Vzplanutí {15}

Je to tady. Patnáctá kapitola a s ní i mírné varování - osahávání a polibky! :D

Snad je mi omluvou za minule, že je delší než obvykle :-P

Věnuji: Hug, Katharine Colt, Luczaidě, yellow, Wierce, barbor, Jannay, neru-chan, Leesil, marci, keishatko i Jane

15. kapitola

---

Telefon trpělivě vyzváněl dál.

Zikmund usazený pohodlně na pohovce si trpělivě vykresluje na pohovce prazvláštní obrazy, jen aby zazdil to otravné tůůt - tůůt… Už už to chce položit, když se na druhé straně sluchátka ozve zadýchané - "Prosím?"

"Ehm, Ahoj Radku, tady Zikmund…"

"Jé, ahoj Zigi, Říkal jsem si, jestli zavoláš…"

"Já jsem si zrovna říkal, jestli nemáš dneska čas, že bychom někam mohli zajít…"

"Jasně, že mám. Zrovna jsem sekal zahradu… Klidně můžeme, splaším pár lidí a můžeme vyrazit do nějakýho baru, pokud ti to nevadí?"

"Vůbec ne, naopak, potřebuji společnost jako sůl…"

"Výborně… Tak já je obvolám a dám ti vědět, bereš?"

"Určitě, tak zatím pa."

Stiskne tlačítko pro ukončení hovoru a postaví se. Hlavou mu běží, co by si měl vzít na sebe. Přejde k vestavěné skříni, kterou v ložnici má. Kriticky zhodnotí svojí postavu ve velkém zrcadle. Rozhodne se pohodlnou košili a tmavé džíny. Netuší, kam půjdou a v noci bude zima, pokud někde budou zůstávat dlouho.

V obývacím pokoji se mu rozdrnčí na stolku mobil. Chvatně po něm sáhne.

"Prosím?"

"To jsem já, Radek. Tak jsem s nimi mluvil a dneska se chystají jít na Střelnici, tak bychom mohli s nimi ne? Je to tam v pohodě. A není tam moc mladých, protože je to tam nebaví…"

"Jo jasně, tam to znám, ale budu muset jet autem, je to daleko…"

"Já bydlím kousek od ní, můžeš zaparkovat u mě před domem a pak tady přespat… Místa tu máme dost…"

"Fajn, to bude fakt nejlepší… Tak pokud ti to nevadí…"

"Vůbec ne, to bych ti to nenabízel ne… Pokecáme o starých dobrých časech a dáme pár skleniček. Nebudeš se muset omezovat na džus nebo kolu…"

"Díky Radku."

"V pohodě, máš kus papíru? Nadiktoval bych ti tu adresu…"

"Jasně, vydrž…" chmátne po novinách, které leží na stolku, propisky se mu povalují všude, uchopí hned tu první, kterou zahlédne. "Tak můžeš…"

"Je to…." Načmárá na růžek instrukce i s požadovanou adresou, jak se k Radkovi dostane, plus si domluví ještě čas schůzky, načež se rozloučí. Podívá se na hodinky. Má ještě něco přes hodinu. Vyjde na balkón, aby si zapálil cigaretu a chvatně jí vykouřil, potom zaleze do sprchy. I když nechápe tyhle manévry. Na všech zábavách se kouří, takže bude smrdět jako popelník, minimálně.

Nahý přejde do ložnice, natáhne si černé, upnuté boxerky, prohlédne se v zrcadle. Postupně na sebe navrství oblečení. No, mohlo by to být lepší. Vyplázne na sebe jazyk, vlasy projede rukou. Ještě s nimi by měl něco udělat. Nakonec je jen trošku rozcuchá, trosku učeše, tak akorát, aby nic nepřečnívalo ani neupínalo. Z peněženky vyhází nepotřebné a příliš potřebné věci, nechá pouze řidičák, občanský průkaz a kartičku pojišťovny. To by mělo stačit. Prohrábne všechny kapsy, aby našel co nejvíc drobných, které si nasype do kapsy. Je hotov.

Do momentu než mu zakručí v břiše. Měl by něco sníst. Alkohol na prázdný žaludek není kamarád. Namaže si chleba se sádlem, aniž by tušil, kde se u něj vzalo sádlo, usedne s tím k televizi, kde se zaposlouchá do zpráv. Zase to samé. Nějaká vražda, pár kriminálníků a nakonec zvířátka pro pobavení.

Hodiny odbijí osmou hodinu večerní, pokyn k přesunu do auta.

Radkův dům najde snadno. Malý domeček se zahradou, čerstvě posekanou zahradou. A co ho zarazí. Dětské hřiště a tříkolka u vjezdu do garáže. Tak Radek už má děti? Rozhodně zajímavé. Pobaveně se usměje na Radka, který v ležérním oblečení vyjde i svojí, zřejmě ženou, ven z domu a ukazují mu, kam má zaparkovat. A to si na něj dělal trošku nároky. Libido zaraženo v pravou chvíli.

"Ahoj Zigi, má žena Klára. Klárko, to je Zikmund, můj bývalý spolužák." Podají si ruce, Klára vypadá jako příjemná žena. Oblečená do krátké sukně a volné halenky se na něj pořád usmívá.

"Rád vás poznávám."

"Tě, prosím, kdybychom si mohli tykat…"

"Jistě, není problém, Zikmund nebo Zigi."

"Neobvyklé jméno." Rozesmějí se. To Zikmund slyší denně, ale už si na to zvyknul.

"Rodiče měli smysl pro humor. Bohužel už je přešel." Zazubí se na ní.

"Vyrazíme?" Radek obejme Kláru kolem pasu, když zahlédne, jak se na sebe se Zikmundem zubí. Doufal, že by si mohli padnout do noty, ale co je moc, to se musí včas zarazit. Zikmund si všimne jeho pohledu, kterým si je kontroluje, zadusí v sobě smích. Kdybys jen věděl, kamaráde, že nejedu po ní, ale jel bych po tobě, kdybys nebyl hetero…

Bar je naplněný lidmi, ale tak zdravě, že si každý najde místo na sezení. Zikmund je doveden k podlouhlému stolu, kolem kterého je do písmene U kožená pohovka a již na ní sedí pár lidí.

"Tak jo lidi, tohle je Zikmund. Zigi, asi by se ti měli představit sami, bude to lepší na zapamatování." Podotkne pobaveně Radek, který stojí vedle mě, zatímco se Klára usazuje vedle nějaké dívky. Ta se k němu natáhne.

"Petra." Oči mu neslušně sklouznou k bujnému poprsí, a i když to s ním nic nedělá, je mu jasné, že tohle je záměr, jak někoho získat, protože tričko, které na sobě má musí být minimálně o dvě velikosti menší. Ňadra z něj div, že nepřetékají jako v pohádce, Hrnečku vař. Petra očividně spokojená s tím, že upoutala jeho pohled, se usadí zpátky.

"Já jsem Míša a tohle je Mirek, můj kluk." Ukáže zmalovaná holka, spíše vypadá jako by přišla ze šichty někde u silnice, kluk sedící vedle ní zrovna upíjí ze svého piva a tak mu jen mávne rukou, aby se neutopil.

"Michalo, jak tvůj kluk? Spíš matrace ne?" Radek se rozchechtá stejně jako většina stolu. Michala nafoukne tváře.

"Co ty o tom víš, manžílku." Podotkne, možná by se měl Radek urazit, ale naopak to vyvolá další salvu smíchu.

"Zigi, sedni si támhle k Janče, ať máš taky nějakou pěknou společnost." Popostrčí ho Radek na lavici. "Tak mládeži, co se bude pít?"

"Dáme panáka na posilněnou a pak co bude kdo chtít." Prohlásí dlouhovlasý kluk, který se následovně Zikmundovi představí jako Jakub, vedle něj sedí Ondra.

"Fajn, jdu pro to. Připravte si drobný, nečekejte, že za vás budu něco cálovat." Zmizí v davu těl, které se rozhodli začít tančit po parketu. Pokud se tedy pohupování z nohy na nohu dá nazvat tancem.

Zábava u stolu se rozjíždí docela rychlým tempem. Zikmund si mezi nimi nepřipadá vůbec cize, naopak, je to jako kdyby se s nimi znal odjakživa. Veselý hovor co chvíli rozbije salva smíchu. Hudba kolem nich to však tlumí a tak po nich nikdo nehází škaredé pohledy.

Zikmund se rozhlédne po přítomných. "Bude vám vadit, když si zapálím?" všiml si, že jediný kdo třímal krabičku cigaret, byl Mirek, ale zatím si za celý večer nezapálil.

"No konečně nějaký kuřák, tady v tom nekuřáckém salónku je to o absťák." Zazubí se a čapne Zikmunda za paži. "Jdeme ven, kámo. Tady s těma nekuřákama by to bylo samé pokašlávání, jak jim to vadí." Protáhnou se společně kolem stolu, aby mohli vyjít na chladný noční vzduch. Škrtnutí zapalovače protne ticho.

Mirek lahodně vydechne. "To jsem potřeboval."

Zikmund se zazubí. "Moje slova." Chvíli tak spolu pokuřují opřeni o zeď podniku, když se Mirek na Zikmunda pronikavě podívá.

"Hele, Zigi… Ty jsi gay?"

Zikmund se zakucká, takhle přímou otázku nečekal. Alkoholové opojení mu povolilo uzdu sebekontroly a tak automaticky přikývne. Mirek se uculí.

"Věděl jsem to. Normální chlap totiž při Petry výstřihu slintá a zírá jí tam celý večer. A tys nereagoval ani na její flirtování." Přitiskne se k Zikmundovu boku, ten ho najednou začne ostražitě sledovat. "Jsi v rozpuku a jsi nádhernej." Jazykem objede konturu jeho čelisti.

"Mirku… počkej… Ty jsi taky? Vždyť chodíš s Michalou…"

"Chodím, nechodím… Jak bylo už řečeno, dělám jí matraci…"

"Spíš s ní jen tak?"

"Jo, nevadí mi to, i když mě víc táhnou kluci. Kluci jako ty…" Mirek odhodí cigaretu do popelníku, který stojí vedle nich. "Říká, že jsem v sexu fakt dobrej." Zamumlá tiše. Ruka najde konec košile a opatrně se dotkne holé kůže. Došlo mu, že Zikmunda násilím nedostane. A on se mu tak líbí. Chtěl by ho. Chtěl by ho jen pro sebe. Chtěl by, aby se jeho penis tisknul k jeho hýždím, aby ho pořádně protáhnul. Tak dlouho to neměl a teď se u něj objeví takovej kousek. Poznal to na něm hned.

Cítí mírné zaváhání. Nakonec ho dvě ruce obejmou. "A uděláš mi to taky dobře?" Zikmund ho přetočí a natiskne na zeď, tak aby byl v dominantním postavení. Mirkovi to nevadí, je fascinovaný Zikmundovým chováním.