Tmavě modrý

Blíž There's something here I can't explain I feel I'm diving into (diving) driving rain You get my senses running wild I can't resist your sweet, sweet smile So take this feeling make it grow Never let it - never let it go* "Harry!" Chlapec se otočil do chodby zaplněné studenty a rozhlédl se kolem po osobě, která ho volala. Skoro okamžitě si všiml Tonksové, která se prodírala davem a usmívala se na něj. "Stěží jsem tě dohnala! Poslouchej… mám nápad. Jasně, že nevím, jestli bude ředitel souhlasit… ale měl jsi poslední dobou tolik rozptylování, že jsem si myslela… víš, že jsou brzy Vánoce?" Harry přikývl, ačkoliv stále nevěděl, kam tímhle míří. "No, myslela jsem si, že by byla sranda zorganizovat vánoční večírek, než se všichni rozjedou domů. Mohli bychom dát dohromady malou skupinu a jít na pivo… tedy, na máslový ležák," mrkla na něj vědoucně. " Mohli bychom možná i tancovat. Muselo by to být někde v Prasinkách, protože atmosféra tady

Začít znovu {3} "Sám jsi rozhodl, kde chceš bydlet, Louisi." Tak dlouho neřekl jeho jméno nahlas. "Nenutil jsem tě odcházet." Pocítí zvláštní emoci uvnitř sebe. Jako by se v něm něco uvolňovalo. Tíha, která mu celou dobu ležela na prsou. "Ne, nenutil." zavrtí Louis hlavou a omluvně se na Matyáše podívá. "Těch deset let strašně uteklo." Ten názor nemůže Matyáš sdílet. Pro něj to bylo peklo. Minimálně první roky. Potom se dostal do stavu zvláštní citové apatie na téma Louis. Až dlouho poté o něm byl schopný mluvit normálně, aniž by se mu u toho klepal hlas emocemi, které cítil. "Když myslíš." Ozve se vyzvánění telefonu. Matyáš má mobil zapnutý pouze na vibrace. Od rána zvuk ještě nezapnul, takže to nebyl jeho. Louis vedle něj začne prohledávat kapsy, aby našel zvonící mobil. "Promiň, manažer." Pousměje se a zvedne se, aby o pár kroků ustoupil od lavičky. Matyáš hledí na vzdalující se záda a uvědomuje si, že ten člověk už k němu