Unwell - Kapitola 55

Kapitola 55: Pán má kamarádku

---

Harry projel hřebenem od kořínků až ke konečkům Severusových vlasů. Byly stejně slabé a zplihlé jako posledních osm let, ale nebyly příliš mastné, a díky výživovému lektvaru byly i docela lesklé.

Jinými slovy nebyly tak nechutné jako Snapeovy.

"Pane, mohu Vám položit otázku?" zeptal se Severus klečící na podlaze v koupelně.

Právě jsi to udělal. "Ano."

Severus se na chvíli odmlčel. "Koupíte si další sovu? Aby doručovala vaši poštu, pane?"

Harry stáhl Severusovy dlouhé černé vlasy do culíku. "Nejsem si jistý. Pokud tě sovy, jak říkáš, nesnáší, žádnou nechci. Vždycky se můžu stavit na poštu nebo…" zarazil se.

Severus nebyl připravený doručovat poštu. Harry chtěl, aby lítal pro zábavu, ne protože slouží svému 'pánovi'. Nevěděl, jak dobře umí Severus lítat - podle Harryho vzpomínek nevypadal na koštěti nikdy příliš spokojeně. A co když jeho otroctví nějak ovlivnilo jeho schopnosti zvěromága? Co když bude mít jako havran panický záchvat a nebude se schopen uklidnit, aby se mohl přeměnit? (A pak, co když se Teddy přemění na rybu a zůstane tak uvězněn? Pak by měl Harry místo rodiny rybu a ptáka.) Co když to napáchá víc škody než užitku? Když neví nic o změromázích, nezná všechna nebezpečí. A bez terapeutky, na kterou by se mohl obrátit, protože by měla vědět věci týkající se mozku, se musel rozhodnout naslepo, a proto musel být zvlášť opatrný.

"Možná, až se budeš cítit lépe, tě můžeme zkusit nechat přeměnit se… jak jsi měl své zvíře pojmenované?"

"Pojmenované, pane? Omlouvám se - nerozumím. Prosím…"

"To je v pořádku. Žádný tresty. Pojmenoval jsi svou zvěromágskou formu?"

Harry ze své pozice na poklopu od záchodu viděl pouze kousek Severusovy tváře, ale vypadalo to, že je na ni vepsán zmatený pohled.

"Ne, pane - měl bych?" odpověděl Severus nejistě.

"Ne, ne. Chci říct, že pro to není žádný důvod. Jen jsem se ptal, protože můj taťka a Sirius a… to je jedno. Chtěl jsem jen říct, že jednoho dne bys - možná - mohl létat s poštou, kdybys chtěl. Chtěl bys?"

Postavil se, což vedlo k tomu, že Severus udělal to samé a následkem toho v malé koupelně téměř přepadl.

"Ano, pane!" Severusovy zářily oči, když se s pomocí sušáku na ručníky narovnával.

Harry od dveří sledoval Teddyho v ohrádce na hraní. "Proč? Proč bys chtěl?"

"Abych potěšil svého pána, pane."

"A máš nějaký další důvod?" zeptal se Harry. "Doručuješ rád poštu?"

Severus se zatvářil téměř provinile. "Rád létám, pane."

Harry se na něj usmál. "Tak mi dej několik týdnů a uvidíme. Chtěl bys prostřít stůl? Pro mě, tebe, Teddyho a Angelu? Zkusím Teddyho uspat - poslední dobou je tak rozmrzelý."

"Ano, pane."

Harry byl stále v kontaktu s dívkou, kterou potkal před několika týdny v hospodě. Psali si dopisy. Pozdě v noci si volali letaxem a několikrát dokonce přišla - samozřejmě když Teddy se Severusem hluboce spali. Byla milá a přiznala se, že se obvykle obléká docela konzervativně. Jenom ráda trochu provokovala, když se oblékala na večer venku. Harry věděl, že dívky si rády oblékají něco speciálního, když jdou ven - to neznamenalo, že by byly děvky, tím si byl docela jistý. Osobně se domníval, že Angela zašla trochu daleko, když si nevzala kalhotky, ale předpokládal, že se cítila dostatečně trapně a pravděpodobně to nepotřebovala připomínat.

Bylo to příjemné, povídat si s ní, protože s ní se necítil, jako kdyby mu utíkalo tak strašně moc věcí. Pokaždé, když mluvil s Ronem (který byl obvykle vyčerpaný a častěji nebyl, než byl doma kvůli svému bystrozorskému výcviku), měl pocit, že Ronovi jeho život závidí. A rozhodně to nebylo poprvé za poslední roky. Hermiona se podle očekávání zahltila předměty na Cambridge a neměla moc času na povídání. Neville byl v učení u Vrbiny ve Vrbinově zahrádkářství, a přestože byli dobrými přáteli, zřídkakdy toho měli hodně na povídání, když se nepotkali osobně - takhle to u chlapů chodí. Seamus byl příliš daleko na to, aby extra poplatky za letax byly snesitelné a Dean žil se svou churavějící babičkou ve Walesu. Ginny chodila se synem násilníka a Lenka obvykle Harryho spíš mentálně vyčerpala, než aby ho sociálně stimulovala.

Líbilo se mu, jak se díky Angele cítí. Necítil se tak osamělý. Cítil se jako skutečná osoba, ne jako… někdo… kdo je pořád doma.

Ještě spolu neměli sex. Ujistila ho, že ho neměli ani té noci a Ron mu při chlapském rozhovoru potvrdil, že si je zcela jistý, že spolu nic neměli. A ještě nějaký čas mít nebudou - Harry ještě nebyl připravený - ale tím nechtěl říct, že by se netěšil na to, až ho v budoucnu mít budou.

A dnešní večer bude začátkem budoucnosti, protože Angela má přijít na večeři, na kterou přinese kari z take-away.

Slovo 'nadšený' Harryho dostatečně nepopisovalo, ale byl si jistý, že Severus by to správné slovo našel. Byl jako chodicí Thesaurus.

***

Vzrušený. Pán byl v povznesené náladě. Severus sledoval, jak rychle mluví a s nadšením jí své jídlo. Měl pocit, že jeho nadšení se netýkalo kořeněného jídla. Pro Severusův žaludek až příliš kořeněného.

Severus pozoroval, jak se pán směje vtipům mladé blondýny. Nemohl se pánovi zadívat do očí, ale byl si jist, že září nadšením, které se Severuse nebude nikdy týkat.

A proč by mělo? Jsi otrok. Máš usilovat o to, abys zůstal nepovšimnut. Nechceš, aby se na tebe pán usmíval. Úsměv je špatný a vždy značí potíže.

Severus zíral do své misky na jídlo a předstíral, že si nevšímá jídla, které na něj létalo z dětské židličky přímo nad ním.

Úsměv nebyl vždy špatný. Občas byl v pořádku. Například pán Teddy se usmíval téměř pořád. Mladý metamorfág se jen zřídkakdy neusmíval,ať už se jednalo o úsměv, kdy ukazoval zoubky, nebo o úsměv, kdy je měl schované. A pán se málokdy usmíval kvůli zlým věcem. Usmíval se, když byl potěšený nebo šťastný. Špatné věci u něj obvykle k úsměvu nevedly.

Pán je šťastný, když je tu ta žena. Tvůj pán je potěšený. Buď šťastný, že je šťastný. To je vše, co je pro tebe důležité.

Severus neměl povoleno navazovat oční kontakt s těmi výše postavenými než on, pokud k tomu nedostal příkaz. Mohl se jiným podívat do očí jen velmi krátce, a aniž by si toho kdo všiml. Také byl většinou na kolenou, takže viděl věci od pasu dolů.

A z pohledu od pasu dolů se dalo vyčíst mnoho věcí. Šlo říct, zda je muž vzrušený. A podle stylu kalhot šlo určit, jak by si mohl ulevit. Z té úrovně byly také vidět ruce - velké mozolovité ruce značily dříče, což znamenalo, že ta osoba může být milá k otrokům, ale také mohla zasazovat tvrdé rány. Opečovávané ruce s manikúrou obvykle značily opak.

Mladá žena na sobě měla mudlovské džíny. To značilo praktičnost, ale také někoho, kdo byl moderní. Zároveň však měla vysoké podpatky, což signalizovalo, že staví praktičnost na druhou kolej, aby se cítila mocná a impozantní. O její ruce bylo dobře pečováno a nehty měla nalakované čirým lakem (dokázal to určit, přestože byl čirý, protože mnohokrát lakoval nehty paní Westonové), což znamenalo, že o sebe pečuje, ale netráví tím příliš času. Znamenalo to, že je pro někoho jako Severus nebezpečím.

Severus předpokládal, že vypadala jako někdo, kdo by mohl učinit pána šťastným, ale proč pak o ní Severus pochyboval? Něco na ní ho znepokojovalo. Nebyl v pozici, aby mohl cokoliv říct, ale bylo jeho povinností pána chránit. Pokud by Severus nic neřekl a ona mu ublížila, byla by to jeho chyba?

Ne, ne pokud by mu jenom zlomila srdce. Ale pokud by se ho pokusila zabít, pak by to jeho chyba byla.

Ale ona se ho nepokusí zabít. Vypadala, že jí na pánovi doopravdy záleží. Způsob, jakým se rukou otřela o jeho… ale co Severus o takových věcech věděl?

Jak večer pokračoval, cítil se Severus stále zmateněji prostou normálností toho večera. Bylo to matoucí, protože normální večer nezažil již měsíce. Nebyl si zcela jistý, jak dlouho už u pána byl, ale bylo září. Byl tu celé léto.

Pán soustředil většinu své pozornosti na tu ženu. Trochu si hrál s pánem Teddym anebo promluvil na Severuse, což často vypadalo, jako by se ho pokoušel zapojit do konverzace, ale po většinu času se Severus cítil jako moucha na zdi. Tak jak by se měl správný otrok cítit.

"Měl bych svého synovce uložit," prohlásil pán, když si pán Teddy lehl na koberec. "Je utahaný."

"Proč mu tak říkáš?" zeptala se paní D'Angelo a v hlase jí zaznívala zvědavost. "Nyní je to tvůj syn - neříká ti 'tati'? Jak ti říká, Harry?"

"Ehm… většinou ehm, Arry."

"Harry? Většinou?"

"Dobře, vlastně pořád."

"Harry!" Pronikavost jejího hlasu Severuse zatahala za uši.

"Co?" zeptal se pán defensivně a zvedl pána Teddyho. "Také jsem svého kmotra oslovoval křestním jménem!"

"To je jiné - vychovával tě?"

"Ehm… ne," připustil pán. "Ale i kdyby ano, pořád bych ho oslovoval 'Siriusi'. Nechtěl by, abych zapomněl na svého tátu."

"Můžeš mít dva otce," trvala na svém paní D'Angelo. "Není to přirozené, aby dítě oslovovalo své rodiče křestním jménem. Můj táta umřel, když mi byly tři a já říkám svému adoptivním otci 'taťko'. Není to tak, že bych toho druhého nahrazovala."

Pán si povzdechl. "Ano. Ale je to komplikované. Chci říct, postavil jsem mu na šatník obrázek Remuse. Žádný jen s Tonksovou nemám. A přesto ale nevím, jak jinak…"

"Harry," položila mu paní D'Angelo ruku na paži, "možná by sis měl přečíst nějaké knihy o adopci."

"Nebelvíři nečtou - prostě se zeptají někoho, kdo ví."

Severus i přes strašnou bolest hlavy, které by mohla soupeřit i s tou pánovou, zatlačil vzpomínky do pozadí. Odmítal je nechat vyplout na povrch. Bylo by jednoduší, kdyby mohl svou mysl zastřít a neposlouchat, ale pán mu to nedávno víceméně zakázal.

Pán vyrazil nahoru po schodech. "Budeš tu v pořádku, Severusi, než Teddyho uložím?"

Severus mohl poslední dobou zůstat vzhůru až do půl deváté. Zatímco pán ukládal pána Teddyho, Severus obvykle čekal sám nebo s Gik v obývacím pokoji. Vždycky byl v pořádku.

"Ach, bude v pořádku," prohlásila sladce paní D'Angelo. "Nespěchej, Harry."

Místnost byla až na tikot hodin a praskání v krku tichá. Jen zřídka bývala tak tichá. Z nějakého důvodu se Severus cítil trochu nervózní, kdykoli byla tak tichá.

"Takže, Severusi. Hádám, že si mě z Bradavic nepamatuješ. Havraspárská kolej, končila jsem v roce 1995," zeptala se paní D'Angelo.

Severus se kousl do rtu a pokoušel se udržet své vzpomínky na uzdě. Nitroobrana neměla ve skutečnosti být používaná k blokování myšlenek a toto jednání mohlo být poškozující. Možná to přispívalo k tomu, že byl Severus špatným otrokem. Ale nemohl to zastavit.

"Nevzpomínám si, paní," vyděsil se. "Požádám svého pána, aby mě potrestal, jak uzná za vhodné." Nikdy nepovažuje trest za vhodný.

"Ach, to nic není," prohlásila. "Harry mi říkal něco o amnézii nebo zablokovaných vzpomínkách. Bratrův švagr byl stoupencem Ty-víš-koho a nic si z toho nepamatuje. Při bitvě mu někdo vymazal vzpomínky nebo tak něco. A pořád dře v nějakým lágru pro otroky, nebo co to s vámi dělají. Takže je to pravda, že byl můj strýc zabit jedním z vás hochů se znamením? Byl smíšené krve."

Severus si nevzpomínal, ne se vztyčenými nitrobrannými štíty. Dobrý otrok by je odstranil, aby mohl řádně odpovědět na otázku. Avšak Severusův pán řekl, že si je může nechat a blokovat své vzpomínky, pokud chce. A Severusův pán jistě nebyl jedním z těch, co manipulují pomocí slov.

Knihkupcova malá sestřička? Bitva? Jeden z vás? Choval se Severus tak strašně? Není divu, že byl potrestán, tak jak byl potrestán. Otroctvím. A znamení… jednalo se o jeho značku otroka - značku na čele nebo o tmavé tetování na jeho paži?

"Nevzpomínám si, paní." Severus sledoval pohledem svá kolena, která i přes kalhoty vypadala kostnatě. "Omlouvám se Vám za to. Také se omlouvám za bolest, kterou jsem možná způsobil vaší rodině. Možná mě můj pán…"

"…ach, jasně, dobře. Jako kdyby tě potrestal za něco, co si nepamatuješ," vysmála se mu a její tón se změnil v něco, co Severus velmi dobře poznával - vztek. Naklonila se k němu a hůlkou si zapálila mudlovskou cigaretu. "Stejně jsem ho nikdy neměla ráda. Byl pomatený. Když mi bylo dvanáct, pokusil se mi zabít kočku. Můj strýc, ne můj švagr… ne že by si taky nezasloužil, co se mu stalo."

Severus sotva slyšel tu poznámku o kočce. Byl příliš zaměstnaný sledováním kouře stoupajícího z její cigarety ke stropu. Severusův pán nekouřil a zcela jistě nechtěl, aby jeho dům smrděl kouřem.

Bylo Severusovou zodpovědností udržovat pána spokojeného.

"Paní, mohla byste prosím seslat na svou cigaretu kouzlo?" pokusil se požádat Severus. "Nedomnívám se, že by mému pánovi vadili kuřáci v domě, pokud použijí vhodná kouzla, aby zajistili…"

"…jo, jasně." Bez hůlky seslala na svou cigaretu požadované kouzlo. "Ví Harry, že jsi takový rejpal? Do prdele, kdybych měla takového otroka, jako jsi ty, neustále bych mu říkala, ať drží zobák. Ale Harry je příliš hodný. Až příliš hodný, nemyslíš?"

Byl Severus rejpal? Doufal, že ne. Doufal, že pouze řekl to, o co by ji požádal jeho pán, kdyby tu byl. Byl Severusův pán rejpal? Bylo to špatné uvažovat takto o svém pánovi? Pokud byl Severusův pán rejpal, bylo to v pořádku, že jím byl?

A jak měl na tu otázku odpovědět? "Pán je velmi hodný."

Paní D'Angelo dlouze potáhla. "Hodný a nevinný. V sexu každopádně. A jinak… Ale brzy to změním.

Severus opět nevěděl, jak odpovědět. "Ano, paní."

Pán sbíhal po schodech a bral je po dvou. Rukou si upravoval rozcuchané vlasy. "Jste tu dole v pořádku?"

Paní D'Angelo uhasila svou cigaretu. "Ano. Teddy už spí?"

Gik se schoulila na Severusův klín. Severus byl nyní svými nadřazenými stejně zapomenut. Bylo to jen dobře. Severus měl pocit, že nechce, aby si ho paní D'Angelo kdy všimla. Byť na kratičký čas.

Příště: Kapitola 55: Článek