Tmavě modrý

Pro navnazení dávám první část Velikonoční povídky - jednorázovky! Jenže... už teď ji musím rozdělit, protože se mi nepodařilo dovést povídku do konce včas. (A svojí délkou by mi to ani blog nedovolil) Pokusím se to dohnat ještě do večera. (To bude ta akčnější a úchylnější část.) A komu dojde dvojsmysl názvu, tomu něco věnuju :-P Zajíček s vajíčky část první Bušení na dveře, řehtačky vyluzující trapné zvuky, které po chvíli lezly na nervy a to nejhorší… pomlázky, které chtěl člověk koledníkovi vytrhnout z ruky a na oplátku mu nabarvit zadek do veselých barev. Dneska už nedoceňovali smysl Velikonoc jako takový, ale spíš jako den volna, zmlácení svých drahých poloviček a zlití se do němoty. " Julčóóó , mákni zadkem, kluci na tebe u těch dveří nebudou čekat do příštího roku." Ozve se hlasité zavolání jeho milé sestřičky ze spodu domu. Jmenovaný si jen něco pro sebe zamumlá. Sedí v otevřeném okně a je si vědom toho, že kluci dole čekají. Kdo by nevyužil situace zmrskat jednou do

Vyšetřování policistů pokročilo, na svět se dostávají překvapivé odpovědi na vyřčené otázky. A pořád opakuji, že tato povídka bude mít hepáč! 27. Kapitola Valérie, s rukou omotanou kolem svého hrudníku, postaví před bledého Adama velkého panáka domácí slivovice. "Je mi líto, že jsem to nepoznala," pronese Val sklesle. Potom, co se to trochu uklidnilo a oni se ocitli spolu doma, to na ní dolehlo v plné parádě. Nyní se cítila jako by Adama podvedla a on teď kvůli tomu trpí. Kde se stala ta chyba? Kdy si nechala odvát svůj tvrdý úsudek na všechny lidi? Adam se křivě usměje. "Nemůžeš poznat všechno, Val. Měla jsi mnou příliš zkreslený úsudek. Netrávila jsi s ním tolik času já…" "Nebylo to zase tak dlouho, Adame…" pokus o uchlácholení neprojde. "Ne, ale byl jsem blbej, že jsem se tím nechal poblouznit. Že jsem se s ním zapletl. Byla to moje kurva platonická láska." Bouchne pěstí vedle sebe. Na oku stále přiložený ten chladivý polštářek, který mu tam

pozn. autora: naši hrdinové se ještě setkají . Na scénu se nám dostává nová postava :) Díl věnovaný Keksíkovi, za ty památné věty k této povídce, které mě položily: Prostě to vypadá, že to bude v pohodě. A pak BUM! Voldy došel. Pojďme to trochu zavařit. a taky věnuji yellow. 26. Kapitola Valérie byla stále u Mariána, zabavena jeho šarmem, úplně zapomněla na to, že chtěla vidět na vlastní oči Petra, jak přichází k tomu hulvátovi. Jenže právě teď se oddávala jemnému sexu, protože Marián jí nechtěl ublížit ještě víc, než už jí ublíženo bylo. Držela se, aby na sobě bolest nedala znát, ale sem tam jí to syknutí uniklo. Nevýhodou zlomené lícní kosti bylo, že jí bolelo i pořádně otevírat ústa, takže se ani nemohla pořádně přisát na ty Mariánovo plné rty, které svou momentální červení vypadaly víc než sexy. Propadla mu příliš brzy, než by očekávala. *** Adam sedí ve ztemnělém pokoji. V ruce třímá mobil, avšak zírá do prázdna. Valérie je někde venku a on… myšlenky mu vířily hlavou jako nezasta

25. Kapitola Adam se převalí na posteli, vibrace Petrova telefonu ho probudila dřív, než jeho majitele; instinkt, který nechodí spát . Chňapne po ně, zaostří rozespalý pohled, ale to už si od něj Petr mobil bere a mhouří úplně stejným způsobem. Naneštěstí si nestihl přečíst jméno volajícího. Rozespalé: "Ano?" které si Adam může jen domýšlet, stejně jako zbytek rozhovoru, protože Petr se od něj odvrátí a usadí na hranu postele, zády k němu. Adam se zamračeně zadívá na divoký potisk trička, ve kterém Petr normálně spal, pokud tedy neusnuli po nějakém divokém milování. O co tady jde? Není hloupej, aby si nedomyslel, že tu něco nehraje, protože strnulé tělo, které se před ním nervózně ošívalo, ho začínalo znervózňovat. Měla snad Valérie pravdu? Pohledem sjede na digitální budík, půl třetí? Zajímavé… s povzdechem se svalí na polštář, zavře oči. Hlodá v něm jakýsi červíček, který se postupně dere hlouběji. Nesnáší takové pocity, nejistota v jeho ohledu je zákeřná, obzvlášť tím, že

Situace se vyhrocuje a my pokračujeme ve spanilé jízdě. Užijte si to. ;) 24. Kapitola Seděli vedle sebe, natisknutí k sobě v příliš intimním objetí, ale bylo to jejich klasické gesto. Val vyčkávala, co se z Adama vyklube za důvod, že má takové nutkání jít si nechat rozbít úsměv dobrovolně. Vlastně už tušila… Adam byl pořád zavřený, i když byl věčně někde v trapu. "Znáš mě… beztak už toho polovinu víš, ani jsem nic neřekl…" povzdychne si Adam. "Val, jsem si jistý, že mého kostlivce ve skříni znáš," mrkne na ni. "Tak povídej, jsem jedno velký ucho," oplatí mu Val mrknutí. Na Adamovi je znát, že se mu o tom nechce mluvit. Na jednu stranu mu to přijde logické a na tu druhou naopak směšné… "Chci nějakou změnu od každodenního stereotypu… je to pořád to samé: vstanu, něco udělám, na tréninky, večer se vrátím a jdu spát… je to obrazně řečeno, vím, že kolikrát toho dělám spoustu, ale i tak je to pořád to samé. Tréninky jsou už šestkrát do týdne… a já potřebuju

Letištní zábava Sleduješ mě, cítím to. Usazen v letištní hale na jednom ze sedadel proti mně. Zírám do notebooku a snažím se to brnění, které prostupuje mým tělem, ignorovat. Nejde to. Naše oči se střetnou. Hypnotizuješ mě pohledem, ustavičně žvýkáš. Usměji se, to jsi celý ty. To proto máš tak strnulý výraz? Unavené mimické svaly? Musím se smát vlastním nápadům, to čekání nám leze na mozek. Řekl jsem ti někdy, jak ti ta tmavě fialová mikina sluší? Zvedneš se, to čekání mě ubíjí podobně jako tebe, ale co naděláme. Strkáš mi své pozadí do zorného úhlu schválně? Věděl bych, jak tě zabavit.

A tak... o dvacet tisíc slov a nějaké drobné, o třicet devět stran později, se ocitáme na samém konci (nebo začátku?). A tak... Teo přeci není zase takový tupec... Ale Olie... Rozhřešení se nenajde... zbytek si přečtěte na konci (po dočtení). Hořkosladké polibky - část jedenáctá - Konec Opře se o zábradlí přesně v tom místě, kde se opíral ještě před pár hodinami. Na tváři a v očích vepsaný stále výraz naprostého šoku, uvědomění si a bolesti z toho, jaký je debil. Neměl to dělat. Nikdy to neměl dělat. Nejen, že si Teodora k sobě přivlastňoval jako partnera, i když si pořád připomínal, že je to z jeho strany jen nějaký pokus, ale ještě si dovolil i doufat, že by mu jeho malá úchylka mohla u tak mladého kluka projít. Něco ho k němu táhlo… a to něco jej donutilo přestat přemýšlet a být ostražitý. To byla ta největší chyba, kterou udělal. Nejen, že už se na Teodora nebude moci podívat, ten kluk si při pohledu na něj bude vybavovat právě takové chvíle a to nemohl dopustit. Chladivý kov chlad

Stále je v aktivitě požadavek na foto o návštěvnosti s číslem 20.001, těch 20.000 už mám v počítači. Vítězem se stala Katharine Colt, můj malý keksíček :D Tento díl je poněkud drsnější ((ne, vrtání lebky a šukání mozku z hlavy tam není. Ano, i taková povídka existuje (zasvěcení vědí, o čem je řeč)) . Hořkosladké polibky - část desátá Nemohl se rozhodnout, jestli má nakonec vejít, ale dveře se otevřely dřív, než stihl vztáhnout ruku. Teodor ho vtáhnul dovnitř a už do bedýnky vedle dveří klepal bezpečností kód, zámek na dveřích klapnul. Vymakaný systém . "Co to neseš?" Oliver si po té otázce uvědomí, že batoh svírá pevně v prstech a rozhodně ho jen tak nepustí. "Uvidíme," mrkne na něj tajemně. Teo se raději nad tím nepozastavuje. Oliverův výraz vypadá zvláštně. Ne jako vždycky. Stalo se snad něco? Asi by se měl zeptat dřív, než se něco stane. "Stalo se něco?" Oliver se na něj zahledí v půli kroku. Co všechno Teodor ví? "Jak moc si myslíš, že jsou naši d

Nejsem si jistá rozsahem, ale mám pocit, že se blížíme konci. Hořkosladké polibky - část devátá Oliver se unaveně sesunul na volnou židli, která se mu připletla pod nohy, sotva zamknul za posledním zákazníkem. Kromě toho, že tu měli narváno, měli i prodlouženou otevírací dobu. A kmitat tady musel sám, protože otec se od časného rána choval jako lev v kleci a nebylo s ním k vydržení, takže to tady musel spáchat sám ještě s jednou brigádnicí, kterou propustil před hodinou domů s tím, že to tady už zvládne. Tak… pravda to byla, zvládnul to, ale ta cena. Byl vyšťavený jako citrón. Rozhodně si oddechnul, že nemusel s Teem trávit dnešního Valentýna taky, protože by byl otrávený jako indiánský šíp. Jenže oni spolu nechodili z lásky. Svátek lásky pro ně tedy neplatil. Unaveně se zvedne. Musí uklidit i v kuchyni než se vydá domů, takže tu minimálně ještě hodinu stráví. Mokrým hadrem umyje všechny stoly, zatímco se mu do kýble natáčí voda, aby vytřel. Břečka, která vznikla u dveří, ho opravdu od