Z deníčku plyšového medvídka
Tak, první "jednorázovka" na přání je na světě. Bohužel musím konstatovat, že se opět zvrhla a bude rozdělena do několika dílů, již skoro finišuji se psaním. Vidím to na 3-4 díly
Název mne napadl čistě náhodou.
Některé požadavky byly upraveny pro dobro povídky pod svolením autorky nápadu :-P Barbor si již příběh přečetla a zatím souhlasila s jeho zveřejněním.
Patří milé Barbor.
Požadavkem bylo sepsat něco o páru, který už je dlouho spolu. Mají psa, vlastní bydlení, ale vyskytne se "problém", starší z aktérů si jako záletníček udělal po ošklivém rozchodu dítě. Platil alimenty, ale malou nikdy neviděl. Bohužel matka malé Natálky se zdrogovala a zemřela. Radek proto bojoval, aby ji dostal on, jako biologický otec. Jenže Daniel, jeho přítel, o ničem neví. Radek se poslední dobou chová divně, chodí pozdě z práce a často se hádají. Červíček v něm hlodá s otázkou, co se to asi děje? Jak nakonec dopadne tento příběh a co malá Natálka?
Prolog
Záznam z deníčku plyšového medvídka
1.června
Dnes jsem byl zase mačkán. Můj plyšový kožíšek smáčely slzy toho chlapce, u kterého již tak dlouho bydlím. Má tu spoustu dalších plyšáků, ale oni sedí na polici v knihovně. Já mám své místo v prostorné posteli. Ten jeho pláč trvá již několik dní a já bych mu tak rád pomohl, ale nemohu.
Občas jsem byl z postele shozen na studenou zem, když mě ten chlapec ve spánku vyhodil ze své náruče. Nevadilo mi to, protože jsem mu asi chyběl, nikdy jsem na té zemi totiž nebyl dlouho.
Už hodně dlouho k nám do postele lehá ještě jeden muž. Je o rok starší než Daniel, kterému mě věnoval. Koupil mne v jednom malém hračkářství, kde jsem již pěkných pár let předtím strávil sezením na nepohodlné polici. Jsem svědkem jejich mazlení, milování, ale i nepříjemných hádek, které byly vždy zažehnány v náruči toho druhého.
1. Kapitola
Plyšový medvídek seděl na svém místě jako každý den, uvězněn mezi polštáři, plyšovou srst načechranou. Mladík, který vstoupil do pokoje, se na něj usmál. Byl to jeho přítel, který mu ho věnoval, ale poslední dobou jim to moc neklapalo a tak vyhledával raději náruč toho plyšového medvídka. Posledních pár týdnů se s Radkem moc nepotkávali. Tedy ano, vždyť spolu žili, ale Radek byl od rána do noci zavřený v práci. Občas tam i přespával a to byly ty chvíle, kdy se tiskl do chundelaté náruče plyšové hračky a smáčel její kožíšek.
Ve svých letech už by si takové výlevy mohl odpustit. S Radkem už pět let žili v krásném vztahu, před necelým rokem se rozhodli, že spolu uzavřou partnerství, ale od té doby na to nepřišla řeč. A pak se Radek začal zašívat v práci. Možná byl naivní, ale věřil mu. Věřil, že ho nepodvádí. Měli se přeci tak rádi… Jistě, občas se rafli nad nějakou pitomostí, ale to k vztahu dvou spolu žijících lidí patří. Dnes však bylo něco jinak. Včera se s Radkem pohádali a on z toho byl zoufalý. Poprvé na něj vyjel s tím, že má někoho jiného a podvádí ho. Na to se Radek s kamenným výrazem sebral a beze slova odešel. A tak teď v jejich společném bytě byl sám a zpytoval své svědomí, co to do něj vjelo.
Vlastně… sám nebyl. Jejich společný dalmatin, kterého si pořídili před dvěma lety, spokojeně spal ve svém pelíšku na chodbě. Dali mu jméno Flek. Ironií je, že jejich dalmatin je spíš bílý a černý flíček se najde jen tu a tam. Vytáhli Fleka z útulku, piplali si ho z malého štěňátka, které někdo nechal v krabici u silnice.
Klíč v zámku zarachotí o hodnou chvíli později. Flek ve svém pelíšku zvedne hlavu, nastraží uši. Známá vůně. Páníček přichází. Teplá dlaň ho pohladí po hlavě, když si sundává kabát. "Ahoj ty naše psisko." Vědoucný pohled jejich čtyřnohého přítele ho trošku vyděsí. Již měsíc se doma moc neukazuje a pak ta jejich včerejší hádka… Nikdy by Daniela nepodvedl jen… jen neví, jak by mu to měl říct. Tahle situace se mu nebude líbit. Ale ani on neočekával, že by se něco takového mohlo stát.
Tiše si svléknul kabát i sako. Pověsil je společně na věšák ve tvaru psí prdelky. Usmál se při vzpomínce na nákup těchto doplňků do jejich společné domácnosti. Byt byl ztichlý a tak nechtěl nijak narušit jeho klid. Věděl, kde Dana najde. Podlaha pod ním trošku zavrzala. Bude to muset opravit. Překvapilo ho jemné světlo vycházející z lampičky stojící na nočním stolku. Hrudník jeho přítele se zvedal v pravidelném rytmu. Odkopaná peřina ležela z části na zemi. Plyšový medvěd byl uvězněn štíhlýma rukama. Tiše k němu přešel, usadil se na kraj postele s pokrývkou v prstech. Zahledí se do ztrápené tváře, ještě nezaschlé cestičky po slzách, které odkrývají probíhající smutek. Bodne ho u srdce z toho pohledu.
Zhasne tiše lampičku, pokojem se rozprostře městská tma. Pomalu, tak, jak je, se uloží vedle Daniela. Vtáhne si ho smutně do náruče. Až teď si uvědomí své vlastní slzy, které si hledají cestu vlastního dobrodružství. Až příliš hubené tělo ho vyděsí. To najednou tak oslepl? Vždyť se milovali a ty city se nezměnily, alespoň u něj ne. Daniel se trochu zavrtí ze spánku, ale spíš se pohodlněji přitiskne do Radkovo náruče.
Radek se přivine obličejem k hladkým vlasům, které ho šimrají na tváři, "Odpusť mi to, lásko, prosím."
*
"Radku?" Překvapené tělo se zamele. Otočí hlavu směrem, kterým přichází dech ovívající jeho hrdlo. Do vzpřímené polohy mu z toho naskakují chloupky po celém těle. Jmenovaný se zavrtí, když je tak náhle vytržen ze snu, který si nemůže najednou vybavit. Otevře nejdřív jedno oko, potom druhé. Unaveně zamžourá. Potřeboval by spát ještě pár hodin. Přitiskne si k sobě Danielovo hřející tělo, obličej zaboří do jemných, voňavých vlasů. Není mu ovšem dopřáno dál odpočívat. "Nejsi v práci?" překvapení v hlase by se dalo chytit do dlaně, jak je očividné.
"Je pátek, lásko, řekl jsem si, že bych si mohl udělat prodloužený víkend s mým miláčkem," polibek do vlasů, pevná náruč. Radkovi neujde tichý povzdech, který se prodere i přes zapření, přes rty jeho přítele.
Daniel se náhle prudce posadí, uhrabe své nohy z peřiny a postaví se. Zády k Radkovi sáhne do skříně pro pár kousků čistého oblečení a bez jediného pohledu zmizí za dveřmi koupelny. "Dám si sprchu."
Radek raději nic nekomentuje, tiše vstane. Někdo by měl jít ven s Flekem, ale je zvyklý chodit až v pozdější hodinu, vstali nějak brzo. Postaví vodu na čaj. Vytáhne chléb, ukrojí čtyři krajíce, namaže máslem, obloží plátkem šunky a jako přílohu na další talířek rozkrájí rajče a papriku. Zvuk šumící vody ho podivně uklidňuje. Je to známka toho, že není sám. Flek kolem něj proběhne ke své misce, jazykem vyloví pár granulí, které má nasypané celý den, vědoucným pohledem se na něj podívá. S úsměvem to psisko podrbe na hlavě, on ví vždycky všechno.
Dveře od koupelny klapnou, Flek se rozběhne přivítat se svým druhým páníčkem, který před ním utekl do koupelny. "No jo, Fleku, neboj se, obléknu se a půjdeme ven. Dnes je tam krásně," Daniel podrbe Fleka na hlavě, pes mu vděčně olízne dlaň. Radek přejde ke dveřím kuchyně, aby na ně viděl. Daniel oděný pouze v ručníku, který mu vytváří bederní roušku, je skloněný k němu zády. Jeho křivky se snad nezmění, až na těch pár kil, co musel zhubnout. Pocítí záchvěv vzrušení při vzpomínkách, které mu projedou tělem. V ten moment si uvědomí, že je pořád oděný do pracovních kalhot a košile, parádně zmuchlané košile.
"Dane?"
Daniel sebou leknutím cukne, "Ano?"
"Počkal bys na mě? Dlouho jsem nebyl na ranní procházce a chtěl bych jít s vámi…"
"Jistě, nemusíš se ptát," zaleze do ložnice, aniž by Radkovi věnoval jediný pohled. Ten si tiše povzdechne. Tohle bude těžké.
*
Projdou kolem asi třetí lavičky, když Radek stáhne Daniela za ruku do svého klína, aby se usadil.
"Chtěl bych ti něco říct…" smutný, ale odhodlaný pohled se opře do ještě smutnějšího, ublíženého.
Daniel se zvedne z tolik známého posedu, aby usadil své pozadí vedle Radka. Nedokázal by čelit ničemu, co mu chtěl právě teď sdělit z tolik známého a příjemného místa. "Poslouchám," Pohledem zabrousí k Flekovi, který pobíhá kolem nich a očuchává každý předmět, který trčí ze země, ať už je to strom, patník, lavička nebo pohozená lahev.
"Víš… to, co ti chci říct, se neříká lehce. Musel jsem hodně přemýšlet o spoustě věcech a… Dany, já tě miluju, nikoho jsem nikdy nemiloval tak, jako tebe, ale vyskytlo se pár věcí… věcí, o kterých nic nevíš a bojím se, že tě díky tomu ztratím," pohled upře na dlaně spojené v Danielově klíně, lehce se třesou. Přesune tu svojí, aby je semkl do svého sevření. "Asi bych ti měl říct všechno, od začátku… Chceš se vrátit domů? Je ti zima?" prohlédne si husí kůži, která Danielovi při jeho slovech naskočila. Tiché přikývnutí. Daniel nechce jakkoliv zareagovat, ale nechce, aby někdo viděl jejich rozhovor. Některé věci by měly zůstat za dveřmi domu.
Tiše. Jednu ruku v kapse, druhou drží Flekovo vodítko. Radek má jemně položenou dlaň na jeho rameni. Odvádí si ho do jejich společného bytu.
Usadí se na prostornou pohovku. Rukou přejede semiš vytvářeje prstem obrazce. Počká, dokud se k němu Radek nepřipojí. Proč mu přijde, že se to strašně vleče? Srdce mu buší jako by běžel maraton, mozek nechce zpracovat žádnou jinou informaci kromě - podvádí tě. "Mluv. Chci to mít už za sebou," tak tvrdou odpověď rozhodně nečekal. Najednou tak chladný Daniel. Kde je jeho miláček, který se k němu každou noc tulí jako kotě?
"Já… dobře…" na chvíli se odmlčí, jak hledá vhodná slova, i když je ujištěn, že ať řekne cokoli, nebude to to správné. Příliš si zahrával. "Pamatuješ si na dobu, kdy jsme se poznali?" s očekáváním se na Daniela zahledí, ale odpověď nepřijde. Povzdychne si. "Pár měsíců předtím jsem se rozešel se svým bývalým klukem a nebyl to pěkný rozchod. Tehdy jsem se opil do němoty. Probral jsem se v cizím bytě, v cizí posteli. A s ženou. Nevěřil jsem tomu, že se něco takového přihodilo. Byl jsem už tehdy přesvědčený, že jsem gay. Jak jsem se později dozvěděl, alkohol zahrál svou roli dobře. Vzpomínky se mi začaly po čase vybavovat, až mi jednou u dveří zazvonila ona. Tvrdila mi, že je těhotná. Těhotná semnou. Nevěřil jsem jí, ale ze vzpomínek jsem věděl, že jsem tu noc nepoužil ochranu a ona očividně taky nic nebrala. No vlastně…" ušklíbne se při té vzpomínce. "Brala, ale ne antikoncepci. Řekl jsem jí, že jí nechci vidět do doby, než se to malé narodí a potom chci otcovské testy." Vyloví ze zadní kapsy kalhot zažloutlou, pomuchlanou, několikrát překládanou obálku. Podá ji Danielovi, ten ji beze slov přijme, roztřesené prsty rozloží seskládaný papír. Je mu jasné, co tam uvidí. Pomalu mu to začalo docházet. V hlavě má, ale tak duto, že není schopný přemýšlet. Poprvé od začátku jejich rozhovoru upře na Radka pohled. Náhle o několik let starší muž sedící vedle něj není ani trochu podobný tomu bezchybnému, sebevědomému muži, kterého poznal. "Nechtěla mě za malou pouštět." Vzlyk se prodere přes rty. Cítí se tak sám. "Nutila mě platit alimenty, ale nikdy jsem ji ani pouhým okem nezahlídnul. Nechtěl jsem… nechtěl jsem, abys o tom věděl, protože jsem o tebe nechtěl přijít. Myslel by sis bůh ví co a… to jsem nemohl připustit. Tak moc tě miluju…"
Daniel zaraženě vyskočí z pohovky, "Tvrdíš mi, že mě miluješ, ale za celý ten vztah mi nejsi schopný říct, že máš dítě? Kolik té malé sakra je?! Pět? To je fakt úžasný. Děkuju, že jsi mě poctil takovým zjištěním!"
"Dany…"
"Nemluv už na mě! Nevím, co sis myslel. Myslel jsem, že mě znáš, že si můžeme říct všechno. Jasně, asi by se nehodilo, abys to na mě vybalil hned, ale sakra… Proč ses vůbec rozhodl mi to říct teď?! Chceš mě nechat a odejít za ní? Odejít za svou ženou a dcerou?!" nikdy si o sobě nemyslel, že by mohl být hysterický, ale tohle zjištění ho zahnalo do kouta.
"Ne, já… Její matka zemřela a sociálka mě kontaktovala jako otce uvedeného v rodném listě. A já tu malou nechci nechávat v dětském domově. To bych jí nemohl udělat, aby si svobodně žil a ona musela vyrůstat zavřená s cizími lidmi. Vyjednal jsem si u soudu její opatrovnictví jako žijící otec. Vezmu ji k sobě." Rozhodnost v jeho hlase Daniela potopí ještě o pár dalších metrů hloub.
Do očí se mu nahrnou slzy. Matně vnímá, jak si rukou projíždí vlasy. Zoufalství projde celým tělem. Nevnímá Radkova slova, jde tam, kam ho jeho vlastní nohy nesou. Ještě uchopí z věšáku bundu kde má doklady a klíče, ale neuvědomuje si, že je v tento moment u sebe vůbec mít nechce. Mobil ležící na stolku v ložnici zůstane zapomenut.
Komentáře
Okomentovat