Tmavě modrý

Část desátá "Lexi..." nezní to výhružně ani jinak, ten tón je naprosto prázdný. Má však co dělat, aby se ovládl a udržel všechno tak, jak je do teď. Pohledem radši nekontroluje nic okolo, protože Lexovy projevy jsou víc než patrné. Vtiskne na bříško letmý polibek a narovná se. "Omluv mě na moment." Promluví trošku zhrublým hlasem. Tohle nemůže ustát ve zdraví. Opatrně, ale poněkud neohrabaně se sesune z postele a zmizí za dveřmi koupelny. Michal nervózně sleduje Lexův úprk. Zkřehlé prsty projedou vlasy, druhá ruka natáhne kalhoty zpátky na svoje místo. Přetáhne si peřinu přes nohy. Tričko však nechá vyhrnuté. Ve světle lampičky se vzepře na rukách a prostuduje svoje tetování, prsty se dotýkají vystouplé jizvy. Kousek kůže a kolik přinese překvapení. O tom, jak se Lex tuhle situaci snaží vydýchat, raději nepřemýšlí. I tak se zaposlouchá do zvuků okolí. Stačí deset minut a dokonáno jest. Na to, že se Míši ani nedotkl, to bylo skoro smrtelné. Jedno je ale jisté, ten po...

Část devátá Michal za ním zakroutí hlavou. Přetáhne tričko přes hlavu a přesune se na postel. Tedy, přesunul by se, kdyby jí Lex rozestlal. Natáhne se, aby těžký přehoz shrnul alespoň do strany. "Měl by sis rozmyslet, co vlastně chceš, Lexi." houkne na něj ještě přes zavřené dveře. "A mákn, ta postel vypadá, že nebyla použitá tak sto let, bude v ní zima." "Já to vím naprosto přesně. Tebe!" zavolá na něj zpátky, aby překřičel vodu. Dává přednost sprše, před rochněním ve vaně. Docela pozdě si uvědomí, že do té koupelny zaplul až moc rychle. Spací oblečení zůstalo položené na batohu. Zazubí se. No, začíná to zajímavě. Než se Lex vykoupe, natáhne si na svoji půlku, kterou si bez ptaní přivlastnil, speciální podložku, která má držet jeho páteř. Ty peřiny jsou opravdu studené. Oklepe se, když mu přeběhne mráz po zádech jen z toho doteku. Vypne sprchu a natáhne se po jednom ručníku. Zběžně se otře a jelikož se mu nechce oblékat do toho, v čem vlezl do koupelny, o...

Část osmá *** Sedí vyčkávavě na posteli, na kterou se přesunul. Xitt si už dávno ustlal na huňatém koberečku před postelí a když shledal, že jeho pán nic nepotřebuje, prostě usnul. Tiché chrápání bylo jediným elementem, který nutil Michala dýchat a nezadržovat dech. Nervózně těká pohledem po jinak vkusně a tématicky zařízeném pokoji. Velká postel z masivního dřeva ho celkem uchvátila. Jediné, co musel přetrpět, bylo to, že ho Lex musel zase tahat do schodů, tentokrát nebyly dva. Jak to bude dělat, až bude Lex na jednání? Přece nebude sedět dole v restauraci celý den, jen proto, že by někam chtěl vypadnout... Trochu se uvolní, když se na postel natáhne, přehoz, který ji překrývá, nemá ani sílu sundávat. Musí takhle počkat na Lexe a svoje věci. Snad nebude mít problém s jejich vyzvednutím. Nakonec mu dal i klíče od auta, aby mu zajistil i volant. Přehnaná starost... ale raději bude spát o trochu klidnější. Zavře oči... Konečně zaparkuje. Dnešní večer je takový rozlítanější. Z kufru vytáh...

Část sedmá "Neříkej něco, čeho bys později mohl litovat, Lexi! Znáš to... všechno co řeknete, může být použito proti vám... A byť se taková nabídka nevyskytne mojí osobě často, musím tě zklamat. Jsem samostatný, jak jen to jde. Ale kdyby ses chtěl svézt, můj klín je volný." "Hm. To velmi dobře znám. A když už jsme u těch dvojsmyslů... tvůj klín by se dal jaksi využít i jinak, než jsi zmínil." pokrčí rameny. "Promiň, to už bylo možná trošku moc. Dlouhá abstinence umí dělat divy. Takhle bych s tebou vážně jednat neměl. Ještě mě zítra udáš za sexuální harašení, mého otce trefí a mě už doopravdy zavřou." tomu se prostě musí usmát. "Jo, to by pár věcí vyřešilo." "Jen mě přivádíš trochu do rozpaků, nic víc... Nejsem zvyklý být v přítomnosti někoho takhle otevřeného. S ohledem na naší orientaci a tak... Jistě, s partnery v soukromí nebo na veřejnosti jdou předsudky stranou, ale takhle, víš? Neznáš mě, jsem na vozíku, nemůžeš vůbec tušit, co se dá o...

Část šestá "To je blbost, je tam spousta lidí, co tě mají rádi, Lexi. Jak myslíš, že by se cítili, kdyby ses už nikdy neukázal ani neozval? Nedopusť to, abys dělal stejné chyby, kterých se na tobě dopustili jiní. Buď sám sebou, nenech se ovládat. Chápu, že to musí být těžké. Znovu ho vidět a ještě vedle manželky s dítětem, bez pořádné odpovědi, proč se to vlastně stalo, ale už to je a podívej se na to z jiné stránky... co by se s tebou dělo, kdybys nyní žil s ním a vytáhla by se ta špína? Kde bys byl?" "To je dost těžká otázka, Michale. Na to nedokážu odpovědět." pokrčí rameny. "Je to komplikované. Příliš složité. Udělal jsem sám plno chyb." narovná se. Začal se pod tíhou svých vlastních slov poněkud hrbit. "Musel jsem odjet dost na rychlo. Mám pocit, že mi to někteří nedokáží odpustit. Musel jsem na kamaráda hodit starost o bar, svého skoro-přítele jsem opustil prakticky na začátku celkem slibného vztahu... A už vůbec mě netěší, že jsem musel zmizet ...

Část pátá Vyloženě se baví. "Promiň, asi jsem to měl říct hned, jak jsi se prořekl s tím přítelem. Ale nějak mi to nedalo." Zamíří ke dveřím. "Můžeš být v klidu, nechci na tebe nic zkoušet. Opravdu ne." Trošku se sehne. "Kliku, prosím." Musí se dostat do chodby a on má obě ruce jaksi zaneprázdněné. "Já bych se ani nedal, Lexi." Natáhne se po klice, aby ji stáhnul dolů a dveře pootevřel za Lexova couvání o krok zpět. Do nosů je udeří pach vykouřených doutníků a cigaret a takový ten typický hospodský pach, na který se snadno zvykne. "Nedělej si starosti. Vypadáš dost majetnicky. Mám se o sebe bát? Abys mě tady někomu neprodal... Pořád ještě jsme nedořešili téma masových vrahů..." Opravdu by měl přestat plácat nesmysly. "Zdám se ti majetnický?" zeptá se se zájmem. Projde i s Míšou v náručí k lítačkám, prakticky je rozkopne a vtrhne dovnitř. Většina osazenstva se na ně otočí, ozve se pár hlasů. Lex odpoví v němčině a prohodí někol...

Část čtvrtá "Kéž bych mohl. Ale moje situace je poněkud složitější. Jen doufám, že to tu zvládnu a nezblázním se dřív, než budu moct zpět." zahlédne tu správnou odbočku a hodí blinkr. "Můj život je příliš složitý a komplikovaný na to, aby šlo cokoliv podle mého." Pousměje se a je těžké určit, zda to byl úsměv smutný nebo kyselý. "Začínáš mě zase trochu děsit. Říkal jsi mi, že nejsi masový vrah a nemůžeš se vrátit zpátky? Co je to za blbost? Prostě se seberu, zavřu zadní vrátka a nazdar, nepohodlný živote... Já vím, vidím to spíš jak Hurvínek válku, ale copak se to jinak dá? Máš se snad tady zbláznit a trpět příkazy jiných?" "Zní to skoro, jakoby tě to zajímalo." Pousměje se a tentokrát to je smutný úsměv. "Je to vážně hodně dlouhý příběh. Vážou mě tu povinnosti. Musím svědčit u soudu. To je taky hodně dlouhý příběh. A taky uvažuju o tom, že by bylo lepší se nevracet. A to je snad ještě zamotanější." Už jsou skoro na místě, světla ranče ...

Část třetí Zahledí se přistiženě před sebe. Vzpomínky jsou pořád čerstvé, i když je to už celkem věčnost. "Vlastně je to blbost... byla ... jel jsem na kole a sejmulo mě auto. Probral jsem se až v nemocnici. To auto byla dodávka. Nedal mi přednost. Řítil jsem se z kopce po hlavní a on vjížděl z vedlejší. Nejvíc přehledný úsek silnice u nás. Poslední, co si pamatuju je, jak jsem se snažil zmáčknout brzdy, ale bylo pozdě. Měsíc mě nechali v umělém spánku. To je asi tak všechno." "Nemyslím si, že to byla blbost. Blbost to byla od toho kreténa za volantem." svraští obočí, jak přemýšlí, co na to říct. "Musel jsi toho dost zkusit. Kvůli nějakýmu kreténovi, co nezná dopravní předpisy. Ale když se na tebe tak dívám, je úžasné, že jsi nezahořkl a takhle cestuješ za prací. To by asi dost lidí na tvém místě nezvládlo. Je to obdivuhodné." "Paradox je, že jsem měl i tu blbou přilbu, byť jsem proti ní protestoval celý mládí. Co taky jinýho? Bylo mi čtrnáct, pubert...