Tmavě modrý

Asi bych vás měla seznámit s tím, proč se jmenuje tato povídka 62, název byl dobrý po dobu, co jsem začala psát, než jsem přišla na to, že to nebude reálné... Mělo to být 62 prázdninových dní v životě jednoho kluka (seznámíte se s ním :D), ale pár kapitol se mi vymklo z rukou... ostatně jako vždy... A kapitoly měly přibývat každý den jedna... Možná název pozměním.. ještě si to rozmyslím. Každopádně pod tím nic nehledejte (prozatím :D). Nevím, jak to bude te´d s chodem blogu, protože venku je krásně a já hodně času trávím právě venku, ale vynasnažím se vás pravidelně zásobit četbou nějakou z povídek... Mám rozepsaných pár z vašich návrhů a tak... Pusťte se směle do čtení ;) Komentáře a kritiku, návrhy přijímám. Jo a... ne vše, co nějak vypadá znamená konečný výsledek :-P Přeji příjemný první prázdninový den :) 1. Slunce bylo vysoko na obloze, kterou nepokrýval, kam oko dohlédlo, žádný mráček, který by zářivou modř narušoval svými bílými chuchvalci nadýchané vlny. Pomyslným ovečkám jako

Čtenáři a čtanářky, máme tady další kapitolu BoZ, ale upozorňuji, že je nechutně krátká a o ničem. Potřebuji se znovu rozjet a nabrat síly. Doufám, že to pochopíte a neukamenujete mne ;) Rozhodně nechtějte vědět, co jsem koukala při tom psaní :D 10. Kapitola Vítek sedící vedle něj na posteli spočívá rukou na jeho rameni, jako by si to uvědomil ve stejný okamžik, rychle ji dá pryč. "Promiň." Zahuhňá. "Křičel jsi.. Nevěděl jsem, co se děje. Už půjdu." Vstane z postele, malý krůček zaváhání. "Nechoď, prosím." Zamumlá Kazimír do peřiny, snad poprvé v životě zrudne rozpaky. Takhle bezmyšlenkovitě ještě nikdy nejednal. Alespoň co si pamatuje. Vítek se zarazí s klikou na dveřích. "Prosím?" "Já-…" hlas se zadrhne. Promiň, nechtěl jsem tě obtěžovat." Stáhne se do klubíčka, zavře oči. Překvapením mu je paže, která se dotkne té jeho. "Opravdu mám zůstat? Jsi si jistý?" Nervózní zavrtění. "Promiň, jen to ze mě vylítlo, jen běž,

Musím se omluvit, že nic nepíši, ale učím se na zkoušky a nestíhám myslet :D to, co píši, je jen prázdninová povídka, která bude - až o prázdninách :D Takže vám dávám jedinečnou šanci napsat si o povídku (jednorázovku nebo více rázovku, jak mě to chytne) podle vašeho gusta. Podmínkou je: - napsat o čem by měla být (píši originály) - popis postav, věk, zájmy atd. - pokud chcete - jména postav - stručně, co byste si tak představovali Děkuji všem, kteří se zapojí, protože mi to usnadní práci ve vymýšlení příběhu a vy nebudete muset čekat ;) Budu vám moc vděčná. Netušíte jak. Vaše názory, připomínky a podmínky povídek, které byste chtěli, pište do komentářů :) Voldy

Tento díl je kratší než obvykle. Nesplňuje ani můj základ pro slova, který dodržuji u každé kapitoly. Omlouvám se, ale víc už psát nejde. Musela bych je mučit a já to nechci zkazit. Jistě se k Zigimu ještě vrátím, je to moje oblíbená postava hodněkrát mi mluvící z duše... ještě aby ne, když je to moje postava, že? Kapitolu věnuji vám všem, kteří jste zanechali komentář u tohoto cyklu a pevně doufám, že vás konec nezklame. Chtěla bych ještě jmenovitě poděkovat: Luczaidě , za to, že mě podporovala v psaní i přes to, že jsem původní myšlenku zabila, když jsem odrovnala tolik oblíbeného Lukáše. barbor, za její komentáře a podporu i přes všechny zvraty. yellow , za její bystré čtení a komentáře, protože já bych si spousty věcí všimla pozdě. Hug, Katharine Colt, Justince, Mushy, Wierce, keishatko, neru-chan, Sanasami, Kaně, marci, Leesil a dalším, na které jsem zapomněla (klidně se ozvěte), za jejich přítomnost, komentáře i myšlenky. Jakýkoliv komentář o tom, jak se vám tento cyklus líbil

Tak, je tady další kapitola. Zkouška dopadla tak, jak jsem očekávala.Co bych taky chtěla s kámošem Ferdou a panem Vodičkou, že Lucz? :D :D :D Víc zvratů po mě dnes nechtějte, nějak mi to nejde o_O Hezky se bavte. Asi předposlední kapitola. 27. kapitola Přiblížila se pozdní hodina večerní, když se Zikmund vracel s Mirkem autem domů. Na klíně mu spokojeně seděl Bady. Jeho byt se blížil nezvratnou rychlostí a tak si pro sebe říkal, jestli tam chce ještě bydlet. Periferním viděním zahlédl Mirkovu ruku, než se ho dotkl na stehně. "V pořádku?" Automaticky přitaká. Počká, dokud Mirek nezastaví na štěrkovém podkladu parkoviště před jejich domem. Vtiskne polibek na rty. "Uvidíme se zítra?" "Jistě, budu mít po práci čas." Zikmund spokojeně uchopí do náruče rozverné štěně, kterému se to uvěznění nelíbí a snaží se dostat ven, ale jistý stisk a uklidňující hlas jeho páníčka ho po chvilce uklidní. Otočí se za odjíždějícím Mirkem, ten mu zamává z okýnka, rozesmátě mu to

Dnes jsem si přivstala, abych vám mohla přidat kapitolu a stihla vše, co potřebuji :-P Jste rádi? 26. Kapitola Ruku v ruce došli na zahradu osvětlenou několika lampiony, světlem ze solárních pochodní a také z jedné lampy, která vykukovala zpoza stromu. Party byla rozjetá v plném proudu a nikdo se nestaral o to, že tady není její hlavní aktér. Až teď se po nich všichni ohlédli, zkontrolovali pohledem stav a zase se vrátili se smíchem ke svým sklenicím a talířům plných jídla. Zikmund se nechal dovést k hromádce dárků, které zde na něj čekaly. Podle očekávání jich polovina byly lahve plné alkoholu. Košík, který ho zaujal ihned, jak ho zahlédl, schválně ignoroval a nechával si ho až na poslední chvíli. Mirek se mezitím zastavil pro sklenici s nějakou vodou, protože mu vyschlo v krku. Za zády Zikmundovi bouchlo šampaňské. Sledoval, jak ho Radek vesele rozlévá do skleniček na vysokých nohách. Jedna se mu dostala do ruky. Radek si zjednal hlasitým odkašláním ticho. Babička kolem nich vesele

Do středy asi přeruším svoji aktivitu zde na blogu, protože se potřebuji připravit na zkoušku, která mi dělá dost velké starosti... Teoreticky se dnes dozvíte, jak tato povídka dojde ke svému cíli, ale je tady ještě jedna nedořešená věc - Lukáš. Objeví se, s tím počítejte. Ne všechno bude nakonec tak růžové, jak se po dnešku může zdát. Proto, čtení zdar, a z Voldyho je lazar! (psychický) 25. Kapitola Večer se přiblíží velmi rychle, celé odpoledne se oháněl, jak babička pískala. Doslova. Chystali chlebíčky, jednohubky, ovocné mísy… Bylo toho, jako by měl přijet regiment vojáků na odpolední pauzu. "Babi… Jsi si jistá, že to všechno se sní?" podívá se podezřívavě na velký, prostřený stůl, který vytáhli zpod kůlny a postavili ho pod plachtu, kterou natáhli od stromu ke stromu. Osvětlení babička doladila moderními lampičkami na solární energii, nad čímž Zikmund kroutil hlavou. Nakonec byl Zikmund poslán do svého pokoje s tím, že nesmí vylézt, dokud pro něj osobně nepřijde, protože

Věnování patří vám všem, kteří čtete mé úchylárny. Upozorňuji, že příběh bratrů Fourcadů bude pokračovat, jen nevím, kdy přesně. Prozatimně se nachází u mě v hlavě a nevím, co mi na něj řeknete :D Nyní se v textu nachází nic neříkající systém slov :D jde spíše o jakousi společnou "galerii" Upozornění platí pro všechny, kteří nesnášejí incest či podobné zvrhlosti. Jedná se o RPS Simon Fourcade / Martin Fourcade (Incest) Postavy použité v textu jsou pouze vypůjčené. Nikoho tímto nechci morálně urazit, znechutit či znevažovat jeho osobu. Příběh je čistě smyšlený a nenavazuje na skutečnosti. Jako kapky deště stékaly slzy po mužské tváři až na krk, kde se vsakovaly do tkaniny trička, která je ochotně přijímala. Prsty zapletené v krátkých vlasech, když se je snažily vyrvat z kůže. Už zase! * Start. Pokyn, který uposlechnou všichni. Jako jeden muž se všichni odrazí a následují všechny své momentální soupeře. Dva páry očí se hledají v davu. Jemné kývnutí. Taktika je předem jasná. Zbr

Co byl zač Zikmundův přítel a proč zůstal Zikmund neposkvrněn? P.S. moc to nepitvejte :D ještě se k tomuto tématu vrátíme... 24. Kapitola Celou cestu jdou vedle sebe tiše, beze slov. Zikmund třímá v ruce tašku, kde má tři svíčky a zapalovač, ten u sebe nosí pořád. Poočku zkontroluje Radka, tváří se přemýšlivě. Zahloubán do svých myšlenek, jen sleduje cestu. Zikmund vyruší ticho. "Zlobíš se, že tě sebou táhnu?" "Ne, vůbec ne, jen jsem trochu morous, když mě někdo budí…" "Fajn." Dojdou k tichému hřbitovu. Je skoro poledne a i přesto je zde pár lidí, kteří se starají o hrob svých zesnulých. Mlčky jde na známé místo. Radek ho tiše, s odstupem, následuje. Z dálky vidí mramorovou desku se dvěma hrdličkami. Fotografie jeho bývalého přítele je již vybledlá, ale pořád stejně rozeznatelná. Tiše poklekne. "Ahoj lásko… vrátil jsem se, vidíš? Slíbil jsem, že se zase vrátím..." Prsty se dotknou zarámované fotografie, usmívající mladík, ale zůstává pořád stejný

Vidíte, jak se snažím? Ale zběsilé tempo nás blíží do konce... Nebojte se, na prázdniny máme povídku už navrhnutou (první dvě kapitoly jsou napsané) a do prázdnin snad dopíši BoZ, alespoň do půlky :) 23. Kapitola Zikmund je okouzlen malebnou krajinou, na které se od jeho dětských let nic nezměnilo. Najednou se mu podařilo odsunout všechny strasti, které do teď zažíval. Zírá na tu nepopsatelnou zeleň. Zelená se zdá být zelenější. Pronikavá vůně jehličí z nedalekého lesa ho omamovala jako levná droga. "Zigi? Jsi v pohodě?" Radkův starostlivý hlas protnul jeho soustředěnost na zpěv ptáků a šelestu stromů, jak se pohybovaly do jemného větru. "Hmm," Zamumlal nejistě, zavřel oči. "Jsi blázen, když jsi mě sem dovezl." "Nejsem, jen jsem ti chtěl trochu ulevit a došlo mi, že tady by se ti mohlo líbit… O babičce jsi vždy mluvil v hezkém." "Díky…" Společně procházeli mezi domky s velkými zahradami. Slepice kvokaly na dvorcích. Sem tam na ně štěkl

Máme tady nic neříkající pokračování a tak vám přihodím dneska ještě jeden díl. A zítra? To podle vašich komentářů *vtipkuje* :-P 22. kapitola Potlouká se nočním městem, nohy ho zavedou k Mirkovo domu. V posledním patře se svítí i přes pozdní noční hodinu. Ruka se automaticky zvedne. Zmáčkne zvonek. Ze sluchátka se ozve Mirkův hlas, ale neodváží se nic říct. Mirkovo zmatené, "kdo tam?" se ozývá ztichlým sídlištěm. Potom sluchátko oněmí. Čeká ukryt pod stříškou. Z tak vysokého patra sem Mirek nedohlédne ani kdyby chtěl. Po pár minutách přeci jen vyrazí stejnou cestou ke svému domu. Neohlídne se. Kdyby ano, spatřil by Mirkovu siluetu za oknem, jak vyčkává. * Dny se pomalu sčítají, ale nikdo je nepočítá. Letní prázdniny načínají druhou polovinu a sluneční dny ukrajují své paprsky. Vrchol je tady. Zikmund sedící zachumlaný v teplé mikině i přesto, že venku teplota dosahuje přes třicet stupňů. Cigareta zapálená již před časem už v popelníku nedoutná. Zahasila se sama, když došla

21. Kapitola Zikmund ležící v posteli není schopný plakat. Ruku má pořád uvězněnou a spoutanou s postelí. Jeho tělo se třese. Rozhlédne se kolem sebe. Mobil. Natáhne po ně ruku. Naštěstí není daleko. Roztřesené prsty projedou seznam. Komu? Míra nepřipadá v úvahu. Někomu z práce? Vždyť ho tam nikdo nemá rád. Radek. Opatrně, jako by se bál, že ho telefon kousne, ho vytočí. Dlouho se nic neděje. Rozespalé. "Probůh, víš, kolik je hodin?" "Radku… já…" "Zigi? Co se děje?" Stáhne se mu žaludek, mozek, jako by nechtěl vykonávat svojí obvyklou práci. Musí několikrát polknout. "Mohl bys… mohl bys prosím tebe přijet? Ke mně?" "K tobě? Já nevím, kde bydlíš. A proč proboha v tuhle hodinu?" "Potřebuju pomoct. Najdeš to, jen… nevím, jak ti otevřu." "Co se stalo?" "Nechci o tom mluvit… Můžeš prosím tebe přijet i s nějakým páčidlem a třeba mi vyrvat dveře…" "Počkej, počkej. Co se sakra děje? A nemá náhradní klíče domov

Žárlivost a majetnictví umí být svině. Trochu násilná kapitola. O tom, že tvář a chování andlíka nemusí být vždy známkou, že člověk neumí být zlý. (Pokud mě budete chtít zabít ----> musím vás upozornit, že se nedozvíte konec, pokud to uděláte :D ) 20. Kapitola Probudí se s obličejem přitisknutým na Mirkovo zádech. Nejdřív trošku zmateně mhouří oči, než mu dojde, kde je. Je to už skoro týden, co spolu chodí a Zikmund musí uznat, že je mu dobře. Cítí se dobře. Mít vedle sebe někoho, komu na vás záleží, je fajn. Trošku se posune nahoru. Vtiskne polibek na nahá záda, potom na krk. "Miri…" "Hmmm..." mladík se pod ním lehce zavrtí, ale očividně spí dál. Vláčné tělo pod ním ho vzrušuje. Prsty přejede křivku páteře. Putování zakončí na zadečku. Horký vchod, který ho tak láká. Je to jako magnet, který ho přitahuje. Skloní se na noční stolek pro jeden kondom a gel. Maličko promaže mezi prsty. Zkontroluje Mirkovo spánek. Nenápadně sjede na ten malý otvůrek, který ho již za

19. Kapitola Zikmund spokojený a ukojený zaparkuje do garáže. Cigaretu v ústech má už od té doby, co vyjel od Mirka. Zapálí si až venku, aby mohl v klidu pokouřit. Avšak, není mu dopřáno takové spokojenosti. Sotva zamkne garáž, objeví se vedle něj Lukáš. Spatří i Lídu, která dochází k domu. "Ahoj." "Ahoj Luky, máš se?" "Já? Ujde to. Nebyls na balkóně, měl jsem strach…" "Ah, promiň, měl jsem trochu rušnou moc a nebyl jsem doma." "Aha… Budu muset jít, měj se." Zikmund si zapálí cigaretu, sleduje u toho Lukáše, kterak líbá Lídu na rty. Ušklíbne se. Proč čekat v celibátu na Lukyho, když může zažívat tak skvělý sex s Mirkem? Mirek je dobrý společník. Nevyptává se a je na něj milý. Uměl si sebe živě představit s Lukášem, to ano, ale kde měl vzít jistotu, že u něj Lukáš zůstane? "Pane Vodička? Jste v pořádku? Mluvím na vás." Zikmund zmateně stočí pohled na ženu, která se právě dotkla jeho ruky. "Ah, promiňte, paní Novotná. Zamys