Tmavě modrý

Blíž There's something here I can't explain I feel I'm diving into (diving) driving rain You get my senses running wild I can't resist your sweet, sweet smile So take this feeling make it grow Never let it - never let it go* "Harry!" Chlapec se otočil do chodby zaplněné studenty a rozhlédl se kolem po osobě, která ho volala. Skoro okamžitě si všiml Tonksové, která se prodírala davem a usmívala se na něj. "Stěží jsem tě dohnala! Poslouchej… mám nápad. Jasně, že nevím, jestli bude ředitel souhlasit… ale měl jsi poslední dobou tolik rozptylování, že jsem si myslela… víš, že jsou brzy Vánoce?" Harry přikývl, ačkoliv stále nevěděl, kam tímhle míří. "No, myslela jsem si, že by byla sranda zorganizovat vánoční večírek, než se všichni rozjedou domů. Mohli bychom dát dohromady malou skupinu a jít na pivo… tedy, na máslový ležák," mrkla na něj vědoucně. " Mohli bychom možná i tancovat. Muselo by to být někde v Prasinkách, protože atmosféra tady ...

První kapitola od Adelaine, beta Klari. Kapitola 27 - Lži, lži, lži Why does it feel like night today? Something in here's not right today. Why am I so uptight today? Paranoia's all I got left * "Harry, co se s tebou děje? Hlava ti každou chvíli spadne do míchaných vajíček." Hermionin hlas vytrhl Harryho ze stavu otupělého bezvědomí těsně předtím, než se pomalu propadl do náruče spánku. Trhl hlavou vzhůru, otevřel oči a pokusil se zaměřit na svoji kamarádku sedící u stolu naproti němu. "Nic," zamumlal. "Jen jsem toho moc nenaspal. Nic víc." "Vypadáš jako někdo, kdo nespal alespoň měsíc," odpověděla Nebelvírka a pozorně si ho prohlédla. Harry zavrtěl hlavou. "Jsem v pořádku, Hermiono, vážně. Nemusíš se o mě bát," pokusil se usmát, ale věděl, že to nevypadalo příliš přesvědčivě. Naštěstí Rona, který seděl hned vedle něj, zajímala daleko více snídaně než zdraví jeho nejlepšího kamaráda - zrovna si vychutnával druhou porci míchaných...

Harry ležel v posteli a díval se do Pobertova plánku. Sledoval jednu tečku, která čas od času z mapky zmizela, a pak se opět objevila. Ve tváři mu hrál spokojený úsměv a oči mu měkce zářily. Stále před sebou viděl vzpomínky, které mu plnily mysl. Snapeovy rty na své kůži. Svůj prst ve Snapeových ústech. Zamlžený nepřítomný výraz v jeho obličeji. Ten pocit mu stále proudil žilami a šířil se mu tělem. Štěstí. Tečka se opět objevila na mapě a Harry se pousmál. "Copak tam dole vaříš, Severusi?" zašeptal tiše. Nevěděl, jako dlouho již na plánek zírá. Možná hodinu nebo dvě, ale už byl unavený. Puntík opět zmizel. Harry zasunul plánek pod polštář a vytáhl odtamtud zelený kámen. Sevřel kolem něj ruku a poslal: Dobrou noc, Severusi. Usnu s tvým obličejem před očima. A byla to pravda. * Kolem něj byla tma. Hustá a neproniknutelná. Téměř lepkavá. Podíval se na své dlaně. Nevěděl, jak je to možné, ale viděl je. Jako by na nich svítilo neexistující světlo. V tichu, které ho obklopovalo, s...

"Varování" Here by my side, an angel Here by my side, the devil Here by my side, it's heaven Here by my side, you are, destruction* První věc, kterou Harry ucítil, když se ve čtvrtek ráno probudil, byla pronikavá bodavá bolest zadku. Zaťal zuby, dovlekl se do koupelny a rychle se osprchoval. Celou dobu při tom v duchu proklínal Snapea a jeho 'výukové metody'. Nechtěl o tom přemýšlet, protože byl stále vzteklý. Fakt, že ho Severus včera trochu uchlácholil, neznamenal, že mu tak snadno promine. Zvlášť když vezme v potaz, že místo aby trénoval na nadcházející zápas, bude celý víkend mýt záchodky. Dokonce ani McGonagallová by nebyla natolik zlá, aby mu dala takový strašný trest! Jak o tom přemýšlel, cítil, že jeho vztek narůstá. Ale teď nemohl být vzteklý, protože se chtěl konečně usmířit s Ronem a Hermionou. Kde je vlastně Ron? Harry vyšel z koupelny a rozhlédl se po ložnici. Neville lovil něco z pod postele. "Ahoj, Neville. Ron už odešel na snídani?" ...