Tmavě modrý

Je to až trapné... po takové době... ale je to tady. Omlouvám se za to. Uvidíme, kam mě vítr dovane. Začít znovu {2} Melodie vznikající pod obratnými prsty se změní a Matyáše to vytrhne ze vzpomínek. Nechce přemýšlet nad tím, co ho k neznámému pianistovi přitahuje. Jako by to byl magnet minulosti, kterou sdílel se stejně nadaným hudebníkem. Nevědomky otočí zlatým kroužkem na svém prsteníčku. Myslel si, že už se přes to přenesl, ale nejspíš tomu tak nebylo. Nerozešli se s Louisem ve zlém. Nikdy neměl důvod se na něj zlobit, i když to v začátku mohlo vypadat jinak. A zlobil se, jenže postupem času zjistil, že to nebyl vztek, co ho tak ničilo. "Jsi tak šokovaný, že se ani nehýbeš?" Ozve se vedle Matyáše melodický hlas. S mrknutím upře svůj pohled na obrýleného muže před sebou. Na rtech má stále ten známý úsměv. A potom brýle zmizí a on má možnost si muže prohlédnout. Dívá se do pronikavých očí, které mu pohled laskavě oplácí. Mohl by říct, že se v nich doslova utápěl. Nechápal t...

Pán Ron přikazuje (bez bety) Severus ležel na zádech a hladil vrnící kotě. Gik vrněla hlasitě a její vrnění naplňovalo celou ložnici. Severovi zakručelo v břiše v podobném zvuku, jako Gik vrněla. Zvuk vydaný jeho žaludkem byl tak hlasitý, že se na něj s tázavým pohledem otočila. "V poledne jsem toho příliš nesnědl," cítil se Severus povinný odpovědět. "Pán mi nedovoluje moc jíst. Nejsem si jistý proč - uvědomuji ji si, že krmit další krk je nákladné, a že občas můj žaludek neudrží příliš jídla najednou." Severus ležel na posteli, ve které normálně spal. Pán ho již před několika hodinami vzal nahoru, aby se trochu prospal. Severus a Gik docela dlouho spali - Severus byl vždy unavený na krátký spánek a Gik spala hodiny a hodiny, každý den, celý den. Ale už byli oba nějakou dobu vzhůru a pán pro ně ještě nepřišel. "Nezapomněl," ujistil Gik. "Pán na nás nikdy nezapomíná. Možná také spí, nebo je velmi zaneprázdněný. Možná nás jednoduše nechce dole - to je ...