Vzplanutí {28} -Konec-
Tento díl je kratší než obvykle. Nesplňuje ani můj základ pro slova, který dodržuji u každé kapitoly. Omlouvám se, ale víc už psát nejde. Musela bych je mučit a já to nechci zkazit. Jistě se k Zigimu ještě vrátím, je to moje oblíbená postava hodněkrát mi mluvící z duše... ještě aby ne, když je to moje postava, že?
Kapitolu věnuji vám všem, kteří jste zanechali komentář u tohoto cyklu a pevně doufám, že vás konec nezklame.
Chtěla bych ještě jmenovitě poděkovat:
Luczaidě, za to, že mě podporovala v psaní i přes to, že jsem původní myšlenku zabila, když jsem odrovnala tolik oblíbeného Lukáše.
barbor, za její komentáře a podporu i přes všechny zvraty.
yellow, za její bystré čtení a komentáře, protože já bych si spousty věcí všimla pozdě.
Hug, Katharine Colt, Justince, Mushy, Wierce, keishatko, neru-chan, Sanasami, Kaně, marci, Leesil a dalším, na které jsem zapomněla (klidně se ozvěte), za jejich přítomnost, komentáře i myšlenky.
Jakýkoliv komentář o tom, jak se vám tento cyklus líbil (i přes nedostatky, kterých jsem se dopouštěla vlastní chybou, za které se moc omlouvám), uvítám. Děkuji moc.
28. Kapitola
Závěrečný díl
Jeho stěhování způsobí rozruch za záclonami. Záclonoví detektivové pečlivě mapují každý jeho krok i kroky stěhováků, kteří mezi sebou hlasitě navigují nováčky, které zaučují.
Pobaveně se usmívá, když vidí obličeje svých nynějších sousedů, že jejich nedávno nový soused se zase stěhuje. Sleduje muže, kteří nakládají jeho nábytek, který si sem do bytu pořídil. Mirek má každou chvíli přijet s Radkem, aby mu pomohli sbalit ty menší věci, které převezou autem. Najatí dělníci a obkladači by právě teď měli v jeho nové nemovitosti obkládat koupelnu v podkroví, která nebyla dodělaná.
Modré autíčko zaparkuje na volném místě, které do teď držel vlastním tělem. "Tak jsme tady."
Oba odění div ne do svátečního, Zikmund vykulí oči. "To si děláte srandu, že jdete stěhovat v tomhle?" Mirek políbí šokovaného Zikmunda na rty.
"Neboj se, my se budeme jen dívat a ty budeš pracovat." Šeptne tak tiše, že to Radka, stojícího opodál donutí vyprsknout smíchy. Pokrčí rameny. "To je normální pracovní oblečení. Montérky už nevedu, ale pokud bys je vyžadoval… jsem ochotný si je pořídit, brouku." Mrkne na něj hravě, plácne po zadku a vyběhne do patra Zikmundova bytu.
"Kde máš trhače?"
"Je v koupelně, aby se tady nemotal, má tam svoje kuře a vypadá spokojeně." Otevře dveře od koupelny, aby mu oba uvěřili. Štěně zaujaté hračkou na ně upře zvědavý pohled. Štěkne a dál se jim nevěnuje.
"To je tedy hlídač," podotkne pobaveně Roman. Chopí se první krabice. "Tohle všechno máme odnést?"
"Jo, ještě dodělám ložnici a vy se můžete vrhnout na knihovnu. Stěhováci knihy odvezou spolu s nábytkem."
"Stejně nechápu, k čemu ti je tolik knih. Kdybys je neměl, nemusel bys mít tolik starostí se stěhováním…"
*
Konečně si může vydechnout. Bady očuchává nové prostředí a on s Mirkem se konečně zastavili. Stěhováci jsou už dávno pryč stejně jako Radek, který jel za svou rodinou. Do teď přesouvali nábytek ve všech místnostech, ještě zde byly krabice s drobnostmi, ale to počká.
"Konečně doma. Jsem zralý rovnou do postele." Podotkne zničeně, když se sesune na pohovku.
Mirek se uculí. "Ale jen pro dnešek. Pojď, dáme si vanu a zalehneme." Vytáhne Zikmunda na nohy a odtáhne si ho do prostorné vany, která se jim tak zalíbila.
"Zůstaneš tady semnou?" Zikmund se ve vaně trochu natočí, aby viděl Mirkovi do obličeje.
"Když si to budeš přát." Polibek vtisknutý na čelo je místo podpisu zpečetění.
*
Bady spokojeně probíhá domem i zahradou. Čichá všechny nové pachy, aby si toto místo zapamatoval. Líbí se mu tady stejně jako páníčkovi a tomu druhému, co ho odnesl k němu domů. Byl na něj moc milý a hodný, a když se páníček nedíval, dostal sladký piškot. Usadí se v obývacím pokoji. Krabice, které tady stojí, jsou už všechny očuchané. Zbystří pohledem tu príma hračku, která píská a jeho pán ji nemá rád, protože s ní píská vždy za jeho zády. Už se naučil ten správný moment.
Prošmejdí kuchyň, kolem misky s vodou jen projde. Citlivý čumáček zaregistruje lahodnou vůni čehosi. Proč to musí být všechno tak vysoko?
*
Z vany je vyžene chladnost vody. Oblečou se jen do prádla, než se společně uloží do postele. Zikmund ještě zkontroluje spícího Badyho v obýváku na pohovce. Zarazí ho pohled na kuchyňskou část místnosti. Něco je jinak. Obejde pult. "Bady! Ty rošťáku!"
Psí uši slyší až moc dobře na to, aby ho mohl pes přeslechnout. Sklopí uši i pohled a zavrtá se hlouběji do pohodlné matrace.
Mirek nedokáže zakrýt rozespalý pohled, když ho Zikmundův hlas vytrhnul z mikrospánku. "Co se děje?"
Zikmund se trochu zastydí. Neměl tak křičet. Úklid počká. Vezme Mirka kolem ramen. "Nic, pojď spát." Líbne ho do vlasů, odvede do postele, kde si ho přitáhne do náruče. Zavře oči.
Je to fajn pocit. Mít kde usínat a mít vedle sebe někoho, koho má člověk rád… to je něco, co si dlouho přál.
Vzplanutí srdce nemusí být nejlepší to první. Zikmund už to ví.
Konec
Komentáře
Okomentovat