Unwell - Kapitola 82 II/II

***

---

Zůstaň klidný, Severusi. Nemůžeš myslet, když nejsi klidný. Znal se natolik dobře, aby věděl, jak se při určitých okolnostech chovat, a jak ze špatné situace co nejvíce vytěžit.

"Patříš vězení? Co jsi, jejich hlídací pes?" zasmál se muž hlubokým hlasem.

Rozhovor s Luciusem možná přesně nezasáhl svůj cíl, ale tato poznámka ano. Okamžitě viděl psa vlastněného pánem Müllerem a zasypala ho lavina zablokovaných vzpomínek, o kterých si byl jistý, že nejsou z nočních můr.

"Můj p-p-pán a-a já jsme p-p-p-p-při…" Proč přišli do vězení, bylo irelevantní a sdělovat tu informaci byla ztráta cenného času. Byly mnohem důležitější věci, které měl sdělit, jako například: "Můj pán je poschodí pod námi a měl by každou chvíli přijít."

Nebyl si jistý, jestli může lhát pánovi Meringovi, ale v každém případě tohle byla pravda. Pán pravděpodobně nervózně přechází o poschodí níž a strachuje se, jak si Severus při rozhovoru s Luciusem vede. Musí přijít dlouho předtím, než přidělených deset minut vyprší.

"Podívej se na mě," poručil mu pán Mering.

Podívej se na mě. Ta čtyři jednoduchá slova pro Severuse hodně znamenala. Ta slova ho přiváděla zpět k hodným zeleným očím jeho pána, zeleným očím, které ho budily z nočních můr, zelené oči, které patřily muži, který mu nikdy neublíží. Cítil se zneužitě, když je slyšel z úst svého předchozího pána.

Vzhlédl. Ocelově modré oči Nigela Meringa ho probodávaly a Severus s nimi nedokázal udržet kontakt déle než milisekundu. Rychle uhnul pohledem.

Napadlo ho, že Lucius tohle všechno sleduje a krátce zauvažoval, jestli by mohl říct něco, čím by přitáhl pozornost k druhému otroku. Mohlo by to znít, jako by Luciuse strkal přímo před potlouk, ale stejně jde k pánovi Meringovi.

"Hmm," promluvil pán Mering dřív, než to stihl Severus. "Zajímalo by mě, jak dobře můj výcvik drží. Víš, že se mi nikdy nevrátil žádný otrok, kterého jsem cvičil?"

Severus si vágně pamatoval, že to slyšel. "Ano, pane Meringu."

Pán Mering mávl hůlkou, takže se mu rozvázaly tkaničky. "Zavaž je."

Nemusíš. Pán mu jasně řekl, že Severus nemusí poslouchat rozkazy od nikoho kromě něj a příležitostně od pána George. Což nechávalo uposlechnutí rozkazu od ostatních jako možnost, ale v žádném případě to nebylo vyžadované. Dokonce ho od toho zrazoval.

Tak proč měl Severus pocit, že nemá na vybranou a musí pána Meringa poslechnout?

Jako by měl prsty nemotorné a ztuhlé, když se natáhl pro tkaničky. Nemotorně se snažil utáhnout je kolem háčků a překřížit je navzájem, dokud nebude čas je zavázat. Byl slabý. Bota byla zavázaná uboze volně.

Severus si byl velmi dobře vědomý kompromitující pozice, ve které se nachází. Na kolenou před pánem Meringem. Strávil značnou část svého života na kolenou sloužením proti své vůli jak mužům, tak ženám. Jeho pán mu slíbil, že už se to nebude nikdy opakovat.

Tohle je noční můra. Tohle je noční můra a ty se vzbudíš v pánově posteli. Jsi v pořádku. Zavři oči a až napočítáš do tří, probudíš se a zjistíš, že je to všechno jen noční můra. Jedna. Dva. T…

"Expelliarmus!"

***

Při zpětném pohledu si bude Harry pamatovat obraz Nigela Meringa v bezvědomí zhrouceného na zeď s vytaženým penisem za zábavný. Avšak v tu chvíli se nezastavil, aby o tom přemýšlel.

Severus byl na zemi v koutě odpočívadla. Silou Harryho kouzla byl přiražen ke zdi, ale zvenku vypadal v pořádku. Tělo se mu třáslo tak, že mu jektaly zuby. Z nosu mu teklo, ale pozoruhodné bylo, že mužovy oči byly suché. Harry si ho instinktivně vtáhl do náruče a pevně ho objal. Nic neříkal. Nemyslel si, že by ho Severus slyšel.

Ozval se dusot kroků a na odpočívadle se objevili čtyři strážci. Situace byla jednoduše vysvětlena a bez velkých obtíží byl Harry schopen vytáhnout Severuse na nohy, opustit věž a nastoupit do malé lodičky.

Jakmile vyrazili k Anglii, použil na Severusovo tělo čistící kouzlo v chabém pokusu zbavit ho Meringa. Rozhodl se, že je také správný moment prozradit Severusovi, že u sebe neustále nosí lahvičku uklidňujícího lektvaru. Severus si ho bez protestů vzal.

Jak Severusovo chvění ustávalo, Harryho začínalo. Přestože se Severus třásl strachy, obavami a stresem, Harry se třásl vzteky. Jak se opovažuje. Jak se vůbec opovažuje na Severuse jenom promluvit. Nemá právo se na něj ani podívat, natož se ho dotýkat. Ještě musel dostat koherentní verzi toho, co se stalo, ze Severuse, ale pochopil, co se stalo.

Co Mering nechápe na slovech 'není tvůj'? Severus nebyl klasifikován jako lidská bytost, a proto si lidé často mysleli, že se k němu mohou chovat způsobem, jakým by se k lidem nechovali. Ať se to Harrymu líbilo nebo ne, byla to více méně pravda. Ale pokud nebyl lidská bytost, znamenalo to, že může být vlastněn a to byl. Harrym. Nikdo se bez Harryho výslovného povolení nedotkne žádné z Harryho věcí. Jedinou výjimkou byl Severus, protože kdyby se někdo odvážil zeptat, Harry by ho proklel až do Timbuktu.

Co se Harryho týkalo, měl nyní dvě možnosti. Zažalovat Meringa o půl milionu galleonů nebo předstírat, že k té situaci nikdy nedošlo. Soud by vyvolal zbytečné drama a nic by nevyřešil. Navíc by jenom ponížil Severuse před očima celého světa.

Harry byl vzteklý, protože si Severus vedl tak zatraceně dobře. Byl na vrcholu toho, kam se mohl dostat a Harry byl spokojený. Co se týkalo Severusovy stability, myslel si Harry, že když vezme v potaz všechny okolnosti, nemůže žádat víc.

A pak se Mering musí pokoušet dokázat cosi čert-ví-komu.

Harry v sobě dusil vztek, když vyzvedával Teddyho z hlídání, šel se Severusem a Teddymu domů, vařil večeři, čtyřikrát přinutil Teddyho zklidnit se, dozoroval Severusovu koupel (a pokud se Severus chtěl vykoupat, pak si Harry nedokázal představit, jak znechuceně se musí cítit) a připravil Teddyho do postele.

Ve skutečnosti pořád ještě běsnil pozdě večer, když přišel do své ložnice, aby se připravil ke spánku. Stahoval si právě košili, něco si pro sebe mumlal a chystal se odejít na záchod, když si všiml, že jeho postel je již zabraná.

Tmavé oči sledovaly každý jeho pohyb.

"Severusi." Harry nevěděl, proč byl překvapený, když zjistil, že Severus okupuje půlku jeho postel. "Myslel jsem, že už spíš u sebe v pokoji."

"Nezlobíte se na mě." Severus zamaskoval svou ustaranou otázku do prohlášení.

Harryho napadlo, že neviděl Severus dělat jeho obligátní úklony, když Harry vstoupil do pokoje. Musel se uklonit pouze nepatrně a na krátkou chviličku. To malé vítězství zklidnilo jeho vztek. "Ne, proč bych byl?"

Severus si lehl na bok hlavou k nohám postele. "Pán Mering mi dal několik příkazů a já je splnil. Věděl jsem, že nebudete mít radost, pokud poslechnu, ale přesto jsem to udělal."

Představa, jak dál pění ve velmi horké sprše, ho začala opouštět. Ale nenechá ji jít. Doktorka Brownová říkal, že pokud nepřestane být tak nesobecký a nezačne alespoň příležitostně stavět sebe na první místo, dostane se do dalšího průšvihu.

Začal si rozepínat pásek. "Podívej, na světě jsou jistí lidé, pro které budeš mít vždy slabost. Ať se mi to líbí nebo ne, vím, že jsem jedním z nich. Weston je další. A lhali bychom si, kdybychom si mysleli, že nesplníš každý Meringův vrtoch.

Tmavé oči byly tvrdé. "Nenávidím ho."

Harry tomu nerozuměl. Ach, chápal, jak Severus může Meringa nenávidět. Avšak nerozuměl tomu, jak může nenávidět Meringa, uctívat Westona, být vyděšený z Königa a cítit kompletní apatii vůči Müllerovi. Nedávalo to absolutně žádný smysl a to byl důvod, proč Harry raději komunikoval ve smyslu myšlenek než pocitů.

"Vím, že ano, ale to neznamená, že z něj nemáš strach. A tím 'strachem' myslím, že se bojíš, že k němu máš strachem vynucený respekt." Harry odložil pásek a na chvíli si sedl do nohou postele. "Dnes odpoledne jsem s tebou příliš nekomunikoval, protože jsem byl vzteklý na Meringa. Ne protože bych se zlobil na tebe. Ty jsi neuvěřitelný, Severusi. Neprošel jsem si takovými hrůzami jako ty, a kdyby se mi stalo to, co dnes tobě, brečel bych jako mimino a ty jsi vůbec neplakal."

Natáhl se, aby Severuse pohladil po hlavě, ale muž ucukl.

Harryho zaplavila vina. "Co? Udělal jsem něco špatně? Neměl jsem…"

"…ne," prohlásil Severus tiše. "Ne, neudělal jste nic špatného. Jen… pane?"

"Co?"

Severus hluboce vydechl a pronesl svou často používanou frázi. "Tohle pro mě byl velmi matoucí den."

Pokud byl nějaký den, který by Severusovi garantoval povolení pro nenormální chování, byl to dnešek. "To je v pořádku. Nespěchej. Bude chvíli trvat, než se z toho vzpamatuješ. Pokud bys chtěl, abych na zítra domluvil nouzové sezení s doktorkou Brownovou…"

"…ne." Severus se přesunul zpátky do čela postele a začal se zahrabávat pod pokrývky. "Ne, budu v pořádku. Jen potřebuji čas na přemýšlení."

Harry vyklouzl z kalhot a přeťapkal do koupelny. "O Meringovi?"

"Ne."

Dříve by Severus mohl cítit povinnost podělit se o více informací, avšak za současného stavu to neudělal a Harry se po nich nepídil.

Přestože nebyl natolik paranoidní, aby se po nich pídil, nezabránilo mu to v tom, aby zvažoval, že nechá dveře koupelny přivřené. Jen aby mohl na Severuse koutkem oka dohlédnout.

Příště: Chabé argumenty