Den První

Asi bych vás měla seznámit s tím, proč se jmenuje tato povídka 62, název byl dobrý po dobu, co jsem začala psát, než jsem přišla na to, že to nebude reálné... Mělo to být 62 prázdninových dní v životě jednoho kluka (seznámíte se s ním :D), ale pár kapitol se mi vymklo z rukou... ostatně jako vždy... A kapitoly měly přibývat každý den jedna... Možná název pozměním.. ještě si to rozmyslím. Každopádně pod tím nic nehledejte (prozatím :D). Nevím, jak to bude te´d s chodem blogu, protože venku je krásně a já hodně času trávím právě venku, ale vynasnažím se vás pravidelně zásobit četbou nějakou z povídek... Mám rozepsaných pár z vašich návrhů a tak...

Pusťte se směle do čtení ;) Komentáře a kritiku, návrhy přijímám. Jo a... ne vše, co nějak vypadá znamená konečný výsledek :-P

Přeji příjemný první prázdninový den :)

1.

---

Slunce bylo vysoko na obloze, kterou nepokrýval, kam oko dohlédlo, žádný mráček, který by zářivou modř narušoval svými bílými chuchvalci nadýchané vlny. Pomyslným ovečkám jako by bylo stejné vedro jako lidem, kteří se potili na pláži a schovávali se před horkostí. Každý kousek stínu byl obsazen, i přesto zde byli jedinci, kteří své tělo vystavovali horkým slunečním paprskům schválně.

Rodiny s dětmi se choulili pod barevným mořem slunečníků, které alespoň částečně vytvářely umělý stín. Děti dováděly ve vodě, která už nedokázala ochladit, pouze osvěžit. Pocit lepivé soli na zpoceném těle ihned smývali pitnou vodou vytékající z nedaleké trubky, u které se co chvíli tvořila fronta.

Mladík kráčející mezi nahými těly ležícími na zemi, oblečen v bílých kraťasech a zářivě oranžovém tričku, aby byl vidět, kolem krku se mu houpala stejně oranžová píšťalka. Na hlavě měl naražený kšilt a sluneční brýle, aby se alespoň trochu chránil před sluncem. Cítil horký pot, který mu stékal po zádech a vpíjel se do gumy kraťasů. Brašna, kterou nosil sebou, mu těžkla s každým krokem v ruce, lahev vody v chladícím batohu, který měl v ruce druhé, už nebyla tak chladivá, ale ještě pořád nebyla teplá. Z malé kapsičky vykukoval pager, který co chvíli zapípal s nějakou informací. Prošel přes rozpálené kameny, pozdravil pár lidí, kteří již zde trávili více dní a trochu si je pamatoval, zamířil k dřevěnému domku, který sloužil jako malá ústředna, kde se všichni plavčíci z pláže shromažďovali v určitých hodinách. Dnes byl přidělen na nuda pláže, které byly o kus dál a tak musel vyrazit dřív než jeho kolegové. I tak přišel ke stolu, na kterém již stály vychlazené nápoje, předposlední. Hlavní plavčík se před ně jako obvykle postavil, pronesl pár slov a potom mluvili oni o jejich dohlížení, co se kde dělo, kde je potřeba něco opravit a další podobné věci. Udržovali pláže bezpečné a čisté.

Dovolí si dát tři sklenice vychlazené vody a zakousne se do šťavnatého melounu, který je rozkrájený na míse uprostřed stolu.

"Marku, půjdeš zase na nuda, lidi tam si tě oblíbili." Trochu se zakucká. Samozřejmě, že mu to nevadí. Ano, s těmi lidmi občas hodí řeč, když kolem nich prochází nebo oni jdou kolem nich. Jejich nahota mu je lhostejná, pokud se tak cítí dobře. Nebyl vychováván nějak striktně a s rodiči jim nahota nebyla cizí. Brali to jako přirozenost. Proto vycházel i s ostatními. Slyšel o pár případech, kdy plavčík spíš koukal po nahých ženách než po své práci a potom byly problémy. Potřebovali tak na té půdě někoho neutrálního, někoho jako byl on. Marek.

"Jasně, není problém, jen si musím vzít vodu navíc, je tam fakt parno."

"Vezmi si, co potřebuješ, kdyby něco, pípni mi na pager, budu vás objíždět se skútrem tak klidně něco odvezu…"

"Díky, ale myslím, že mi to bude stačit. Dnes je klid."

"Dej si pozor na svá slova…" Zarazí ho, než stihne říct něco jiného.

"Vím, pane, vracím se." Plynulým, naučeným pohybem zašoupne novou lahev vody do termo vláknem potaženého batohu, druhou vezme do ruky, vypije ji po cestě.

Ovane ho horký vzduch, když vyjde ze dveří větrákem chlazené místnosti.

*

Dorazí na "svoji" pláž.

"Dobrej, Marku. Tak jste zpátky?"

"Davide, Emo," pokývá hlavou na starší pár ležící natažený na ručnících v horkém písku. "Porada byla dnes krátká a na oběd nebyla chuť."

"Nechcete toast? Jsou čerstvé, se zeleninou. Takhle v parnu nemůže člověk dostat do žaludku nic teplého…"

Zakroutí s úsměvem hlavou. "Ne, děkuji, ale vy si dejte, abyste měli síly, až si půjdete zaplavat." Odmítne slušně nabídnuté jídlo a vydá se ke svému bidýlku. Vyleze až nahoru, aby se pohodlně usadil. Slunce se mezitím trochu přesunulo, takže už na něj nepaří tak, jako před obědem a zástěna alespoň trochu vytváří stín. Dopije poslední doušky z lahve, hodí ji prázdnou, přímým hodem do koše na plasty, který stojí kousek od něj.

"Hej, plavčíku!" Plynulá angličtina s přízvukem se k němu dostane o setinu vteřiny pomaleji než je věta vyřčena.

Co to? Nakloní se ven. Dole pod žebříkem poskakuje nějaký muž po jedné noze, netváří se zrovna přívětivě. "Potřebujete něco?"

"Nemáte pinzetu? Zabodnul jsem si něco do nohy. Asi jsem šlápnul na ježka…" Nejistě se chytne schůdků vedoucích do kukaně.

"Sedněte si do písku, hned jsem u vás." Natáhne se za sebe pro brašnu, kterou hodí přes rameno, aby mohl sejít dolů k němu. Vyleká ho náhlé vyjeknutí. Ohlédne se dolů. Muž, kterému poradil, aby se posadil do písku, stejně jako on, nedomyslel, že písek bude horký. Obzvlášť pro nahý zadek. Chvatně seskočí, rozloží pod něj provizorní ručník. "Teď už můžete, omlouvám se. Nedošlo mi…"

Omluvně ho přejede pohledem, ale muži proti němu cukají koutky. "To je v pořádku, mě to taky nedošlo…"

"Tak ukažte. Lehněte si na záda, já vám to vyndám, bude to pohodlnější, než abyste tady poskakoval jako stepní koza."

Vděčně se položí na záda. Bolavou nohu natáhne a druhou pokrčí v koleni. Až později mu dojde, že to byla spíš taková obrana proti stydlivosti. Plavčík se však vůči jeho noze i osobě chová sebejistě a bez jakéhokoliv zaváhání si k němu dřepne, vyzdvihne si jeho nohu na svá kolena a dvěma tahy, kdy nejdříve rozruší okolní kůžičku chodidla, vyndá osten. Prohlédne si ho proti nebi. "A je venku. Ani to nebolelo." Poplácá ho po holeni. "Ještě vydržte, alespoň vám to vydesinfikuji." Pošplíchá otevřenou ranku tekutou desinfekcí, sleduje, jak se oranžová kapka veze po hladké, ale pevné kůži. "Chvilku teď nechoďte do moře, aby se to trošku zatáhlo. I tak vám nezaručím, že vás to potom nebude štípat. Kdyby byl nějaký problém, zastavte se." Až nyní přejede pořádně pohledem mužovu postavu. Zasekne se na penisu klidně ležícím v jemném ochlupení. A bohužel k jeho smůle se nechá nachytat na švestkách. Muž se najednou prudce zvedne do sedu, stejně rudý jako on, ještě že to mohou svést na horko, které je obepíná. Ruce nervózně ukrývají přirození.

"Děkuji." Marek si pobalí své proprietky zpět do batohu, použité nechá v igelitovém sáčku, který pak musí dát na sterilizaci.

"Tak vám přeji hezký zbytek dne." Počká, než se muž zvedne a vezme ručník. Zálibně se za ním dívá na práci hýžďových svalů. Dokonalost pohybu narušuje jemné kulhání v gumové pantofli.