Tmavě modrý

*** Zůstaň klidný, Severusi. Nemůžeš myslet, když nejsi klidný. Znal se natolik dobře, aby věděl, jak se při určitých okolnostech chovat, a jak ze špatné situace co nejvíce vytěžit. "Patříš vězení? Co jsi, jejich hlídací pes?" zasmál se muž hlubokým hlasem. Rozhovor s Luciusem možná přesně nezasáhl svůj cíl, ale tato poznámka ano. Okamžitě viděl psa vlastněného pánem Müllerem a zasypala ho lavina zablokovaných vzpomínek, o kterých si byl jistý, že nejsou z nočních můr. "Můj p-p-pán a-a já jsme p-p-p-p-při…" Proč přišli do vězení, bylo irelevantní a sdělovat tu informaci byla ztráta cenného času. Byly mnohem důležitější věci, které měl sdělit, jako například: "Můj pán je poschodí pod námi a měl by každou chvíli přijít." Nebyl si jistý, jestli může lhát pánovi Meringovi, ale v každém případě tohle byla pravda. Pán pravděpodobně nervózně přechází o poschodí níž a strachuje se, jak si Severus při rozhovoru s Luciusem vede. Musí přijít dlouho předtím, než přid...

Kapitola 82 - Nový důvod žít Severus nadzvedl hlavu a nadechl se slaného vzduchu. Ledový vítr ho štípal do špičky nosu a do uší. Nízko nad hlavou jim visely tmavé mraky, ale to nebylo nic nového. Přestože byla představa, že špatná nálada je doplněna bouřlivým počasím, otřepaná, v oblasti obklopující Azkaban vždy hrozilo, že se mraky protrhnou. Pán se předklonil a chytil Severuse za paži, aby upoutal jeho pozornost. "Myslím, že budu zvracet." Při způsobu, jakým se malá loďka prodírala vlnami, by to nebylo překvapující. "Zavřete oči." Pán to na chviličku zkusil. "Nepomáhá to." "Už jsme skoro tam." Vskutku, tyčila se před nimi temná, černá věž. "To taky nepomáhá," zaskučel pán. Jejich průvodce mluvil velmi špatnou angličtinou, ale byl velmi zručný v magickém ovládání loďky. Během krátkého času prosvištěli přes několik set mil. Bylo dobře, že to šlo tak rychle, protože to Severusovi neponechalo čas litovat svého rozhodnutí, které udělal, kd...