Čas nenávidět

Povídka: Čas…

Autor: Autumns_Slumber
Překlad: yellow
Beta: frida
Postavy: Harry, Hermiona, Severus
Varování: Nebere v potaz závěr Prince dvojí krve a celé Relikvie smrti.
Shrnutí: Harry našel a zničil všechny viteály, ale předtím, než se snad naposledy postaví Voldemortovi, chce vědět, jestli na něj po válce čeká šťastný život.
Autorčiny stránky:http://groups.yahoo.com/group/Autumns_Slumbers_Slash/
Odkaz na povídku: http://hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=21796

---

"Předtím, než začneme, chci, aby to bylo úplně jasné: Nenávidím vás."

"Mohu vás ujistit, pane Pottere, že tento cit je zcela oboustranný," protáhl ten sarkastický, nenávistný hlas.

Bylo necelé čtyři měsíce poté, co se Harry vrátil z budoucnosti. Nebo, jak si všichni s výjimkou Hermiony mysleli, jak se vrátil z výpravy, kde zničil všechny viteály. Obě mise byly úspěšné, ale Harry nebyl šťastný z výsledku svého výletu do budoucnosti.

Viděl sebe od teď za deset let a rozhovor, který on a jeho budoucí já měli, byl perfektní…starší já mu řeklo, že se ožení a bude žít šťastně. Mělo by to být něco, co by ho mělo udělat šťastným. Ale bylo to zničeno slovy na rozloučenou od jeho staršího já…první osoba, kterou po svém návratu uvidíš, bude ta, kterou si vezmeš.

Naneštěstí, první osoba, kterou viděl, nebyl nikdo jiný než Severus Snape. S výjimkou Voldemorta byl Snape osoba, kterou nenáviděl nejvíc. Poslední čtyři měsíce, jak se boje proti Voldemortovi stávaly prudší a prudší, Snape a Harry spolupracovali na misích.

Nejprve k tomu byli donuceni. Ani jeden z nich s tím druhým spolupracovat nechtěl. Avšak jednou uprostřed bitvy zjistili, že se snaží najít způsob, jak si navzájem krýt záda. Když byli na špionážní misi, Snape je jí provedl jednoduše a bez problémů a Harry byl překvapen, že mu ani nevadí způsob, jakým mu Snape na těch misích rozkazuje.

Bylo to pro něj stále jednodušší a jednodušší připojit se na misi ke Snapeovi a vypadalo to, že Snape cítí to samé, protože už se o tom nedohadoval. Na obou stranách to mohlo vést ke vzájemnému respektu, ale v žádném případě si mezi sebou nevytvořili žádné přátelské pouto. Mezi misemi na sebe pořád štěkali a hádali se. Snape byl pořád ten jízlivý hnusný parchant, který si nikdy nenechal ujít příležitost Harryho srazit.

A tak, na začátku každé mise, Harry jednu věc ujasnil. Řekl Snapeovi, že ho nenávidí. Snape mu odpověděl stejně - a pak vyrazili. Tentokrát to nebylo jiné. Harry měl sen, že bude zcela vymazáno mudlovské město v Anglii, když Voldemortovi smrtijedi odpálí atomovou bombu - zcela náhodou, protože nebudou mít ponětí, co atomová bomba je - během náhodného útoku s cílem zaset do mudlovské armády strach.

S největší pravděpodobností to byla jejich zatím nejdůležitější mise. Jestliže bomba vybuchne, bude to více než katastrofální. Žádné množství magie nebude schopno tu škodu napravit. Jistě, atomová bomba by zničila velkou část Voldemortovy armády a tím ho oslabila, ale ta cena by byla příliš velká. Takže se Harry se Snapem chystali přemístit na místo, infiltrovat se na vojenskou základnu, přinutit velícího důstojníka, aby ji evakuoval, umístit kolem bomby velmi silnou magickou bariéru, počkat na Voldemortův útok a zničit jeho jednotky.

Samozřejmě že zároveň bude Brumbál muset přesvědčit armádu, aby neposlala své síly k náhle evakuované základně, což je standardní postup. Ale Brumbál má v mudlovském světě velký vliv.

Byl to delikátní úkol, který mohli splnit jenom Harry Potter a Severus Snape.

------------------

"Spodní patra jsou čistá," ohlásil Harry. Setřel si pot z obočí a jemně si promnul bolící jizvu. "Zkontroloval jsem ovládací systémy bomby, tak jak mi to Hermiona řekla a je zcela stabilní. Měla by tak zůstat, až vytvoříme bariéru. Jak vypadají vyšší patra?"

"Jsou čistá. Základna je zcela prázdná. Jsi připravený vytvořit bariéru?"

Harry kývl. Společně sešli do spodního patra, kde byla ukryta bomba. Tohle byla ta část, kterou Harry nenáviděl, a která v něm zároveň vyvolávala úžas. Zcela náhodou, během jedné z jejich prvních misí, zjistili, že mohou kombinovat své magie, a vytvořit tak kouzla, která jsou téměř třikrát tak silná, než když je zakouzlí samostatně. Když to zjistili, dohodli se, že to více prozkoumají a dokázali přijít se způsobem, který jejich magii zečtyřnásobil.

Bylo to velmi užitečné a Harry byl šťastný, že to mohou využít ve svůj prospěch, ale absolutně nenáviděl fakt, že jediná osoba, se kterou je jeho magie kompatibilní, je Severus Snape. Zkusil se spojit s dalšími, ale pokaždé s nulovým výsledkem. Jenom Snapeova magie spolupracovala s tou jeho tak dobře. Bylo mu řečeno, že se to občas stává, a že to může být důsledkem kompatibilních hůlek, osobností, nebo jen kompatibilních magií.

Olivander jim řekl, že jejich hůlky k sobě nepasují - a téměř jistě k sobě nepasují ani jejich osobnosti, což znamená, že to musí být jejich magie, co k sobě tak dobře sedí. Přesto pokaždé, když to musel udělat, cítil Harry odpor a vztek. Proč to musí být právě Snape? Ze všech lidí právě on? Harry by se mu s radostí do konce života vyhýbal, kdyby mohl.

"Pottere, tvoji ruku."

Harry se se zamrkáním probral ze svých myšlenek a zjistil, že stojí před oblastí, která obklopovala atomovou bombu. Snape k němu netrpělivě natahoval ruku. Harry ji nechtěl uchopit. Nechtěl to znovu cítit…

Chytil ho za ruku, protože neměl jinou možnost. Jen ať je to za námi, pomyslel si. Snapeova ruka byla chladná a suchá. Harry doopravdy pochyboval, že se ten muž někdy potí. Věděl, že jeho ruka musí být v porovnání s tou druhou zpocená a teplá. Vždycky to byl takový dobrý pocit, když chladná, suchá, trochu hrubá ruka chytla tu jeho.

Dej s tím pokoj! řekl si vztekle.

"Připraven, Pottere?"

Harry kývl. Společně pozvedli hůlky, představili si bariéru obklopující místnost, dokonce i všechny stěny nad a pod ní a vyslovili jednoduchá slova, která ji vytvoří. Z hůlek jim vytrysklo světlo, spojilo se dohromady a vystřelilo k místnosti tvoříc před stěnou před nimi opar. Sklonili hůlky a uvolnili sevření rukou, jako by drželi žhavé uhlí.

Byl to Snape, kdo z nich dvou vykročil vpřed, aby zkontroloval jejich práci. Dotknul se bariéry a jeho ruka byla odmrštěna pryč, až muž trochu zakolísal. Pak na ni vrhl několik silných útočných kouzel, ale každé z nich bylo buď okamžitě odraženo, nebo ho bariéra vstřebala. Snape kývl a otočil se k Harrymu. "Vydrží."

Harry si odfrkl a chtěl odpovědět Samozřejmě, že sakra vydrží! Jsou to naše spojené síly a ještě zečtyřnásobené!, ale vystříhal se toho. Místo toho řekl, "Znovu ověřím kontrolní systém, jak říkala Hermiona."

"Až budeš hotový, setkáme se u vstupu na základnu," přikázal mu Snape.

Harry neodpověděl, protože samozřejmě, že by šel k východu. To bylo totiž to, co měli v plánu a on nesnášel, když mu to Snape připomínal. Zkontroloval kontrolní systém, který - podle Hermioniných instrukcí - perfektně fungoval. Pak se vrátil zpět do hlavního podlaží a stoupl si vedle Snapea. "Měli by tu být za pár hodin. V té vizi byla tma, dlouho po soumraku."

"Pak bychom tu měli počkat," okomentoval to Snape a sedl si za recepci, která zabírala větší část místnosti. Sedl si na zem místo na židli, přímo pod stůl a úspěšně se tak skryl před kýmkoli, kdo by vstoupil do místnosti.

Stůl byl dostatečně velký, aby Harry mohl udělat to samé, tak to udělal. Ne protože by chtěl sedět blízko toho muže, ale protože to bylo nejlepší místo na schování se a tohle byl v pravém slova smyslu úkryt. Překvapení je klíčové.

Opřel se o stůl a usadil se k dlouhému čekání.

----------------------

"Repello! Stupefy!" Harry se vyhnul další kletbě a smrtijed, který ji na něj vyslal, se zřítil na zem. Zatímco se krčil za sloupem, rychle pohledem prolétl místnost. Snape si vedl dobře. Harry se soustředil na smrtijedy blízko sebe. Voldemort si uvědomil, že tato armáda, přestože mudlovská, je obrovská a má své vlastní zbraně. Poslal možná třicet smrtijedů. Harry jich vyřadil pět a jednoho zabil. Snape zabil čtyři a jednoho omráčil. Takže jich zbývalo devatenáct, se kterými se museli vypořádat. Podlaha byla poseta těly, což ztěžovalo chůzi a útoky. Pomalu a jistě byli obkličováni a Harry věděl, že je čas stáhnout se.

Zařval na Snapea. Rychle se vrhl zpoza sloupu a směrem z místnosti. Uhýbal a škobrtal a nad hlavou mu létaly kletby. Ozvalo se více výkřiků. Hádal, že Snape se řídil jeho pobídnutím a následuje ho. Zahnul kolem rohu a nabíral rychlost.

Měli se Snapem výhodu, protože znali rozložení budovy, takže věděli, kde je dobré schovat se a kde zaútočit ze zálohy. Jestli je Snape kousek za ním - a Harry věděl, že ten muž běhá mnohem rychleji, než by si kdokoli myslel - mohli by se dostat do hangáru, kde jsou uskladněná letadla a náklad. Tím, jak byla podlaha poseta krabicemi a všude byly velké stroje, to bylo perfektní místo, kde mohli znovu nabýt výhody. Mohou se schovat a likvidovat smrtijedy jednoho po druhém.

Doběhl k velkým ocelovým dveřím blokujícím vchod a zastavil se jen na tak dlouho, aby namačkal vstupní kód, který dříve získal od velitele a zapamatoval si ho. Slyšel, jak mu Snape kryje záda. Rozrazil dveře, zařval na Snapea a vrazil do garáže.

Rychle si hledal cestu skrze bludiště krabic, které zabíralo půlku ohromné místnosti. Vybral si místo za vysokou hromadou krabic a zmrzl. Slyšel, jak na sebe smrtijedi, kteří se nořili do bludiště, pokřikují. Snapea neslyšel, což znamenalo, že buď našel místo na schování se, nebo byl sražen nějakou kletbou. Doufal v první možnost.

Nutil svůj dech, aby se zklidnil, zpomalil a stal se sotva slyšitelnými výdechy vzduchu. Piloval své smysly, aby lépe slyšel. Meditace. Trik, který se naučil od Snapea. Smrtijedi už teď věděli, co čekat. Přestali pořvávat a pokoušeli se potichu propracovat skrze krabice a bedny. Ale nebyli dostatečně potichu pro Harryho soustředění se.

První nejblíže k němu byl několik beden nalevo. Zůstávaje nízko při zemi se Harry připlížil za bednu, kde byl smrtijed. Připravil si hůlku, čekal…čekal…vyskočil zpoza bedny a mrštil po něm Stupefy dřív, než si smrtijed vůbec uvědomil, že tam je. Zakuklená postava padla a Harry utíkal pryč, protože ostatní smrtijedi mířili k místu, odkud se ozval hluk. Našel si další úkryt a čekal.

Nečekal dlouho. Snape překvapil dva smrtijedy sotva yard od místa, kde se Harry schovával. Uvědomil si, kam Snape poběží příště a vyrazil ze svého úkrytu, aby vyřadil smrtijeda, který se Snapea pokoušel sledovat.

Pak se vyhnul kletbě a schoval se za další hromadou krabic. V duchu počítal. Dalších patnáct smrtijedů. Vypadalo to, jako by se zbavili více smrtijedů, než se doopravdy zbavili. Podle hluku, který dělali, hádal, že jich je v garáži možná šest nebo sedm. Což znamenalo, že ostatní tu nejsou.

Mohl přijít jenom na jeden důvod, proč tomu tak je. Buď se rozhodli předčasně akci zrušit, což mu připadalo nepravděpodobné, nebo pátrali po dalších osobách v budově. Smrtijedi, kteří s nimi byli v garáži nebyli příliš nadaní nebo organizovaní. Vedoucí útoku s nimi nebyl. Pravděpodobně už uhádl, že budova byla evakuována. Tak proč se tu zdržovat?

"Pottere! Jdou po bombě!" vyštěkl Snape jen vteřinu předtím, než byla jeho směrem vržena kletba.

Harry vykoukl zpoza bedny. Šest zbývajících smrtijedů pronásledovalo Snapea. Ten nebyl nikde poblíž východu. Harry měl volnou cestu k východu a využil ji, protože věděl, že by to bylo to, co by udělal Snape. Snape mu dával možnost dostat ostatní smrtijedy a Harry ji využil.

Cestu měl volnou. Když se blížil k bombě, slyšel smrtijedy štěkat kletby a kouzla. Opatrně vykoukl zpoza rohu. Skupina napadala bariéru - očividně bez úspěchu. A velitel si zřejmě uvědomil, že to nikam nevede, protože vzápětí řekl: "Najděte ostatní a postarejte se o Severuse a toho kluka!"

Harry ustupoval, nepozorovaně vstoupil do nedaleké místnosti a tiše za sebou zavřel dveře. Počkal, dokud smrtijedi nepřešli a pak ze své skrýše vyklouzl. Přiblížil se k bariéře a vyzkoušel, jestli je stále silná, pak šel do kontrolní místnosti zkontrolovat systém. Byl v pořádku. Spokojeně se hnal do hlavního podlaží. V chodbě vedoucí ke garážím narazil na jednoho smrtijeda, pohotově ho odzbrojil a pak omráčil.

Z garáže zazníval chaos. Bylo tam příliš mnoho smrtijedů na to, aby se jich Snape dokázal zbavit. Harry rozrazil dveře a vběhl dovnitř. Viděl, jak na druhé straně garáže zahánějí Snapea, který měl kolem sebe bariéru, do kouta. Bariéra rychle slábla a bylo jasné, že už dlouho nevydrží. Harry k nim rychle zamířil.

"Hej! Tady!" zahulákal, aby přilákal jejich pozornost. Půlka jich na to skočila a rozběhla se za ním. Dva z nich dokázal srazit a pak se musel znovu vrhnout za bedny. Slyšel, jak Snape vyslal několik kleteb, ale neriskoval, že by se podíval, jestli mají nějaký účinek.

"Pottere! Stáhni se!" zařval Snape.

Harry našel sílu protočit oči. Byl vyčerpaný a těžce dýchal, hodně se potil a nejspíš měl popálenou nohu. V nějakou chvíli ho asi musela zasáhnout kletba. Adrenalin mu bránil v tom, aby si toho všiml, ale vyčerpání už ho začínalo přemáhat. Přemýšlel, jak dlouho už bojují. Hodinu? Možná dvě?

A teď po něm Snape chtěl, aby běžel k východu a našel si bezpečné místo na přemístění se. Aby se zachránil. V žádném případě, pomyslel si zuřivě. Slyšel, jak se k němu blíží nějaký smrtijed. Počkal, dokud nevyšel zpoza rohu na konci řady beden a vypálil rychlé Stupefy. Smrtijed šel k zemi, a když se za ním pustil další, Harry vběhl za další kupu beden. Sakra, jak on miloval Stupefy. Mnohoúčelové a velmi užitečné.

"Ani za nic!" zahulákal na Snapea a odrazil kletbu zpět k jejímu vysilateli, srážeje ho k zemi.

"Hloupý kluku!" zařval Snape.

A pak se stalo něco velmi zvláštního. Snape vykřikl.

V té chvíli se pro Harryho vše dostalo do zpomaleného módu. Co nejrychleji běžel k bolestnému zvuku, ale připadalo mu to, jako by se sotva pohyboval. Viděl Snapea ležet na podlaze, kolem se rozlévala krev. Zařval a prudce vyrazil proti smrtijedovi stojícímu nad Snapeovým tělem. Vrhl se na postavu s kapucí a srazil ji na zem. Udělal něco, co zanechalo jeho hůlku krvavou a otočil se k ostatním smrtijedům, kteří se k němu zezadu blížili.

Vypálil další kletbu, chytil Snapea za rameno a bez další myšlenky je přemístil z garáže. Přistáli v Zapovězeném lese a Harry vyslal svého patrona, aby přivolal pomoc.

O chvíli později viděl, jak z hradu vybíhá skupina lidí vedená jeho patronem. S úlevou si oddechl. "Je to v pořádku, Snape, Poppy tě dá do pořádku."

Řekl to spíš pro sebe než pro Snapea.

***************

"Obávám se, že základna byla vyčištěna od všech smrtijedů dřív, než jsme se tam dostali, Harry," řekl Brumbál.

Harry kývl a zalil ho pocit viny. "Omlouvám se."

"Není nic, za co by ses měl omlouvat. Tím, že jsi zachránil Severuse, jsi udělal chvályhodnou věc."

"Chvályhodnou věc možná, ale ne správnou volbu."

"To jsem neřekl, Harry," pokáral ho tiše Brumbál.

"Ne, ani nemusíte. Myslíte si, že by bylo lepší, kdybych ho nechal zemřít a našel nějaký způsob, jak si přivolat pomoc, nebo sám pochytat zbytek smrtijedů. Dal byste přednost tomu, aby Snape zemřel!" zařval Harry, vztek nutící jeho hlas stoupnout.

"Severus by si přál zemřít pro větší cíl. Pochytání, nebo dokonce zabití těch smrtijedů by byl přijatelný důvod pro smrt. Byla to velmi velká skupina."

"Jo, já vím, že to byla velká skupina. Voldemort chtěl tu vojenskou základnu zničit, zabít každého mudlu. Samozřejmě, že poslal velkou skupinu. Ve své vizi jsem jich viděl jenom část. Měl jsem vědět, že jich pošle víc," řekl Harry hořce. "Tohle nebyla práce, kterou jsme mohli se Snapem zvládnout sami."

"Neexistoval žádný způsob, jak se to dozvědět napevno. Ochránil jsi mudly a atomovou bombu; to je to nejdůležitější, Harry."

Harry jen zavrtěl hlavou. Už o tom nechtěl dál mluvit. Právě v tu chvíli vyšla z ošetřovny Poppy. Harry se zvedl a s obavou se na ni zadíval. Usmála se. "Všechno šlo dobře. Byla to smrtelná kletba, ale ne moc silná. Jakmile jsem zastavila krvácení, bylo jednoduché odstranit ji a doplnit krev. Zítra by měl být schopný odsud odejít. Jsem si jistá, že to bude chtít udělat i přes moje rady."

Harry s úlevou vydechl. "Můžu ho vidět?" zeptal se.

"Jistě, Harry, zlatíčko. Jen ho nezdržuj od spánku, potřebuje ho."

Harry jí slíbil, že nebude a vydal se na ošetřovnu. Snape byl jediným obyvatelem místnosti a jeho oči byly zavřené. Harry tiše přešel k boku jeho postele. Snapeova pokožka byla bledší než obvykle, ale jeho dýchání bylo klidné, jako by spal. Harry cítil, jak ho opouští zbytek obav. Snape je naživu a bude v pořádku.

"Řekl jsem ti, ať mě tam necháš, Pottere," řekl Snape najednou a jeho oči se s mrkáním otevřely, aby na Harryho slabě zazíraly.

Harry si nemohl pomoct a usmál se. "Omlouvám se, pane. Myslím, že jste mi už jednou řekl, že neberu rozkazy příliš dobře."

"Nesnesitelný spratku. Mohli tě zabít. Měl jsi odejít a přivést posily, dřív než zmizeli."

"Myslíš, že jsem tě měl nechat zemřít."

"Byl jsem připraven zemřít," odsekl Snape.

To Harryho rozčílilo. "Ty bys mě nenechal zemřít! Kdybych vykřikl tak jako ty, se skupinou smrtijedů stojících nade mnou, vrhl by ses mezi ně a zachránil mě. Tak jako vždycky. Nebo ne?"

"To je něco jiného. Ty jsi chlapec-který…"

"Neříkej to! Jsem prostě kouzelník! Můžu zabít Voldemorta, ale není to kvůli nějaké speciální síle, kterou mám. Je to kvůli nějaké stupidní věštbě, na kterou všichni léta spoléhají. Je to proto, že jsem byl vycvičen a vychován k tomu, abych ho zabil. Mohl by to udělat kdokoli a ty to sakra dobře víš! Proto jsi mě při každé příležitosti srážel, proto jsi nikdy nenechal moje ego příliš narůst, proto ses ke mně nikdy nechoval jako k někomu výjimečnému. Jsi jediný člověk, který se ke mně nechová jako k někomu výjimečnému."

"Ty…"

"Neskončil jsem!" vyštěkl Harry a úspěšně tak zabránil Snapeovi říct, cokoli chtěl. Vztekle na něj zíral. "Až zabiju Voldemorta a já ho zabiju, kurva, ty budeš stát přímo vedle mně, budeš mě držet za ruku a dávat mi svou sílu, takže až ho zabijeme, nezbude z něj nic, z čeho by se mohl vrátit. Je to jasné?!"

Snape zavřel oči a povzdechl si. "Budu stát vedle tebe, ty nesnesitelný spratku, protože jsem jediný, kdo nebude uctívat zemi, po které chodíš."

Harry kývl. "Nepotřebuji dalšího uctívače. Potřebuji svého partnera. Potřebuji tebe, tebe Snape."

"Chlapec-který-přežil vždycky dostane to, co chce," zavrčel Snape a otevřel oči, aby se mohl na Harryho zamračit.

Harry se ušklíbl. "Kdybych dostal to, co chci, měl bych po boku překrásnou dívku. Místo toho tu trčím se někým, jako jsi ty."

"Jaká smůla," řekl Snape a z hlasu mu odkapával jed.

"Nenávidím tě." Miluji tě.

"Buď ujištěn, Pottere, že ten pocit je oboustranný."