Tmavě modrý

Tak, konečně jsme se dobrali konce. :) (Trochu vypočítavě s krokem do prvního máje, aby to bylo trochu nóbl.) Musím uznat, že mi ti dva (čtyři), natolik přirostli k srdci, že Vás neochudím o nějaký ten peprný bonusek z jejich nastávajícího života, byť píši, že je toto konec povídky. Konec je jen relativní, až budu v náladě, tak se k nim vrátím. Což Vám snad nebude vadit. :) Ráda bych tuto kapitolu věnovala Vám všem, kteří jste během mého přidávání připojili komentář, neskutečně to nabíjí. Jsem Vám vděčná a doufám, že se budeme potkávat i nadále u Zachránce, který pomalu vystrkuje růžky a také u dalších povídek, které plánuji. Malé zhodnocení na konec: 119 dní = 36 kapitol Průměr kapitoly: 1550 slov Hezky se bavte a... zabíjet až v komentářích! ;) 36. Kapitola - Konec 18+ Adam netrpělivě přechází už několik hodin kolem stolu s notebookem, který stále běží, co chvíli aktualizuje naběhnutou stránku a zrakem kontroluje, zda se něco nezměnilo. Jenže pořád nic. Navíc se dnes cítí nějak divně

Vím, má být TUvR, ale nějak nemám sílu ho dopsat (popravdě mě natolik uchvátil Zachránce, že TUvR na tom ztrácí, ale nebojte, již brzy se budu věnovat jen jedné povídce, tak, jak je mým zvykem. TUvR chybí už jen malinko do konce a já věřím, že se s nimi rozloučíme ve velkém stylu - Já, Nagini a zelené chaluhy) . Aby vám to čekání utíkalo rychleji, můžete si přečíst něco málo z další kapitoly Zachránce. Bavte se! 4. Kapitola Alex spokojeně vejde do haly, kde stojí všechny sanitky a výjezdní vozidla. Přes rameno má černý batoh a v ruce čerstvě nažehlené záchranářské oblečení, které na sobě neměl tak dlouho. Aby mu ještě bylo . Pozdraví se s několika kamarády, kteří stejně jako on, míří na denní služby. Prohodí spolu několik slov. Uvidí Martina, jak kontroluje stav sanitky. Má po noční. Kývnou na sebe. Martin k němu s úsměvem vykročí. "Ahoj Alexi," nastaví kamarádsky ruku, aby se mohli plácnout na pozdrav. Alex ji přijme. "Martine." "Sára tě zve v neděli na oběd.

Říkala jsem v neděli, ale myslím, že Vám to vadit nebude. :) 3. Kapitola Na lavičce v parku seděl tmavovlasý mladík. Zběsile něco ťukal do počítače. Občas mu pohled odběhl od monitoru notebooku k hloučku lidí, kteří dováděli na travnaté ploše, mezi sebou Xitta a Charlieho, kteří se jim snažili uloupit modré frisbee. Pocit v zádech, že ho někdo pozoruje, ho donutí otočit se, ale zahlédne jen jakousi postavu mizící lehkým během pryč. Pokrčí rameny. Asi se mu to zdálo. Dwight svádějící boj se dvěma psy, kteří se na něj vrhli, aby ukořistili talíř jako první, najednou ostražitě ztuhne, když si všimne tichého pozorovatele, který před malou chvílí proběhl parkem, a nyní stál na jeho kraji a díval se jejich směrem. Bylo mu jasné, na koho se dívá. Pohledem sjede na Michala, který se zmateně otočí a pak jen pokrčí rameny. Zřejmě mu nedošlo, kdo to byl. Hodí vybojované frisbee klukům a rozběhne se za dotyčným. Dožene ho až na křižovatce. Chytí za paži. Nechtěl ho vylekat, ale Alex sebou trhne. M

35. Kapitola Filip seděl na židli a pozoroval Adama, jak zručně přehazuje palačinky. Jenže tohle vlastně nebyly palačinky. Spíš takové domácí tortilly. Masožravec se pozná . Vedle na pánvi se bez oleje opékala zelenina. Maso už bylo hotové a připravené k servírování. Byl překvapený, když mu Adam volal a nakonec ho po stopadesáté omluvě pozval k sobě na večeři a že by možná potřeboval trošku prozkoušet, kdyby ho to moc neobtěžovalo, když už si vzal to volno… samozřejmě, že přijal. Trochu zklamaně volal Mariánovi, aby si mohl promluvit s Valérií a ta mu řekla, že to zařídí. Zřejmě konala rychle. "Myslím, že to zvládneš, umíš to všechno dost dobře. Stejně tě obdivuju, že jsi dokázal přečíst tu zadanou literaturu a ještě si z toho něco zapamatovat… já už bych to asi nedal. Mám toho v hlavě tolik, že víc místa na nové informace by se tam asi nenašly…" protne to ticho. Adam se na něj s úsměvem otočí. "Četl jsem to dost nárazově, spíš listoval. Ale mám výhodu v tom, že Valérie

Říkala jsem v neděli, ale pro menší navnazení... Dnes jsem opravdu naštvaná a TUvR by na tom jen utrpělo, tak snad se nezlobíte... 2. kapitola Alex vykoukne z okýnka. Pohled mu padne na město, které se s přibližováním letadla zvětšuje. Usměje se. Konečně doma. Na výzvu si zapne pás a ponoří se do svých myšlenek. "Dámy a pánové, hovoří k vám kapitán. Právě jsme přistáli na Ruzyňském letišti v Praze. Teplota vzduchu je dvacet šest stupňů celsia, svítí slunce. Čas příletu šestnáct hodin a dvě minuty. Děkujeme, že jste využili naší společnost pro váš let." Alex se zvedne ze svého sedadla a nechá si podat příruční tašku. "Děkuji." Poděkuje stevardovi, který se na něj usměje a jde si dál po své práci. Vystoupí z letadla. Na chvíli se zastaví a zavře oči. Až teď mu došlo, že mu domov chyběl. "Alexandře!" prudce se otočí za hlasem a usměje se. Rozběhne se, aby mohl Sáru vzít do náruče. Sevře ji pevně ve své náruči. "Uh, Alexi, taky tě moc ráda zase vidím, ale

Povídka dopsána se souhlasem původní autorky. K dalšímu vývoji, který Vás jistě zajímá. Zatím se na prvních deset kapitol můžete těšit jednou týdně (vidím to pravidelně na neděli). 1. Kapitola V pokoji se staženými roletami, tichou instrumentální hudbou a intimním šerem kdykoli k dispozici se za normálních okolností cítí člověk příjemně. Jen on, hudba a myšlenky… či snad společnost blízká, dle vybavení místnosti patří pokoj chlapci, tedy by se hodily svíčky a přítomnost společnosti dámské, leč toto není normální pokoj, normální kluk, normální situace. V posteli leží mladík schoulený v teplé peřině. Na to, že venku bylo již dvacet stupňů a jaro bylo v plném proudu, se třásl poněkud nepatřičně. Na zemi vedle postele, klidně, nenápadně, trpělivě, stejně schoulený jako jeho pán, ležel černý labrador. Při vrznutí dveří zvedne hlavu a otočí ji ke dveřím, nedovolí, aby cokoli narušilo klid jeho pána. Ale tohohle muže k němu pustit smí. Položí hlavu zpátky na tlapy. Vyšší muž středního věku př

Věnování patří všem komentujícím - opět :) někteří mě rozesmáli (výhružky smrti), jiní vyděsili (líbilo se Vám to!) :D Ale opravdu mě to moc těší. Asi vám nikdy nedokážu náležitě poděkovat. Jo a... nastal jeden problém, já fakt nevím, jak tuhle povídku ukončit, tak až vás nebude bavit, tak dejte vědět, nějak to usekneme. :D Jinak už plánuji a rozepisuji další povídku + dělám plány na dokončení Poslední rány. :) 34. Kapitola Pokračování 18+ S pomalým průnikem se moc nepáral. Filip byl více než svolný k tomu, aby si převzal Adam iniciativu. Pevné obemknutí kolem svého penisu však ignorovat nemůže. Víčka se zaklapnou skoro sama, prsty sevřou deku pod sebou. Adam zkušeně klesne do Filipova klína, zatímco se soustředí na uvolnění svých partií tak, aby ho to ani na chvíli nebolelo přes určitou mez. Nechá se tisknout Filipovo rukama, které opustily sevření deky a přidaly se do jejich živého sousoší. Vychutnává si ten pocit plnosti, ale ještě mu něco chybí. Navlhčí si jazykem rty a skloní se k

Dnes má Valérie svátek a já měla trochu času navíc, tak jsem se rozhodla, že tuhle kapitolu pro Vás dopíši už dnes. Máte radost? :) Doufám, že Vás nezklame! :D Věnováno: Sarelle, Nyce-oH, Sung, Dáše, Lili a Profesor (a Keksíkovi, chtěl mě ZASE zabít!) 33. Kapitola 18+ Na rty toho druhého se doslova vrhli. Jejich ústa byla spojená ještě dřív, než se jeden z nich stačil pořádně otočit a druhý obtočit ruce kolem jeho pasu. Přitahovala je k sobě silná živočišná touha. Líbali se dravě, bez nějakých okolků a čekání na druhého. Vzrušení kolem nich narůstalo a na jejich tělech se začal ukazovat půst, který pro toho druhého udržovali . Filip nespokojeně zamručel, když se Adam pokusil zvolnit tempo na únosnou míru. Obzvlášť proto, aby nevypadal jako někdo, kdo chce toho druhého znásilnit. Jeden pár rukou se však omotá kolem jeho boků a odmítne jen propustit. Ne teď. Ne když už se konečně dostali sem. Adam prsty projede krátký sestřih Filipových vlasů. Zasténá do jeho rtů, když se jejich těla nam

Tohle je taková ta klasická okecávací kapitola, kde se nic neděje, ale... příště! No, možná Vám to po přečtení dojde :D Děkuji za Vaše milé komentáře u minulé kapitoly! Věnováno všem komentujícím. 32. Kapitola Adam se již po několikáté sprchoval. Připadal si zpocený jako prase sotva se utřel do hebkého ručníku, který mu sem šoupla Valérie po vyžehlení. Nechtěl se zase v závěru tolik vonět, aby nebyl moc přeumělkovaný. Moc gay. Jak říká Valérie, stačí jedno, maximálně dvě stříknutí, protože potom je to spíš na bolest hlavy s růžovým kulatým kamarádem do žaludku, než na příjemně strávený večer. Prsty prohrábne mokré vlasy. Chová se jak kráva před porodem. Nervózní, přešlapuje z místa na místo… Měl by se vyklidit ven nebo to nestihne. Chystal se přece na rande. Po určité době… O několik hodin dřív… "Adame, tohle si na sebe neber, prosím tebe. Vypadá jak sedlák od Chlumce… jsi to vyhrabal mezi bramborama nebo co? Takovej pytel, pane bože. Měla bych ti přebrat šatník… takhle si uděláš

Nagini semnou slavil narozeniny, tak se kapitola trochu opozdila! :D 31. Kapitola 12+ pro polibkáře Adam seděl na společném balkóně s nohama vyloženýma na zábradlí, v ruce měl kelímek s horkou čokoládou s příměsí skořice. Nebyl sám . A ten kelímek k němu taky nepřišel po svých. Filip seděl v křesílku vedle něj, s jednou nohou pokrčenou pod sebe a s druhou zajímavě složenou přes ni. Od té doby, co se začali pravidelně scházet na lekcích první pomoci a později i u Adama doma, to bylo víc a víc intenzivnější a naprosto nenucené, což Adama překvapovalo asi nejvíc. Stihli za tu dobu probrat tolik různých témat a zavést tolik diskuzí i s Val a Mariánem… Adam si uvědomoval, jak moc dobře se v těch chvílích cítil. Pošťuchování obou bratrů, byť jen slovní, je všechny dokázalo pobavit a ve chvílích, kdy byl doma sám, mu docházelo, jak moc mu to chybí, ta společnost plná příjemných lidí a nenucené zábavy. O něco klidněji se mu spalo, když se od Val dozvěděl, že jakýsi její příbuzný trochu podplat