Tmavě modrý

Tajemství ukrytá v ringu Adam a Valérie jsou nerozluční přátelé, kteří se po letech zase setkávají. Jejich přátelské pouto je příliš pevné než aby je dokázalo něco rozdělit. V jejich životě se však objeví Petr, Adamův kolega z tréninků boxu. Petr, po kterém Adam nějakou dobu koukal. Jenže ne všechno se zdá být tak růžové, jak to vypadalo na začátku. Psychologická technika dokonalé Valérie musela jednou selhat. Ale je tady i Marián, aby se o všechno postaral a pokusil se dát dohromady se svým bratrem Filipem všechno, co se pokazilo. Počet kapitol: 36 Beta: zatím žádná Odkaz na kapitoly >>>>>

Tak, konečně jsme se dobrali konce. :) (Trochu vypočítavě s krokem do prvního máje, aby to bylo trochu nóbl.) Musím uznat, že mi ti dva (čtyři), natolik přirostli k srdci, že Vás neochudím o nějaký ten peprný bonusek z jejich nastávajícího života, byť píši, že je toto konec povídky. Konec je jen relativní, až budu v náladě, tak se k nim vrátím. Což Vám snad nebude vadit. :) Ráda bych tuto kapitolu věnovala Vám všem, kteří jste během mého přidávání připojili komentář, neskutečně to nabíjí. Jsem Vám vděčná a doufám, že se budeme potkávat i nadále u Zachránce, který pomalu vystrkuje růžky a také u dalších povídek, které plánuji. Malé zhodnocení na konec: 119 dní = 36 kapitol Průměr kapitoly: 1550 slov Hezky se bavte a... zabíjet až v komentářích! ;) 36. Kapitola - Konec 18+ Adam netrpělivě přechází už několik hodin kolem stolu s notebookem, který stále běží, co chvíli aktualizuje naběhnutou stránku a zrakem kontroluje, zda se něco nezměnilo. Jenže pořád nic. Navíc se dnes cítí nějak divně...

35. Kapitola Filip seděl na židli a pozoroval Adama, jak zručně přehazuje palačinky. Jenže tohle vlastně nebyly palačinky. Spíš takové domácí tortilly. Masožravec se pozná . Vedle na pánvi se bez oleje opékala zelenina. Maso už bylo hotové a připravené k servírování. Byl překvapený, když mu Adam volal a nakonec ho po stopadesáté omluvě pozval k sobě na večeři a že by možná potřeboval trošku prozkoušet, kdyby ho to moc neobtěžovalo, když už si vzal to volno… samozřejmě, že přijal. Trochu zklamaně volal Mariánovi, aby si mohl promluvit s Valérií a ta mu řekla, že to zařídí. Zřejmě konala rychle. "Myslím, že to zvládneš, umíš to všechno dost dobře. Stejně tě obdivuju, že jsi dokázal přečíst tu zadanou literaturu a ještě si z toho něco zapamatovat… já už bych to asi nedal. Mám toho v hlavě tolik, že víc místa na nové informace by se tam asi nenašly…" protne to ticho. Adam se na něj s úsměvem otočí. "Četl jsem to dost nárazově, spíš listoval. Ale mám výhodu v tom, že Valérie ...

Věnování patří všem komentujícím - opět :) někteří mě rozesmáli (výhružky smrti), jiní vyděsili (líbilo se Vám to!) :D Ale opravdu mě to moc těší. Asi vám nikdy nedokážu náležitě poděkovat. Jo a... nastal jeden problém, já fakt nevím, jak tuhle povídku ukončit, tak až vás nebude bavit, tak dejte vědět, nějak to usekneme. :D Jinak už plánuji a rozepisuji další povídku + dělám plány na dokončení Poslední rány. :) 34. Kapitola Pokračování 18+ S pomalým průnikem se moc nepáral. Filip byl více než svolný k tomu, aby si převzal Adam iniciativu. Pevné obemknutí kolem svého penisu však ignorovat nemůže. Víčka se zaklapnou skoro sama, prsty sevřou deku pod sebou. Adam zkušeně klesne do Filipova klína, zatímco se soustředí na uvolnění svých partií tak, aby ho to ani na chvíli nebolelo přes určitou mez. Nechá se tisknout Filipovo rukama, které opustily sevření deky a přidaly se do jejich živého sousoší. Vychutnává si ten pocit plnosti, ale ještě mu něco chybí. Navlhčí si jazykem rty a skloní se k...

Dnes má Valérie svátek a já měla trochu času navíc, tak jsem se rozhodla, že tuhle kapitolu pro Vás dopíši už dnes. Máte radost? :) Doufám, že Vás nezklame! :D Věnováno: Sarelle, Nyce-oH, Sung, Dáše, Lili a Profesor (a Keksíkovi, chtěl mě ZASE zabít!) 33. Kapitola 18+ Na rty toho druhého se doslova vrhli. Jejich ústa byla spojená ještě dřív, než se jeden z nich stačil pořádně otočit a druhý obtočit ruce kolem jeho pasu. Přitahovala je k sobě silná živočišná touha. Líbali se dravě, bez nějakých okolků a čekání na druhého. Vzrušení kolem nich narůstalo a na jejich tělech se začal ukazovat půst, který pro toho druhého udržovali . Filip nespokojeně zamručel, když se Adam pokusil zvolnit tempo na únosnou míru. Obzvlášť proto, aby nevypadal jako někdo, kdo chce toho druhého znásilnit. Jeden pár rukou se však omotá kolem jeho boků a odmítne jen propustit. Ne teď. Ne když už se konečně dostali sem. Adam prsty projede krátký sestřih Filipových vlasů. Zasténá do jeho rtů, když se jejich těla nam...

Tohle je taková ta klasická okecávací kapitola, kde se nic neděje, ale... příště! No, možná Vám to po přečtení dojde :D Děkuji za Vaše milé komentáře u minulé kapitoly! Věnováno všem komentujícím. 32. Kapitola Adam se již po několikáté sprchoval. Připadal si zpocený jako prase sotva se utřel do hebkého ručníku, který mu sem šoupla Valérie po vyžehlení. Nechtěl se zase v závěru tolik vonět, aby nebyl moc přeumělkovaný. Moc gay. Jak říká Valérie, stačí jedno, maximálně dvě stříknutí, protože potom je to spíš na bolest hlavy s růžovým kulatým kamarádem do žaludku, než na příjemně strávený večer. Prsty prohrábne mokré vlasy. Chová se jak kráva před porodem. Nervózní, přešlapuje z místa na místo… Měl by se vyklidit ven nebo to nestihne. Chystal se přece na rande. Po určité době… O několik hodin dřív… "Adame, tohle si na sebe neber, prosím tebe. Vypadá jak sedlák od Chlumce… jsi to vyhrabal mezi bramborama nebo co? Takovej pytel, pane bože. Měla bych ti přebrat šatník… takhle si uděláš...

Nagini semnou slavil narozeniny, tak se kapitola trochu opozdila! :D 31. Kapitola 12+ pro polibkáře Adam seděl na společném balkóně s nohama vyloženýma na zábradlí, v ruce měl kelímek s horkou čokoládou s příměsí skořice. Nebyl sám . A ten kelímek k němu taky nepřišel po svých. Filip seděl v křesílku vedle něj, s jednou nohou pokrčenou pod sebe a s druhou zajímavě složenou přes ni. Od té doby, co se začali pravidelně scházet na lekcích první pomoci a později i u Adama doma, to bylo víc a víc intenzivnější a naprosto nenucené, což Adama překvapovalo asi nejvíc. Stihli za tu dobu probrat tolik různých témat a zavést tolik diskuzí i s Val a Mariánem… Adam si uvědomoval, jak moc dobře se v těch chvílích cítil. Pošťuchování obou bratrů, byť jen slovní, je všechny dokázalo pobavit a ve chvílích, kdy byl doma sám, mu docházelo, jak moc mu to chybí, ta společnost plná příjemných lidí a nenucené zábavy. O něco klidněji se mu spalo, když se od Val dozvěděl, že jakýsi její příbuzný trochu podplat...

Věnováno všem komentujícím, děkuji. :) A myslím, že nemusím podotýkat, že se pomalu blížíme do konce tohoto cyklu (3-5 kapitol). :) 30. Kapitola Spokojeně vyjede z areálu, aby na chodníku zahlédl Adama, jak kráčí domů. Venku bylo zataženo a vypadalo to, že co nevidět začne pršet. Což kromě jiného znamenalo i to, že se dnes asi zase pořádně nevyspí, nehod bude víc než dost. Přibrzdí vedle něj, nahne se ke dveřím spolujezdce, aby je otevřel. "Nechceš svézt? Aktuální výběr počasí zní tak, že co nevidět začne pršet…" houkne na něj s lehkým smíchem. Adam se nejdřív zasekne a potom pohlédne k nebi. Přikývne. "Tak díky, ale nemusel jsi…" usadí se na sedadlo spolujezdce a sotva zavře dveře, na přední sklo začnou dorážet kapičky vláhy. "Já vím, že ne, ale chtěl jsem," s co největším dojmem, který chce udělat, vyjede naprosto normálně a s profesionální zkušeností se ležérně opře do sedadla. Zařadí auto do provozu. Hlavně aby neudělal nějakou botu. Ne rychle, ne poma...

Dlouho jsem nikomu nevěnovala... takže dnes kapitola patří: Keksíčkovi, Sung, Dáše a Lili , za jejich komentáře u předešlé kapitoly. 29. Kapitola "Val? Jsi tady?" Adam strčí hlavu do Valériina bytu. "Ou, pardon, jsem nechtěl rušit," zazubí se, když se ti dva od sebe odtrhnou. Ani netušil, že Marián je přítomen. Valériiny tváře zrůžoví. "To nic, pojď dovnitř, něco jsi asi chtěl, ne?" Marián s vařečkou v ústech na něj jen s úsměvem kývne, než se odvrátí zpátky k hrnci. Buď teprve do práce půjde, nebo z ní přišel, o tom vypovídají mohutné kalhoty se znakem místních hasičů, které na sobě má. Kšandy jsou volně spuštěné dolů podél boků a místo trička má odhalený opálený hrudník. "Jo… přišla mi výzva na zaplacení pokuty za nedodržení pravidel boje. Nezúčastnil jsem se přece…" "Myslela jsem, že to zrušili? Vždyť kolem toho byla taková kauza… Ukaž mi to," hmátne po dopise s červeným pruhem, který Adam drží v ruce. Zelené oči se zaostří na písme...

28. Kapitola Adam seděl na jedné z lavic, které byly poskládané do čtverce pod velkým altánem s grilem, kde se právě dodělávalo maso. Zelenina si vesele prskala svoji šťávu na grilovacím tácku vedle, a domácí americké brambory se zase rozvalovaly dopečené v pekáči. Na stole bylo několik nedopitých sklenic, jak každý nechal svojí někde stát. Valérie oděná do nezvyklého oblečení… pro Adama i Mariána. Kecky, džíny a stylové tričko podtržené slušivou vestičkou. Osazenstvo se právě bavilo jakousi zahradní hrou, kterou někdo mezi řečí nadhodil a jelikož Adam z toho moc neměl, protože mu myšlenky lítaly jinde, neúčastnil se. Valérie místo toho dávno odhodila svoje kecky jako ostatní a se smíchem se vrhala do víru dění. Kam se poděla ta vážná tvář, kterou si pracně vytvářela? Láska dělá s lidmi opravdu divy. Posmutní. Jen jemu není přáno. Po tomhle o něj nezakopne ani pes, protože nebude nikomu důvěřovat. Jo… to by se stalo, kdyby jeho kamarádkou nebyla Valérie. Rtů se dotkne jemný úsměv, kd...