Tmavě modrý

Krásný Nový rok všem, moji mílí čtenáři. Ať už ho slavíte jakkoliv - všeho s (M)mírou Chci vám na konci tohoto roku poděkovat za vaše milé komentáře, které mi pomáhají v dalším psaní. Je jen mojí touhou, abyste tu byli stále... Což já neovlivním. Všechno je na Vás. A já Vás všechny miluji. Ráda vás tady zase uvidím, děkuji vám :-* Váš Voldy Silvestrovské okouzlení {2/2} Vypadá to, že se čas kolem nich zastavil v momentě, kdy se jejich rty spojily. Dva páry očí jsou zavřené, stisk na oděvu nepovolil ani o kousek, jen volné ruce se propletly s vlasy toho druhého. Jenže čas reality je neúprosný, jakýsi veselý člověk do nich vrazí a s vyřehtaným sorry , se spakuje zase někam pryč. A je to jen dobře, protože Vincent se cítí, že by mu pěkně od plic vynadal do hlupáků. Takhle kazit úžasnou chvíli. Jako by je něco neviditelného tahalo k sobě. Pomalu se od sebe oddálí, Vincent si s odkašláním upraví pomuchlanou košili, která se nacházela ve spárech Markových prstů. Dav lidí, který se mezitím vy

Voldy vám s předstihem nese první část Silvestrovské povídky (název se asi ještě změní), kterou jsem prozatím zařadila k těm Vánočním... Tak se nezlobte, pokračování - někdy během dne (nebo až po Silvestru), nic neslibuji :) Silvestrovské překvapení {1/2} Bylo přesně třicátého prvního prosince. Tedy ten slavný Silvestr. Lidé začínali vyrážet do ulic za přáteli a potom společně mířili do podniků, aby neslavili příchod Nového roku sami. Jenže ne každý se mohl veselit jako ostatní. Dvaceti osmiletý muž právě prováděl poslední přípravy baru před otevřením. Letos opět očekávali nával. Servírky již měly připravené stoly, s kuchyně to vonělo dobrotami a on kmital kolem baru, aby si zajistil všechen alkohol, který měl dnes večer nabízet zákazníkům. Sudy s pivem byly ihned za dveřmi skladu, aby je nemusel tahat ze sklepa jako vždy, během normálního provozu. Lahve nejpopulárnějšího alkoholu má taktéž co nejblíž k ruce. Klíč od dveří si pověsí na krk, aby ho někde neztratil. Zkontroloval display

Vánoční Příběh čtvrtý 18+ "Adriáne! Pohni kostrou, jinak tam nedojedeme ani za svítání!" ozve se před zadýchaným mužem z úst jeho přítele již po několikáté za posledních sto kilometrů. Má v nohách už něco přes sto dvacet… nutno podotknout, že už po dvaceti kilometrech, s Danym po boku, litoval toho, že se nechal k takové bláznovině přemluvit. Zkuste, netrénovaní, vyrazit na projížďku s Mistrem cyklistiky… tričko měl propocené, stejně tak trenky, které si vynutil. Naostro by pod trikot, který mu byl vnucen, nešel. Dredy se nepříjemně mačkaly pod přilbou, pot se neměl kam vsakovat. I přesto však hledal každý kousek suché nitky, kterou by lapil, zbytek odkapával na zem a zůstával daleko za uříceným Adriánem. "Jestli já z tebe nebudu mít úžeh, tak to bude rovnou mrtvice…" zamumlá si pro sebe. "Cos říkal?" ozve se pobaveně Daniel, pěkně si na něj počkal. Rozradostněný tím, že si s ním konečně Adrián na kolo vyrazil. Jinak pořád sedí za volantem sanitky a tak c

Trochu o ničem, jen malé příhody... Vánoční Příběh třetí Šumění moře k němu doléhalo i přes neopren, který zakrýval i uši. Potápěčské brýle ho tlačily do jednoho ucha, i přes snahu, kterou si chtěl pomoci od nepříjemného tlaku. Asi tam bude mít pořádnou otlačeninu. Vrátí se k natáčení, kvůli kterému se potápějí. Dokument pro jednu přírodovědnou společnost o vodním ekosystému. Má to být jeden z dalších mnoha, ale i tak to bude originál, natáčený jejich očima. A ještě když to sponzorují, že… neužívejte si to… sjede pohledem za sebe, kde tuší Říká, který je až příliš zaujat obrovskou hvězdicí, která pomalu užírá korálový útes. Okolo ní plavou rybky všech možných druhů a barev, ve snaze ukořistit nějaký ten drobeček korálu bez větších problémů. Jiné se do oždibování Velkého bariérového útesu vrhají na vlastní pěst, nač čekat ve frontě až na vás dojde řada. Stočí kameru tím směrem, je to okouzlující pohled. Snad si bude moci říci o kopii všech záběrů, které udělají. Zítra je Štědrý den a on

Ještě jednou přeji Veselé Vánoce. Vánoční Příběh druhý Vánoční cukrovím provoněným domem se rozlehne zavolání muže, který se pere s Vánočním stromem: "Zigi! Kde jsou ty koule?" Tmavovlasý vykoukne z kuchyně, kolem pasu má uvázanou zástěru s potiskem odhaleného ženského těla. Což byl dárek jedněch z praštěných přátel Mirka a on se teď snažil ji za každou cenu nenápadně zapálit neopatrností v kuchyni, kde smažil řízky na večer. "Koule? No, moje dvě jsou tam, kde mají být," poťouchlý úsměv. Ví, že tyhle koule nemyslí, ale proč ho trochu nepoškádlit? "Tak pojď sem, musím tě pověsit na stromek." Tak tohle nečekal. Úsměv mu zmrzne na rtech. Nevědomky rukou zajede do rozkroku, aby si bránil svojí chloubu. "Ty jsi hrozný!" zaskučí. "Ty jsi začal!" vypláznutý jazyk. "Tak kde jsou ty ozdoby? Tvrdil jsi, že je máš a já je nemohu najít. Při stěhování mě nenapadlo je hledat… Máš tady moc knih a málo prostoru na schování takových věcí…" ro

Děkuji za Vaše komentáře. Snad vás to alespoň trochu potěší. Vánoční Příběh první Záře reflektorů, spousta různě barevných světel… štíhlá těla prohánějící se po parketu. To byla jejich první společná soutěž. Mistrovství republiky. Kontroverzní soutěž, kde nikdo neměl slitování. Pravidla hovořila za své, tančit smí jen muž a žena. Proč však nezpůsobit rozruch? Diskriminace? Kdepak. Pořadatelé soutěže raději bez zdlouhavých soudů udělili souhlas tomuto netradičnímu tanečnímu páru. V domnění, že toho spolu moc nesvedou, že nedokážou změnit historii tance... tanečním párem vždy byl muž a žena, dva muži nemají u publika šanci; mysleli si. Jenže dva z nejlepších spojili své síly. Odhodlání v jejich očích bralo dech. Média zase měla o čem psát. Novináři měli zase motiv pro stíhání lidí, kteří chtěli žít normálně, bez přílišných fotek v bulvárech… ale i to k tomu bohužel patřilo. V zákulisí jsou trochu stranou od všech ostatních tanečních párů. Koncentrují se na svůj výstup. Pro ostatní příliš

Tímto bych chtěla uvést svůj Vánoční speciál. Nečekejte nic závratného... Budou to jen takové malé výstřižky ze života hrdinů mých povídek. Tím malé, myslím i celkem krátké, vlastně by to mohlo být 1000drabble, ale nevím... některé kapitoly totiž mají mnohem víc, než jen tisíc slov... Hezky se bavte Vánoční Úvod Bylo dvacátého druhého prosince. Za dva dny už měl být štědrý den. Po tolika týdnech příprav a matení zákazníků v krámech - už bylo na čase. V jednom skrytém podniku, jmenoval se U kmotra, bylo celkem plno. Jen u jednoho dlouhé stolu pořád zbývala nějaká volná místa. Další návštěvníci však měli smůlu, byl rezervovaný. Majitel podniku byl podsaditý mužík se smyslem pro humor. Rád se motal mezi zákazníky, aby se jich vyptal na nedostatky, které vidí. Příjemná atmosféra podniku, který se během poledne plnil hladovými krky, zatímco večer byl plný nadšenců příjemné atmosféry s oblíbeným pitím. Ať už to byla káva nebo něco ostřejšího. "Opravdu nechápu, proč se toho musíme účastn

Opravdu krátká poslední kapitola i s malinkatým Epilogem... Ještě se k nim vrátím, nebojte se... Jen jsem to nechtěla zbytečně protahovat... Tahle povídka měla být zlomem v mém psaní, ale nějak se nestalo... Mám teď opravdu zvláštní období... Tak snad jsem vás tím moc nezhnusila... schválně... kdo tam najde pozvánku na Vánoční povídky? Pod vodní hladinou {7} Konec "Máš všechno?" Kim se ohlédne po pokoji, moc toho tady neměl. Jen pyžamo a kartáček na zuby, které mu donesl v noci Rik, plus doklady a drobnosti, které měl po kapsách. "Asi ano." "Tak můžeme vyrazit?" Přikývne. Po tom, co se stalo v noci v tomhle nemocničním pokoji, se cítí trochu rozpačitě. Vezme od sestry propouštěcí zprávu, kterou zde pro něj nechal sloužící lékař, plus ještě předpis s nějakými léky. "Pojď, vyzvednu ti to v lékárně a pojedeme k tobě, ať se můžeš vyspat," uchopí Rik Kima za loket, trochu ho tím přitáhne k sobě. Sleduje jeho reakce velmi ostražitě. Po nočním polibku,

Tahle povídečka bude opravdu krátká... Pokud se nerozhodnu ho poslat třeba na další potápění se žraloky *angel* ale ne... opakovanej vtip není vtipem :D Věnováno všem komentujícím Pod vodní hladinou {6} Mohlo by se to zdát jako nesmyslné, ale… Kim seděl u stolu se svými přáteli v jednom místním podniku, každý měl před sebou nějakou sklenici s různobarevným nápojem a… těsně vedle něj, v úhlu pohovky, seděl Rik. Pohodlně opřený, s nohama poskládanýma pod sebe. Vše se zdálo být v naprosté pohodě. A očividně i bylo. Pohodový rozhovor, který se přes dřevěný stůl vedl, uvolňoval atmosféru. Nutil zapomínat na špatné věci. Kim upíjel svůj drink zatímco poočku pozoroval všechno kolem. Horká dlaň si našla tu jeho, o kterou se celou dobu opíral. Podívá se na ně. Líbí se mu to spojení… * "Dám si snídani a půjdu, musím se ještě zastavit doma… Máti byla nadšená, když jsem jí řekl, že se vracím dřív," zašklebí se Rik, zatímco si ručníkem vytírá vodu z vlasů. Oblečený do včerejšího oblečení

Víte... vím, že se opakuju, ale tohle je pro mě opravdu těžké období pro psaní... Kapitola věnována všem, kteří ji čtou a ještě více těm, kteří zanechají jakýkoliv komentář. Děkuji Vám. Pod vodní hladinou {5} Očekávaná rána nepřišla. Místo toho se jeho pobledlé tváře dotkly teplé prsty Rikovy dlaně. "Vypadáš hrozně," žertovné, tiché podotknutí, které vybarvovalo skutečnost. Rozpačitý úsměv, když si uvědomí, co dělá, ale prsty z Kimovy tváře nesundá. Jsou stejně vysocí, to je výhoda. Jemně ho vezme za bradu. Zavřené oči se pod mírným tlakem na bradu automaticky otevřou. Tmavá modř smutných očí. Zalapání po dechu, když na krku spatří černou koženou šňůrku, která vede do výstřihu tílka. Mírná vyboulenina tvoří až bolestně známý tvar. Nosí ten zub na krku? Kim překvapeně zvedne pohled až do výše Rikových očí. Jeden pohled bolestně vystrašený, druhý laskavě uklidňující. "Ehm… nechceš jít radši do obýváku?" nesmělé. "Rád," usměvavé. Kim se vytratí do kuchyně se