Vzplanutí {17}

Pochybuji, že 18+, tak alespoň 12+ pro polibkáře :D (ještě nikdy 12+ nepoužila)

17. kapitola

---

Podívá se směrem, ze kterého ruka přicupitala na jeho nohu. Mirek se dívá do stolu, ale moc dobře si uvědomuje, co dělá. Pije tak, aby si udržel čistou mysl. Zikmund se svými prsty dotkne těch jeho. Zvědavý pohled: co na to říkáš?

Usměje se, vlastně… proč ne. Je mladý, nadržený. Může si užívat, jak chce. Klidně by na Lukáška i počkal, ale ta nejistota ho dost tížila a nechtěl někomu dělat jen zkušebního panáka. Tady si byl jistý, že ho Mirek opravdu chce.

"Tak lidi, my půjdeme, Zigi, přidáš se nebo budeš ještě pokračovat?" Radek obrátí na Zikmunda, neujde mu ze stoje, že se ty dva lehce dotýkají konečky prstů. Nadzvedne obočí, ale nekomentuje to.

"Asi by se hodilo, abych šel s vámi, když už u vás spím." Zazubí se, i když se mu zrovna nikam jít nechce.

"To je v pohodě. Hele, tady máš klíče, opovaž se je ztratit! Ustláno máš dole v obýváku, prostě půjdeš rovně, to potkáš…" mávne rukou, vytáhne Kláru za ruku k sobě.

"Díky, možná vystřízlivím natolik, že bych i domů dojel… Pít už nebudu."

"Jak chceš, Zigi, náš dům je ti otevřen, klíče mi pak vrátíš…"

"Jasně, díky Radku. Kláro, rád jsem tě poznal."

"I já tebe, Zikmunde." Mrkne na něj, což vyvolá mírné zakabonění v Radkově tváři. Klára se k němu otočí, aby ho poplácala po nafouknuté tvářičce. "Moc se nekaboň, manžílku." Líbne ho na rty a s dvojitým, "mějte se" je opustí.

Kluci odejdou tancovat na parket a po chvíli se u jejich stolu zastaví i nějaký týpek, kterého zaujme Petřino poprsí. Se slinou u pusy a pohledem hluboko v žlábku si odvede na parket, kde ji pěkně nestydatě osahává. Mirek se Zikmundem to tiše sledují. Po chvíli vybuchnou smíchy. Zajímavé námluvy. Zikmund si je vědom těla, které se na něj jemně natiskne.

"Nechtěl by sis taky zatančit?" tichá prosba ho překvapí. "Neboj se, všichni jsou tak pod párou, že si to zítra ani neuvědomí…"

"Já se za to nestydím, Mirku." Vytáhne ho za ruku na parket, přitiskne k sobě. Ruce omotají jeho boky. Pomalé pohupování do rytmu hudby, nesmělý pohled. Tenhle kluk je vážně roztomilý. A úžasně zkušený. Skloní se, přitiskne své rty na ty Mirkovo, mladík nejdřív moment nereaguje, než se vzpamatuje a přidá se do jazykového souboje.

"No, no, no, chlapci." Pobavený Jakub s Ondřejem v náruči, až příliš střízliví se kolem nich propletou. "Pokud jste nevečeřeli, vím o jednom bistru…" Zikmund na ně zůstane zírat. Jak? Ondra na něj mrkne. Pokrčí rameny a pak mu ukáže dlaň. Na prsteníčku je prsten z bílého zlata. Kdyby nebyl vychovaný, spadne mu neslušně brada. Zakroutí hlavou. Lehce červený, roztomilý, Mirek, se ho drží za košili jako by byl jeho záchranná vesta. Prohrábne mu vlasy. Miluje prohrabávání cizích vlasů. Znovu se skloní, ukradne polibek.

"Nemyslím, že by chtěli jíst, Kubí. Spíš hodinovej hotel." Pobavený Ondra si přitáhne svého přítele do náruče a nenechá se zahanbit, když ho jemně, zamilovaně políbí.

Zikmund vydechne. "Nevypadneme?" zamumlá tiše do roztomilého ouška, které zakousne. Mirek se pod ním lehce oklepe, přes záda mu přejede husí kůže, když horký dech ovane jeho citlivé ucho. Přikývnutí.

"Kam? Mám tu auto…"

"Mám svůj vlastní byt, chceš?" Mirek si skousne rty, čekaje na kladnou odpověď. Zikmund vidí tu naději v jeho očích a nemůže odolat.

"Rád." Je odměněn úsměvem a nesmělým líbnutím na rty.

"Mějte se kluci." Nečekají na pobavenou odpověď, která se ozve od tančícího páru. Zikmund ho protáhne davem, není nadržený zase tak moc, ale Mirek se mu líbí a on Mirkovi očividně taky. Byl by hlupák, kdyby ho nechal stát uprostřed parketu.

"Pojedu pomalu, abych neupoutal pozornost policajtů, přeci jen bych nadejchal nějakou tu promili…" Dovede si ho k autu, ale Mirek ho o něj opře, lapí rty do svých.

"Jak je libo, pane řidiči."

"Tak šup, nasedat." Rozverně plácne Mirka po zadečku, podrží dveře od spolujezdce.

"Asi se máš docela dobře co?"

"Jo… firma se mi skvěle rozjela, nestěžuju si." Nenápadně pohladí volant svého miláčka, tak dlouho na něj šetřil. "Bydlíš daleko?"

"Ne, je to jen kousek odtud. Navedu tě."

O pár minut později už zastavují bez policejní prohlídky u vysokého paneláku. Mirek stiskne číslo osm.

"Až nahoře?" Nadzdvihne obočí.

"Podkroví. Mám rád výhled." Pokrčí rameny jako by se nic nedělo.

"To chápu. Já sháněl byt s balkónem. Každej jsme nějakej." Přitiskne ho na výtahové zrcadlo, zadívá se do očí. Nejsou to ty krásné dvojbarevné, ale hnědé čokolády, které ho objímají pohledem, jsou stejně okouzlující. Pohladí ho po tváři.

"Romantika?" Pobaveně se uculí Mirek, sleduje Zikmundovo reakce. Není divný, jen chce. A jeho chtíč je velký, cítí ho na stehně už od doby, co začali v baru tančit.

"Hmm," zabrouká jemně. "Jsi sexy." ruka sjede na zadeček v momentě, kdy výtah s cinknutím zastaví.

"Pojď. Mám velkou postel." Nechá se za ruku vytáhnout. Jediné dveře tady na patře a jsou očividně Mirkovo. Naskytne se mu pohled na moderně zařízený podkrovní byt. V podstatě je rozdělen jen příčkami, aby v ložnici vytvářel trochu soukromí.

"Máš to tady hezké."

"Díky, dáš si něco k pití?" rozsvítí pouze bodová světla, která místnost prosvětlí příjemným světlem.

"Něco studeného máš?"

"Jasně, džus, pivo, kolu."

"Tak džus, prosím." Usadí se na pohodlný gauč. Pohled mu upoutají obrazy rozvěšené po stěnách. "Tvoje práce?"

"Ne, ségry, ona fotí a fotografie potom tahle upravuje… Nepřesuneme se do ložnice?" Podá mu orosenou sklenici s džusem, nakloněný přeš opěradlo gauče.

"Asi bych ti měl něco říct… Neposadíš se?"

Mirek se zarazí. Říct? Co? Uposlechne, posadí se na gauč vedle Zikmunda, nohu složí pod sebe, aby mu seděl čelem.

"Víš… Nemám tušení, co si o mně myslíš, ale měl bys vědět, že to, co se stalo dneska… Pokud to dotáhneme do konce tak to bude můj první sex s klukem vůbec. Mám složitou historii, kdy jsem musel žít s ženou a… To, že jsem gay, jsem si začal uvědomovat až později. Proto chci, aby to věděl dřív, než na to skočíme a pak se něco nepodaří."

Mirek zůstane ohromeně zírat, neslušně s pootevřenými ústy. Oči těkají po celé Zikmundově postavě. Polkne.

"Děláš si srandu?"

Zikmund zakroutí hlavou. "Bohužel."

"Chceš mi říct, že jsi ve svém věku panic?" Otázka vyřčená nahlas vyzní opravdu udiveně. Že to byla hloupá otázka, si Mirek uvědomí v momentě, kdy se Zikmund před ním zakaboní. "Ne, promiň, já… Jsem překvapený. Celý večer ses choval tak sebejistě. Nepochyboval jsem o tom, že by tvou postelí prošlo víc mužů, přede mnou." Odmlčí se, ústa pořád otevřená. Pak sebou plácne do gauče. Odmlčí se.

"Chápu, že s panicem nic mít nechceš. Asi bych měl jít." Položí sklenici na stůl, ale je zastaven rukou na předloktí než se stihne zvednout.

"To nechci, nechci, abys odcházel, fakt se mi líbíš. Ale seš si jistej, že o to chceš přijít semnou? Ne, že by mi to vadilo…" zazubí se na něj. Zkoumavý pohled. Zikmund se usměje, povalí ho pod sebe.

"Nemyslíš, že už jsem čekal dlouho?"

Horlivé přitakání. "Myslím, že jsi o hodně přišel a měl bys to dohnat." Než stihne jakkoliv odpovědět, je uvězněn v pevném objetí se rty líbajícími ty jeho.