Vzplanutí {12}

Tak... NASA mne ještě nenašla (JÁ se nedám tak snadno, MUHAHA), proto vám přináším další kapitolu již dnes.

Poděkujte Kloboučníkovi a Šklíbovi.

12. kapitola

---

Rozhostí se mezi nimi ticho, které by se dalo krájet. Zikmundovi v hlavě šrotuje, možná by se mu z ní i kouřilo, kdyby to bylo fyziologicky možné. Přemýšlí, co má říct. Celou dobu si to tajně přál a najednou, když je před to postaven, neví, co dělat.

"No, ehm-, takže si myslíš, že…" zadrhne se mu dech. "Že jsi gay?"

Lukáš pomalu přikývne. "Já si tím nejsem jistý jen… Cítím k tobě větší sympatie než k mnohým ženám. Nemohl bych být třeba jen, Zigosexuál?" Ten naprosto nevinný oddaný úsměv by Zikmunda složil do kolen, kdyby stál. Místo toho se rozesměje. Lukáš zůstane užasle koukat s otevřenými ústy, protože takhle ho smát ještě neviděl ani neslyšel. Po malé chvíli se k němu přidá. Takovou kravinu mohl vymyslet jen on…

"Myslím Luky, že by sis měl ujasnit pár věcí… Trávíš semnou hodně času… Staráš se o mě. V podstatě bych tě mohl třeba nějak ovlivňovat a navíc… ty máš přítelkyni."

"Myslíš Lídu? J8 vím, že mám holku, ale ty jsi byl taky ženatý přeci…"

"To je trochu rozdíl. Já byl tak nějak donucen si ji vzít, ale ano, přistoupil jsem na to… Je to špatné a pro lidi zvrácené, být s partnerem stejného pohlaví. Rozmysli si to pořádně, Luky. Nechci, abys dopadl nějak špatně. Slib mi to. Urovnej si myšlenky a potom jednej. Udělej to pro mne."

Lukáš si povzdychne. "Tys to asi nepochopil. Já myslím, že mě muži jako takoví přitahují, ale stejně tak i ženy a i když jsem o mužích do doby, než jsem tě poznal, nepřemýšlel. Myslím, že se mi opravdu líbíš. Já… zdají se mi o tobě sny a pořád o tobě musím přemýšlet… Takhle hodně jsem nepřemýšlel ani o Lídě. Věř mi."

"A co tedy vidíš jako řešení?"

"Nevím… Sám nevím, jen jsem chtěl, abys to věděl. To proto jsem od tebe tehdy utekl. To jsem si to začal pořádně uvědomovat. Prohlížel jsem si tě…"

Zikmund se usměje. Zapálí si druhou cigaretu. Takže Lukášek o něm přemýšlí jako o potenciálním partnerovi? No… ať už to znamenalo cokoliv, nesměl si připouštět, že by z toho mohlo něco být, protože jinak by mohl být více či méně zklamaný a o to momentálně moc nestál. Dá tomu čas a uvidí se.

"Měl bys jít spát." Pronese směrem k Lukášovi."

"Já vím… Asi půjdu. Dobrou noc, Zigi." Než stačí Zikmund odpovědět je Lukáš pryč, za stěnou a za zavřenými balkónovými dveřmi.

Zikmund dokouří, myšlenkami na Lukáše odnášen do dáli. Třetí hodina ranní odbije na nedalekých kostelních hodinách. Nedopalek nechá v popelníku. Dveře od balkonu nechá otevřené, aby měl lepší spaní díky čerstvému vzduchu. Lehne si do postel, aby během několika málo okamžiků usnul, i když se mu zdálo, že je dost čilý.

*

Probere ho tělo, které se k němu ve spánku namáčkne. Rukou automaticky obejme ten mužský pas. Moment! Mužský? V tu chvíli je vzhůru. Oči rozevře dokořán, když se jeho pohled střetne s Lukášovým, nesmělým, ale přesto odhodlaným.

"Lukáši?!" Vystřelí do sedu. "co tady děláš?"

"Hmm…rozhodl jsem se."

"Počkej… Jak jako, rozhodl jsem se? Nejsem žádný pokusný králík."

"Já vím, že ne. Rozhodl jsem se, že chci být s mužem a ty se mi líbíš."

"Dneska není apríl, že ne?"

"Bohužel pro tebe, ne. Ale já nevtipkuji. Dej tomu šanci, prosím."

"Děláš si legraci? Mám s tebou začít chodit, abys mohl zjistit, jestli se ti líbí muži?"

"Líbíš se mi ty." Psí pohled a Zikmundův rozum mává v dálce z rychlíku. Ruce ho automaticky obejmou, když se pokládá. Lukáš ostražitě sleduje všechny jeho pohyby. Přitáhne si ho. "Doufám, že nechrápeš."

Lukáš se rozesměje. Pohodlně se uloží do Zikmundovy náruče a nechá se tou příjemností ukolébat do spánku. Do sladkého spánku.

*

Ranní procitnutí je trochu zmatené. Zikmund se probudí do horkého letního dopoledne. Otevřený balkon do ložnice vpouští horký vzduch. Byl to jen sen? Zmateně tápe kolem sebe, jako by si myslel, že má na sobě Lukáš neviditelný plášť, ale žádné tělo nenajde. Bože, ty jsi takovej debil. Zanadává si. Tak naivní. Svalí se do postele, aby dopadl na polštář nasáknutý vůní někoho jiného. Strne úžasem.

Polštář je přitažen do náruče, obličej zabořený v něm, připadá si jako feťák, který právě dostal svoji drogu. Zavře okouzleně oči. Takže to nebyl sen. Byl tady.

Po hodině pospávání se konečně nabaží, rozhodnut vylézt je zaražen tichým: "Dobré ráno." Prudce sebou cukne k balkónu.

"Lukáši? Lekl jsem se."

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Smím dál?"

Zikmund se rozesměje. "Na to už je trochu pozdě, nemyslíš, ptát se, jestli můžeš dál?"

"Možná, ale je to slušnost. Promiň, musel jsem se ukázat doma… Víš jak… Mamka by se sháněla, kde že to jsem."

"Chápu. Takže sis to nerozmyslel? Nebyl to vtip?" krásně vyspaný, nechce přemýšlet, ale pochybnosti trochu pořád jsou.

"Ne. Budeš snídat?"

"Určitě ano, jen musím zajít na nákup."

"Není třeba," Lukáš sejme z ramen batoh, který u něj Zikmund vídal každé ráno, když šel do školy. "Něco jsem ti ráno v pekárně vzal. I když si myslím, že už by bylo lepší se spíš naobědvat… Je dvanáct pryč." Zikmund sebou přistiženě cukne.

"To jsem spal tak dlouho?"

"Jako dřevo. Dokonce jsi mne nechtěl k ránu pustit a to jsi celou dobu spal. Musel jsem se smát a bál se, že tě tím probudím. Ale vážně, jsi roztomilý."

"Ve třiceti už nedokážu být roztomilý." Vstane a nasadí pohled a´la největší morous světa.

"Dej si sprchu, něco ti připravím."

Zikmund k němu pomalu přejde. Jejich těla se ocitnou jen pár centimetrů od sebe. "Dej si pozor, na toto rozmazlování bych si mohl snadno a rychle zvyknout. Potom by bylo horší se ode mne dostat." Smyslně horký dech ovane Lukášovo ucho, naskočí mu husí kůže, přivře oči, ale Zikmund se oddálí. "Myslím to vážně." Se smíchem zaleze do koupelny.

Dobrou náladou později hýří celý zbytek dne. Zařekl se, že opravdu nebude pracovat, když má to volno. Strávili ho s Lukášem u jeho plazmové televize a byl donucen shlédnout všechny romantické filmy, které u něj Lukáš našel. Samozřejmě, že se i nasmáli. Najednou už Zikmund nevydržel tak tiše sedět a nic nedělat. Připadal si, jako by ho někdo uspal a vyměnil mu část jeho já. Dřív by v klidu vydržel sedět i několik hodin, ale dnes… dnes byl co pět minut neposedný jako čertík a nenechal Lukáše ani jeden z filmů dokoukat v celku. Cítil se náhle tak mladý a plný života.

Bylo to snad díky Lukáškově přítomnosti?