Tmavě modrý

Děkuji vám za komentáře k minulé kapitole :) Dnes kratší, ale hned, jak dopíšu -asi- poslední část, máte ji tady mít, snad se mi to během zítřka podaří :) je to trochu o ničem, ale já už se neumím vžít do fakt nesmělé osoby jakou bych chtěla Tondu mít :D to bude asi tím, že do sexshopu chodím jako do pekárny *tváří se jakoby nic* Chyb si dnes nevšímejte, opravím si je hned, jak budu "mezi svými" na Jupiteru :D Věnováno, samozřejmě, Hug :-* Osudový omyl 2. >část první< Tonda zavře poslední okno v prohlížeči, hlavu položí na ruce. Šrotuje mu v mozkovně na plné obrátky, aby vymyslel, zda je jeho plán dobrý nápad. Kapsu sportovní kabely tížila krabička dvanácti kondomů. Rudý je z té koupě ještě nyní, když si uvědomí, že vlastně nemá tušení, k čemu mu bude dvanáct kondomů, ale mohl by si ho zkusit nasadit alespoň před tím, než se rozhodne, že přistoupí na svůj plán, jak přijít o panictví a znemožnit se před někým cizím. Pod postelí měl hromádku knih, které si půjčil již před

Tato povídka jednorázovka vznikla na základě nápadu Hug, takže věnování patří Hug Bude mít asi dva-tři díly, ale budete si na ně muset počkat, opravdu u sebe nemám net, abych mohla zveřejňovat. Ale dočkáte se ;) Podmínkou pro napsání bylo: - pár: Tonda a Matěj - Tony: 18 let, panic, stydlín, introvert, moc by si přál vztah, ale už dávno pochopil, že se svou povahou se neodváží nikoho oslovit a věří, že o něj by stejně nikdo nestál. Usmyslí si proto, že si objedná profesionála, který by ho zaučil. Třeba pak získá trochu sebevědomí, doufá. K Matějovi byly dvě varianty, líbila se mi tato, ale možná napíšu variaci i na tu druhou :D a pak, kdo je úchyl :D - Matěj, 19, měl už dva sexuální partnery, ale minimálně půl roku je na suchu. Kamárád mu jako dárek k maturitě objedná profesionálního spodka. Po tak dlouhé době bez sexu na to Matěj naonec kývne. - zápletka je nasnadě, v agentuře dojde k omylu. Oba chlapce pošle do jednoho hotelového pokoje, aniž by jim byl poslán profesionál. Kluci si t

Hotovo, další moje "jednorázovka" je na světě. Má přesně 5000 slov. Tohle psaní mi něco dalo, ale ještě si nejsem jistá tím, co to vlastně bylo. Věnovat bych ji chtěla komentujícím: yellow, Luczaidě, neru-chan, keishatko, Sanasami, ale především: Patří tobě, barbor. Děkuji za skvělý nápad. Snad jsem splnila očekávání. > 2.kapitola < 3. Kapitola Ráno zastihne Daniela nepřipraveného na jakýkoliv šok. Zabalený v peřině si uvědomí, že na sobě má pořád mikinu i džíny, ve kterých přišel. Podle vůně poznává, že je doma. Horká dlaň líně spočívající na jeho bříšku a horké tělo přitisknuté k jeho zádům. Uteče mu vzdech. "Dobré ráno," zamumlá Radek, vtiskne mu polibek na ucho. To donutí Daniela otevřít oči a otočit se. Nepřišel si sem jen s Radkem promluvit. Vzpomínka na malou holčičku v růžovém pyžamku stojící s plyšákem ve dveřích ho zarazí, takže to nebyl sen. Ta malá už je tady. "Lásko?" Trhne sebou ze zamyšlení. "Jsem rád, že jsi doma, dáš si semnou s

Návazné pokračování první části > Prolog+1.kapitola < Nohy ho zavedou do parku, kde ještě před chvílí seděli. Posadí se na tu samou lavičku. Kolena přitiskne těsně k hrudi. Nevnímá lidi procházející kolem něj. Prohlížejí si ho jako nějakou opici v zoo. Ne. Není zhulený ani opilý. Jen zoufalý. Cítí, jak mu těžkne každý kousek těla. Neschopen pohybu nechává stéct slzy po bledých tvářích. Roztřese se jako feťák, který potřebuje svoji dávku drogy. Nemá tušení, jak dlouho hledí do prázdna dokud se u něj nezastaví policejní hlídka. "Pane? Jste v pořádku?" Zvedne skelný pohled vytržen ze svého zoufalství. Pokývá hlavou. "Můžete nám ukázat vaše doklady?" Roztřesenýma rukama uchopí zapínání bundy a prošacuje kapsy. Štěstí hraje v jeho prospěch, má je pořád tam, kde si je běžně nechává. Podá ženě zákona svůj občanský průkaz. Ta si ho chvíli prohlíží, prohodí pár slov se svým kolegou. Nakonec mu ji vrátí, "V pořádku, měl byste jít domů." Přikývne na souhlas, al

Tak, první "jednorázovka" na přání je na světě. Bohužel musím konstatovat, že se opět zvrhla a bude rozdělena do několika dílů, již skoro finišuji se psaním. Vidím to na 3-4 díly Název mne napadl čistě náhodou. Některé požadavky byly upraveny pro dobro povídky pod svolením autorky nápadu :-P Barbor si již příběh přečetla a zatím souhlasila s jeho zveřejněním. Patří milé Barbor . Požadavkem bylo sepsat něco o páru, který už je dlouho spolu. Mají psa, vlastní bydlení, ale vyskytne se "problém", starší z aktérů si jako záletníček udělal po ošklivém rozchodu dítě. Platil alimenty, ale malou nikdy neviděl. Bohužel matka malé Natálky se zdrogovala a zemřela. Radek proto bojoval, aby ji dostal on, jako biologický otec. Jenže Daniel, jeho přítel, o ničem neví. Radek se poslední dobou chová divně, chodí pozdě z práce a často se hádají. Červíček v něm hlodá s otázkou, co se to asi děje? Jak nakonec dopadne tento příběh a co malá Natálka? Prolog Záznam z deníčku plyšového medv

Vaše komentáře mne potěšily a tak vám přidávám další kapitolu již dnes. jo a... věnuji yellow a fridě za pohled, který mi poslaly z Anglie, děkuji ;) 3. 1/? "Pan Doyle je velmi vážený host. Musíme se o něj pěkně starat, Marku." "To chápu, ale jakou roli v tom hraji já?" "Chodí na nuda, kde jsi nejčastěji ty. Lidi jsou s tebou spokojení a tak na tebe padá starost o pana Doyla." "Mám mu dělat osobní sekretářku?" "Něco na ten způsob, Marku." "Prosím?" vykulený pohled mluví za něj. Překvapení se nesnaží skrýt. "Dostaneš jinou barvu oblečení. Máš tady modré kraťasy a oranžovo bílé tričko. Dejme tomu, že jsi povýšil. Pořád budeš plavčík, tak jako do teď, ale pokud tě pan Doyle požádá o namazání zad, tak mu namažeš záda." "To jsem zvědavý, jak budu zvládat dvojitou práci…" "Neboj se, prý není tak náročný, jak vypadá. Jen si občas vyžádá společnost. Bude to v pohodě. Samozřejmě ti to zaplatíme, neboj se.&quo

Je druhého, druhá kapitola. 2. "Dobré ráno, Marku!" Překvapeně se otočí za recepční, která vykoukne zpoza pultu, v ruce má hadřík, kterým otírá pult. Vlasy trochu rozcuchané, jak byla předkloněná. "Tino, dobré ráno i tobě." "Co tak brzy? Myslela jsem, že tě zase budeme muset budit…" Pobaveně se na něj uculuje, je to na denním pořádku, že ho musí budit. Vždy ale stačí, když vytočí číslo jeho pokoje a telefon se na konferenčním stolku rozdrnčí. "Řekl jsem si, že bych si mohl jít trošku zaběhat, dokud není takové horko. V noci už mne běhání nebaví…" "Ach, to chápu, ale nevím, jestli se ti to přání splní, protože je tam opravdu vedro už nyní. Doufám, že máš sebou nějakou vodu." "Nemám, předpokládal jsem, že ty jí tady budeš mít." Pobaveně se na sebe uculují, je to tak každý den od té doby, co je zde ubytovaný. Tina se otočí, aby mu z chladničky vyndala lahev vody. "Tady máš." Pošoupne orosenou lahev po pultu a s úsměvem