7. Kapitola

Ohó! Kapitola je tady. Páni... připadám si jako kdybych ze sebe vydala všechno... ale to bude asi tou únavou... pořád ještě nejsem 100% OK, ale snažím se... Ale kvůli tomu tady nejste, já vím...

Každopádně mám pro vás zajímavou nabídku... kdo na počítadle během následucích několika dnů odchytne jedno z čísel 79.999 / 80.000 / 80.001 a oznámí mi to (načež dostane kontakt, aby poslal důkaz - tlačítko print screen /PrtSc/ fotografuje obrazovku), bude mít možnost výběru výhry! A jaká bude? Tak... První je kapitola dle vlastního výběru, bonus k něčemu... pokud to bude v mých silách, jsem ochotná... Druhá možnost výhry je zajímavější... kopat, šťouchat, popohánět a šikanovat Voldyho, aby už konečně hnul zadkem a začal s tím psaním něco dělat. Takže kdo je na mě naštvaný... má možnost :D (A malá nápověda... denně ke mě chodí 120-170 lidí plus mínus nějaká odchylka navíc.)

Bavte se.

7. Kapitola

---

Protáhl se dveřmi podniku a zamířil přímo k obsluze baru. Matyáše tady všichni znali. Mávne na něj, aby zaujal jeho pozornost a opře se zády o barový pult, aby se rozhlédnul po osazenstvu. Žádná nová tvář. Nebylo se čemu divit, byl všední den a všichni chodili pařit až v pátek nebo v sobotu, ale on se chtěl bavit i dnes. Patrik měl přijít taky, ale měl ještě nějaké doučování nebo co a tak mu psal, že se určitě zdrží.

"Jsme tady." Plácne ho najednou něčí ruka přes záda až mu málem zaskočí pití, kterého si zrovna usrknul. Překvapeně zamrká na Patrika a vytřeští oči, když spatří svého profesora. Vysmátého a vedle Patrika.

"To si děláš pr… dobrý večer, pane profesore." Zarazí se včas ve své nadávce věnované kamarádovi, když si uvědomí, že to by se teď opravdu nehodilo. Myslel si, že dnes večer si budou užívat, ne diskutovat s profesorem.

"Samueli." Kývne na něj s úsměvem oslovený. "Jsem Filip, ale jen pro dnešek. Ve škole by to nedělalo dobrotu."

"Jasně… eh… já… jo. Sam." Vydechne zmateně. To šlo nějak rychle? Zmateně zatěká pohledem z Filipa na vyzubeného Patrika.

"Tak jo, kluci. Jsme tu všichni dospělí, já si dám něco ostřejšího, jestli vám to nevadí." Usměje se Filip a mávne na barmana, aby si něco vybral podle jeho doporučení.

***

Přišel domů celkem pozdě. Večerní porada se protáhla víc než čekal. Poslal Filipovi zprávu s tím, že ho nemá čekat, nečekal však, že to jeho přítel vezme doslovně. Byt našel prázdný. Možná by ho to však nepřekvapilo tolik, kdyby nenašel v obýváku rozjedenou krabici od pizzy, dvě nedopité sklenice s pitím a všude poházené papíry.

Přimhouřil oči nad tím výjevem. Kde byl Filip? Proč mu nedal vědět, že někam jde? Vždycky to tak mezi nimi přece fungovalo. Ať už papírový vzkaz nebo textovka. Sklouzne pohledem po papírech a zornice se rozšíří v uvědomění. Na mysli mu vyvstane jediné jméno, které by mohlo mít s touto látkou nějakou souvislost. A o to víc se mu to nelíbilo.

Copak si Filip udělal nějakou živnost z doučování Patrika? Pochyboval, že by se teď jednalo pořád o nějaký projekt. Vždyť se mu zmínil, že už je odevzdaný.

Přestávalo se mu to celé líbit. Něco tu dost zavánělo.

Shrne papíry z pohovky na zem a usadí se na ní, aniž by se vysvlékl z pracovního.

***

Klíče v zámku zarachotí, když se jejich majitel začne dobývat do společného bytu. Je dost pozdě. Nebo spíš už brzo. Bylo půl páté a on věděl, že Zikmund bude hodně naštvaný. Ale ovlivněný alkoholem si z toho zatím nedělal příliš velkou hlavu.

Skopne v předsíni boty a vysvleče ce z oblečení, aby přešel rovnou ke dveřím sprchy. Byt je ztichlý, předpokládá, že jeho přítel spí v ložnici, když ho nepřišel sprdnout hned mezi dveřmi.

…

Osprchovaný a s vyčištěnými zuby chce přejít do kuchyně, aby svlažil alkoholem vyschlé hrdlo. Zarazí se při pohledu na postavu spící v tom bordelu, který tam při odchodu s Patrikem nechali.

Skousne si ret, když mu dojde, že Zikmund je stále ve svém pracovním oblečení. Nyní pomačkaném. A že leží v dost nepřirozené poloze, ze kterého ho budou bolet záda a nakonec ho sprdne i za to, protože…

… on na něj čekal.

Dostaví se první výčitka svědomí, že se neozval. Měl na mobilu několik nepřijatých hovorů a neotevřených zpráv, ale měl vypnuté zvuky. Nechtěl, aby si z něj kluci utahovali, že ho Zikmund tahá uprostřed zábavy.

Což odporovalo všem jeho dosavadním řečem o tom, že mu nevadí mít staršího přítele.

Navíc Zikmund měl právo ho nahánět. Trávili pátky spolu… neozval se. Mlčky přejde ke spícímu příteli. Sprcha ho naštěstí trochu probrala, takže už nebyl v takovém oparu nevědomí.

Dotkne se prsty spící tváře, aby sebou dotyčný cuknul leknutím. "Promiň zlato, nechtěl jsem tě probudit." Zašeptá omluvně. Není to však zase tak pravda. Chtěl ho probudit, aby si šel lehnout do postele a vysvlékl se.

Zikmundovy oči se na něj mlčky zahledí, trochu nechápavě zamrkají, než rozespalému mozku dojde, co se vlastně událo. Alespoň na chvíli si tak může užít pocit, že jeho přítel, jinak majestátní a s tou svůdnou aurou kolem sebe, vypadá rozespalý opravdu roztomile. Roztekla by se pod tím pohledem nejedna tabulka čokolády.

"Kolik je?" Zachraptí Zikmund rozespale a nadzvedne se na rukách. Nadzvednul by se, kdyby se necítil, jako by po něm přeběhlo stádo volů. Ušklíbne se. Jediný vůl je tady on.

"Něco kolem páté…"

"Proč jsi mě nevzbudil dří… aha, právě jsi přišel." Zkonstatuje Zikmund situaci a zvedne se z pohovky. Začne rozepínat knoflíčky na košili pod rozepnutým sakem a pak to všechno stáhne najednou. Přejde mlčky do ložnice, aby všechno odložil a zalezl si nahý pod peřinu. Zachumlá se do ní. Je mu zvláštně, ale nebude nic vyčítat. Třeba Filip přijde s nějakým vysvětlením. Byli dospělí, mohli si o tom nejdřív normálně promluvit, než by se začali hádat do krve jako psi.

Uvědomoval si, že byl starší, že se mohl najít někdo, kdo bude pro Filipa atraktivnější než on. Ale stále tu byla to protivná otázka… proč? A nad čím vlastně dumal? Žádnou nevěru přece dokázanou neměl. Měl by Filipovi věřit, že se šel jen bavit a odreagovat. Vždyť to mu za zlé mít nemohl.

Povzdychne si a zavře oči, když se dveře ložnice s lehkým klapnutím zavřou a peřiny na druhé straně postele zašustí. Vlastně teď nechtěl slyšet ani slůvko. Bylo to lepší. Teď chtěl jen spát a nemyslet na to, co by mohlo být, kdyby…

Nadzvednutí jeho peřiny a tělo tisknoucí se k němu. Pro teď je rád, že Filip občas chodívá spát ve svých pyžamových kalhotách. Dlaň přejede po jeho boku, jak ho obejme. Horký dech ovane zátylek a všechny chloupky na něm se postaví. Nijak nereaguje.

Ráno je moudřejší večera. I když by neměl chodit spát naštvaný nebo rozladěný. Koledoval si o svoje zdraví. Usnul s myšlenkou na to, že je mezi nimi doopravdy velký věkový rozdíl.

***

"Kryštofe?"

Jmenovaný se otočí za hlasem a okamžitě se usměje, když spatří Matyáše. Oděného do tmavých kraťasů a volné bílé košile. "Ahoj, kde se tady bereš?" Zeptá se překvapeně. Nečekal, že by Matyáše potkal zrovna u vody… ale horko bylo všem.

"Máš tu místo nebo se mám pakovat radši jinam?" Zazubí se na něj a bez čekání na odpověď hodí svou osušku na trávník vedle Kryštofa, stejně tak i batoh s drobnostmi.

"V pohodě… klidně se uveleb, nemám tu nic podepsaného." Uchechtne se a zaklapne knihu, aby se přetočil na bok a mohl si prohlédnout Matyáše přesně ve chvíli, kdy se začne svlékat, aby odhalil černé kraťáskové plavky rozhodně nezakrývající jeho přednosti. Sklouzne po jeho postavě obdivným pohledem. Ten muž nebyl krásný jen povahou, ale i vzhledově.

"Tráva by se stejně podepisovala blbě… jdeš do vody?"

Polkne automatickou odpověď, že z vody před chvílí vylezl. Usměje se. Proč ne. Vedro bylo pořád. I když už byl večer a lidi se pomalu balili domů.

"Říkal jsem si, že bych se taky mohl smočit, než dělat celý den doma zavřený účto a blbnout z čísel. V těhle vedrech je to docela ubíjející." Pustí se Matyáš do konverzace během překonávání těch pár metrů k vodě.

Kryštof, na chvíli okouzlen pohybem mužské muskulatury vedle sebe, se probere ze snění a upoutá svou pozornost na Matyáše. "No… jasně… já si to učení vzal sem, abych si nemohl nadávat, že na to kašlu." Uchechtne se.

"taky řešení." Usměje se Matyáš s vklouzne do vody do půl lýtek. "Myslel jsem, že se trochu zchladím… ne že se tu uvařím." Zazubí se a skočí takhle z kraje jakousi variantu šipky.

Kryštof zůstane na travnatém okraji, pozorujíc tělo mizející pod vodní hladinou. A potom se objeví hlava s vlasy přilepenými přes oči. Vysmátý Matyáš si vytře vodu z očí a zaostří na něj. "Budeš tam stát dlouho nebo se přidáš? Kdo bude asi poslední na ostrůvku?" Zavolá na něj a bez čekání na odpověď se pustí do té dětské hry. Kryštof zamrká. Vzpamatuje se a stejným stylem zahučí do vody. Matyáš má pravdu. V tuhle dobu už voda člověka ani neochladí. Ale i tak je příjemné cítit ji na svém těle.