys mohl, ale jsi zastaven, abys byl odbaven a zajištěn . Mihneš se kolem novinářů, nucen udělat rozhovor s domácí televizí. Chceš ke mně? Jsi objat celým týmem. Ruce tě plácají po zádech, tvůj úsměv všechny rozveseluje. Jistě, náš závodní ledovec roztaje jen několikrát do roka. A je hloupé si myslet, že druhá místa jsou špatná. Každé má svůj díl dřiny. Necháš se vtáhnout do mé náruče, pevně mě stiskne...

Trpkost double-drabble Další nepřesný terč. Tvoje nesoustředěnost klesala s každým odjetým kolem navíc. Bylo to na tobě vidět. Člověk umí vyhrávat, ale umí i prohrávat? Jistě, všichni se dokážou tvářit, že jim je to už jedno, hlavně, že je po závodě, ale trpkost v ústech zůstává . Vím, jaké to je. Jak ses ze dne na den vyšvihl na špici, s pohledem na tvá mladší záda, který mi už zůstal. Přeji ti to, ale… nemohlo to být až o pár závodů déle? Vyhřívání na špici je skvělý pocit. Někdy si říkám, jak těžké břemeno společně neseme. Proč jsme nemohli zůstat soupeři? Nebylo by to lepší? Ne. Nebylo . Všechny tyhle myšlenky dokážeš zahnat jen svými doteky, proto tě mám. A proto ty máš mě. Bláznivá psychická podpora, za kterou by se každý smál, ale pro mě je to příliš důležité, než abych tě dokázal opustit. Běžím zároveň s tebou, volám na tebe hesla, která mi předal náš trenér. Nejedu, protože nemůžu. Až příště. Byl jsi smutný, když jsem to řekl, ale i ty jsi jen člověk. Žiješ tím. Jenže já taky...

Výhra Euforie z další výhry nás oba strhla sebou. Pohyby přestanou být kontrolované. Objetí se mění z přátelského na intimní. Tvé oči skryté davům a kamerám v mém chladném trikotu, jak mrazivý vítr ochladil pot na přiléhavé kombinéze. Preventivně zvednu ruku, abych tě poplácal po zádech, tak si lidi nebudou moci myslet vůbec nic. Jsi příliš rozjařený díky emocím, které tě ovládají z další výhry. Dnes to je naše společná cena. Jistě, budeš mi tvrdit, že jsme to jeli oba, to ale nezmění nic na tom, že větší podíl na výhře máš ty, tvé silné paže a skoky kamzíka ve sněhu.

Slib Tobě double-drabble "Vyhrál jsi… gratuluju, jsi nejlepší." Hřejivé objetí, ale pod kamerami si víc dovolit nemůžeme. Vdechuji tvoji vůni co nejvíc, abych bez tebe ještě nějakou chvíli vydržel, pouštíš mě, i když sám nechceš. Tohle je naše dohoda. Upřu na tebe svůj žárlivý pohled, když jeden ze členů týmu pleskne dlaní o tvoje vystrčené pozadí. Ani nevíš, jak sexy vypadáš. Nekomentuješ to, víš, že jsem přímo za tebou. Znáš mě až moc dobře. "Teda chlape, až ty budeš mít ženskou…" ušklíbne se na tebe, nelíbí se ti to. "Jestli si ovšem nějakou vybereš." Podíváš se na mě, vybavím si tvá včerejší slova, které jsi mi šeptal na balkóně i přes zimu panující venku. Oděný pouze do teplého pyžama, usazen na mém klíně… "Nenávidím to a přitom tě tolik miluji… nikdy to nemůžeme říct… nikdy si tě nebudu moct vzít." Tvé oči přitom byly zase po dlouhé době skloněny k zemi, styděl ses..? Myslíš na to samé, vidím to na tobě. Tvůj pohled zjemní, ale ztvrdne, k...

Březnové drabble č. 1 Ten den byl pro ně oba příliš náročný. Blesky fotoaparátů. Všetečné otázky. Ladění posledních úprav na další den. Proto jeden pár očí toho večera neviděl muže ukrytého v rohu sprchového koutu. Neviděl ani slzy počínajícího zoufalství tryskající z očí barvy hořké čokolády. Prsty zabořené hluboko do krátkých černých vlasů. Bylo již příliš pozdě na to, aby se zvedl a zašel za ním sám. I když byl tak blízko. Stejně hnědé oči již dávno odpočívaly za zavřenými víčky. Budík, nenařízený na správnou dobu, stále třímal v jedné ruce. Prsty druhé ruky k sobě tiskly polštář, na kterém spal ještě dnes ráno on .