Tmavě modrý

Inu... už nebudu takový úchyl :-P Takže jedna z mého života... Drabble č. 7 Téma: Pravda o nich Byl to opravdu malý byt. Pro dva studenty, kteří tam žili, však akorát. Nikdo je z ničeho nepodezříval, kluci se chovali naprosto spořádaně. Často se u nich ukazovala ta drobná dívka. Trávila s nimi hodně času, častokrát u nich i přespávala. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Až jednou, když před domem zastavila černá limuzína, vystoupili z ní dva muži, jeden v tmavě modrém kvádru s bílou košilí a druhý naopak v bílém s tmavě modrou košilí ve stejném odstínu. Jejich svatební den vyrazil sousedům dech. Cukroví, koláčky, víno. Dívka už u nich tak často nebyla. Pravda o nich.

Naše krasojízda - Tour de Slash, se blíží pomalu ke konci. S jistotou nedokážu určit, kolik to bude ještě kapitol, ale už moc ne. To já jen, abyste na to byli připraveni... 24. kapitola "Všechno v pohodě?" zeptá se Adrián, když nabírá Danielovi na lžíci sousto s palačinkou, horkým ovocem, vanilkovou zmrzlinou a to vše, polité čokoládou. Sedí v zamilovaném posedu na příjemném místě. Skryti očím ostatním návštěvníkům této cukrárno-kavárny, usazeni na příjemných polstrovaných lavicích. "No… čekal jsem, že to dopadne jinak," povzdychne si zklamaně, ale zároveň zní vyrovnaně. "To i já… netrap se tím. Až se jim to trochu uleží v hlavě…" Daniel vyprskne smíchy, čímž přeruší jeho řeč. "Ale nandal si jim to pěkně, umím si docela dobře představit matčinu reakci …. O hodinu později," rozesměje se. Prsty jemně štípne Adriana do dlaně, kterou svírá. Je mu krásně, i přes to, že jim to setkání s rodiči nedopadlo lépe. "Já myslím, že ze mě by byl v šoku i t

Naprosto, totálně - VÁŽNÉ (moje první) drabble :D Drabble č. 6 Téma: Zlomené... Tma x Světlo. Ticho x hluk. Děsivé stíny stromů střídající se s nadějí ve světle lamp, houkající sova. Ponurá atmosféra okolí. Veverka praskne svůj uloupený oříšek, schovaný v železných zásobách. Tiché kroky v bělostné pokrývce letošní zimy. Křup. Křup. Křup. Ruce zabořené hluboko do kapes. Na tváři zaschlé slzy od dnešní hádky kvůli blbosti. Kvůli čokoládě. Hysterický smích protne hororovou atmosféru. Pára jdoucí od polibky stále rozpálených rtů, působí ve stínu lehce nadpřirozeně. Kroky se, s vtíravou zimou na kůži, zrychlují. Blýskavé oko na zemi je přehlédnuto. Tak jako kluzký sklivec působí. Pád. Křupnutí. Bolest. Tak takhle bolí zlomené kosti!

Máme tady další kapitolu. situace se vyostřuje a Danielovo rodiče (máti) nejsou zase tak v pohodě, jak se na začátku zdálo. Jak dopadne večeře? 23. kapitola Ruku v ruce vyšli společně s Danielovými rodiči ven z hotelu. Daniel si nemohl pomoci, aby si rodiče pořád nekontroloval. Jeho ošívání si Adrián uvědomil záhy, když spatřil jakýsi podivný úsměv na tváři jeho rodičů. Až do restaurace se skoro nebavili, což bylo trochu deprimující. Sotva však dostali na jídlo na talíři - jazyky se rozpletly. "Takže jste záchranář, Adriáne?" Adrián zvedne pohled od svého talíře s pořádným kusem masa a sýrovou omáčkou, která voní lépe než Danielova zelenina s plátkem masa. Neunikne mu Danielův skoro závistivý pohled, ale on si teď nemůže dovolit přibrat nad skvělým jídlem. Do chlívečku v hlavě se to poznamená, aby si ho později rozmazloval. "Ano, řídím záchranná vozidla…" "To musí být hodně náročné, že?" podotkne pan Vlček. "Jak kdy… víte, záleží na množství výjezdů,

Drabble č. 5 Téma: Peprmint Erik začuchá vzduch kolem sebe. Zmateně se otočí, když ho v nose zaštípá příchuť žvýkaček. "Dane?!" vykvíkne zmateně. Snad si nevzal žvejku, když do něj chce proniknout?! To snad?! "Nevrť se, nebo tě nepřipravím," zamumlá mu oslovený do rozpáleného ouška. "Říkal jsi, že můžu cokoliv." Špitne ještě. Na prsty si nanáší lubrikační gel, který tak pracně sháněl. Spiklenecky se uculí, ale Erik to nemůže vidět. "Ty máš kondom?!" otočí se Erik nevěřícně se stenem na rtech, když Dan zajede až po kořen. "Ach - bože - co to?!" Pálivý pocit kolem rozdrážděného konečníku. Stočí vyděšený pohled na noční stolek. "Peprmintový?!"

22. kapitola Konečně volný den. Daniel se s ještě zavřenýma očima slastně prohne v zádech, když jeho ruka narazí na něco měkkého, teplého. Zmateně otevře oči, aby se podíval, do čeho to jeho ruka narazila. Pohledem sjede po Adriánově těle, které leží rozvaleně přes půl postele. Žádný troškař, jen co je fakt. Pokrývka zakrývá jen to nejnutnější, otevřeným oknem do pokoje proudí ranní vánek, který staví do pozoru jemné chloupky. Fascinovaně sleduje, jak se Adriánovo tělo najednou zavrtí, jedním tahem přitáhne deku a schoulí se pod ni, do pohodlné polohy. Pak si uvědomí, že už by tady neměl dávno být. Mrknutí na hodiny mu po potvrdí. Rukou přejede přes záda. "Adri?" "Hmm?" "Neměl bys být už dávno někde jinde?" zamumlá tiše, aby mu nezpůsobil nějaký šok. "Mám přeci volno…" "Neměl jsi ho včera?" uchechtne se pobaveně. "To taky… Nech mě spát…" zamručí jemně. "Počkej!" vykřikne Dan, když mu dojdou Adriánova slova. "Tak

Ehm: Upozornění! :D Drabble č.4 téma: Jen počkej..! Nahé tělo ležící na posteli se zavrtí pod šolicháním něčeho měkkého na nose. Ožene se rukou, odvrátí tvář. Chce ještě spát. Chichot a funění, které vydával jeho přítel v domnění, že když to utlumí, že ho neprobudí… Otevře jedno oko, aby dal najevo, že je vzhůru. Vytřeští i druhé. "Eriku? To nemyslíš vážně, že ne?!" Upře oči na Erikovy ruce a věci v nich. "Proč by ne? Když už jsem sehnal větší punčochy, rovnou jsem nám koupil něco navíc…" usměje se ďábelsky, když pouta cvaknou na jeho ruce, kterou má za hlavou. Bičík dopadne na holý zadek. Zaúpí: "Jen počkej…!"

Snad se bude alespoň trochu líbit :) Tak... věnováno všem komentujícím i pouhým čtenářům :) Hmm... 15+ pro polibkáře 21. kapitola Ráno zastihne Daniela rozlámaného jak balíček tyčinek z nejspodnější řady krabice. Trochu protáhne nohy, ale vzápětí toho zalituje. Vystřelí mu do nich bolest, která pěkně po jednom zachvátí každou z ran, které na nohách má. Adrián vedle něj se v momentě jeho ucuknutí, probere. Dlaní pohladí roztřesenou ruku. "Zůstaň ležet, namažu ti to a zavážu, než se oblíkneš," zastaví ho při vstávání z postele, ale Daniel jen zakroutí hlavou. "Musím se trošku opláchnout, potom jo?" Adrián kývne, smutně sleduje Daniela, jak se plouží jako mumie do koupelny. O moment později ho následuje, aby mohl vykonat ranní zlozvyky. Když o chvíli později sedí vedle jeho ležícího těla a lehkým masírováním, aby neporušil čerstvě zahojenou kůži pod stehy, vtírá mast, kterou včera narychlo splašil v nemocniční lékárně, kde musel sice přemlouvat místní farmaceutku, aby

Téma č. 3 Noční trable Asi by se hodilo nějaké varování, ale... "Eriku! Pomalu, prosím! Ublížíš mi!" zarazí chvatně rukou svého přítele, který je na něj opravdu nalepený. Vypocené kapičky potu mu slepují jeho blonťáté vlasy a zakrývají ty modré oči, do kterých se tak rád dívá. Ale právě teď je nešťastný nepříjemným pocitem kolem pozadí a citlivých varlat. "Ale kuš, to vydržíš. Včera jsi to taky vydržel, předevčírem taky a předpřede…" zafuní trochu, když se mu ho tam zase nedaří dostat. Druhý spílá na noční trable: "Fajn, fajn. Chápu, že se ti to líbí a respektuji tvoji malilinkatou úchylku, ale opravdu bys příště nemohl sehnat větší velikost? Mě ty punčochy škrtí!"

20. kapitola Adrián se probere se zvoněním Danielova budíku. Ten drobeček, který se tisknul k jeho tělu celou noc, se s protažením probere taky. Jemně zamručí. Nikam se mu nechce. "Musím vstávat," zamumlá Daniel rozespale. Nejraději by se na to vyprdnul, ale nemůže, protože by byl diskvalifikovaný z celého závodu. Rozespale vstane. "Dáme si sprchu?" "Jistě," Adrián ho jemně políbí do vlasů a překulí se přes postel, aby byl v koupelně dřív než Daniel. Ten ho se smíchem následuje. Uklízečka dnes bude mít opravdu radost. Vytopenou koupelnu v tak luxusním hotelu asi často nevidí. Ne, dobrá… shodí ze sebe ručníky na zem, aby nasákli přebytečnou vodu, a potom je přehodí přes madlo u vany. Pohroma zažehnána. Adrián plácne Daniela přes zadek, vykrucuje se tady před ním jak nějaká panička. Sám očekával, že se ani nepostaví, ale všechno proběhlo v pohodě, modřina ho bolí jen na tlak, takže sezení bude horší, ale zvládne to. * Daniel s výšlapem nechvátá. Taktika dneš

19. kapitola Adrián nejmíň nápadně, jak jen to v záchranářském oblečení jde, vycapká schody. Kdyby jel výtahem tak by o něm vědělo ještě víc lidí, protože poslíček ve výtahu je prý strašná drbna. Sice ho tady vídali poslední týden skoro pořád a nikdo nic nenamítal, ale měl pocit, že to má na svědomí Daniel a jeho dvě výhry jako úplný nováček. Projede kartou čidlo a cvaknutí dveří ho pustí dovnitř. Vymakaný systém. Kartu mu půjčil sám Danyho trenér, byl tím překvapený, ale přece bychom nechtěli přehnaně unavovat našeho nadějného závodníka, že? Daniela našel ležet, jen ve spodním prádle, se zavřenýma očima a sluchátky v uších. A očividně si jeho přítomnosti vůbec nevšiml. Zvrácený úsměv, který se objevil na Adriánově obličeji, by mu mohl samotný lord Voldemort závidět. Jedním skokem zamířil přímo na Daniela. Postel se prohnula pod náhlou tíhou. Vyděšený výkřik, který se ozval z hrdla napadeného. Prudké otevření očí a automatické pokrčení končetin. Bolestivé vyheknutí. Adrián se kácí k ze

Další pěkně trapné :D Téma č. 2: ...hledají tě! "Eriku! Tak sakra zavři už to okno!" "Co? Proč?" o několik let mladší kluk se na něj podívá. "Je krásná noc, cítíš ten čerstvý vzduch?" na důkaz toho, že to myslí vážně, nasaje nosem vlahý vánek. "A-ale… oni…" vyděšený pohled, tiky v těle značí, že by nejraději hodil nohy na ramena a zalezl co nejhloub. "Kdo? Co ti zase je, Dane? Proč se na ty horory díváš, když se potom tolik bojíš?" "Zavři to okno!" zavřeští hystericky, oči skryje za prsty. Erik poslechne, zavře okno a přejde k němu, aby zjistil, o co mu jde. "Oni… ufoni! … hledají tě!"

18. kapitola Daniel překvapený náhlým stiskem na svém boku. "Au." Zamumlá tiše, načež pohlédne do Adriánovy tváře. Oči má zavřené, ale rysy v obličeji jsou nějaké ztuhlé. "Děje se něco?" "Ne… nic… v pohodě. Klidně spi, já si skočím dát sprchu." Vyhrabe se z postele a než stačí nějak zareagovat, zavírají se za ním dveře od koupelny. Daniel se zmateně podepře v loktech s pohledem upřeným na zavřené dveře jako by snad očekával, že se z nich Adrián najednou vyřítí a zařve něco na způsob: skočil jsi mi na to. Ale nic z toho se nestane. Uslyší vodu dopadající na sklo sprchového koutu. Podrbe se rukou ve vlasech. Je si vědom toho, že to co mu Adrián řekl, nebylo myšleno ze srandy, ne v té extázi, ale… sám si nebyl jistý, jak na to má zareagovat. V tu chvíli byl ještě v agonii a mozek nedomýšlel, co by se mohlo dít následovně. Asi by za ním měl jít. Vyhrabe se z peřiny, vratkým krokem přejde pokoj, aby mohl nenápadně vklouznout do koupelny. Pohled, který se mu nas

18+ 17. kapitola Daniel klečí ve sprchovém koutu, nechává na sebe stékat kapky vlažné vody. Horkou by zatím nesnesl. Má pocit, že přejel úpal nebo úžeh, to je jedno, prostě se přehřál. Dnes pil víc než obvykle, upozornil ho samotný šéf. Hlídají jejich pitný režim, to je jasné. Během takového výkonu a ještě vedra… kdyby byl dehydratovaný tak lekne uprostřed toho nechutného kopce. Zmučeně vydechne, nohy se začaly ozývat. Díky přísunu minerálů se nedostavily křeče, ale co bude v noci? Navíc ho ještě dodělala tiskovka, kde byli nějak dlouho. Ceremoniál i předání puntíkatého dresu proběhlo skvěle. Spadla z něj veškerá únava. Přeslechne klapnutí dveří. "Dane?" Adrián nakoukne do koupelny. Jmenovaný sebou trhne. "Jsi v pořádku?" Daniel si opře hlavu o zeď proti sobě. "Jen unavený…" "Pojď ven, ty trumbero, nebo nastydneš." Aniž by čekal na nějakou reakci, vypne tekoucí vodu, roztáhne osušku, aby do ní mohl Daniela zabalit a vzít si ho do náruče. Uvědomí