11. Kapitola BoZ

Tak, dočkali jste se. Ačkoliv je tato kapitola dost krátká, což uznávám i já - příště už to tak hrozné nebude, protože jsem se jen potřebovala přenést přes určitý "schod" Takže doufám, že se na mě moc nezlobíte :) Nemám páru, jak mi psaní dalšího pokračování momentálně půjde od ruky, protože mám na pravé ruce dost otlačenin, puchýřů a oteklotinu....

Přeji vám příjemné čtení a děkuji, že trpíte mé prodlevy :)

Kapitola je věnovaná všem :)

11. Kapitola

---

Zrovna zvedá rovných dvacet kilo, které si pro začátek naložil, když se do místnosti vřítí tajfun. "Kdo ti to dovolil?!"

Zmateně se posadí na lavici. "Promiň, ale myslel jsem, že by ty stroje měl už někdo využít ne… přeci se na ně nebude prášit…" Pokrčí rameny jako by se nic nedělo.

Vítek zbrunátní v obličeji. "Tohle je moje posilovna a můj byt! Ty jsi tady jen příživník, který mi akorát obtěžuje život!"

Kazimír se na něj zahledí. "Kdyby tě to zajímalo… chodím sem cvičit už měsíc, vždy když máš rehabilitace." Pokrčí rameny a raději se protáhne z místnosti ven. Hádat se dnes nechce.Když je jen příživník… "Kdybys za to chtěl platit tak to klidně udělám." Ušklíbne se ještě, než zapadne za zamčené dveře svého pokoje. Nebude riskovat nějaké to pěstí a další zlomenou ruku.

*

Vítek stojí před zrcadlem, které má umístěné v pokoji. Nahý, prohlíží svoje nevzhledné špeky. Kaziho tělo je krásně tvarované a to jeho je krásně deformované. Potřeboval by shodit. Nutně. Co má sakra, ale s tím dělat? Asi by měl Navštívit Matyáše v tom jeho poradenském centru, aby s tím teda začal něco dělat, když už se na to tak vyprdnul. Nepřirozeně vyhublá ruka dost kontrastuje s tou druhou, protože i přes rehabilitaci je ještě trochu slabá a tím, že jí nepoužíval, dost pohubla.

*

Další školní den pomalu přiváděl Kaziho k šílenství. Od rána na něj útočil Vítkův pohled, který mu stavěl chloupky na zátylku. Už když se potkali v kuchyni, ho tak začal propalovat, ale nic neřekl. Co se děje? To ho tak dopálil ten včerejšek? Vždyť nic špatného neudělal. Nebo ano?

Zrovna sedí na trávě, ve stínu jednoho z rostlých stromů, v zahradě univerzity a pročítá si skripta, když si všimne, jak se kolem něj snaží nenápadně proklouznout právě Vítek. Zvědavě si ho prohlédne. Asi někam spěchá. Batoh má nedbale pohozený na rameni. Je to zvláštní, protože je za hodinu čeká ještě jedna přednáška, která je sice nudná, ale přednášejícímu se nelíbí, když na tak důležitý předmět někdo chybí.

Zamračí se, Vítek vypadá dost nervózně, pořád se ošívá a rozhlíží se, zda ho někdo nezahlédne. Co se tady sakra děje? Trochu nabručeně se zvedne z pohodlného trávníku, zaklapne skripta, aby je mohl hned nasoukat do brašny a nenápadně se vydá Vítkovým směrem.

Spěšně se vyhýbá lidem z univerzity, aby mu ani na chvíli neutekl z dohledu. Vypadá to, jako by mířil domů. Zasekne se, když Vítek zmizí za vysokými dveřmi, prohlédne si ceduli. Výživové a dietologické centrum?

*

Vítek je opět spokojený. Matyáš je úplně v pohodě chlap a všechno vzal s rezervou. Kdejaký jiný člověk by po něm začal řvát, jak je neschopný, ale Matyáš ne, ten si ho vyslechnul a potom spolu vymysleli plán. Zítra ráno s ním půjde běhat. Prý běhá každé ráno parkem a tak se k němu může přidat. Toho muže mu seslalo samo nebe. Ihned na to kývnul a nabídku přijal. Netušil však, k čemu se upsal.

*

Kazimír zaslechne bouchnutí dveří. Už je dávno večer a on je po přednášce docela unavený. Zvedne hlavu z polštáře, protože se mu víc nechce zvedat z pohodlného gauče. Je si však jistý, že jakési gesto hlídacího psa, zůstane nepovšimnuto. Ovšem, Vítek hodí svou tašku do pokoje, aby se mohl otočit a odnést sebe i své pozadí do kuchyně.

Pomalu se z pohovky zvedne a následuje ho. Pozadí, které je vystrčené přímo na něj by nejraději polaskal, ale to by si dovolil moc. Pomyslně si nafackuje za svoje troufání. "Dělal jsem francouzské brambory…" Vítek přistižen s hlavou zabořenou v lednici nadskočí, ale podaří se mu netrefit hlavou žádnou z překážek.

"Do prdele! Lekl jsem se." Podotkne rozezleně. Rozhodně tu Kazimíra nečekal. Prohlédne si kuchyňskou linku, na které si všimne skleněné mísy plné lahodných brambor se smetanou. Až teď si uvědomí líbivou vůni, která se z jídla uvolňuje. "Ne díky, nemám zájem," pronese. V lednici ukořistí jeden jogurt a se lžičkou v puse se pokusí opustit místnost.

"Proč? Dělal jsem to pro oba," zmatený Kazimír pomyslí na to, že se chová vážně divně, nenasypal mu Vítek něco do pití, když se ráno nedíval? Kdyby po něm přeci nic nechtěl, tak by pro něj nic nedělal. Sakra!

"Nejsem žádnej tvůj gigolo, aby sis mě vydržoval!" pronese docela nepříjemným tónem. Protáhnul se kolem šokovaného Kazimíra a zmizel za dveřmi svého pokoje. Ten si raději povzdychl a vytáhl talíř, aby nandal, alespoň sobě. Vítek je divný a on neví, co si s ním má počít. Smutně se usadil ke stolu, aby s rozjímáním zjistil, že se mu to vaření jednou povedlo.