Tmavě modrý

Věnováno všem komentujícím, děkuji. :) A myslím, že nemusím podotýkat, že se pomalu blížíme do konce tohoto cyklu (3-5 kapitol). :) 30. Kapitola Spokojeně vyjede z areálu, aby na chodníku zahlédl Adama, jak kráčí domů. Venku bylo zataženo a vypadalo to, že co nevidět začne pršet. Což kromě jiného znamenalo i to, že se dnes asi zase pořádně nevyspí, nehod bude víc než dost. Přibrzdí vedle něj, nahne se ke dveřím spolujezdce, aby je otevřel. "Nechceš svézt? Aktuální výběr počasí zní tak, že co nevidět začne pršet…" houkne na něj s lehkým smíchem. Adam se nejdřív zasekne a potom pohlédne k nebi. Přikývne. "Tak díky, ale nemusel jsi…" usadí se na sedadlo spolujezdce a sotva zavře dveře, na přední sklo začnou dorážet kapičky vláhy. "Já vím, že ne, ale chtěl jsem," s co největším dojmem, který chce udělat, vyjede naprosto normálně a s profesionální zkušeností se ležérně opře do sedadla. Zařadí auto do provozu. Hlavně aby neudělal nějakou botu. Ne rychle, ne poma...

Dlouho jsem nikomu nevěnovala... takže dnes kapitola patří: Keksíčkovi, Sung, Dáše a Lili , za jejich komentáře u předešlé kapitoly. 29. Kapitola "Val? Jsi tady?" Adam strčí hlavu do Valériina bytu. "Ou, pardon, jsem nechtěl rušit," zazubí se, když se ti dva od sebe odtrhnou. Ani netušil, že Marián je přítomen. Valériiny tváře zrůžoví. "To nic, pojď dovnitř, něco jsi asi chtěl, ne?" Marián s vařečkou v ústech na něj jen s úsměvem kývne, než se odvrátí zpátky k hrnci. Buď teprve do práce půjde, nebo z ní přišel, o tom vypovídají mohutné kalhoty se znakem místních hasičů, které na sobě má. Kšandy jsou volně spuštěné dolů podél boků a místo trička má odhalený opálený hrudník. "Jo… přišla mi výzva na zaplacení pokuty za nedodržení pravidel boje. Nezúčastnil jsem se přece…" "Myslela jsem, že to zrušili? Vždyť kolem toho byla taková kauza… Ukaž mi to," hmátne po dopise s červeným pruhem, který Adam drží v ruce. Zelené oči se zaostří na písme...

28. Kapitola Adam seděl na jedné z lavic, které byly poskládané do čtverce pod velkým altánem s grilem, kde se právě dodělávalo maso. Zelenina si vesele prskala svoji šťávu na grilovacím tácku vedle, a domácí americké brambory se zase rozvalovaly dopečené v pekáči. Na stole bylo několik nedopitých sklenic, jak každý nechal svojí někde stát. Valérie oděná do nezvyklého oblečení… pro Adama i Mariána. Kecky, džíny a stylové tričko podtržené slušivou vestičkou. Osazenstvo se právě bavilo jakousi zahradní hrou, kterou někdo mezi řečí nadhodil a jelikož Adam z toho moc neměl, protože mu myšlenky lítaly jinde, neúčastnil se. Valérie místo toho dávno odhodila svoje kecky jako ostatní a se smíchem se vrhala do víru dění. Kam se poděla ta vážná tvář, kterou si pracně vytvářela? Láska dělá s lidmi opravdu divy. Posmutní. Jen jemu není přáno. Po tomhle o něj nezakopne ani pes, protože nebude nikomu důvěřovat. Jo… to by se stalo, kdyby jeho kamarádkou nebyla Valérie. Rtů se dotkne jemný úsměv, kd...

Šipky Vzum . Před obličejem viděl prolétnout další šipku, kterou vyslala vytrénovaná mužská ruka na přesné místo. Ne do středu, ale kousek od středu. Nerozuměl tomu, ale to bylo jedno. Stejně šipky nesledoval. Jen vypracované tělo, široká ramena, paže, mezi kterými by se nechal mačkat a úsměv… oči… Vzdychnul nad svým třetím pivem, které již nějakou dobu cmrndal do svého těla. Vzum . Paže zvednutá do vzduchu ve vítězném gestu. Stalkuje ho už tak dlouho . Vždycky se dočká jen povzbudivého úsměvu a pozdravu. Po čase však chce člověk víc . Oči se stočí směrem k němu. Zvláštní svůdný pohled. Zaskočí mu. Dneska nepůjde sám?

Dovolila jsem si jedno Drabble... Díváš se... Zvláštní pohledy, kterými mě častuješ. Vracíš se každý den, dáš si to samé a… díváš se. … nechápu to. Tvůj pohled je zaměřený na mě. Vychutnáváš si svoje kafe i občasný zákusek, který si dovolíš dát… usmíváš se. … lichotíš mi. Nastala změna. Máš sebou někoho. Díváš se… ale už ne na mě. Napoprvé ti přišlo málo? Mohlo být víc. … zraňuješ. Držíte se za ruce, společně se směje, objímáte veřejně svoje těla beze studu, bez předsudků… Díváš se… na něj. … bolíš mě. Několikrát stočíš svůj pohled na mě. Tvoje modré oči mi něco němě řeknou. Nedívej se tak.

Voldy s košíkem vajíček se plíží na místo činu... Máme tady druhou část! Jste rádi? o.O A ne... dneska nebude žádný trapný aprílový žertík... nebo... hmmm... MUHEHEHE! No dobrá. Bylo mi řečeno, že týhle povídce chybí něco... něco z mýho psaní. Byla bych ráda, kdybyste to posoudili i vy, protože tahle JEDNORÁZOVKA se vymyká pravidlu zvratů :D Užijte si to, protože jsem zvědavá na vaše reakce. Jinak zhodnocení: 5009 slov, deset a 1/4 stránky (to je jednorázovka jak prase, když všechny jednorázovky, které mám dosud napsané, jsou na čtyři díly a mají taky 5000 slov.) A ještě něco... Upozornění pro... no já vlastně ani nevím, ale píšu, že je tu upozornění. :D Zajíček s vajíčky {2/2} Zabavili se plácáním sladkých palačinek. Julián se začal otevřeně smát jeho vtípkům a zdál se mnohem uvolněnější, než když přišli z kavárny. Sám si dovolil sem tam nějaký dotek navíc, který se vůbec nemusel stát, ale stal se. Teď ležel natažený v Juliánově posteli a čekal, až se vysprchuje. Trvalo to už přes půl...

Pro navnazení dávám první část Velikonoční povídky - jednorázovky! Jenže... už teď ji musím rozdělit, protože se mi nepodařilo dovést povídku do konce včas. (A svojí délkou by mi to ani blog nedovolil) Pokusím se to dohnat ještě do večera. (To bude ta akčnější a úchylnější část.) A komu dojde dvojsmysl názvu, tomu něco věnuju :-P Zajíček s vajíčky část první Bušení na dveře, řehtačky vyluzující trapné zvuky, které po chvíli lezly na nervy a to nejhorší… pomlázky, které chtěl člověk koledníkovi vytrhnout z ruky a na oplátku mu nabarvit zadek do veselých barev. Dneska už nedoceňovali smysl Velikonoc jako takový, ale spíš jako den volna, zmlácení svých drahých poloviček a zlití se do němoty. " Julčóóó , mákni zadkem, kluci na tebe u těch dveří nebudou čekat do příštího roku." Ozve se hlasité zavolání jeho milé sestřičky ze spodu domu. Jmenovaný si jen něco pro sebe zamumlá. Sedí v otevřeném okně a je si vědom toho, že kluci dole čekají. Kdo by nevyužil situace zmrskat jednou do ...