Vzplanutí {26}

Dnes jsem si přivstala, abych vám mohla přidat kapitolu a stihla vše, co potřebuji :-P Jste rádi?

26. Kapitola

---

Ruku v ruce došli na zahradu osvětlenou několika lampiony, světlem ze solárních pochodní a také z jedné lampy, která vykukovala zpoza stromu. Party byla rozjetá v plném proudu a nikdo se nestaral o to, že tady není její hlavní aktér. Až teď se po nich všichni ohlédli, zkontrolovali pohledem stav a zase se vrátili se smíchem ke svým sklenicím a talířům plných jídla.

Zikmund se nechal dovést k hromádce dárků, které zde na něj čekaly. Podle očekávání jich polovina byly lahve plné alkoholu. Košík, který ho zaujal ihned, jak ho zahlédl, schválně ignoroval a nechával si ho až na poslední chvíli. Mirek se mezitím zastavil pro sklenici s nějakou vodou, protože mu vyschlo v krku.

Za zády Zikmundovi bouchlo šampaňské. Sledoval, jak ho Radek vesele rozlévá do skleniček na vysokých nohách. Jedna se mu dostala do ruky. Radek si zjednal hlasitým odkašláním ticho. Babička kolem nich vesele poskakovala a rozdávala jídlo, měla radost, že není Zikmund na své narozeniny sám a také, že ho má konečně u sebe, šťastného.

"Zigi, dovol, abych ti jménem nás všech popřál krásné narozeniny a aby už bylo vše jen dobré a tys zažíval své nejlepší chvíle života." Pozvedl sklenku společně s ostatními a připil na své zdraví. Čekal ho poslední dárek. Už pomalu tušil, co by se mohlo skrývat v proutěném košíku, ale nechtěl si to přiznávat. Vzpomněl si, cestou zpět k babičce, že se Mirkovi zmínil, že si vždy přál nějaké roztomilé chlupaté zvířátko, které by mu dělalo společnost.

Opatrně rozvázal pevně ovázanou stuhu, která zajišťovala víko, aby drželo na svém místě. Košík se radostně zatřásl, když ho k sobě přitáhl a tak mu bylo jasné, že se mu konečně splní přání. Než stačil víko odklopit, ve škvírce se objevil nejdřív černý čumáček, potom vykoukla celá hlavička, zvědavého štěněte.

Nedokázal by popsat radost, kterou měl, když zvedl do náruče několik týdnů staré štěně vlčáka. Roztomilý kukuč si ho prohlížel, stejně jako on jeho. Vlhkým pohledem se podíval na Mirka, ještě než si ho přitáhl do náruče. "Děkuji." Vtiskl polibek na rudé rty, které si netrpělivě rozkousával v očekávání. Štěně se v jeho náruči zavrtělo.

Mirek trošku zčervenal. "Nevěděl jsem, že má tvá babička jednoho vlčáka… kdybych to věděl, vzal jsem jinou rasu, ale naskytla se příležitost na odběr štěněte a…" Zikmund ho umlčel rukou na tváři a polibkem na čelo.

"Mlč, vždyť je to úplně fuk, co je za rasu…"

Položil štěně na zem, aby se mohlo očuchat se starým Rexem, který si to mládě zvědavě prohlížel. Hravost toho uzlíku vzala za své, když se kolem něj protáhla houpající se Rexovo oháňka a on po ní chňapl.

"Měl bys mu dát jméno…" pobídnul ho Mirek s rukou umístěnou na Zikmundově boku.

"Co třeba Bady?"

Mirek se usměje, pohledem sleduje malé štěně, jak poskakuje kolem velkého psa. Nebude to trvat dlouho a unaví se. Měl ho už týden doma a snažil se ho trošku přiučit nějakým základním věcem, ale ten pejsek byl jako z divokých vajec. Doufal, že si Zikmund najde dostatečný čas na to, aby ze štěněte nevyrostl neslušný pes. "Určitě se mu bude líbit, ale teď je moc zaujatý Rexovým ocasem a vyceněnými tesáky…"

Ten večer zakončili pašováním Mirka do Zikmundova pokoje. Babička dělala, že si ničeho nevšimla a dál připravovala nocleh i ostatním. Jakub s Ondrou pojali toto dobrodružství za stezku odvahy a na zahradě rozbili stan, aby měli trochu soukromí i oni.

Mirek nyní čekal na Zikmunda v jeho pokoji. Zvědavě se rozhlížel kolem sebe. Dětské vybavení ho trochu pobavilo, ale pak si vzpomněl na to, jak dlouho tady Zikmund nebyl. Bady spokojeně odfukoval ve svém pelíšku, který byl provizorně postavený vedle postele. Štěně se občas neklidně zavrtělo, máchlo pacičkou do vzduchu a zase se převalilo na jinou stranu, aby mohlo spokojeně spát dál.

Zikmund dorazil s ručníkem omotaným kolem boků s rozpačitým úsměvem a zamumláním, že si zapomněl vzít do koupelny čisté oblečení. Raději se ihned sklonil ke skříni, aby vyndal nějaký ten kousek prádla, když ho objaly dvě mužské paže. Horké tělo se přitisklo k jeho, stále ještě vlhkým zádům.

"Kvůli mně se oblékat nemusíš…" Mirek vtiskne jemný polibek na páteř, sleduje, jak na kůži vyskakuje husí kůže. Usměje se, když se tělo pod ním otočí, přitiskne na jeho.. "Chyběl jsi mi."

Dnes už dostane druhý polibek na čelo, "Ty mě taky."

Snad poprvé uléhají do postele, aniž by se věnovali vášnivému sexu. Poprvé spolu uléhají do jedné postele jako pár.

*

Zikmund se s trhnutím probere. Teplé tělo, které se tiskne k jeho, mu trochu omezí pohyb, ale snad okamžitě se zorientuje v nastálé situaci. Mirek se zavrtí, otevře jedno oko. "Dobré ráno." Zamumlá a dál spí.

Absence prohrabávání vlasů se právě narušila, když zmateně projede své vlasy roztřesenými prsty, než si lehne zpátky. Bady ležící klidně ve svém pelíšku, se na něj zkoumavě zadívá. Dvě mrknutí a zavřené oči.

Přitiskne se k Mirkovi, ale ví, že už neusne.. Co se mu to jen zdálo? Přestane nad tím bloumat. Pomalu, aby Mirka neprobudil, vyleze z postele, vyrazí na záchod, aby uvolnil tlaku, který se mu tvoří v podbřišku. Zazubí se na sebe do zrcadla. Jako malý puberťák. Podrbe Badyho za ouškem, klekne k posteli. Tiše sleduje Mirkovo pravidelné oddechování, jeho tělo nahradil peřinou nachmoucanou pod svým tělem.

"Míro?" zašeptá jemně, ale jmenovaný sebou ani nehne. Zikmund je překvapený, spousta lidí nedokáže spát v cizím prostředí vůbec tvrdě, ale Mirkovi je to očividně jedno. Zvídavá ruka sjede pod peřinu v místě klínu, hledá jen jednu část. Vjede pod nohavici trenýrek, aby ho stiskl, zatají dech. Oči, které do teď byly zavřené jsou otevřené dokořán, rty tvaruje pobavený úsměv.

"Ty nespíš!" šokované Zikmundovo, ozve se zašustění peřiny, když si ho Mirek přitáhne do náruče.

"Myslíš, že bych mohl spát, když mě celé ráno tlačíš svojí erekcí do stehna? Blázne!"