Den třetí 1/?

Vaše komentáře mne potěšily a tak vám přidávám další kapitolu již dnes.

jo a... věnuji yellow a fridě za pohled, který mi poslaly z Anglie, děkuji ;)

3. 1/?

---

"Pan Doyle je velmi vážený host. Musíme se o něj pěkně starat, Marku."

"To chápu, ale jakou roli v tom hraji já?"

"Chodí na nuda, kde jsi nejčastěji ty. Lidi jsou s tebou spokojení a tak na tebe padá starost o pana Doyla."

"Mám mu dělat osobní sekretářku?"

"Něco na ten způsob, Marku."

"Prosím?" vykulený pohled mluví za něj. Překvapení se nesnaží skrýt.

"Dostaneš jinou barvu oblečení. Máš tady modré kraťasy a oranžovo bílé tričko. Dejme tomu, že jsi povýšil. Pořád budeš plavčík, tak jako do teď, ale pokud tě pan Doyle požádá o namazání zad, tak mu namažeš záda."

"To jsem zvědavý, jak budu zvládat dvojitou práci…"

"Neboj se, prý není tak náročný, jak vypadá. Jen si občas vyžádá společnost. Bude to v pohodě. Samozřejmě ti to zaplatíme, neboj se."

"Fajn." Přikývne na souhlas. Převezme do svých rukou novou uniformu. Na bílém tričku jsou pouze dva oranžové pruhy a znak oddílu plavčíků.

"Jo a ještě něco… Uvolnil se nám jeden vycvičený pes. Říkal si, že doma jednoho máš. Napadlo mne, jestli bys ho nechtěl na starost. Pomáhal by ti ve službě."

Rozzářené oči, "To by vážně šlo?"

"Jistě, že ano. Jinak bych ti to nenabízel…"

"Páni…"

"Znamená to souhlas?"

"Samozřejmě! Vždycky jsem chtěl do služby psa."

"Budu s tebou tedy počítat. Hned jak to půjde, dovezu ti ho. Ode dneška budeš mít víc lidí, začaly prázdniny a tak se sem bude jezdit koupat hodně lidí. Dej si pozor, Marku. A neboj se, zvládneš to." Poplácá mladíka po rameni a nechá ho o samotě, aby se mohl převléknout.

*

Usazený na svém bidýlku, pozoruje dění kolem sebe. Na hlavě kšiltovku a brýle. Je mimořádné horko. Chtělo by to nějakou zmrzlinu, ale nemůže si dovolit odejít, takže si musí vystačit s vychlazenou vodou. Možná by mohl zavolat někomu, kdo je blíž centrální pláži, aby k nim poslal toho chlapce, který prodává koblihy a nanuky.

Vyťuká rychlou smsku a zase mobil zandá. Snad to nebude dlouho trvat. Seskočí dolů, do horkého písku, který se mu prosypává v pevných sandálech. "Plavčíku!"

Prudce se otočí za hlasem volajícím ho. S úsměvem si k němu vykračuje pan "inkriminovaný". Pan Doyle s taškou přes rameno k němu nakráčí. "Dnes je horko, že?"

"Dobrý den, pane Doyle. Začaly prázdniny, to je dobré znamení, jen ať je hezky."

"Pravda pravda. Destinace si potřebují vydělat, aby se uživili přes zimu."

"Tak nějak. Jdete se koupat?"

"Jistě, není nad dobrou dovolenou s krásným počasím, krásnou krajinou… Můžete se u mě zastavit, když budete chtít. Ručník mám dost velký."

"Je mi líto, ale jsem v práci."

"Já vím, však já vím. Každopádně… kdyby sis to rozmyslel… zastav se." Přejde na tykání. Ten kluk je o pár let mladší než on a navíc, on si to může dovolit. Pěkně si místní vydržuje.

"Nevím, zda to bude možné. Než půjdete do vody tak se trošku osvěžte, ať nemáte infarkt."

Nadzvedne obočí, to měla být narážka na jeho věk? Ten roztomilý plavčík jako by si uvědomil, co řekl, zrudne jako rajče.

"Omlouvám se… nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo…"

Raději nad tím mávne pobaveně rukou.

Uvelebí se na svém oblíbeném místě, stáhne ze sebe oblečení. Miluje nuda pláž. Na co se tísnit v plavkách, když se tady může pohodlně rozvalit a nikomu to nevadí. Navíc je to tak pěkně za skalním převisem, že sem není ani vidět z normálních pláží. Takže se nikdo nemusí obávat nějakých pozorovatelů.

Zadívá se na toho plavčíka. Líbí se mu. Mohl by ho trošku rozptýlit, ale jak se jeho šéf zmínil, když s ním mluvil, Marek je sice dobrý ve své práci, ale udržuje si všechny kontakty na minimum, aby zůstal profesionální. No ještě uvidíme, chlapečku.

Svlaží si rozžhavený zadek v chladivé vodě. Doplave k bójkám, je si vědom pohledu, který se na něj upírá. Kontroluje si ho. Bere svou práci opravdu vážně. Všimne si oblečeného vetřelce s košíkem a mrazícím boxem v rukách, jak se zastavuje u plavčíkovy budky. Něco si se smíchem povídají. Pár naháčů se zvedne ze svých míst a nakráčejí k nim. Hurá! Nanuk! Ten by si mohl dát. Doplave k pláži.

Marek koutkem oka sleduje to tělo, které právě vychází z moře. Kapičky vody stékají po zlatavě opálené kůži. Polkne. Rozpaky se snaží zamaskovat smíchem, aniž by věděl, čemu se ostatní smějí. Nanuky si koupí, pro jistotu, dva. Před očima má ty pevné hýždě, které se tady tak promenádují jako by se nic nedělo.

*

Už je dávno po páté hodině odpolední, ale pořád tady jsou lidé. Vzduch je cítit bouřkou, na moři se vytvořilo vlnobití. Vlny se lámou a šplouchají přes kameny, občas dostříknou až na lidi ležící v písku.

Zapíská na píšťalku. Pro dnešek zavíráme. Blíží se bouřka.

Sleduje, jak se lidé líně oblékají. Sám sleze, protáhne se. Je rozlámaný a zpocené tričko se mu nepříjemně lepí na záda. Kraťasy má zaříznuté do zadku, jako by mu srostly s kůží. Zavrčí.

"Copak tu vrčíš jako naštvaný pes?" Div, že se nelekne, když se vedle něj objeví pan Doyle. Oděný pouze do kraťasů nechává pyšně vystavovat svojí krásu.

"Nejsem naštvaný, jen rozlámaný."

"Po tom sezení tam nahoře se nedivím. Co podnikáš dnes večer?"

"Dnes večer? Asi to samé jako vždy. Dám si na hotelu sprchu, zajdu do bazénu, protáhnu se městem a půjdu spát."

"To jsou docela nudné plány…"

Marek pokrčí rameny. "Nic jiného mi nezbývá. Občas vyrazíme na nějakou párty s lidma z hotelu, ale neděje se to často, protože se nám kryjí služby."

"Ach tak… Nechceš mě doprovodit do restaurace na večeři?"

"Prosím?"

"Myslím to vážně. Nemám společnost pro dnešní večer. Pokud by ti to nevadilo. Můžeš se přidat."

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad…"

"No dobře, nechtěl jsem to využít, ale… ber to jako moje přání a ty přece musíš mé přání plnit." Mrkne na něj. "V osm večer před hotelem." Nechá stát překvapeného Marka pod mračícím se nebem a vydá se ke svému autu.