7. Kapitola BoZ

Je to krátké, ale je. Uříznutí bylo nutné.

7. Kapitola

---

Vyčkal tiše u sebe v pokoji, než se šum v tom vedlejším uklidnil. Tiché kroky ho vedly k onomu inkriminovanému pokoji, k jehož dveřím se ten večer už Vítek nevrátil. Postřehl ho jen, jak si v kuchyni natáčí vodu a potom se zavřel v pokoji.

Zachmuří se, když spatří tu hromadu tyčí, šroubků a matic. Bude muset být hodně potichu. Vezme papíry přiložené ke strojům, pohledem prozkoumá. Fajn, nejdřív si to musí roztřídit a potom seskládat. Takže to máme, rotoped, veslovací stroj? Ten musel stát peněz. Prohlédne si načrtnutou konstrukci. Tak to vidím na menší ponocování.

Po několika hodinách, kdy měl uši našponované při sebemenším šustnutí v bytě, se postaví ke dveřím, aby pohledem zhodnotil svojí práci. Z rukou si opráší pomyslný prach. Práce je hotova. Ušklíbne se, je mu jasné, že jakmile to Vítek zjistí, tak ho minimálně zabije. Musí si připravit nějaké pádné argumenty, aby se mohl bránit.

Vleze do koupelny, aby se omyl. Myslel si, že mu to půjde rychleji, ale Vítkovi se podařilo smíchat všechny šroubky dohromady takovým způsobem, že i on je potom musel zkoušet, zda patří do té správné dírky.

Nechá kapky vody stékat po svém těle, představuje si doteky někoho jiného místo jeho rukou. Co by za takový dotyk dal. Oči zavřené, jedna ruka sjede do klína, promne své mírné vzrušení a raději přepne vodu na studenou. Nebude tady masturbovat.

Peřina, kterou se přikryje, imituje objetí teplého těla, které si tak namlouvá, aby jím bylo. Povzdych se prodere přes rty chvíli před tím, než upadne do klidného spánku.

*

Protře si rozespalé oči, aby jim pomohl přivyknout si na náhlé světlo, když si večer zapomněl zatáhnout závěsy.

Se zíváním sjede pohledem budík, který ukazuje skoro poledne. A jaj. Doufal, že se bude moct připravit, ale jeho spolunocležník asi právě objevil něco, na co se chtěl připravit.

Dveře jeho pokoje se rozletí. Kdyby spal, jistě by se lekl. Takhle nebyl napaden ze zálohy jako nějaký zajíc.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, kdo ti dovolil lézt do toho pokoje?"

"Jakého?"

"Do pokoje, který má dveře hned vedle těch tvých." Rozzuřeně jako být mírně rozkročil nohy, ruce sevřené v pěst signalizovaly, že by měl vstát z postele co nejrychleji, aby neutrpěl nějakou újmu. V leže se zase tak dobře bránit neuměl.

"O ničem takovém nevím." Zatváří se jako nevinnost sama. Vítek zbrunátní, když nevinný Kazimírův výraz doplní jeho rozespalost, rozcuchané vlasy a spací trenýrky s rudými čertíky. Zatne pěsti ještě více, nehty se zarvou do kůže.

"Tady si ze mě nikdo prdel dělat nebude!" pěst udeří…

…do tmavého dřeva nočního stolku. Náhle nastupující bolest okázale ignoruje, je zasunuta až do posledního koutu vnímání. Nyní se vše točí kolem KAzimírova provinění, když mu v noci vlezl do jeho budoucí posilovny a dovolil si mu sešroubovat všechny cvičební stroje, které si zakoupil.

Kazimír na sobě nedá znát připravení, které právě šrotuje v hlavě, jak mu ublížit co nejméně, kdyby se pustil i do něho. Naštěstí si to Vítek, rozzuřený jako býk, když vidí červený prapor, rozmyslí, s pěstmi bolestivě zatnutými za sebou třískne dveřmi od Kazimírova pokoje a nechá ho tam samotného stát.

Ten trošku zmateně hledí na dřevo dveří. Žádné pěstní rány? Udiveně se svalí zpátky do postele, jen aby si utřídil myšlenky dřív, než se vydá někam, kde by mohl na Vítka narazit, aby tak trochu mohl předvídat. Netrvá mu to ani minutu a už zase spí.

*

Vítek se svalí na postel. V ruce, kterou udeřil do tvrdého dřeva, mu ostře pulzuje, až teprve teď si uvědomí, že zápěstí ho nepříjemně bolí. Prsty druhé roky prohněte dlaň, sjede na zápěstí a usykne bolestí. Snad si ho nezlomil?

Pomalu mu dochází, že to asi nebyl dobrý nápad, takhle na Kazimíra vyjel, vždyť to byl vždycky on, kdo ho šikanoval, kdo si ho dobíral. Co se bude dít teď? Ale je pravda, že od té doby, co spolu bydlí (těch pár, zanedbatelných dní), se už tolik nechytali, spíš to vypadalo, že se mu Kazimír vyhýbá. Že se vyhýbá i klukům z jeho party.

Zavrčí. Kdy se stal takhle agresivním?

Bolest v ruce neustává, znovu si ji prohlédne a zbledne. Něco není tak, jak by mělo být. Podivný útvar vytlačující mu kůži kousek od zápěstí.

Zadunění těžkého těla se roznese bytem jako výbuch z kanónu.