Vzplanutí {13}

Je to tady... Mohla by to být idylka jako vyšitá z Harlekýnek, ale proč to nechat tak suché, že? Voldy odlítá na Jupiter, tak se stavte, podáváme plynové martini s meteoritem.

13. Kapitola

---

Uvelebený v posteli se jen tak poflakuje, hodiny ukazují deset hodin a čtyřicet sedm minut. Už je to několik let co spal takhle dlouho. Vlastně od té doby, co pracuje.

Skrz balkónové dveře mu do pokoje proudí chladný vzduch. Obloha je zatažená, vypadá, že se každou chvíli rozprší. A nebude to jen malý deštík, protože v dáli hřmí. Zajímavé, bouřky většinou chodí večer. Vstane z postele, přehodí přes nahou pokožku volné tričko, aby moc nepobuřoval, vyjde na balkón, ruka automaticky uchopí cigaretu z krabičky, zapalovač naučeně škrtne. Opře se o zábradlí a pokukuje po dění pod ním. Starší osazenstvo sousedů je uvelebeno pod rostlými stromy, které je kryjí před slunečními paprsky, nyní tak akorát před poletujícími drobnými kapkami, které se snášejí z nebe.

Podívá se vzhůru. Obloha se na něj mračí. Provedl snad něco? Zářivý blesk vibrující energií projede přes mraky, aby se vzápětí roztříštil o zem. Doprovázen hlasitým hromobitím s několika sekundovým zpožděním. Drobné kapky vystřídají studené kopance, jež se stejně jako blesky, tříští o zem. Důchodci se rozběhnout ke svým domovům. Lukášova maminka chvatně vyběhne z domu, aby sebrala těch pár kousků prádla, které pověsila na šňůru. Když se vrací, vzhlédne jeho směrem, možná cítila jeho upřený pohled. S úsměvem mu zamává. Zikmund jí to s radostí oplatí. Dokouří. První den jeho volna.

Měl by si něco dobrého uvařit, ale po Lukášově náletu na jeho kuchyni, kdy se dozvěděl, že má totálně vyprázdněné zásoby to bude nejdřív na pořádný nákup. Lehká sprcha ho osvěží na chvíli od příliš dusného vzduchu, který se omotává kolem lidských těl jako chapadla chobotnice. Natáhne na sebe kraťasy, tričko a když sbalí do kapsy peněženku s doklady a klíče, nazuje se do pohodlných sandálů. Ještě se vrátí pro tenkou mikinu, kdyby se nějak rapidně ochladilo.

Nákupní centrum ho přivítá s náručí již plnou lidí, kteří od vody utekli sem, do lidského mraveniště. Mohl s tím samozřejmě počítat, že když nebude venku hezky, že budou všichni zalezlí v centrech "zábavy".

Vydá se rovnou do hypermarketu, nepřišel sem nakupovat zbytečnosti, po výlohách se může kouknout potom, pokud na to dostane chuť.

Vozík na nákup se pomalu plní potřebnými potravinami a on zjišťuje, že mu toho doma chybí opravdu hodně. U pokladny ještě sáhne po žvýkačkách. Jeho prsty se setkají s jinými, mužskými.

Zvláštní pocit, který jím projede, když spatří tolik známý náramek, chce ignorovat, ale naprosto okouzlen tím čokoládovým pohledem a charismatem, které z muže stojícího vedle něj, vyzařuje. Oblečený v džínech a bílé košili, která ostře kontrastuje s opálenou pokožkou.

"Radku?" vydechne překvapeně.

Bývalý spolužák se po něm otočí stejně překvapeně. "Zikmunde? Co tady proboha děláš? Myslel jsem, že po studiích si chtěl odjet do zahraničí?!" Otevřená ústa kazí dojem sebevědomého muže, trochu mu uberou na kráse, ale Zikmund se od něj nemůže odtrhnout. Je pořád stejný, jako před léty na střední škole, kdy po něm tajně toužil a Radek neměl ani tušení, že se něco takového děje hned za ním. I když, on sám si to také uvědomil až o mnoho let později, když se snažil zjistit, proč mu neklape jeho manželství. Jenže jakési poblouznění zažije každý. Až Lukáš mu otevřel oči přímo. Seděli celou střední školu za sebou v lavicích. Zikmund v té poslední. Bylo to takové strategické místo. Učitelé si vždy mysleli, že v posledních řadách sedí ti, co učivu moc nehoví a nechtějí se vzdělávat a budou dělat vylomeniny. On jim vždy vytřel zrak. Radek měl vedle sebe vždy přítomného Aleše, nejlepšího kamaráda a Zikmund byl pro ně takový outsider. Většinou si z něj utahovali, ale byl tak sebevědomý, že je nejspíš štvalo, že si dokáže každého získat.

"To bylo v plánu… Rodiče mě oženili."

"To zní děsivě. Máš čas? Nezašel bys na kafe?" Prozíravě si prohlédne objemný nákup, který zapomněl Zikmund vytahovat z nákupního vozíku.

"Jo jasně, jen… Zaplatím to a odnesu do auta…"

"Fajn, taky si to zaplatím, mám strašný hlad a tady je stejně moc lidí, nezajdeme někam více do města?"

"Pokud o to stojíš…" Vytáhne kreditku, aby zaplatil, chápe zdejší prodavačky, že jsou trochu nerudné, nediví se jim. Kdyby tady pracoval on, taky by mu asi vadilo, kdyby si ho lidé nevšímali. Hlavně, když je to práce jako každá jiná.

Počká, než Radek zaplatí svojí vodu, housky a balený salám, mezitím si ho prohlíží. Docela se změnil, hlavně v postoji. Nebýval tak sebevědomý. Má se zřejmě dobře. Z rukávu košile, který má schumlaný na předloktí, vyčuhuje kousek jakési kresby. Má tetování? Zajímavé, vždy si myslel, že to Radek považuje za projev nějaké agrese a snahy odlišit se.

"Nakupuješ pro rodinu?" Sjede hodnotícím pohledem Radek jeho nákup.

"Kdepak, pro sebe. Zjistil jsem, že doma nic nemám…"

"Počkej…" zastaví se, nehledě na lidi. "Neříkal jsi, že tě rodiče oženili? Bože, z ní to jak z filmu pro pamětníky."

"Jsem v rozvodovém řízení…"

"Ach tak.. promiň. To jsem nevěděl."

"V pohodě, jednou se to muselo stát…" Chvíli jdou vedle sebe tiše, každý uvězněn do svých myšlenek.

"Nečekal bych, že se zrovna my dva potkáme…" Zikmund se zarazí. Naráží snad na to, jak se k němu chovali za to, že se uměl vyjadřovat, že byl dobrý ve všem, v čem chtěl? Radek si zřejmě vzpomene na to samé… "To jsem nemyslel…" Zikmunda zarazí, když Radek uhne očima a lehce zrudne. Raději ho následuje.

"Jseš tady autem?" Optá se opatrně. Radek k němu zvedne hlavu.

"Ne, jezdím z práce MDHčkem, je to pohodlnější než se crcat v provozu autem. To mi stačí ráno a večer, když se vracím."

"Tak pojď semnou, jak dlouho máš pauzu?" Podívá se na hodinky, chvíli mlčí, zřejmě přepočítává minuty.

"Šéf má volno, takže si mohu dovolit přijít později.. Tak hodinu bych měl."

"To stihneme dát to kafe, chtěl jsem tě pozvat na oběd."

"Neblázni… Mám svý housky." Zamává mu před obličejem sáčkem s čerstvým pečivem. Zarazí se, když spatří vozidlo, ke kterému ho Zikmund vede. "Vždycky jsem věděl, že budeš mít nějakou drahou káru…" obdivně si prohlíží nablýskaný lak. Mračna nad jejich hlavami se otřesou pod hromobitím. Oba se přikrčí, jako by je chtěl někdo zfackovat a oni chtěli ránu utlumit. Rozesmějí se.

Radek mu pomůže naložit nákup do přepravek, odveze košík, zatímco Zikmund vyjede z parkovacího místa a nabere ho. Radek obdivně prohlíží interiér vozidla.

"Tak povídej… Jak si žiješ?" Zikmund se k němu zvědavě stočí. Potkat svého spolužáka ve městě, kde nevyrůstali je nesmírná náhoda.

"Ale tak… přistěhoval jsem se sem docela nedávno.. dostal jsem výhodnou pozici a tak jsem to vzal…"