Tmavě modrý

Poděkování za tuto kapitolu patří Kalamity Jane, protože se úplně náhodou stala na chvíli mou zpovědnicí. Jinak by vaše čekání bylo mnohem delší. Víte... všechny ty plány, co jsem tu nastínila... všechno bude asi úplně jinak. Chyby mi klidně vytkněte, nejsem zrovna "při sobě". 16. Kapitola "Tak to byl doopravdy infarkt. Udělali mu akutní angioplastiku… no… zprůchodnili ucpanou tepnu. Mluvil jsem s ošetřujícím lékařem a bylo mi řečeno, že na tebe budou mít pár otázek, když žijete v jedné domácnosti." Objeví se Alex ve dveřích čekárny, čímž vyruší Filipa ze zadumání. Ten k němu okamžitě zvedne hlavu a horlivě přikývne. "Jasně, cokoliv. Já… bude v pořádku?" "To je otázka… srdce by už teď mělo fungovat, ale bude to ještě dlouhá cesta. Speciální dieta, rehabilitace, léky… musí se odhalit příčina toho, proč se to stalo, aby se tomu Zikmund mohl příště vyvarovat." Usměje se na něj Alex, usadí se vedle toho nešťastníka a poplácá ho po zádech. "Když

Za vaše milé komentáře :) Nezapomínejte, že to, co se zdá být vyřešené, tak být nemusí. 15. Kapitola Kryštof chvíli jen seděl a vychutnával si teplo druhého těla než opatrně přikývnul a vysoukal se z jemného sevření. Zastaví se nerozhodně s prsty na zipu mikiny. Když si jí nesundá, tak ho to bude bolet mnohem víc než když ji mít nebude. Bylo to utrpení, ležet v nějakém kusu oblečení, který ho svými jinak nezpozorovatelnými švy tlačil do pohmožděnin. Nadechne se a přivře oči, aby se nemusel dívat na Matyášův výraz. Tak rychle, jak mu to jen jde, zip rozepne, mikinu sundá a zdravou rukou ji odloží. Odvrátí hlavu na druhou stranu, když k němu dolehne Matyášovo zasyknutí. "Byl jsi s tím někde pořádně na vyšetření, Kryštofe?" Zeptá se Matyáš jemně a zlehka se dotkne černé podlitiny na rameni. Vypadá to spíš jako rozdrcené, než pohmožděné, ale to bylo oko laika. Kdo tohle mohl tak bezcitně udělat? "Bohužel ano." Povzdychne si. Nechtěl přijít o svojí práci, nemohl. Samozře

Dnes jsem vůbec přidávat nechtěla, ale nemá smysl to protahovat. Bavte se :) Jo a... zabíjení autora se nepovoluje. 14. Kapitola "Leo, ty víš, kde bydlí Kryštof? Myslím jako na koleji…" Matyáš si odchytne rozlítaného Lea u baru, když se přiskočí občerstvit. "Šťofík? No jasně… jestli se nepřestěhoval, tak bydlí pořád na stejném místě. Ale můžu se poptat ve škole těch, co na koleji bydlí, proč?" Zamrká na Matyáše zvědavě. "Chtěl bych se za ním zastavit, něco pro něj mám…" Pokrčí rameny, nechce účel svojí návštěvy rozebírat. "A už jsi ho viděl? Já tedy ještě ne, ale hodně lidí tvrdí, že je zmalovanej jako velikonoční vajíčko." "Potkali jsme se, vím, jak vypadá." Na čele se mu objeví vráska, jak se zamračí. Kryštof se o Lea během jeho nemoci staral a choval se k němu jako k intimně blízkému a Leo se nyní chová takhle? S naprostým nezájmem? "Jen mě překvapuje, že jsi za ním nebyl ty sám." Leo trhne rameny, když se Matyáš takhle zmí

Věnováno yellow, protože s námi včera nemohla na sraz. Děkuji všem za komentáře a ještě jedna věc... jestli se tu vyskytne človíček, který na anketě odkliknul "novou povídku" ať se mi ozve. A nebojte, hlavu trhat nebudu, jsem jen zvědavá :-D 13. Kapitola Prošel mezi regály, jednou rukou kočíroval směr nákupního vozíku a urychleně do něj dával potřebné potrvainy. Nechtěl tady strávit ani minutu navíc. Věděl, že sem chodí nakupovat spousta lidí, které znal, ale zase se mu nechtělo jezdit na druhou stranu města. Na očích měl tmavé brýle, aby nebyl vidět zeleno fialový monokl, který brýle částečně skryly, i tak byl ale příliš velký, než aby jej mohl skrýt. Pravou paži si tisknul k tělu, aby s ní o nic nezavadil. Pohmoždění bylo příliš velké a podle lékařů měl tu ruku šetřit, aby nedošlo k nějakému dalšímu poškození. Potřeboval obě svoje ruce, aby mohl pracovat. Takhle mu nezbývalo, než si vzít dovolenou a doufat, že rameno i loket budou brzy v pořádku. Zastaví se u regálu s cereá

Prosím, nezapomeňte hlasovat v anketě. 12. Kapitola Byl nervózní. Po dlouhé době se ten pocit zase vrátil a zasáhl ho v plné míře. Procházel bytem jako lev v kleci a snažil se nebouchat do zdí kolem sebe. Snažil se být klidný, ale nedařilo se. Copak Filipa už jejich vztah omrzel? Vždyť ještě včera, když se k němu tisknul a šeptal mu, jak ho miluje… byla to lež? Klíče v zámku zachrastí a on s letmým pohledem na hodiny zjistí, že je čas, kdy se Filip normálně vrací z práce. Pár minut navíc nemohlo nic znamenat. Chodil vůbec do práce? Zavře oči pod tíhou vlastních myšlenek. Bylo mu špatně z toho všeho. "Zigi? Jsem doma." Dolehne k němu zavolání z chodby. Potom šustění a kroky blížící se k němu. Urychleně nasadí svou nenucenou masku. Kolem pasu se mu omotají silné paže. Dostane polibek do vlasů. "Jsi v pořádku? Jsi nějaký bledý. Já ti říkal, že nemáš ještě chodit do práce. Nejsi zdravý úplně. Sedni si, udělám ti čaj." Nechtěl čaj v létě. Chtěl vysvětlení. Povzdychne si.

11. kapitola Stál ve zlatnictví a řešil obrovské dilema. Nemohl se rozhodnout, který z prstenů bude ten nejlepší pro Filipa. Z množství, které mu majitelka obchodu nabídla, již vybral pět kousků, které se mu líbily nejvíc. Jenže byl problém vytřídit je tak, aby zbyl jen jeden typ. Prohrábne si vlasy, což na rtech prodavačky vyvolá úsměv. Rozpačitě si znovu prohlédne řadu prstenů. Ještě nikdy se necítil tak bezradně. Jeho pracně budovaná image člověka, který rozumí tomu, co dělá, byla najednou pryč. Chtěl, aby měl každý svůj a aby byly dokonalé pro ně oba. "Tak tyhle." Ukáže nakonec na krabičku se dvěma pánskými prsteny. Byly z bílého zlata s nepravidelným rýhováním po celém obvodu. "Věřím, že se vašemu partnerovi budou líbit. Jsou vážně krásné." Usměje se na něj prodavačka a vezme zmíněnou krabičku. Řešil i to, aby se do prstenu zevnitř dalo rýt. Chtěl, aby Filip nikdy nezapomněl a tohle byl velmi důležitý krok. Měl už vymyšlený i slogan, který tam nechá později své

Bavte se a děkuji, že sem stále chodíte, i když to tu tak skomírá. Ale zlepší se to. :) 10. Kapitola Vklouzl dlaní do rozepnutých kalhot svého kamaráda a uchopil do své dlaně vzrušení, které se mu celou dobu tlačilo do stehna. Znovu ho políbí na zrudlé rty, jak je do teď dráždivě žužlal a sklouzne na kolena. Nemůže se dočkat až ho bude mít v puse a bude ho moci uspokojit. Vyprostí ho ze zajetí upnutých džínů a vydechne, když se před ním objeví v celé své kráse. Kalhoty sklouznou až ke kotníkům, ale už si jich nevšímá. Nezeptá se, co on na to, nejdřív jazykem přejede po zarudlé špičce a potom ji vtáhne do svých úst. "Kryštofe…" ozve se nad ním chraplavě. Dlaně vklouznou do jeho vlasů a pomazlí se s nimi. Zamručí. Vždycky se mu tohle laskání vlasů líbilo. Zavrnění hrdla způsobí další zasténání, které uteče ze stisknutých rtů. Nepředstavoval si, že by to tak mohlo dopadnout, ale rozhodně si nestěžoval. Dal Matyášovi spoustu podnětů k tomu, aby poznal, že o něj má zájem. A teď by

9. Kapitola Pohlédl na Patrika s Filipem přes hranu monitoru notebooku. Seděli na zemi a řešili něco důležitého. Spíš se dohadovali. Protočí očima. Byl si jistější, když ty dva viděl. Filip se zdál mít jasno, pochybnosti ho přešly, alespoň mu to jistou dobu po tom incindentu intenzivně dokazoval. Pousměje se pro sebe a znovu sklopí pohled k rozdělané práci. Jenže pohled, který se do něj zaboří, ho donutí zase se podívat zpátky. Všiml si toho už před chvílí, že se na něj Patrik dívá víc než by bylo zdrávo. Alespoň pokud řešili něco důležitého. Přimhouří oči a pohled mu oplatí. Nějak se mu to nelíbilo. Proč ho sledoval? Jestli chce být s Filipem sám, tak to má smůlu, protože on se od něj dneska nehne. Chce se vrátit ke své práci, ale nemůže. Začne mu to vrtat hlavou. V tom pohledu nebyla nenávist. Ale nevěděl, kam přiřadit to, co viděl. Filip si všimne, že mu není věnována dostatečná pozornost. Zvedne pohled, aby zjistil, že Patrik hypnotizuje pohledem jeho přítele a Zikmund mu pohled op