Unwell - Kapitola 89 II/II

Pokračování 89. kapitoly

---

Pán se na něj celou cestu z kavárny ani nepodíval. Pak natáhl ruku: "Chyť se."

Severus bych zcela schopný se sám přemisťovat, děkuji za optání. Nyní však nebyla ta správná chvíle na protestování.

Přemístili se do mudlovského parku nedaleko od jejich domu. Severus ho znal z dlouhých procházek, na které chodili za hezkého počasí s pánem a Teddym. Nyní byla zelená tráva nahrazena špinavým sněhem a vybavení dětského hřiště bylo prázdné a nevyužité. Jezírko, obvykle plné ptáků, bylo zamrzlé.

Pán oprášil sníh z lavičky a za použití bezhůlkové magie nenápadně odstranil mokrý sníh. Posadil se a poplácal si na koleno.

Zem byla mokrá a studená. Klečel na kolenou čelem k pánovi a rukama se opíral o pánova kolena. Klečet pánovi u nohou nebylo obvykle nepříjemné, ale obvykle také neměl kolena obalená hlínou.

"Severusi, podívej se na mě," oslovil ho pán tiše.

Severus zvedl oči, aby se střetl s pánovým pohledem. Zelené oči vypadaly za kulatými obroučkami tmavší než obvykle a byly obkroužené temnými stíny, které prozrazovaly, jak málo toho mladý muž v posledních měsících naspal.

Pán se natáhl a pohladil Severuse po vlasech. Hlas měl zastřený. "Musíme si promluvit."

Severusovi se v krku utvořil další knedlík a do očí se mu opět nahrnuly slzy. Upřel pohled na pánova kolena a neodvažoval se promluvit. Proč je tak emociální? Proč je pán tak emociální?

Sevřel ho strach. Co když mě dá pryč? Co když udělal něco hloupého - mnohem hloupějšího než cokoli, co tě napadlo, že by mohl udělat?

"Poslední dobou jsi mi přidělával hodně starostí, víš to?" Pán ho pořád hladil po vlasech. "Nechtěl jsi se mnou mluvit, ani jsi mě nevyhledával, abychom spolu trávili čas. Tohle jsme nedělali - ty a já, v téhle pozici - už nějakou dobu. Vím, že hodně lidí by to shledalo podivným, že si užíváme, když mi klečíš u nohou, ale když jsme jen my dva a povídáme si, tak trochu… já nevím… tulíme se… každopádně jsem si myslel, že to máme oba rádi."

Pán se nemýlil. Pán Weston příležitostně hladil Severuse po hlavě, když mu Severus klečel u nohou, ale tohle bylo mnohem víc interaktivní. Dělávali to téměř každý večer poté, co šel Teddy do postele. Mohli tak spolu sdílet své myšleny a probrat události předchozího dne. Severus si užíval projevy pánovy náklonosti, které mu poskytoval ne jako domácímu mazlíčkovi nebo otrokovi, ale prostě proto, že ho pán miloval. Rád se díval pánovi dlouze do očí, kdy mu bylo dovoleno na pár minut zapomenout na to, že to vlastně nesmí.

Pán ještě s mluvením neskončil, ale hlazení ustalo. "Pořád jsem si vše procházel v hlavě a snažil se přijít na to, co jsem udělal špatně. Vím, že jsem byl zaneprázdněný, a že nejsem ani zdaleka dokonalý, ale doopravdy mě nenapadá nic špatného nebo netaktního, co bych mohl udělat. Minulý rok jsem možná mohl udělat milión věcí, které by tě mohly rozzlobit, aniž bych o tom přemýšlel, ale nyní o těchto věcech mluvíme a já se snažím nejprve myslet, a pak až jednat. Jsme docela dobrý tým, nebo jsme přinejmenším byli."

"I kdybych udělal něco, na co jsem ještě nepřišel, stejně si nemyslím, že máš dobrý důvod, aby ses tak choval. Miluji…" Pánovi se zlomil hlas. "Sakra."

Pán si sundal brýle a začal si otírat oči do rukávu.

Severus si nebyl jistý, jak mu má pomoci, nebo jestli má něco říkat. Neuvědomil si, že se jeho chování tak změnilo, nebo že pána tak rozrušilo. Nyní když o tom přemýšlel, šlo o změnu, která nezačala, když Severus zničil pánův dotyk. Začala dlouho předtím, ale Severus nedokázal vystopovat kdy.

Pán se opanoval, ale moudře se rozhodl nechat si brýle sundané. "Tak moc tě miluji. Zabíjí mě vědomí, že si to neuvědomuješ. Jsi na vrcholu mého seznamu, Severusi. Není tam Ron, ani Hermiona, ani moji rodiče, jsi tam ty a tak to je."

To byla sotva pravda. "Teddy."

Pán se uchechtl. "Kdyby se na nás řítil vlak, tak bych se samozřejmě rozhodl zachránit Teddyho. Chceš vědět, jak to vím? Protože vím, že kdybych jen na chvíli zaváhal, nebo místo něj zachránil tebe, nikdy bys mi neodpustil. Miluji tebe a Teddyho víc než kohokoli jiného. Jinak, ale úplně stejně."

Nebylo možné kvantifikovat lásku, ale přesto Severus pánovi věřil. Svěsil hlavu. "Já vím."

"Víš?" Pánovi teklo z nosu a nebylo to chladem. "Podle způsobu, jakým se chováš, to není sakra zřejmý. Mám k tobě blíž, než kdy ke komu jinému a není to kvůli té věci s otroctvím. Vím, že to není ta věc s otroctvím, kvůli které to tak je. Můžu ti říct cokoli a vím, že ty mi řekneš pravdu ne proto, že musíš. A vím, že mě nebudeš soudit, ne protože nesmíš. Říkáš mi věci ne proto, že tě k tomu nutím - nebo jsi mi je přinejmenším říkal. Přesto bych si rád myslel, že kdybychom mohli být v alternativním vesmíru, kde bys ke mně necítil nenávist, ale zároveň jsi nebyl otrokem, mohli bychom si být ještě bližší."

Jejich vztah se docela rychle nebo pomalu přetavil v ten nejintimnější vztah, kterého mohl člověk dosáhnout. Severus věděl, že pánovi přátelé tomu plně nerozumí, ale jak pán již dříve řekl, nemusejí.

"Také vás miluji, pane," řekl tiše.

Pán ho ignoroval. "Chtěl jsem, aby to trvalo navždy, ale už to nefunguje."

Severusovi se vylily slzy z očí a nebyl jim v tom schopen zabránit. Otevřel ústa ve vzlyku, ale měl stejný pocit, jako když ho jeho předchozí majitelé kopli do břicha. Nemohl dýchat. Schoval si obličej do pánova klína a rukama se chytil jeho džínsů, jako by na tom závisel jeho život.

Dá tě pánovi Georgeovi. Dá. Řekl, že už to nefunguje. To znamená, že si tě nenechá. Ten krásný vztah, který sis s ním a Teddym vybudoval, je pryč. Nebudeš žít v hezkém domě, ani spát v jeho posteli, ani ho nebudeš škádlit. O to všechno jsi přišel.

Pán ho setřásl. "Strávil jsem týdny tím, že jsem se snažil přijít na to, co máš za problém a nakonec jsem na to včera v noci přišel, nebo přinejmenším na část. Něco, co jsi řekl, mi připomnělo slova, které mi řekla myslím Hermiona již před dlouhým časem, když jsem chodil s Angelou. Zapomněl jsem, co se tehdy stalo, ale řekla 'někdo tu trochu žárlí'. Ten někdo jsi byl ty."

To bylo před dlouhou dobou. Paní Di'Angelo byla, samozřejmě, žena. Připadalo mu to, jako by to už byly roky, co pán vzdal chození s ženami.

"Pak jsem si vzpomněl na tu noc před několika týdny. Užil jsem si s mužem a ty jsi to věděl. Vím, že jsi to věděl. Moc dobře jsi fakt, že to víš, neskrýval, možná proto, že ses o to ani nepokusil. Tak trochu jsi dal svůj názor na tu situaci zřetelně najevo a od té chvíle to nebylo stejné. Včera v noci jsem se před tebou chtěl ospravedlnit, že nejdu na rande, že jdu ven s ostatními studenty, abychom mohli studovat na N.S.B.T., ale víš co? Uvědomil jsem si, že to absolutně není tvoje záležitost."

Ta slova zabolela. To absolutně není tvoje záležitost. Vše, co Severus v životě dělal, byla pánova záležitost. Každá jeho myšlenka, každá vzpomínka, každá část jeho těla byla pánova záležitost. Pro Merlina, musel pána požádat, aby mohl masturbovat. A přesto si pán, přes všechny své řeči o rovnosti myslí, že něco není Severusova záležitost.

"Není to tvoje starost, protože by to byl můj osobní život, nebo protože bych nechtěl, abys to věděl. Vlastně to není tvoje starost, protože jsi můj otrok. To je důvod, proč jsem tě dnes vzal do té kavárny. Chtěl jsem ti připomenout, připomenout nám oběma, co to doopravdy je. Doma si hrajeme a předstíráme, že ti nemůžu přikazovat. Ale to je nebezpečné. Severusi, mohl bych okamžitě ukončit tvůj život. Mám nad tebou neskutečnou moc, takovou, jako by nad tebou nikdo neměl mít. Není to něco, s čím bychom si měli zahrávat. Nemůžeme ani na sekundu zapomenout, jaká je pravda. Mohlo by nás to oba poničit za hranici nápravy, a když vezmeme v potaz, z čeho ses dostal, to už něco znamená."

Severus si nebyl jistý, co si myslet, nebo co odpovědět. Nebyl si jistý, jak by se měl cítit, nebo jak reagovat. Mohl jenom klečet a čekat, až si pán přestane utírat slzy a bude pokračovat v hovoru.

"Severusi, nevím, co dělat a ty mi musíš pomoc na to přijít. Chci, aby vše bylo perfektní, ale to nejde. Nemůžeme si být tak blízcí, jako jsme byli, pokud začneš žárlit pokaždé, když se na scéně objeví nějaký nový muž. Nejsem světec. Doopravdy není vůči mě fér, když mě nutíš rozhodnout se mezi svým osobním životem a vztahem s tebou," povzdechl si pán. "A když už je o tom řeč, je pravda, že pokud se s někým jiným začnu vážně scházet, už si nebudeme tak blízcí, protože budu mít někoho jiného."

"Jedinou další alternativou je ale začít se k tobě chovat jako ke svému otroku. Byla by to obtížná úprava, ale jsem ochotný udělat cokoli, co bude pro naši rodinu nejlepší, a pokud to znamená, že tě budu muset přinutit spát ve sklepě, oslovovat Teddyho 'pane' a nechat tě čistit podlahu kartáčkem na zuby, tak se to bude muset stát."

Severusovi se udělalo špatně. Neměl problém s novými spacími návyky, ani s tím, že by měl otrocké povinnosti, ale nedokázal strávit představu, že by měl Teddyho oslovovat titulem. Přestože teprve před několika krátkými měsíci bojoval s tím, aby jeho titul nepoužíval, nyní považoval chlapce za to nejbližší, co kdy měl k vlastnímu dítěti. Ztratit Teddyho by ho zabilo způsobem, jakým by to zabilo pána, ale pán si neuvědomoval, že by to Severus také tak cítil.

"Prosím ne." Severus se snažil promluvit i přes sevřený krk. "Pane, omlouvám se. Žárlil jsem, ale takhle jsem o tom nepřemýšlel. Choval jsem se odtažitě, chápu a pokusím se to napravit. Prosím jen… jen přestaňte mluvit."

Nenáviděl, když se pán vrátil domů a byli z něj cítit cizí muži. A neměl problém to přiznat. Nestávalo se to velmi často, ale kdykoli se to stalo, hluboce to Severuse znepokojilo. Věděl, že je to hloupé, ale nechtěl pána sdílet s jinými lidmi. Pán byl jeho a bylo to hluboce urážlivé, když se pán rozhodl být s jinými.

Chutnalo to jako zrada, protože Severus byl pánovi neochvějně loajální, ale pán tu loajalitu nevracel. Pán nemusel tu loajalitu vracet, tak jako Severus. Byla to jedna z běžných nerovností v jejich vztahu a byla to ta, která Severuse silně ovlivňovala.

Jen málo lidí, bez ohledu na to, jak dlouho se znali, mezi sebou mohlo mít vztah jako pán a Severusi. Byl unikání a nebylo možné ho replikovat. Ti, kteří měli vztah podobný jejich, obvykle, avšak ne vždy, měli ve vztahu zahrnutý i sex. Vzhledem k celé řadě důvodu tomu v jejich vztahu tak nebylo. A kvůli tomu hledal pán uvolnění jinde.

Severus po sexu netoužil. Byl sotva schopný masturbovat a nebyl si jistý, že by byl sexu vůbec schopný. Obzvláště nepravděpodobný byl sex s jiným mužem, protože Severus nikdy necítil sexuální přitažlivost k jinému muži a ve většině případů, kdy ho někdo používal, tak to byl muž. I přesto si však občas přál, aby mohl být pánovi tak blízko, že by se spojili v jedno. Chtěl ho objímat tak pevně, že by splynuli. Vybavoval si nesčetně příležitostí, kdy ležel pánovi v náručí a cítil téměř ochromující nutkání posázet pánovi celou tvář polibky.

Již cítil sexuální přitažlivost předtím, před dlouhým časem a chápal, že tohle je jiné. Avšak když vzal v potaz, jak blízko si s pánem byli a jak moc mu věřil, nemyslel si, že by mu vadilo mít s pánem sex. Nemohl říct, že by si myslel, že by si to užil, ale mohl by, pokud by na to nahlížel jako na další způsob, jak se pánovi ještě více přiblížit.

A nyní, když byl Severus schopen masturbovat, byla možnost, že by byl schopen užít si dobrovolný styk větší, než by kdy považoval za možné.

Pán se zavrtěl. "Severusi, můžu už mluvit?"

"Ne, jestli budete dál plácat nesmysly." Severus pohlédl pánovi do očí. "Pane, nepospojoval jste své myšlenky dostatečně jasně, takže mi prosím dovolte zopakovat vám, co jsem slyšel."

Zhluboka se nadechl. "Milujete mi být nablízku. Máme blízký vztah a vy byste si přál, aby to tak pokračovalo. Avšak máte určité potřeby. Pokud se tyto potřeby snažíte ukojit, žárlím, což ode mě není vůči vám spravedlivé. Naznačil jste, že ukojit ty potřeby se mnou není možné kvůli tomu, jakou mocí nade mnou vládnete." Zaváhal. "Nebo plácám nesmysly? V tomto bodě jste se nevyjádřil příliš jasně."

Pán uhnul pohledem. "Nemluvme o tom, Severusi. Není to o tom, co si myslím. Není důvod se znepokojovat, věř mi. Jsi v bezpečí a nic z toho, co děláš, se nemusí změnit."

"To jsem nikdy nezpochybňoval, pane. Musíme o tom mluvit. Prosím, mluvte se mnou, pane." Severus byl víc než unavený z žadonění. Během posledních let se již tolik nažadonil a v tomto rozhovoru ještě víc. "Diskutovali jsme, často abstraktně, o tom, co by znamenalo překročit určité hranice. Pojďme o tom nyní mluvit přímo."

Vál slabý vítr, který rozhoupával staré rozvrzané houpačky. Mohli jste ho slyšet pískat v nedalekém háji, ale dva muže v parku díky kouzlům, která na sebe před odchodem z domu seslali, neovlivnil.

"Severusi, tohle doopravdy není to, co si myslíš," povzdechl si pán. Chytil Severuse za ruce a vytáhl ho na lavičku. "Znáš to, když vidíš nějakého muže a myslíš si, že vypadá dost přitažlivě a možná to dokonce cítíš v kalhotách?"

"Nemohu říct, že bych to znal." Severuse zachránily roky, kdy pracoval jako mistr lektvarů, protože si nebyl jistý, jak jinak by dokázal udržet kamenný výraz.

Pán zrudl. "No, není to pořád jenom takhle. Prostě tě tak strašně moc miluji, víš? Děláš věci, které shledávám rozkošnými a prostě miluju, když tě můžu sledovat s Teddym. Občas, když tě nevidím několik dní, přemýšlím o tom, jaký je to pocit, pevně tě obejmout. Trochu ti vyvstává hrudní kost, víš, protože jsi tak hubený. Chybí mi, když ji necítím, jak se mi tlačí proti hlavě."

Pán se úplně zbláznil.

"Když někoho miluješ tak moc, jako já tebe, nejspíš nezáleží na tom, jestli máš rád muže, nebo ženy, nebo kozy. Jen prostě pomáhá, že je mám rád. Myslím muže, ne kozy." Pán se zhluboka nadechl a propletl své prsty se Severusovými. "Takže se nemusíš bát. Není to tak, že bych měl erekci, když tě vidím převlékat se nebo, že bych měl nějaké nemravné myšlenky. Nemám. Jen chci víc, ale není nic víc, co bychom mezi sebou mohli mít, s výjimkou sexuálního vztahu a to nemůžeme. Slibuji, že to doopravdy není tak hrozivý. Prosím, věř mi."

Občas Severus nemohl věřit vlastním uším. "Měl jsem pravdu. Jste takový tupec."

"Já vím," přitakal pán s pohledem upřeným na své tenisky.

"Pane, poslouchal jste mě vůbec v posledních měsících? Také vás tímto způsobem miluji."

Pán vzhlédl. Ústa šokovaně otevřená. "Ale ty se bojíš sexu. A nemáš rád muže!"

"Pokud si vzpomínám, příliš rozsáhle jsme mou sexuální historii neprobírali. Avšak máte pravdu, v minulosti jsem upřednostňoval buď ženy, nebo kozy," prohlásil Severus suše. "Pane, nedělal jsem narážky na pozvání na rande jenom, abych vás uvedl do rozpaků."

"Nedělal?"

"Ne jenom proto, abych vás uvedl do rozpaků," pousmál se Severus. Nyní, když téma hovoru volil on a vypadalo to, že pán již nemá nutkání přestěhovat ho do sklepa, se cítil mnohem lépe. "Určitým způsobem jste v toto vztahu dominantním a stejně tak kontrolujete finance, takže by ode mě bylo sotva vhodné, abych vás zval na večeři při svíčkách."

Pánovi povadl úsměv. "To je ten problém, Severusi. To se snažím říct. Co se stane, když to nevyjde? A tak to dopadne, pokud ty hranice překročíme."

"Pravidelně máme konflikty kvůli dynamice našeho vztahu. To by se pravděpodobně trochu zhoršilo, kdybychom spolu začali mít styk, avšak věřím vám, že budete opatrný a budete se ovládat, a že mě budete poslouchat, pokud vyjádřím obavy. Není to jako, když jste mě odkázal pánovi Georgeovi, když jste předpokládal, že mi něco prospěje nebo jako dnes. Je potřeba jednat na rovinu, pane."

"Pokud, jak říkáte, to nevyjde, překonáme to," pokračoval Severus. "Pokud mě neprodáte a dál mě budete milovat jako nyní, jsem si jist, že po několika měsících na tom nebudu o nic hůř."

"Tím si nemůžeš být jistý," namítl pán tiše.

Ne, nemohl. "Jsem si jist jednou věcí. Jsem si jist tím, že v tuto chvíli to pořádně nefunguje."

Nebe začínalo tmavnout. Severus již před dlouhou dobou ztratil pojem o čase, ale chůva se již jistě chystala domů. Pán musí studovat na svůj test, který ho čeká v pátek a v sobotu. Severuse čekají hromady algoritmů, které musí do pondělního rána projít, aby mohl pokračovat s další skupinou testovaných předmětů.

Pán prolomil ticho. "Takže nech mě zopakovat, co jsem právě slyšel. Pokud bude něco špatně, byť jenom trošku, oprav mě. Tohle je rozkaz, Severusi."

"Chceš překročit hranice, o kterých jsme mluvili. Nechceš to kvůli tomu, že bych to chtěl já, nebo proto že by sis myslel, že to chci já, k tomu závěru jsi došel sám. Myslíš si, že jsi schopný sexuálního vztahu a chceš…"

"… myslím, že bych mohl být schopný zapojit se do styku s vámi, pane," přerušil ho Severus. "Pochybuji, že toho budu kdy schopný s někým jiným, nebo že bych po tom toužil."

Pán přikývl. "Beru na vědomí. Myslíš si, že jsi schopen sexuálního vztahu se mnou. Myslíš si, že vzhledem k tomu, že jsme jako kdybychom byli manželé, tak bych měl přestat randit a měli bychom se pokusit přeměnit vztah, který máme, do jiného druhu vztahu." Pán se zamračil. "Nejsem si jistý, jak ten druh vztahu nazvat, protože jsem teď doopravdy unavený, ale byl by to ten, kdy máš oblíbenou osobu a ta je tak trochu tvojí druhou polovičkou, a když o vás jiní lidé mluví, říkají 'Harry a Severus', protože je to prostě dané, že jste jedno."

"To zní příhodně," řekl Severus. "Nyní mám zajímavou otázku, kterou bych vám rád položil."

"Co?" zeptal se Harry.

Severus byl nervózní. Dnes ráno si ani nemyslel, že by tento rozhovor mohl být možný. Neměl čas si to přehrát ani se připravit, dát dohromady důležité myšlenky a obavy…

"Pane, zapomněl jsem vám něco říct." Severus se ošil. Neměl v plánu to svému pánovi vysvětlovat ani nyní, ani jindy. "Důvod, proč jsem se vyhýbal vašemu doteku, není ten, že bych se na vás zlobil. Když jsem trávil čas o samotě, abych to dotáhl do konce, přistihl jsem se, že myslím, jaký je to pocit. Nejenom od vás, ale od jakéhokoli majitele. Prosím, pochopte, ta představa není žádným způsobem spojena s vámi."

Pán povytáhl obočí. "Trpěl jsi všechnu tu bolest, abys zachoval mou důstojnost, o níž jsem nevěděl, že jsem nějak ztratil tím, že jsem nebyl v tvé sexuální fantazii?"

Znělo to tak trochu hloupě, když to pán takhle položil. Na druhou stranu pán byl expert na to, aby zněl hloupě.

Celé týdny se Severus cítil provinile kvůli tomu, co udělal. Úleva byla téměř srovnatelná s pocitem, který ten problém v první řadě vyvolal.

"Co jsi to říkal, Seve? Jakou máš zajímavou otázku?" Pán se zvedl a vytáhl Severuse na nohy. Všiml si bláta na jeho hábitu a kouzlem ho okamžitě usušil.

Společně kráčeli dlouhou cestou k jejich domovu. "Jak začneme? Představuji si, že většina lidí se buď dostane do sexuálního vztahu předtím, než o něm vůbec mluví, nebo čekají až do svatební noci, co oba jako muži a jako majitel a otrok, nikdy společně neprožijeme."

Pán strhl Severuse ze silnice, když je rychle minulo auto. "Navrhoval bych právě teď, uprostřed silnice se zapadajícím sluncem, ale myslím, že by to mohlo být trochu brzo."

"Doufám, že jste měl na mysli polibek a ne koitus uprostřed silnice, protože musíme brát ohledy na sousedy."

Pán se zasmál a rozhoupal jejich spojené ruce. "Jo, to jsem měl na mysli. Ale pořád si myslím, že je příliš brzy."

Severus vzhlédl k měsíci. "Je to lákavé, avšak myslím, že by bylo moudré, kdybychom procvičili sebeovládání a postupovali pomalu."

"Je to tvoje rozhodnutí, Severusi. Kvůli nám oběma to musíš mít pod kontrolou ty." Pán si volnou rukou pošoupl brýle na nose. "Ty řekneš, ať skočím a já skočím."

Došli na jejich pozemek a zastavili se venku před verandou. Severus shlížel na pána, který si musel stoupnout na špičky, aby se k němu přiblížil.

"Ještě ne," zašeptal Severus. Cítil pánův dech na své tváři. Představoval si, jaké by to bylo chytit ty rty v polibku. Byl tak blízkou, sotva několik centimetrů. "Brzy."

"Tatínek!" Teddy bouchal do kuchyňského okna. "Tatínek a Sevelus jsou tady! Sevelusi, mám novou knížku!"

Odtrhli se od sebe.

Kolem Severusových nohou kroužila Gik a mňoukala, aby upoutala jeho pozornost. Severus ji zvedl a podíval se k domu. "Co kdybychom si nechali týden na to, abychom se o tom pobavili, a abyste měl dostatek času odpočinout si po zkouškách."

Pán přikývl. "Řekni to doktorce Brownové, pokud chceš, ale s nikým jiným o tom ještě nemluv."

Všichni, které znali, by okamžitě pánovi vynadali, pokud by ho přímo nevydědili za to, že zranitelného Severuse zneužívá. A protože poslední věc, po které Severus toužil, bylo, aby byl považován za zranitelného (přestože chápal, že zranitelný je), z celého srdce se svým pánem souhlasil.

"Měli bychom jít dovnitř," řekl a vyrazil ke schodům. "Pane, předpokládám, že bych to měl ujasnit. Nejste v tom sám, o čem jste dnes večer mluvil. Miluji vás."

Pánův úsměv byl pro jeho obličej až příliš velký. "Ano, ale já tě miluji víc."

Pánova nechutná přeslazenost již byla příliš a to jejich vztah sotva začal. "Když to říkáte."

Příště: Štědrý večer roku 2000